Koruna – bezpečnostní pojistka ekonomiky

Každá ekonomika, která je relativně chudá a hodlá dohánět bohatší sousedy, má jen dvě možnosti. Buďto se může spolehnout na posilování domácí měny – anebo na růst objemu peněz v ekonomice.

První varianta je neinflační. Hodnota mezd a úspor roste v relaci k zahraničí, zlevňování dovozů umožňuje růst ekonomiky bez příliš rychlého růstu cen a mezd. Ano, samozřejmě, ekonomika s rostoucím kurzem domácí měny postupně ztrácí konkurenční schopnost v oblasti montáže a výroby s nízkou přidanou hodnotou. Švýcarsko již dávno není textilní velmocí jako v 19. století, když bylo chudé. Je třeba postupně měnit orientaci na kvalitu, technickou vyspělost, inovace a tak dále.

Před dvanácti lety bylo euro za 36,63 koruny. Nyní je směnný kurz 24,49 koruny za euro. Za stejný obnos v korunách dostaneme o polovinu více eur, což je vývoj, který do značné míry dokázal ztlumit inflační tlaky způsobené nárůstem světových cen ropy, plynu a jiných komodit.

Bezpečnostní ventil zvaný volatilita

A teď si zkusme představit, co by se bylo stalo, kdybychom hypoteticky přijali euro již v roce 1999. Nejenže by inflace byla mnohem vyšší kvůli dražším dovozům – bezpochyby také odbory by byly mnohem aktivnější v nátlaku na zvyšování mezd. Největší problémy by však způsobila úvěrová inflace. Ta proklínaná volatilita měnových kurzů totiž funguje jako automatický regulátor na kapitálovém a úvěrovém trhu. Odstranit volatilitu znamená odstranit bezpečnostní ventil. Úvěrový trh roste, nadouvá se a nakonec praskne. Následuje finanční a bankovní krize.

Přesně to se stalo v Irsku. A ve Španělsku. V Estonsku, v Lotyšsku a Litvě, neboť „zrušení“ měnového rizika se promítlo do mnohem většího rizika v podobě snížené stability bankovnictví. Málokdo ví, že Dánsko řeší těžkou bankovní krizi, která byla způsobena ohromnou expanzí úvěrů – Dánsko je dnes nejzadluženější země evropského kontinentu. V pozadí této krize je pevný kurz dánské koruny k euru a záplava levných eurových úvěrů, která se datuje do let 2004–2007.

Vlastní měna: základní nástroj růstu

Hodnotit Slovensko po přijetí eura je příliš brzy, ale Slovinsko již hodnotit můžeme. Od roku 2004, kdy hodnota tolaru byla fixována k euru, do konce roku 2008 objem úvěrů podnikům a domácnostem vzrostl na 2,4násobek. Čistě jen v důsledku „zrušení“ volatility. Takovouto úvěrovou expanzi nelze přežít bez následků. Slovinská ekonomika zaznamenala nejhorší propad v rámci eurozóny a podíl delikventních úvěrů vzrostl na 15 procent s rostoucí tendencí. Blíží se další recese a slovinská centrální banka není schopna nic dělat. Nehledě na to, že Slovinsko si přijetím eura navždy zazdilo cestu k neinflačnímu hospodářskému růstu. Buď poroste inflačně, anebo neporoste vůbec.

Česká koruna je základním instrumentem zdravého růstu a zdravého finančního systému. I ekonomika postižená problémy má mnohem lepší šance na znovuzískání stability, pokud má svoji měnu jako například Velká Británie. Rozhodnutí uvolnit kurz koruny po měnové krizi v květnu 1997 bylo zdaleka nejlepším možným rozhodnutím, které tehdy Česká národní banka mohla provést. Podobně jako když Británie opustila Evropský měnový systém v roce 1992.

A pokud jde o emerging markets – Česká republika je již dnes hodnocena z hlediska pravděpodobnosti úvěrového selhání lépe než Francie, Rakousko nebo zmíněné Dánsko. Bez ohledu na ratingy. Rozdíl mezi emerging markets a tzv. vyspělými trhy se mění.

A co bychom ještě mohli dokázat, kdybychom měli kvalitnější vlády!

Psáno pro Hospodářské noviny