Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Smutný konec dluhopisů pro lidi

Tomáš Prouza
Tomáš Prouza | 18. 11. 2010 | 10 komentářů | 1 291

Médii minulý týden probleskla rychlá zpráva, že ministerstvo financí zvažuje odložení nabídky státních dluhopisů pro občany až na spuštění důchodové reformy. Jinými slovy, ambiciózní projekt byl odložen ad acta a na tlusté spisy o tomto projektu odteď začne sedat prach.

Smutný konec dluhopisů pro lidi

Spojení s důchodovou reformou totiž nemá žádný smysl. Státní dluhopisy pro občany měly především pomoci státu získat alternativní způsob financování státního dluhu, podobně jako se používají eurobondové emise na snížení tlaku zájemců o korunové státní dluhopisy na vyšší výnos. A snahou ministerstva financí bylo také zvýšit zájem občanů o to, jak se vyvíjí státní dluh (nemluvě o tom, že projekt státních dluhopisů mohl krásně posloužit pro zlepšení finanční gramotnosti běžných lidí).

Kocourkov, ticho po pěšině a polibek smrti

Jenže projekt státních dluhopisů pro občany již od počátku provázela spousta nepříjemností. Nejprve byla velmi podivně vybrána firma, která měla připravit IT řešení pro distribuci dluhopisů, poté se vedly dlouhé diskuse o tom, jak státní dluhopisy vůbec občanům nabídnout tak, aby na jednu stranu byly splněny legislativní požadavky pro distribuci finančních produktů, a na stranu druhou byla distribuce co nejlevnější a nejmasovější. A vrcholem podivností celého projektu byl veřejný spor ministerstva financí s pražskou burzou, ve kterém padala velmi tvrdá obvinění.

První měsíce celého projektu skutečně připomínaly pověstný Kocourkov. Pak nastalo ticho po pěšině – a nyní přišel polibek smrti. Vzhledem k tomu, jak se (ne)vyvíjí diskuse o důchodové reformě, je jasné, že i státní dluhopisy pro občany byly odloženy na velmi dlouho. Mimochodem, je zajímavé, že největší problémy státních dluhopisů pro občany vyvolala otázka jejich distribuce – a stejný problém výrazně zdržuje návrh důchodové reformy.

Do breku nebude nikomu

Je totiž jasné, že poslední oficiální návrh, tedy že by si občané vybírali penzijní fondy přes Českou správu sociálního zabezpečení, je naprosto nerealistický, tedy pokud nechceme start penzijní reformy odložit zhruba o pět let, které by Česká správa sociálního zabezpečení potřebovala na přípravu takového projektu (nemluvě o miliardových investicích do informačních technologií a o významném navýšení stavu zaměstnanců). Máme ale po státních dluhopisech pro občany plakat? Ani náhodou.

Pokud totiž chce mít někdo státní dluhopisy ve svém portfoliu, stačí, když si koupí téměř jakýkoliv dluhopisový fond. Pochybuji také, že by majitelé státních dluhopisů důrazněji tlačili na politiky, aby řešili zadlužení státu. A pokud by státní dluhopisy vytáhly významnější objem depozit z bank, znamenalo by to jediné – navýšení bankovních poplatků, protože zadání vydělávat je od matek bank na českém trhu jasné. A výmluvy na nějaké státní dluhopisy žádnému manažerovi neprojdou.

Je jen škoda, že se projektu státních dluhopisů pro občany věnovalo tolik energie. Kdyby šla do finančního vzdělávání nebo aspoň do dlouhodobé tvorby strategie státu v oblasti finančních služeb, byla by stokrát užitečnější…

Autor je ředitel pro rozvoj a péči o klienty společnosti Partners

Psáno pro Lidové noviny

Autor článku

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune. V roce 2000 spoluzaložil a do roku 2004 řídil server Peníze.cz. V létě 2004 se stal náměstkem ministra financí s odpovědností za finanční trhy, Evropskou unii a mezinárodní vztahy, byl prvním „panem Euro“ v ČR. Od roku 2007 byl spolumajitelem finančněporadenské firmy Partners, od prosince 2010 se opět z pozice vydavatele věnoval serveru Peníze.cz. Rok 2012 strávil na otcovské dovolené se svými dětmi a od listopadu 2012 žije se svou rodinou ve Washingtonu, kde působí jako hlavní expert Světové banky pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, finanční vzdělávání a dohled nad prodejem finančních služeb. Rád cestuje a poslouchá klasickou hudbu, pije dobré červené víno a volné chvíle tráví nejraději na procházkách se svou maďarskou ohařkou nebo péčí o růže na zahradě.