Stavební spořitelny těží z krize

Takové zhodnocení je v době, kdy většina investic kvůli globální finanční krizi a recesi ztrácí, zajímavé i pro méně konzervativní investory. Diskutuje se sice o snížení či zrušení státní podpory stavebním spořitelnám, která vláda si ale při současné nejistotě troufne něco takového skutečně udělat?

Zatím jsou k dispozici jen výsledky stavebních spořitelen za loňské třetí čtvrtletí, které -  stejně jako tisková konference, kterou pořádala Českomoravská stavební spořitelna (ČMSS) – naznačují, že se spořitelnám daří.

Počet smluv o stavebním spoření kvůli snížení maximální státní podpory od roku 2004 ze 4500 na 3000 Kč mírně klesl – k loňskému 30. září jich bylo 5,02 milionu proti 5,13 milionu koncem roku 2007 – lidé ale spoří větší částky. ČMSS, jednička na trhu, známá spíše jako „Liška“, za celý rok dokonce zaznamenala nárůst počtu smluv o stavebním spoření.

Důležité je, že si lidé daleko víc půjčují na koupi nebo rekonstrukci domu či bytu, což je hlavní důvod, proč byly stavební spořitelny založeny. Na rozdíl od minulosti již tedy tolik neberou stavební spoření jako poměrně zajímavou a přitom jistou investici.

Dostupnější úvěry

Podle místopředsedy ČMSS Manfreda Kollera se teprve nyní projeví důsledky snížení státní podpory stavebního spoření, k němuž došlo od roku 2004. Jak ale řekl v této souvislosti Finmagu, stavební spoření již má sice každý druhý Čech, stále je tu však potenciál v případě dětí nebo mladých lidí, a to zejména těch, kteří hledají způsob, jak financovat vlastní bydlení.

Jedním z lákadel mohou být zajímavé úvěry na bydlení, s nimiž je stavební spoření spojeno. Zatímco úročení hypotéčních úvěrů kvůli růstu rizik v ČR roste, u stavebního spoření je tomu naopak. Úrokové sazby u úvěrů stavebních spořitelen jsou totiž, jak uvedl Koller, ve značné míře nezávislé na vývoji trhu.

V případě ČMSS vzrostl přitom od roku 2002 poměr úvěrů a vkladů z 25,50 na loňských 70 %. Část českých občanů si ale podle Kollera bere spotřebitelské úvěry, jejichž roční úroková sazba činí 17 nebo více procent, na bytové potřeby, které by mohla financovat přes stavební spořitelny levněji.

Zákon spořitelny nutí, aby investovaly velmi konzervativně - nesmí mít žádné investice v zahraničí nebo v cizích měnách, zaměřují se na státní cenné papíry a jiné bezpečné investice - proto nemusely odepisovat žádná toxická či jiná problémová aktiva.

Díky tomuto způsobu investování jsou stavební spořitelny bezpečné. Podle Kollera neexistuje nebezpečí, že by zkrachovaly, byť je tu samozřejmě určité riziko, které je spojeno se správným nastavením úroků u poskytovaných úvěrů.

Také střední a východní Evropa pocítí dopad recese, ovšem v menší míře než západní část starého kontinentu. V době klesajících úrokových sazeb a pevně nastavených úroků u stavebního spoření lze ale podle Kollera hovořit o renesanci stavebního spoření, což se projevuje například i v sousedním Německu, byť je tam podpora tohoto druhu spoření méně výhodná než v ČR.

Stavební spoření má tedy nesporně řadu výhod. Je ale všechno tak růžové? Pro doplnění dodejme, že se některé z těchto výhod mohou v nepříznivých dobách změnit v jeho nevýhody.  

Platí to především o šestiletém období, po které jsou investorovy peníze při stavebním spoření defakto vázány. Pokud by svět čelil delší dobu vysoké míře inflace, nebude již  zmiňované až sedmiprocentní průměrné zhodnocení stavebního spoření za rok  terno. Je také otázka, jaké úrokové sazby by za těchto okolností nasadily stavební spořitelny u nově poskytovaných úvěrů. Věřme nicméně, že podobný scénář zůstane  jen v rovině spekulací.

Foto: Profimedia.cz