Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Chudinky pojišťovny

Tomáš Prouza
Tomáš Prouza | 14. 12. 2010 | 1 337
ČNBProuza

Minulý týden vyšel v jedněch novinách dlouhý rozhovor s Martinem Divišem, generálním ředitelem pojišťovny Kooperativa. Nikoho asi nepřekvapí, že velkou část rozhovoru věnuje vysvětlování, proč poroste pojistné. Velmi překvapivý je ale začátek rozhovoru – pokud totiž tento rozhovor ve velkém celostátním deníku četli odpovědní pracovníci Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, mohou v Kooperativě již brzy očekávat jejich návštěvu.

Chudinky pojišťovny

Minulý týden vyšel v jedněch novinách dlouhý rozhovor s Martinem Divišem, generálním ředitelem pojišťovny Kooperativa. Nikoho asi nepřekvapí, že velkou část rozhovoru věnuje vysvětlování, proč poroste pojistné. Velmi překvapivý je ale začátek rozhovoru – pokud totiž tento rozhovor ve velkém celostátním deníku četli odpovědní pracovníci Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, mohou v Kooperativě již brzy očekávat jejich návštěvu.

Každého zodpovědného manažera musí trápit náklady jeho firmy a musí se snažit je tlačit dolů. Kooperativu podle jejího šéfa trápí vysoké náklady na prodej pojištění. Jenže je zvláštní, že místo toho, aby se rozhodl tyto náklady snížit (je přeci jen na managementu každé pojišťovny, jaké odměny bude vyplácet), pláče, že za tuto situaci „může trh“, a dokonce říká pozoruhodnou větu: „Je na pojišťovnách, aby v této otázce postupovaly jednotně.“

Takto veřejně k vytvoření kartelu už hodně dlouho nikdo nikoho nevyzval, a pokud ta slova byla myšlena skutečně vážně, bude mít antimonopolní úřad o práci postaráno na několik měsíců. Pokud ale šéfa Kooperativy skutečně trápí situace na pojistném trhu, a ne jen to, že jeho pojišťovna ztrácí tržní podíl, měl by udělat něco trochu jiného.

Chce to odvahu

Především by měl najít odvahu ukázat prstem na ty, kteří pracují skutečně nekvalitně. Řada firem, které zajišťují klientům pojistnou ochranu, pracuje velmi kvalitně – a jiné hledí jen na svůj krátkodobý zisk a zůstává po nich spousta dluhů. Proč tedy nejmenovat ty, kteří se chovají špatně? Anebo dokonce být tak odvážný a rozvázat s nimi smlouvu? Některé pojišťovny to již udělaly, ale proč na to většina stále nemá odvahu? Protože každá čárka za prodaný produkt do výkazů pro akcionáře se hodí a to, že smlouva za rok či dva spadne, se projeví až ve výkazech za další rok?

Pokud by šéf Kooperativy chtěl z trhu dostat špatně fungující zprostředkovatele, měl by také podpořit dostupnost informací o jednotlivých firmách. Zhruba před rokem přitom začala diskuse o registru finančních zprostředkovatelů, který by podobně jako úvěrové registry u občanů uchovával historii o působení poradců u různých firem a jejich případné dluhy. Každý by tak okamžitě věděl, s kým má tu čest, a bylo by opět jednodušší z trhu dostat ty, kteří na něm nemají co dělat. Projekt přitom mohl už dávno běžet, kdyby ho Česká asociace pojišťoven (kde je Kooperativa jedním z nejvýznamnějších členů) půl roku „neprojednávala“ a kdyby chtěla společně hledat skutečně efektivní cesty na zlepšení kvality trhu.

S klientem do kuchyně

A pokud by chtěl šéf Kooperativy náklady na pojištění skutečně, ale skutečně snížit, nebránil by se jistě povinnosti zveřejňovat klientům jednoduchou tabulku. Většina klientů by určitě přivítala, kdyby každý rok dostala jednoduchý přehled: v rámci zaplaceného pojistného šlo tolik na krytí rizik, tolik na investice a tolik na náklady. Pak by si každý mohl jednoduše porovnat, u které pojišťovny se mu pojistka vyplatí. A spokojený a informovaný klient je jistě lepší a dlouhodobě výhodnější než cenový kartel. Bude tedy Kooperativa první pojišťovna, která pustí klienta do své kuchyně?

Psáno pro Lidové noviny

Autor je ekonom a spolumajitel Partners.

Autor článku

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune. V roce 2000 spoluzaložil a do roku 2004 řídil server Peníze.cz. V létě 2004 se stal náměstkem ministra financí s odpovědností za finanční trhy, Evropskou unii a mezinárodní vztahy, byl prvním „panem Euro“ v ČR. Od roku 2007 byl spolumajitelem finančněporadenské firmy Partners, od prosince 2010 se opět z pozice vydavatele věnoval serveru Peníze.cz. Rok 2012 strávil na otcovské dovolené se svými dětmi a od listopadu 2012 žije se svou rodinou ve Washingtonu, kde působí jako hlavní expert Světové banky pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, finanční vzdělávání a dohled nad prodejem finančních služeb. Rád cestuje a poslouchá klasickou hudbu, pije dobré červené víno a volné chvíle tráví nejraději na procházkách se svou maďarskou ohařkou nebo péčí o růže na zahradě.