Původní keynesiánci říkali: v krizi ať vlády utrácejí, ale v dobrých letech nechť šetří. Na stimulační balíčky je třeba někde jinde v ekonomice peníze vzít, tudíž „multiplikační efekt“ je jen iluze. Ale budiž, pár hladových zdí v recesi nikomu zásadně neublíží.
Dnešní zastánci „nakopávaní“ ekonomiky si ale zapamatovali jen slovíčko „utrácet“. Díky nim už ovšem sotva je za co stimulovat. Vlády se systematicky zadlužovaly prakticky bez ohledu na hospodářský cyklus. Itálie naposledy šetřila od poloviny 90. let, kdy se jí za deset let povedlo snížit veřejný dluh zhruba o 25 procent hrubého domácího produktu. Pomohla ovšem privatizace majetku i růst HDP, samotné státní finance byly ve větším či menším minusu neustále.
Silné Německo si schodky ještě může dovolit, ale jak dlouho? Loňský federální deficit USA byl 8,9 % HDP, letos bude podobný. Jak velký schodek by byl potřeba k nastartování konjunktury: 15, 20 nebo snad 100 procent HDP?
To už se od „nakopávačů“ nedozvíme. Jisté je jedno, ať bude deficit jakýkoliv, vždy to bude příliš málo...
Psáno pro HN
