Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Pavel Kohout: Čím více budou politici mluvit, tím větší bude panika!

Finmag.cz
Finmag.cz
4. 8. 2011

„Už není kam zvyšovat daně a bankroty také nepřicházejí v úvahu. Zbývá již jen inflační rozpouštění dluhů, jiná možnost skutečně neexistuje,“ říká Pavel Kohout v rozhovoru pro slovenský deník Pravda.

Pavel Kohout: Čím více budou politici mluvit, tím větší bude panika!

Hlavním argumentem, proč znovu půjčovat Řecku, byla snaha o uklidnění trhů. Je možné s odstupem času říci, zda byla tato snaha úspěšná? Italům a Španělům se život na dluh neustále prodražuje a ani investoři nereagují tak, jak se čekalo. Mohou na tom mít svůj podíl také spekulanti?

Myslím, že vedoucí politické osobnosti eurozóny nejsou schopny dobře pochopit myšlení finančních trhů. Nikdo z nich na kapitálových trzích nepracoval a nemá potřebnou zkušenost. Juncker, Merkelová, Sarkozy, Rehn ani van Rompuy nerozumí podstatě problému, a přesto mají ambice o všem rozhodovat. Jako kdyby se osoba bez pilotního průkazu a bez tréninku pokoušela pilotovat Airbus. Neodbornost je hlavní příčina nynější dramatické situace.

Výnosy z italských a španělských dluhopisů se stále drží vysoko, dokonce zaznamenaly nová maxima: výnosy španělských dluhopisů se splatností na deset let vzrostly na 6,45 procenta, což je nejvíce za dobu existence eurozóny, výnos srovnatelných italských dluhopisů pak vzrostl na 6,18 procenta a je rovněž nad hodnotami z 21. července, kdy Evropská unie oznámila svůj nejnovější plán boje s dluhovou krizí, aby uklidnila trhy. Která ze zemí je na tom momentálně hůře?

Těžko říci. Španělsko má bankovní krizi nafouknutou levnými eurovými úvěry v předchozích letech. Rozsah této krize není zatím veřejně známý, ale nebude to žádná maličkost. Itálie má velký veřejný dluh a kromě toho velkou potřebu refinancování úvěrů během nejbližších dvou let. Pokud bych si měl vsadit na default některé z těchto zemí, vsadil bych si na obě.

Jak může dluhová krize ovlivnit Irsko, kterému se začalo poměrně dařit a jehož návrat na trhy vypadá reálně?

Opravdu nevím, jestli se o Irsku s rizikovou přirážkou kolem 8,25 procentního bodu po celé délce výnosové křivky dá mluvit jako o ekonomice, jejíž návrat na finanční trhy je reálný v blízké době. V každém případě je však Irsko alespoň konkurenceschopnou ekonomikou s vyspělým průmyslem a silnou obchodní bilancí. To je rozhodně výhoda.

Ve Španělsku vládne nervozita nejen vzhledem k blížícím se předčasným volbám. Itálie na tom není o mnoho lépe, alespoň však přišla s balíčkem úsporných opatření a její ekonomika roste. Navzdory tomu Itálii experti nevěří. Proč?

Částečně to může být „faktorem Berlusconi“, částečně za to mohou také obavy, že primární přebytek nemusí stačit v případě návratu globální recese. Dále: sto dvacet procent dluhu k HDP je prostě a jednoduše sto dvacet procent dluhu k HDP. Velké číslo, absolutně i relativně.

Italové zároveň požádali Evropskou unii o vyjádření politické podpory a důvěry, že je země schopná dostát svým závazkům. Je ale vůbec možné, aby nějaká politická deklarace bez jasného návodu na řešení trhy uklidnila?

Podle zkušeností posledních dvou let – čím více evropští politici mluví, tím více škody udělají. Doporučoval bych jim mlčet. Vše, co kdy řekli, se obrátilo proti nim. Mlčení by ovšem nemělo znamenat nečinnost. V případě Itálie lze hodně šetřit a šetření může mít hmatatelné výsledky. Pokud investoři uvidí, že vláda něco dělá, nebudou potřebovat žádná slova.

Jak to celé nakonec dopadne? Můžeme čekat další recesi?

Návrat recese je dosti pravděpodobný. Budoucí scénář vývoje je krajně obtížné předpovídat. Můžeme pouze soudit podle dosavadního vývoje. Ten se ubíral cestou paušálního a flagrantního porušování smluv, dohod a slibů. Téměř všechna kritéria byla porušena, skoro všechny závazky roztrhány a útržky hozeny do větru. Můžeme tedy zkoumat, jaké nemnohé závazky ještě zbývají neporušené. Není jich mnoho. V zásadě zbývá už jen jeden: ECB tvrdí, že za žádných okolností nebude platit dluhy členských zemí inflačními penězi. Proto během dohledné doby očekávám v eurozóně masivní inflaci. Zvyšovat daně již není kam, bankroty také nepřicházejí v úvahu. Zbývá již jen inflační rozpouštění dluhů, jiná možnost skutečně neexistuje. V této souvislosti bych podotknul, že již deset let před krizí byla tvorba peněz v eurozóně mnohem rychlejší než v USA. Málokdo si toho všiml, neboť oficiální index inflace HICP je konstruovaný tak lišácky, že vyjde takřka za všech okolností „hezký“, tedy nízký.

Prezident Obama nedávno podepsal zvýšení dluhového limitu, Spojené státy budou muset zásadním způsobem škrtat – ani situace v USA nepůsobí právě stabilním dojmem… Navzdory tomu ponechávají ratingové agentury Spojeným státům hodnocení AAA. Nejsou agentury k Američanům milosrdnější než k evropským státům?

Ve srovnání s Evropou jsou americké potíže druhořadý pseudoproblém. Čisté zadlužení federální vlády je 55 procent HDP (po odečtení dluhů, které vláda dluží sama sobě). Evropané by mohli závidět.

Cena zlata stoupá, akciové trhy jak v Evropě, tak ve Spojených státech padají, švýcarská národní banka výrazně snížila základní úrokovou sazbu, aby zabránila dalšímu prudkému růstu švýcarského franku… V jakém časovém horizontu by se trhy mohly uklidnit?

To záleží na výřečnosti evropských politiků. Čím více slov, tím více paniky.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Finmag.cz

Finmag.cz

Související témata

Barack ObamaBerlusconidanědluhdluhopisydluhová krizeECBeueuroeurozónaevropská centrální bankaevropská uniefinanční trhyHICPinflaceitáliekomoditypanikaratingratingové agenturyreceseřeckoSpojené státyšpanělskoUSAzlato
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo