Co mne naučila tato krize?

První a nejdůležitější poznání je v tom, že další krize na sebe nenechá dlouho čekat. Za posledních 20 let se objevily v podstatě 3 globální krize:

1997 – asijská krize,
2001 – internetová bublina,
2007 – hypoteční bublina a následná finanční a hospodářská recese.

Bylo by naprosto naivní předpokládat, že tím to skončilo a že se za pár let neobjeví další. Symptomů krize bylo vždy dostatek, ale byly přehlížené, v nadšení, že přišla jiná doba, že inovace zvítězily nad poučením z historie. Bylo těžké zachovat racionální myšlení a oprostit se od nadšení, neuvěřit že přišla nová doba. Nepřišla a nepřijde. Tak jako v běžné fyzice platí zákon zachování energie a hmoty, tak v ekonomii platí podobné zákony – riziko nelze vynulovat, bez dobré práce není zisků a dividend, peníze nelze beztrestně vyhazovat z okna, žádný strom neroste do nebe.

Z jakého koutu hospodářství nebo společnosti přijde další krize, se můžeme jen domnívat, nelze to kvalifikovaně odhadnout. Velkými adepty ale jsou:

• státní dluhy (120 tisíc korun, svůj podíl na českém státním dluhu, bych uměl zaplatit, ale 480 000 za čtyřčlennou rodinu – to je nesplatitelné),
• neživotní pojišťovny (vysoké zalidnění, špatné civilizační a technické metody a mírná změna klimatu vygenerují rozsáhlé škody),
• životní pojišťovny (do důchodu vstupují silné poválečné ročníky),
• potraviny a suroviny,
• změna klimatu, boj o vodu, migrace (zkuste odhadnout, co se stane v Evropě a ČR, když Golfský proud zeslábne nebo dokonce zcela zmizí),
• reklama, luxusní zboží, profesionální sport atd.

Jestli příští krize otřese hodnotou peněz nebo jiných aktiv, neumíme nyní předvídat, a proto je velmi těžké odhadnout, jaká aktiva si připravovat pro další krizi – zda hotové peníze (ty může zničit inflace), nebo hmotná aktiva (ta mohou podstatně tratit na ceně nebo stávat neprodejnými).

Krize je příležitost pro ty, kdo jsou připraveni

Nelze se dokonale připravit na krizi, nevíme, kdy přijde, co ji způsobí, jaký bude mít průběh a konec. Ale ten, kdo měl dostatek hotovosti při této krizi, se mohl účastnit neuvěřitelného „výprodeje“.

Při nejsilnějším úderu krize snižovali výrobci a prodejci ceny všeho, jen aby alespoň něco prodali. A tak s koupí auta a dalších finančně náročnějších statků čekám na dobu krize. Spekulativní nákup bytu či jiné nemovitosti za hotové nebo částečnou hypotéku je ideální činit v dobách krize – byty jsou levnější. Naopak není ideální čekat na krizi s nákupem bytu pro vlastní bydlení, především v situaci, kdy budeme žádat hypotéční úvěr. Krize může snížit naši bonitu, může snížit ochotu bank půjčovat.

Stejně tak, kdo měl loni peníze, mohl nakupovat mnohé akcie za neskutečné ceny, za ceny o oněch 13 a více let zpátky. Na burzách byly dokonce k mání akcie za hodnoty odpovídající pokladnímu zůstatku dané společnosti. I v české realitě – Komerční banka za 1 500 Kč a po deseti měsících za 4 000 Kč, to je výzva pro investory s pevnými nervy.

Státní dluhy potopí tuto civilizaci

Zní to pesimisticky, ale běžná česká rodina se dvěma dětmi není schopna zaplatit 480 000 Kč státního dluhu. Obsluha českého státního dluhu tak stojí tuto čtyřčlennou rodinu 24 000 Kč ročně, které musí odevzdat na daních navíc, vedle placení na běžné veřejné statky poskytovaných státem.

To, že není nikdo, kdo by měl představu, jak se tyto dluhy splatí, nepřekvapuje. Ale horší je, že se neobjevila jediná politická strana jak v ČR, tak v Evropě či USA, která by řekla – dost, stát si již nebude půjčovat, vystačíme s tím, co vybereme na daních.

A tak se balvan povalí před námi, až se jednoho dne zastaví a nastane neskutečný chaos, ve kterém na tuto krizi budeme vzpomínat jako na letní slunečné odpoledne s lehkým mráčkem na obloze.

Také se otřásly se základní postuláty investování, které do nedávna platily:

• peněžní fondy zklamaly,
• dluhopisové fondy se nekupují na 3–5 let,
• dolní horizont investování do akciových fondů je rozhodně vyšší než běžně propagovaných 5 či 7 let.

