Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Namaštěná penzijní kapsa

Tomáš Prouza
Tomáš Prouza | 5. 4. 2011 | 1 komentář | 1 276
důchodová reformainvestiční společnostiministerstvo financípodílové fondyregulatorní požadavkytomáš prouza

Z toužebně očekávané penzijní reformy, která měla pomoci vylepšit bilanci veřejných financí, se stává projekt, který vylepší bilanci pouze vybraným lidem. A klienti mezi nimi bohužel nebudou.

Namaštěná penzijní kapsa

Když ministerstvo financí zveřejnilo návrhy možných poplatků budoucích penzijních fondů, velmi tím všechny překvapilo. Na první pohled jde totiž o chvályhodnou snahu o veřejnou diskusi – a i když k této diskusi ministerstvo přistoupilo především kvůli kritice špatné komunikace reformy. Jenže bohužel začalo špatně. Normální by bylo, aby nejprve ministerstvo zveřejnilo jasně popsanou představu toho, jak mají nové penzijní fondy vypadat, jaké na ně budou kladeny kapitálové a regulatorní požadavky, jaká omezení v podnikání budou mít. A teprve až by bylo jasno, jak má vypadat penzijní spořicí produkt, mělo by smysl mluvit o poplatcích.

Řádné poplatky spolknou až pětinu výnosu. A co ty mimořádné?

Zveřejněný materiál o poplatcích je navíc polovičatý a je na něm až příliš vidět, že byl šit horkou jehlou na základě externě dodaných podkladů, aniž by si ministerstvo udělalo vlastní analýzy a mohlo zodpovědně vyhodnotit, jaké dopady budou mít navržené poplatky na výnosy klientů. Vždyť třeba u dynamičtějších fondů budou navržené poplatky činit celých dvacet procent očekávaného výnosu!

A to se navíc díváme pouze na poplatky za správu peněz. Ministerský materiál totiž tiše říká, že vedle těchto „řádných“ poplatků bude existovat ještě řada poplatků mimořádných, ale jejich výčet ani výši nijak nespecifikuje. Přitom třeba jen dvě stokoruny, které by si penzijní fond dokázal naúčtovat navíc, by člověku s průměrným platem dokázaly z jeho výnosu v dynamickém fondu sebrat dalších dvacet procent.

Potřebujeme nové penzijní fondy? Nepotřebujeme!

Ministerstvo vysoké poplatky (navíc v prvních pěti letech reformy ještě navýšené oproti dlouhodobému plánu) obhajuje tím, že musí vzniknout nové penzijní instituce a musí z něčeho žít. Bohužel však ministerstvo nikdy neodpovědělo na otázku, proč vlastně musí tyto nové instituce vznikat. Nová instituce by možná měla smysl ve chvíli, kdy by měla zajišťovat i výplatu důchodů, ale to podle navržené reformy budou za penzijní fondy zajišťovat pojišťovny.

Jinými slovy – nové penzijní fondy budou vlastně jen investičními společnostmi, kterým stát předepíše povinnou nabídku čtyř jasně definovaných podílových fondů. A pokud by stát umožnil investičním společnostem tyto fondy nabízet, byly by náklady na celou reformu mnohonásobně nižší než při zakládání nových institucí na zelené louce s náklady na systémy, management, zaměstnance a podobně. Jenže na takovém efektivním řešení by nikdo nevydělal. Tedy kromě klientů.

Psáno pro Lidové noviny


Čtěte také další články na téma penzijní reforma:

Autor článku

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune. V roce 2000 spoluzaložil a do roku 2004 řídil server Peníze.cz. V létě 2004 se stal náměstkem ministra financí s odpovědností za finanční trhy, Evropskou unii a mezinárodní vztahy, byl prvním „panem Euro“ v ČR. Od roku 2007 byl spolumajitelem finančněporadenské firmy Partners, od prosince 2010 se opět z pozice vydavatele věnoval serveru Peníze.cz. Rok 2012 strávil na otcovské dovolené se svými dětmi a od listopadu 2012 žije se svou rodinou ve Washingtonu, kde působí jako hlavní expert Světové banky pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, finanční vzdělávání a dohled nad prodejem finančních služeb. Rád cestuje a poslouchá klasickou hudbu, pije dobré červené víno a volné chvíle tráví nejraději na procházkách se svou maďarskou ohařkou nebo péčí o růže na zahradě.