Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Koruna – bezpečnostní pojistka ekonomiky

Pavel Kohout
Pavel Kohout | 31. 10. 2011 | 5 komentářů | 1 173
bankovní krizebankovnictvíčeská korunačeská republikadánská korunaeuro

Česká koruna je základním instrumentem zdravého růstu a zdravého finančního systému. I ekonomika postižená problémy má mnohem lepší šance na znovuzískání stability, pokud má svoji měnu – jako například Velká Británie.

Koruna – bezpečnostní pojistka ekonomiky

Každá ekonomika, která je relativně chudá a hodlá dohánět bohatší sousedy, má jen dvě možnosti. Buďto se může spolehnout na posilování domácí měny – anebo na růst objemu peněz v ekonomice.

První varianta je neinflační. Hodnota mezd a úspor roste v relaci k zahraničí, zlevňování dovozů umožňuje růst ekonomiky bez příliš rychlého růstu cen a mezd. Ano, samozřejmě, ekonomika s rostoucím kurzem domácí měny postupně ztrácí konkurenční schopnost v oblasti montáže a výroby s nízkou přidanou hodnotou. Švýcarsko již dávno není textilní velmocí jako v 19. století, když bylo chudé. Je třeba postupně měnit orientaci na kvalitu, technickou vyspělost, inovace a tak dále.

Před dvanácti lety bylo euro za 36,63 koruny. Nyní je směnný kurz 24,49 koruny za euro. Za stejný obnos v korunách dostaneme o polovinu více eur, což je vývoj, který do značné míry dokázal ztlumit inflační tlaky způsobené nárůstem světových cen ropy, plynu a jiných komodit.

Bezpečnostní ventil zvaný volatilita

A teď si zkusme představit, co by se bylo stalo, kdybychom hypoteticky přijali euro již v roce 1999. Nejenže by inflace byla mnohem vyšší kvůli dražším dovozům – bezpochyby také odbory by byly mnohem aktivnější v nátlaku na zvyšování mezd. Největší problémy by však způsobila úvěrová inflace. Ta proklínaná volatilita měnových kurzů totiž funguje jako automatický regulátor na kapitálovém a úvěrovém trhu. Odstranit volatilitu znamená odstranit bezpečnostní ventil. Úvěrový trh roste, nadouvá se a nakonec praskne. Následuje finanční a bankovní krize.

Přesně to se stalo v Irsku. A ve Španělsku. V Estonsku, v Lotyšsku a Litvě, neboť „zrušení“ měnového rizika se promítlo do mnohem většího rizika v podobě snížené stability bankovnictví. Málokdo ví, že Dánsko řeší těžkou bankovní krizi, která byla způsobena ohromnou expanzí úvěrů – Dánsko je dnes nejzadluženější země evropského kontinentu. V pozadí této krize je pevný kurz dánské koruny k euru a záplava levných eurových úvěrů, která se datuje do let 2004–2007.

Vlastní měna: základní nástroj růstu

Hodnotit Slovensko po přijetí eura je příliš brzy, ale Slovinsko již hodnotit můžeme. Od roku 2004, kdy hodnota tolaru byla fixována k euru, do konce roku 2008 objem úvěrů podnikům a domácnostem vzrostl na 2,4násobek. Čistě jen v důsledku „zrušení“ volatility. Takovouto úvěrovou expanzi nelze přežít bez následků. Slovinská ekonomika zaznamenala nejhorší propad v rámci eurozóny a podíl delikventních úvěrů vzrostl na 15 procent s rostoucí tendencí. Blíží se další recese a slovinská centrální banka není schopna nic dělat. Nehledě na to, že Slovinsko si přijetím eura navždy zazdilo cestu k neinflačnímu hospodářskému růstu. Buď poroste inflačně, anebo neporoste vůbec.

Česká koruna je základním instrumentem zdravého růstu a zdravého finančního systému. I ekonomika postižená problémy má mnohem lepší šance na znovuzískání stability, pokud má svoji měnu jako například Velká Británie. Rozhodnutí uvolnit kurz koruny po měnové krizi v květnu 1997 bylo zdaleka nejlepším možným rozhodnutím, které tehdy Česká národní banka mohla provést. Podobně jako když Británie opustila Evropský měnový systém v roce 1992.

A pokud jde o emerging markets – Česká republika je již dnes hodnocena z hlediska pravděpodobnosti úvěrového selhání lépe než Francie, Rakousko nebo zmíněné Dánsko. Bez ohledu na ratingy. Rozdíl mezi emerging markets a tzv. vyspělými trhy se mění.

A co bychom ještě mohli dokázat, kdybychom měli kvalitnější vlády!

Psáno pro Hospodářské noviny

Autor článku

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spolulyakl8dal finančněporadneskou společnost Partners. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého (ODS), později byl dlouholetým členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Patří též mezi zakladatele Institutu pro politiku a ekonomiku a není členem žádné politické strany. Ředitel Algorithmic Investment Management.