Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Opravdu chceme jít maďarskou cestou?

Tomáš Prouza
Tomáš Prouza | 21. 12. 2010 | 3 617
bankovní daňersteMaďarsko

Před posledními volbami strašily pravicové strany „řeckým nebezpečím“. Jen málokdo ale věřil tomu, že bychom dokázali klesnout tak hluboko jako Řekové (i když nás zachraňuje spíše německá ekonomika než naše vlastní moudrost). Ale vzhledem k tomu, jak vláda mrhá svým omezeným časem na rituální tanečky místo skutečných činů, se možná pomalu vydáváme na cestu maďarskou.

Opravdu  chceme jít maďarskou cestou?

Prvním problémem, který nás čeká příští rok, bude pravděpodobně vyšší rozpočtový deficit. Na papíře vypadá příští český rozpočet relativně rozumně, protože se z něj vyškrtalo vše, co vyškrtat jednoduše šlo. Jenže reálné úspory lze najít až po reformách, o kterých se jen mluví. Je krásné, jak se všichni scházejí v nových a nových radách, výborech a komisích a jak znovu a znovu z klobouku vytahují své osvědčené recepty na ekonomické reformy a záchranu České republiky před prokletím korupce. Ale kdo skutečně věří tomu, že se nějaká velká reforma skutečně provede? Nejen proto, že chybí politická odvaha, ale i proto, že i úvodní „odborné“ návrhy se drží velmi nízko při zemi a až je začnou politici upravovat, nezbude z nich téměř nic.

Přání otcem myšlenky

Větší problém ale čeká český rozpočet na příjmové stránce. Zatímco do roku 2006 bylo strategií ministerstva financí ekonomický růst spíše podceňovat, a vytvářet si tak v průběhu roku rezervy na nečekané výdaje, rozpočty od roku 2007 zatím vždy stály na nadnesených odhadech růstu české ekonomiky. Odhad růstu 2,3 % pro rok 2011 je podobně optimistický – vždyť například Česká národní banka odhaduje růst HDP v roce 2011 na pouhých 1,2 %.

Bude zajímavé sledovat, jestli se ministerstvo financí vzhledem k nižšímu reálnému růstu ekonomiky rozhodne přijmout další ostudu špatně sestaveného rozpočtu nebo jestli v průběhu roku sáhne po navyšování výdajů. Možná se tak i přes dnešní kritické postoje dočkáme v polovině roku speciální bankovní daně nebo zdanění telekomunikačních firem. Firmy samozřejmě budou křičet (stejně jako v Maďarsku), ale co má nakonec stát dělat, když není schopen důrazných reforem? Pak se i taková bankovní daň, která pokryje desetinu rozpočtového schodku, bude velmi hodit.

A dopady? Jeden příklad za všechny: Erste Bank v reakci na maďarskou bankovní daň oznámila, že v Maďarsku zruší sedmnáct bankovních poboček a propustí asi dvě stovky zaměstnanců. To je mnohem méně, než kolik propustí počátkem příštího roku Česká spořitelna. Jen nebude mít tak hezkou výmluvu jako její maďarská sestra. Naším velkým štěstím ale je, že nebudeme moci použít další maďarský trik na vylepšení státních financí – zestátnění penzijních fondů. Nejdřív bychom je museli zavést. Jenže ono je bohužel pohodlnější sedět v komisích a psát články o potřebě reforem než vsadit na nepříjemné změny svou politickou budoucnost. Opravdu chceme jít maďarskou cestou?

Psáno pro Lidové noviny

Foto: profimedia.cz

Autor článku

Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Vystudoval na VŠE v Praze mezinárodní politiku a diplomacii a na britské Open University získal titul MBA. Během studia pracoval v Nadaci Patriae a jako český a ekonomický redaktor česko-anglického měsíčníku The Prague Tribune. V roce 2000 spoluzaložil a do roku 2004 řídil server Peníze.cz. V létě 2004 se stal náměstkem ministra financí s odpovědností za finanční trhy, Evropskou unii a mezinárodní vztahy, byl prvním „panem Euro“ v ČR. Od roku 2007 byl spolumajitelem finančněporadenské firmy Partners, od prosince 2010 se opět z pozice vydavatele věnoval serveru Peníze.cz. Rok 2012 strávil na otcovské dovolené se svými dětmi a od listopadu 2012 žije se svou rodinou ve Washingtonu, kde působí jako hlavní expert Světové banky pro ochranu spotřebitele na finančním trhu, finanční vzdělávání a dohled nad prodejem finančních služeb. Rád cestuje a poslouchá klasickou hudbu, pije dobré červené víno a volné chvíle tráví nejraději na procházkách se svou maďarskou ohařkou nebo péčí o růže na zahradě.