Peněžní fondy naprosto zklamaly, protože pokles o 1,5 až 8 % (to byl český rekord), a to na dobu několika čtvrtletí, zničil to nejdůležitější, co peněžní fondy měly přinést – malé kolísání. Dokud budou existovat spořicí účty s řádově stejnými výnosem (mnohdy dotované), je lepší využít těchto spořicích účtů než riskovat poklesy právě v době, kdy je potřeba peníze vybírat.

Dále díky této krizi musíme přepsat investiční horizonty jednotlivých tříd aktiv. Dluhopisové fondy se obvykle doporučují na dobu od 2 do 5 let. Díky vysokým turbulencím úrokových sazeb, je vhodnější plánovat investici do dluhopisů na dobu delší než 5 let, jinak možná spláčeme nad výdělkem. U akciových fondů musíme také posunout dobu investování na minimálně 10 let. Vždyť pokles cen akcií a akciových fondů v prvním čtvrtletí roku 2009 vymazal zisky za 13 let. Naštěstí postačilo počkat půl roku a ztrátové byly jen investice za posledních cca 5 let.

Akcie deset let nakupujeme, pak deset let necháme pracovat a pak několik let vybíráme.

Vývoj cen jak akcií, tak i dluhopisů ale nejsme schopni předvídat, plánovat. Vystoupení z této třídy aktiv je nutno realizovat nikoliv podle našich potřeb, ale podle situace na trhu, dostatečně včas než budeme peněžní prostředky potřebovat.

Při investování do akcií a akciových fondů přibyla ovšem dvě další rizika – koeficient hamižnosti a koeficient lživosti top manažerů. Hamižnost spustila tuto krizi a koeficient lživosti top manažerů je dostatečně demonstrován pády Enronu či Worldcomu.

Fundamentální analýza společností se komplikuje i o určení těchto dvou koeficientů.

Investuji pravidelně...

Nadále se držím čtvrtého pravidla investování – investuji postupně, malé částky. Ale vedle toho čekám s větší částkou na další krizi a propad cen akcií či jiných aktiv. Až přijde, budu spekulovat – nakoupím to, o čem se budu domnívat, že poskytne prostor k výnosu, zisku. Ale co to bude, jak, kdy – to nyní nevím a možná ani v budoucí krizi to nikdo vědět nebude. Podobné konání je vždy spekulace a přináší velké riziko.

Investování je vložení peněžních prostředků do něčeho, co v budoucnosti zvýší svoji hodnotu, a zpětný prodejem čeho získám výnos. Při investování si pečlivě prostuduji dané aktivum – provedu fundamentální analýzu a hodnocení.

...ale i spekuluji

Oproti tomu, spekulace je vložení peněz do čehokoliv, co mi jen trochu přinese výnos – na minutu, hodinu, den týden, i déle. A je jedno, co to je, opírám se jen o domněnku, o grafy, drby, informační šumy nebo svůj úsudek.

15 let jsem všechny své klienty odrazoval od spekulací, ale nyní se o ně mírně zajímám. Komodity, měny, akcie. Ráno nakoupím, večer prodám.

Humorná i seriózní douška: Chcete mít po roce spekulací milión? Začněte s dvěma milióny.

Zjednodušuji rozložení aktiv

Dělím si peníze, rezervy a investice, na hotovost a akcie. Peníze mám na běžném účtu nebo na spořících účtech – chci je mít vždy likvidní pro nákup levných aktiv. A dlouhé peníze investuji jen do akcií, akciových fondů, nemovitostí. Vynechávám dluhopisy, dluhopisové fondy. Možná ale využiji dluhopisů pro občany, připravovaných ministrem Janotou. Vedle toho si dělám radost něčím k užitku – trochu si nabírám alternativních investic.

Zvyšuji rodinné rezervy

Do nástupu krize jsem měl za optimální hodnoty rezerv ve výši 100 000 Kč pro jednotlivce a 300 000 Kč pro rodinu. Nyní se domnívám, že je vhodné rodinné rezervy udržovat ve výši 200 000 Kč pro jednotlivce a v případě rodiny minimálně 100 000 Kč na každého člena rodiny. V případě hypotéčního úvěru je nutné tyto rezervy navýšit minimálně o počet splátek odpovídají fixaci úrokové sazby.

Investuji do vztahů

Na rozdíl od primitivného výkladu darwinismu se domnívám, že spolupráce, pomoc, charita je základem lidské pospolitosti. Nezištná pomoc jinému příslušníkovi zvyšovala naději na přežití všech jedinců v tlupě.

Dnešní krize má zatím jen malý vliv na změnu chování občanů. Atomizace společnosti (každý „jede na sebe“) pokračuje. Ale až přijde rozsáhlá krize, bude k nezaplacení mít dostatek dobrých vztahů k lidem, kteří mi pomohou krizi překonat. Informací, radou, penězi. Nebo pomohu já jim.

A jaká poučení jste si z krize odnesli vy?

Autor je poradcem společnosti Partners for Life Planning.

Foto: Profimedia.cz