Strauss-Kahnovo čekání na zázrak

Anglické slovo „bailout“ znamená finanční záchranu předlužené firmy, banky, případně celého státu. Slovo „bail“ označuje kauci, na kterou soud může pustit podezřelého z vazby. V souvislosti s Dominiquem Straussem-Kahnem, bývalým ředitelem Mezinárodního měnového fondu, se až donedávna hovořilo o prvním z obou výrazů.

V neděli 15. května se však v souvislosti s jeho osobou začalo hovořit také o kauci na propuštění z vazby. Podivné aféře, za níž někteří pozorovatelé dokonce vidí konspirativní úklady, se věnovat nebudeme. Vinen, nebo nevinen – bez soudu nelze rozhodnout. Aféra však bezpochyby zasáhla nejen do francouzských prezidentských voleb, ale také do činnosti Mezinárodního měnového fondu, jehož role je významná v souvislosti s řeckou finanční krizí. Jaká je budoucnost MMF? Jak se bude vyvíjet řecká krize? A co další možné záchranné operace?

Řecko na umělé výživě

Věnujme se především Řecku. Jeho veřejné finance nemají podle všech dostupných informací šanci na záchranu. Zákony aritmetiky jsou proti. Vládní dluh představuje něco kolem 150 procent HDP a roste tempem osm procent ročně. Aby bylo možné dostat Řecko na stabilní trajektorii, znamenalo by to při současných úrokových sazbách a hospodářském růstu zdvojnásobit objem vybraných daní, což je nemožné, uvádí anglický ekonom Erik Britton v deníku The Telegraph.

Nejde o žádnou vysokou finanční matematiku. Ke stejným číslům jako Britton dojde za pár minut každý. Jde o to, že veškeré výpočty končí chmurným závěrem: platební neschopnost nebo určitá forma restrukturalizace řeckého dluhu je jen otázkou času. A také otázkou vhodného „balení“, které zachová politické dekorum. Místo slova „bankrot“ se třeba použije novotvar „reprofilace závazků“, to zní skoro bezbolestně.

Řecko je nesolventní již nyní. Nemá dostatečné vlastní zdroje a nemá ani přístup na mezinárodní finanční trhy. Lékařsky řečeno je na umělé výživě, přičemž prognóza není dobrá. A i když si Řecko půjčuje peníze za dotované sazby, stále to nestačí a řecký dluh nadále roste.

Ekonomický politik nebo politický ekonom?

Naskýtá se otázka, zda to Dominique Strauss-Kahn a celý Mezinárodní měnový fond nevěděli. Věděli, samozřejmě. Vedení této organizace lze leccos vyčítat, ale neznalost aritmetiky na úrovni základní školy jistě nikoli. Proč se tedy tento zkušený ekonom před svým zatčením a následnou rezignací snažil o nemožné?

Odpověď je poměrně prostá. Strauss-Kahn byl především francouzský politik a teprve v druhé řadě ekonom. Každý politik, byť s ekonomickým vzděláním, klade občas politiku před ekonomickou logiku. A od francouzského politika lze očekávat, že vždy a za všech okolností bude hájit zájmy své země.

Hájit zájmy Francie v tomto případě znamená oddalovat řecký bankrot co nejdéle, dotovat Řecko maximální možnou měrou a snažit se získat čas – protože francouzské banky drží značné objemy řeckých dluhopisů.

Sanace neboli bailout je paliativní léčba, která jen dočasně zmírňuje symptomy, aniž by řešila příčinu. Ale francouzským a také německým bankám jde o čas, protože momentálně sedí na potenciálních ztrátách, které by mohly dosáhnout 50 až 70 procent hodnoty investovaných řeckých dluhopisů.

Čekání na Godota

Kdyby tedy Řecko v brzké době vyhlásilo platební neschopnost, znamenalo by to okamžitý zásah pro francouzské a německé banky, neboť nutnost přecenit hodnotu portfolia cenných papírů by zřejmě ihned vyvolala další kolo evropské finanční krize. Když se bankrot podaří odsunout na pozdější dobu a vyvolat zdání, že situace je řešitelná, může se třeba stát malý zázrak: ceny řeckých dluhopisů vzrostou a západoevropským bankám se je třeba podaří někomu prodat. Komu? Možná Číňanům nebo Arabům, pokud budou natolik pošetilí. Hlavně když Evropa očistí své banky od problematických dluhopisů. To je mimochodem i důvod, proč Angela Merkelová tak vehementně podporuje celoevropskou pomoc Řecku a Portugalsku: protože dotace těchto států na úkor německých, finských, slovenských a dalších daňových poplatníků vyjde Německo možná levněji, než na kolik by přišel řecký bankrot a následná německá bankovní krize.

Možná i permanentní penězovod ve prospěch Řecka by nakonec vyšel levněji. Připomeňme, že francouzské banky drží i po částečných odprodejích řecké státní dluhopisy v nominální hodnotě 19,8 miliardy eur a dalších 42,1 miliardy eur v podobě úvěrů řeckému soukromému sektoru. Některé francouzské banky vlastní tak velké objemy, že by to již stačilo na krizi v případě řecké platební neschopnosti. Německé instituce vlastní 26,3 miliardy eur v řeckém státním dluhu a zhruba 10 miliard v úvěrech soukromému sektoru. Kompletní riziková expozice evropských bank vůči řeckému státu dosahuje 154 miliard eur nominální hodnoty – a teď si představte, že se polovina nebo více z této hodnoty přes noc vypaří...

Následky by jistě postihly Irsko (evropské banky drží 565 miliard eur v úvěrech Irsku, hlavně německé a britské), Portugalsko (216 miliard) a Španělsko (727 miliard). Další evropská finanční krize by měla dopad minimálně srovnatelný s tou první z let 2008–2009.

Dominique Strauss-Kahn se tedy navzdory ekonomické logice pokoušel oddálit řeckou platební neschopnost v naději, že mezitím se stane zázrak. Zda budou tyto snahy pokračovat i bez něho, nebo zda nakonec bude dokonce postaven zmíněný penězovod, je otázka.

Argentinské varování

Dodejme, že Mezinárodní měnový fond nemá dobrou historickou výkonnost v řešení krizí. Během 90. let naordinoval Argentině přísný režim, který obnášel zvýšení daní a fixaci měny na velmi ambiciózní úrovni vůči dolaru. Obojí mělo katastrofální následky, argentinský bankrot zůstává učebnicovým příkladem důsledku chybné měnové i rozpočtové politiky.

Ale přesně totéž dnes MMF ordinuje Řecku: zvýšení daní a velmi tvrdou měnu, která svojí silou odpovídá největší světové exportní velmoci, tedy Německu! Argentině se hospodářsky ulevilo až poté, co začátkem roku 2002 bylo pesu umožněno devalvovat postupně zhruba na třetinu původní hodnoty. Řecko by potřebovalo něco podobného. Devalvace však nepřipadá v úvahu z politických důvodů... stále stejné dogma. Když politika má přednost před ekonomií, nedopadá to nikdy dobře.

Psáno pro LN