Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Česko-polské jaderné bratrstvo Němce neporazí

Luboš Palata
Luboš Palata | 5. 8. 2011 | 8 komentářů | 1 375
Angela Merkelováantijaderný blokatomová elektrárnaČeskoČEZenergetika

Česká republika a Polsko oznámily během červencové návštěvy polského premiéra Donalda Tuska v Praze vytvoření společného „jaderného paktu“, který má být protiváhou tvořící se německo-rakouské antiatomové koalici.

Česko-polské jaderné bratrstvo Němce neporazí

V Evropské unii se pomalu začíná spouštět nová opona, tentokrát nikoli železná, ale atomová. Německo pod vedením Angely Merkelové a s nekončícím růstem vlivu Zelených (v jedné spolkové zemi už vládnou a v celém Německu mají více než dvacetiprocentní podporu) oznámilo po katastrofě ve Fukušimě bleskový odchod od jaderné energetiky, Itálie se rychle přidala a Rakousko, fanaticky antijaderná země, tomu zatleskalo.

Naproti tomu Česká republika potvrdila, že nadále počítá s dostavbou Temelína, Slovensko pokračuje v dostavbě jaderné elektrárny Mochovce a v přípravě nové elektrárny v Jaslovských Bohunicích a Poláci stále plánují výstavbu své první jaderné elektrárny u baltského pobřeží, o velkolepých ruských plánech či výstavbě společné baltské jaderné elektrárny nemluvě.

Francie, hlavní spojenec

První hysterický náraz po Fukušimě se podařilo jaderným státům Evropské unie odvrátit, a tak se nebude testovat, jak by evropské jaderné elektrárny obstály v nesmyslných situacích typu pádu dvou velkých dopravních letounů na elektrárnu současně, a projdou jen obvyklými kontrolami. Jejich výsledkem by mělo být potvrzení toho, že všechny současné evropské jaderné elektrárny jsou bezpečné.

Přesto situaci nelze ani v nejmenším podceňovat. Uvědomuje si to i vedení ČEZ i čeští politici. K Německu a jeho spojencům je totiž možné počítat nejen nejaderné státy Unie, ale také evropské veřejné mínění, lehce zmanipulovatelné proti tajemné a obludně líčené atomové energetice jako permanentní hrozbě nedozírného rozsahu. V rámci Evropské unie přitom nějaké české a polské atomové spojenectví nemusí mít dlouhé trvání. Zvláště když Poláci mají zatím svou „atomovku“ jen na papíře a do země se ještě nekoplo. Hodně bude záležet i na tom, co dokáže Berlín Varšavě za „zradu“ Česka nabídnout…

Klíčový pro unijní budoucnost jaderné energeticky je ovšem postoj Francie, po USA druhého nejvýznamnějšího výrobce elektřiny z jádra na světě.

Německý ekologický sen

Vedle (vnitroněmecké) politiky jde totiž i o obrovské ekonomické tlaky. V Berlíně se spojila plynařská lobby, která si dokázala koupit i exkancléře Gerharda Schrödera, a stále sílící lobby ekologická. Jde o dnes už obrovské, kapitálově silné a mediálně protežované odvětví „ekologické výroby elektřiny“. Angela Merkelová přitom ve snaze vyhnout se kritice, která se na ni snesla po rozhodnutí o uzavření atomových elektráren, oznámila, že většina chybějící elektřiny bude vyrobena ve větrných a solárních elektrárnách a z dalších obnovitelných zdrojů. Podobná slova pak kancléřka zopakovala i před několika dny v Berlíně během návštěvy prezidenta Medveděva: Množství dováženého ruského plynu se prý příliš nezvýší

Bez Unie a bez úvěrů

Na první pohled by Česko mohlo na uzavření německých jaderných elektráren vydělat, protože zájem o levný český proud z jaderných elektráren bude výrazně vyšší. Má to však mnohá ale... Nelze počítat s nějakou unijní podporou jaderné energetiky, na to je antijaderný blok už příliš silný. Velké potíže budou i se sháněním úvěrů – také proto se příprava dostavby Temelína odsunula (zatím v řádu let). Podceňovat nelze ani další tlaky z Německa a Rakouska. A při nejlepší vůli – Poláci nám proti nim nepomohou.

Temelín by měli stavět Francouzi

Místo Varšavy by Praha, pokud chce být Česko jadernou výrobnou elektřiny evropského významu, měla budovat trvalé, pevné a mnohovrstevné spojenectví s Francií. Při rozhodování o dostavbě Temelína by vedle ceny, termínu dodávek a dalších finančních či technických parametrů, měla hrát úlohu i tato politická rozvaha. Po pravdě řečeno, kdyby první dva bloky Temelína dostavovali Češi ve spolupráci s Francouzi, mohlo nám to ušetřit spoustu starostí s Rakušany. A pokud jde o další rozvoj naší jaderné energetiky, v Evropě se v tomto smyslu velice ochladilo a nám nezbývá, než to vzít na vědomí a zařídit se podle toho.

Autor je redaktorem Lidových novin

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.