Ekonomie pozornosti aneb strčte si „Dobrý den, máte rád přírodu?“ do špic!

Každý červenec centrum Brna zaplní brigádníci a začne hon: „Dobrý den, máte rád přírodu?“ – „Dobrý den, přispějte na děti z dětských domovůůů!“ – „Jestlipak vás můžu na minutku zastavit a zeptat se vás, jakého máte operátora?“

Rozhodnete se kvůli těm otravům odjet z města, ale přes cedule nenajdete kudy:

Tak si aspoň chcete udělat dobře sklenkou vína, jenomže po stole v restauraci se válí tohle:

Slovy legendárního běsnícího mechanika Luboše: neřešitelný problém, hoši!

Čím platíme za informace zdarma

Konzervativní ekonom by mohl namítnout, že to přece problém není. Brigádníci si legálně vydělávají, reklamky taky, k vyššímu zisku si pomáhá i výrobce zmrzlin. HDP roste, daně se platí, společnost je bohatší...

... až na to, že nás to všechny stojí jednu z nejcennějších věcí, co máme: naši pozornost.

Ekonom, psycholog a počítačový vědec Herbert Simon přišel před čtyřiceti lety s jednoduchým postřehem: v informační éře povede nadbytek informací zákonitě k nedostatku toho, co potřebujeme k jejich přijímání. Čeho tedy? „To je zcela zřejmé. Lidé za konzumování informací platí svojí pozorností. Proto hojnost informací znamená nouzi o pozornost. Tu je pak nutné kvůli nesčetným informačním zdrojům, které ji mohou zkonzumovat, investovat mnohem rozumněji.“

Pozornost je tedy omezený, stále vzácnější zdroj. A my jsme se s ním přitom naučili zacházet, jako kdyby to byla nekonečná role toaletního papíru.

Začněte u sebe: nechovejte se jako ocasové

Co s tím? Seth Godin, jeden z nejprodávanějších autorů knih o marketingu, v článku Věnujte pozornost ekonomii pozornosti radí, abyste si před otravováním lidí položili pár otázek. Třeba: „Když pošleme zprávu všem našim zákazníkům, kolik tím utratíme z pomyslného fondu pozornosti?“ nebo „Kolik času ušetříme našim klientům, když přepíšeme manuály tak, aby jim bylo rozumět?“

Když si totiž říkáte o čas svých zákazníků, klientů nebo nadřízených, je to prakticky to samé, jako když po nich chcete peníze. Rozmyslete si to tedy radši dvakrát. A rozhodně nepovažujte za samozřejmé, že vám někdo nějakou pozornost věnuje. Jak v jiném Godinově článku vysvětluje sedmnáctiletý Nathaniel Johnson: „Na počítači si můžete otevřít pět nebo šest programů, pracovat na projektu, psát zprávu, sledovat YouTube a koukat na film.“ Jo, možná ho oslovíte nějakým malým bannerem, který někde bliká, možná ho zaujmete newsletterem nadepsaným OBCHODNÍ NABÍDKA. A možná taky vyhrajete milion ve sportce!

Když daníme fosilní paliva, proč nezdanit vyrušení?

Pořádně radikální je spisovatel Michael Erard: „Představte si, že se cena informačního zboží stanoví v nepřímé úměře k tomu, kolik pozornosti si vyžádá. Všechny cukrovinky pro lidský mozek – haiku, vyzváněcí tóny, nálepky na nárazníky – by pak byly drahé, protože jde o luxus. Málo peněz by zato stály věci, které vyžadují dlouhou pozornost. Možná by dokonce mohly být zdarma, a zaplatily by se z peněz vybraných prodejem zmíněných cukrovinek. Jeden díl televizního seriálu by stál víc než celá série, stejně jako kapesní balení sušenek na benzince stojí víc než celá krabice v samoobsluze.“ A k tomu navrhuje daň, kterou zaplatí každý, kdo se pokusí nějakou pozornost ukořistit.

Jako praktický nápad neuskutečnitelné a pro liberály děsivé, jako myšlenkový experiment vynikající. – Ačkoliv, přesně tuhle poznámku si dokážu představit pod návrhem někoho, koho by před půlstoletím napadlo, ať státy víc zdaní ty zdroje energie, které čadí a smrdí.

Lepší svět ve třech krocích

Jak tedy v ekonomice založené na pozornosti nezkrachovat?

• Pozornost je kapitál, který je záhodno dobře investovat. Není to metafora, fakt vám pozornost může pomoci k penězům: Další velký podnikatelský projekt nejspíš nevymyslí člověk, který se nevydrží na nic soustředit déle než třicet sekund. A i kdyby vám nevydělala ani kačku, pořád se žije líp s ní než bez ní.
• Neobírejte ostatní lidi při své práci o pozornost jen tak pro nic za nic. Že jsou newslettery zdarma? Zkuste tedy poslat zákazníkům tři každý den a uvidíte, jakou cenou za to zaplatíte.
• Šiřte osvětu! Zdvořile poproste telemarketéry, aby si našli pořádnou práci. Podpořte iniciativu za zákaz reklam u silnic. Sdílejte tenhle článek.

Kratší text jsem na Peníze a Finmag nikdy nenapsal, ale i tak: díky za pozornost.