Krize. Zažehnána, nebo odložena?

Bruselský summit především potvrdil, že dvourychlostní Evropa je již realitou. Summit evropské sedmadvacítky byl v podstatě jen zdržováním před tím, na co všichni čekali – před zasedáním Eurogroup zemí eurozóny. Tam se přijala důležitá rozhodnutí a tam politici bankám „vysvětlili“, o kolik mají „dobrovolně“ snížit své pohledávky za Řeckem.

Řecko stále mezi Skyllou a Charybdou

I když summit nedotáhnul spoustu detailů, výsledek byl v dnešní nejisté a nervózní době pozitivní – především dal šanci Řecku nadechnout se, ostatním zemím v problémech dal jistotu celoevropské ochrany a zkusil posílit důvěru v evropské banky. Jde ale jen o první nutný krok a rozhodně není důvod si myslet, že krize je u konce.

Řecko i přes snížení dluhů zůstane neuralgickým bodem, protože řecká vláda bude muset najít cestu, jak se chovat fiskálně zodpovědně, ale přitom umožnit řecké ekonomice růst. Současný tlak na snižování schodku za každou cenu sice vypadá před evropskými (a zejména německými) voliči dobře, ale pro Řecko je kontraproduktivní a vyváženější politika úspor a podpory strategických oblastí by dávala větší smysl. V dnešní politické realitě je ale většině voličů neprodejná.

Posilování důvěry: pasivitě centrální banky navzdory

Bruselský summit především díky navýšení záchranného fondu také jasně ukázal, že ostatní nesolventní země, jako je Itálie, Portugalsko či Španělsko, nečeká řecká krize likvidity. Postavení této ochranné zdi je velmi důležitým signálem, pro budoucnost eurozóny je ale škoda, že se k obraně společné měny staví Evropská centrální banka poměrně skepticky, a politici tak musí hledat alternativní cesty. Stačí se podívat, o co jednodušší to měli američtí politici v roce 2008 díky tomu, že Fed dělal vše pro to, aby podpořil důvěru v americkou ekonomiku a ani na okamžik nepřipustil pochybnosti o likviditě amerického systému. Naproti tomu odtažitý postoj Evropské centrální banky krizi, kterou musí řešit přehnaně opatrní politici, jen prodražuje.

Dožene Unie ztrátu?

Zbytečná opatrnost politiků je vidět i na třetím důležitém rozhodnutí minulého týdne, rozhodnutí doplnit kapitál evropských bank. Politici konečně našli odvahu přiznat, že minulé stres testy evropských bank byly spíše mediální hrou než reálnou prověrkou (o čemž svědčí i to, že nedávno zachraňovaná Dexia stres testy prošla bez problémů). Navýšení kapitálu – a zejména ochota států kapitál doplnit, pokud banky nebudou schopny kapitál získat na trhu – dává lidem jistotu, že jejich peníze jsou v bezpečí. Potřeba navyšování kapitálu ale bude znamenat i omezení úvěrování, takže další summit by měl mimo jiné také hledat cesty, jak podpořit evropské podniky a růst ekonomiky. A to nejen v oblasti financování, protože Evropská unie zbytečně ztratila dva roky a na její konkurenceschopnosti to začíná být znát.

Psáno pro LN