Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Osmdesát za inženýra!

Arsen Lazarevič
Arsen Lazarevič
30. 8. 2010

V zajímavém článku s názvem „Koupím vysokoškolský diplom. Levně!“ se autorka věnuje fenoménu nakupování vysokoškolských titulů. Především se pozastavuje nad tím, jak je možné, že se diplomy cení tak málo, a jsou tedy dostupné téměř komukoli. Zde je odpověď...

Osmdesát za inženýra!

Zmiňovaný článek Terezy Holanové najdete na Finmagu zde.

Padesát tisíc za bakaláře, osmdesát za inženýra. Podle nabídek to vypadá, že zhruba v takové výši se pohybuje tržní cena za jednotlivé diplomy. Je zajímavé, že se od roku 1995 nezměnila – pamatuji si totiž z té doby jednu televizní reportáž o lidech, kteří si vysokoškolské diplomy kupovali. Cena byla stejná. Jak je možné, že i přes nynější vyšší cenovou hladinu a více jak trojnásobný růst mezd, ke kterému u nás za patnáct let došlo, se vysokoškolské tituly cení stejně?

Invaze studentů

Situace začne být jasnější, když se podíváme na statistiky z posledních let. V roce 1995 bylo ke studiu přijato pouhých 38 100 studentů. O deset let později, v roce 2005, se číslo zvýšilo už na 82 100. Růst se však nezastavil. O tři roky později počet nově přijatých studentů přesáhl sto tisíc a stále narůstá. V současnosti se na vysokých školách vzdělává 389 200 mladých lidí, což je téměř dvojnásobek stavu před 10 lety. Zkrátka a jasně. Když něčeho tak mocně přibude, je zřejmě, že to zásadním způsobem ovlivní cenu daného „produktu“. A je jedno, zda máme na mysli housky, nebo vysokoškolské tituly.

Vysoké školy motivovaly přijímat co nejvíce studentů především rostoucí státní příspěvky na jednu studentskou hlavu. V roce 2006 a 2007 byly průměrné roční dotace na veřejných školách na jednoho studenta vyšší než 70 tisíc korun. V předchozích letech to bylo mnohem méně (průměrně kolem 40-50 000 Kč) Je však zajímavé, že i přes tento nárůst příspěvků, navíc doprovázený poklesem fixních nákladů, se kvalita studia nijak nezměnila. V některých případech dokonce i výrazně poklesla.

Klientský přístup zvýšené dotace rozhodně nepřinesly – studentům, kteří si stěžovali na kvalitu studia a neadekvátnost služeb za peníze, které na ně stát vynaložil, bylo více či méně taktně naznačeno, „nemudrujte a táhněte na soukromou školu“. Koneckonců právě v těchto letech, přesněji po roce 2000, kdy jeho vznik posvětil stát, se začalo soukromé školství rodit. Za mnohem nižší školné, než byly státní dotace, dokázali soukromníci často nabízet lepší služby, individuální přístup a v některých případech i kvalitnější studium.

Chce to jasnou a fungující kontrolu

Způsob, jak zamezit prodávání vysokoškolských diplomů na jednotlivých státních školách je jednoduchý. Je potřeba nastavit jasné mechanismy přidělování státních dotací, které budou závislé na soustavné práci, která musí v konečném důsledku vést ke zlepšení ratingu a prestiže jednotlivých škol. To v důsledku zvýší cenu diplomů a sníží poptávku po nich.

Jedině tak nebudou diplomy procházet vysokou inflací podobnou té peněžní a zájemci o koupi diplomu na černém trhu budou muset sáhnout do kapsy mnohem hlouběji. Náklady na získání takového diplomu budou zkrátka nesrovnatelně vyšší, a dá se tedy očekávat snížení počtu falešných vzdělanců.

Inspirace z Harvardu

Příkladem může být Harvard. Nebudu spekulovat, zdali je možné získat diplom za případný obnos peněz. Pokud by se to teoreticky stalo, škola by se vystavila velkému riziku, že utrpí její prestiž, a nastal by značný odliv peněz ze strany platících studentů. Aby se tyto náklady škole vyrovnaly a dostala se do zisku, kupující by musel „vysolit“ částku v řádu statisíců či milionů dolarů. Navíc je otázka, zda kupcům diplom z Harvardu skutečně k něčemu bude, vzhledem k tomu, že od absolventů této školy se očekává výkon hodný supermana.

Situace je tak zcela jiná než na třeba v Rusku, kde je údajně falešná až třetina všech titulů. Není ale třeba chodit až k Ivanovi – příkladem můžou být práva v Plzni, kde se tiskárna s tituly pro některé politické špičky zahřívala dnem i nocí. Je logické, že znalosti těchto lidí jsou často pochybné.

Školné nepomůže

Ke zkvalitnění výuky nepovede ani desetitisícové školné, které je mnohdy ospravedlňováno právě zvýšením úrovně vysokoškolských institucí. Ba právě naopak. Vysoké školy získají další snadné peníze, aniž by je něco tlačilo k vyšší efektivitě. Přepočítáno na vynaloženou korunu a studentskou hlavu tak bude kvalita studia a příprava na budoucí povolání vlastně ještě horší, než je tomu dnes.

Zatímco ve vyspělých liberálních zemích jako Singapur nebo Hong Kong kvalitní (a draze zaplacené) vysokoškolské vzdělaní „táhne“, my se musíme spokojit s průměrným školstvím, levnými diplomy a s také s tím, že čas od času potkáme „otitulované profesionály“, kteří nevědí, která bije.

Foto: profimedia.cz

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (5)

Vstoupit do diskuze
Arsen Lazarevič

Arsen Lazarevič

Ekonomický publicista. Narodil se v Bělehradu, v České republice žije trvale od svých pěti let. Na Finmagu začínal, dnes působí na serveru Měšec.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo