Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Ruský plyn v polské hrsti

Luboš Palata
Luboš Palata | 19. 11. 2010 | 2 komentáře | 1 574

Premiér Petr Nečas před časem nadšeně hovořil o propojení plynové sítě mezi Českou republikou a Polskem, o energetické spolupráci mezi Prahou a Varšavou a také o tom, jak klíčová je pro obě země diverzifikace dodávek plynu.

Ruský plyn v polské hrsti

Plánovaný interkonektor mezi polskou a českou sítí plynovodů u Těšína je sice zajímavým krizovým doplňkem, ale v konečném důsledku nevelkou investicí a jednou z mála ukázek skutečné polské snahy o diverzifikaci zdrojů, pokud jde o dodávky plynu. Několik dní před Nečasovou návštěvou Varšavy se totiž na stejném místě odehrála daleko významnější událost, podpis polsko-ruské dohody o dodávkách plynu.

Dohody, kterou Polsko potvrdilo svoji závislost na ruském plynu. A to do té míry, že proti její původní verzi musel zasáhnout i Brusel, protože odporovala jeho snaze o diverzifikaci dodávek plynu. Proč? Polsko se chtělo Rusku upsat až do roku 2037. Po nátlaku unie pak došlo ke zkrácení závazku „jen“ do roku 2022. I tak se náš severní soused zavázal, přinejmenším na papíře, k dlouhodobému a zásadnímu zvýšení dodávek plynu z jediného zdroje: z dnešních 7,4 miliard kubíků na 9,7 miliard kubíků už v tomto roce a postupně od roku 2012 až 11 miliard kubíků.

Ruský plyn v hrsti je lepší než všechny sny…

Ministr hospodářství Wałdemar Pawłak asi vycházel z pozměněného rčení, že ruský plyn v hrsti je lepší než všechny sny o terminálu na kapalný plyn (ve Swinoujscie u Štětína) nebo o těžbě plynu z břidlic.

Zdá se, že Poláci a Rusové, alespoň pokud jde o společnosti PGNiG a Gazprom a na ně napojené firmy a kruhy, zkrátka mají jediný společný zájem: Zachovat si kontrolu nad moderním plynovodem Jamal z Ruska do Německa a distribucí plynu v Polsku.

Vlastníci plynovodu mají sice podle nové verze smlouvy, k níž Poláky a Rusy dotlačil Brusel, informovat alternativní dodavatele o volných kapacitách v Jamalu, ale těch nemusí být vzhledem ke zvýšení dodávek Gazpromu do Německa mnoho, respektive nemusí být vůbec. V současnosti prý v Jamalu není k dispozici ani kubík volné kapacity.

Nechci slevu zadarmo

Ruskému plynu, který nahradí asi dvě miliardy kubíků, které se Polsku donedávna přeprodávaly z Ukrajiny, tak připadne zcela klíčová role. Uzme si celkem 70 % polské spotřeby – veškerý dovoz (30 % má Polsko u vlastních zdrojů). Poláci mohou také, zvláště pokud zapomenou na diverzifikaci a budou odebírat z Jamalu i do budoucna nejvyšší možné množství, počítat s poměrně značnou slevou kolem 10 % z běžné ceny plynu.

Jamal, postavený v devadesátých letech za více než patnáct miliard dolarů, tak zůstává i přes stavbu německo-ruského „North Streamu“ klíčovou tepnou. A nic na tom nezmění ani následující desetiletí. Vicepremiér Pawłak se již nechal slyšet, že by Polsko chtělo smlouvu s Gazpromem prodloužit až do roku 2045.

Jaké plyne z polského postupu poučení?

Že klíčové jsou reálné kroky a méně řečnická gesta! Zvláště když dnes státy obracejí každou miliardu. A také že bychom měli být vděčni za každý malý krok naší vlády jiným než ruským směrem, jako je například zmíněné propojení na Těšínsku, nebo slovenské u Bratislavy na rakouskou síť plynovodů.

Ovšem spoléhat na to, že v dohledné době poteče plynovody ve střední a východní Evropě jiný plyn než ruský (respektive středoasijský dodávaný Gazpromem) se nedá. I když snažit se o to zůstává velice rozumné. A to přes takové ukázky „realismu“, jaké při smlouvě s Gazpromem předvedla polská vláda.

Autor je redaktorem Lidových novin.

Foto: profimedia.cz

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.