Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Spasí nás břidlice?

Luboš Palata
Luboš Palata | 22. 6. 2011 | 16 komentářů | 1 761
atomová elektrárnaBarack ObamaBasGasbřidliceCuardrillaČeská republika

Nedávná návštěva Baracka Obamy v Polsku měla důležitější téma, než je americká letecká základna nebo zrušení víz pro Poláky cestující do Spojených států. Těžba zemního plynu z břidlic pomocí amerických technologií může změnit budoucnost Polska, ale i celé Evropy. Už teď se však objevují první problémy.

Spasí nás břidlice?

Těžba plynu z břidlic, která znovu učinila Spojené státy soběstačnými ve spotřebě zemního plynu, může zcela změnit energetickou situaci Evropy. Jen v Polsku jsou podle prvních průzkumů těžitelné zásoby na 330 let současné spotřeby země. Z našeho severního souseda se tak může snadno stát „Norsko střední Evropy“. Podobně bohaté zásoby, které by při současné spotřebě vydržely sto deset let, byly objeveny také ve Francii. Bez šancí ale není ani Česko. I u nás už začali britští a australští těžaři zkoumat zásoby břidlicového plynu: U Trutnova už dokonce v režii australské firmy BasGas roste první průzkumný vrt a britská firma Cuardrilla zase zkoumá potenciál severní Moravy mezi Vsetínem a Novým Jičínem. Mluví se ale také o okolí Prahy.

Obamova agenda v Polsku

Těžba zemního plynu z břidlic, která se díky technologickému pokroku stala v USA výdělečnou už při současných světových cenách zemního plynu, může zcela změnit poměry na energetickém trhu Evropy a zřejmě i celého světa. Ukazuje to i fakt, že spolupráce na těžbě břidličného plynu se stala nedávno klíčovým bodem návštěvy amerického prezidenta Baracka Obamy v Polsku. Podle polských komentátorů se může společná americko-polská těžba stát daleko pevnější základnou pro vzájemné vztahy než dosavadní vojenská spolupráce, v jejímž rámci Poláci vyslali na pomoc Američanům tisíce vojáků do Afghánistánu a Iráku. Američané však své technologie podmínili tím, že sehrají klíčovou roli při výstavbě první polské jaderné elektrárny… Ta je však dnes otázkou možná ještě vzdálenější budoucnosti než začátek těžby plynu z břidlic. I tak už se ale na východ od polských hranic troubí na poplach.

Především pro ruský Gazprom a jeho západoevropské partnery znamená polský potenciál obrovské nebezpečí. Nadšená rozhodně není ani silná jaderná lobby. Pokud totiž budou zásoby zemního plynu z břidlic dostatečně bohaté a dají se relativně levně vytěžit, může se výroba elektřiny v jaderných elektrárnách ukázat jako příliš drahá – zvláště při započtení všech nových bezpečnostních opatření, která si vynutila hysterie po fukušimské nehodě.

Skončí břidlice jako český uran?

Jako „užiteční idioti“ těmto lobby slouží různé ekologické organizace, které si už začaly na „nebezpečné těžbě“ plynu z břidlic přihřívat polívčičku. Proč? Plyn se totiž z břidlic, zjednodušeně řečeno, vymývá roztokem, který obsahuje sice malé, ale přesto nezanedbatelné množství chemikálií. Podle těžařů se o žádné nebezpečné sloučeniny nejedná, podle ekologů však hrozí znečištění podzemních vod. Francouzská vláda už na základě těchto tlaků vyhlásila prozatímní moratorium na těžbu břidličného plynu a prozkoumávání jeho zásob. Existuje však už i návrh zákona, který by mohl znamenat definitivní stop. Odborníci to dávají do souvislosti jak s vlivem ruské plynárenské lobby ve Francii, tak s tím, že se v zemi vyrábí víc než dvě třetiny elektřiny v jaderných elektrárnách.

V evropských kuloárech se pak dokonce začíná mluvit o celoevropském zákazu těžby. S tím by však musely souhlasit všechny členské země, protože těžba surovin je výlučně v kompetenci jednotlivých států Unie. Co se však dá reálně očekávat, je obrovský tlak „zelené lobby“, které by levný a dostupný evropský zemní plyn narušil drahé plány na energetické úspory a masivní výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Právě proto se nejspíš brzy dočkáme masivní kampaně, jejímž jediným cílem bude vyvolat paniku podobnou té, jaká nedovoluje obnovit v Česku těžbu uranu. Uranu má přitom Česko nejvyšší zásoby v Evropě a dnes se ze všech ložisek těží jen v jediném nevelkém dolu na Vysočině. Celé toto tažení přitom může přes různé nadace a vlivové skupiny financovat ruský Gazprom, kterému by se mohl zhroutit jeho životně důležitý evropský (a možná i čínský) byznys.

Příznivci těžby břidličného plynu se tak musí připravit na tvrdou válku, v níž rozhodně nepůjde jen o to, kdo objeví ložiska a začne plyn z břidlic těžit.

Autor je redaktorem Lidových novin

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.