Vzhůru do britské banky!

První téma, blízké nejen čtenářům Finmagu, je běžné bankovnictví. S hotovostí se sice ve světě dostanete docela daleko (někdy až příliš), nicméně pokud žijete v zahraničí více než pár měsíců a máte alespoň trochu slušnější zaměstnání, setkáte se při žádosti o vyplacení mzdy v hotovosti s nesouhlasným mručením.

Takže, vzhůru do banky!

V Británii brzy zjistíte, že i založení obyčejného běžného účtu může být během
na pořádně dlouhou trať. Samozřejmě potřebujete nějaký důkaz vaší totožnosti: pas, řidičák nebo něco podobného. To ale zdaleka není vše. Předložit musíte také několik dokumentů osvědčujících vaše současné bydliště. Účel splní například účet za pevnou linku (účet za mobil se neuznává), výpis účtu u jiné banky (pokud bych ho měl, proč bych k vám chodil?), účet za plyn nebo elektřinu (což je ovšem problém v případě, že žijete v podnájmu a platícím je spolubydlící či majitel). Tyto dokumenty by navíc neměly být starší než tři měsíce. Někdy však bývá akceptováno i půl roku. Pokud jste však v současném bydlišti nežil alespoň tři roky, musíte uvést i adresy všech míst, kde jste pobýval předtím.

Provádí se také vyhledávání v seznamu voličů. Jde o registr všech lidí v Británii určující, ve kterých volbách může daná osoba volit. Vydává se jednou ročně, ale zaregistrovat se můžete v průběhu celého roku. Tedy pokud o něm víte…

Pokud se vám povedlo všechny zmíněné dokumenty sehnat, banka vám sice běžný účet skutečně otevře, na kreditní kartu si ale počkáte minimálně dalšího půl roku.

Pro srovnání - na Novém Zélandu jsem do banky zašel s pasem a z banky vyšel po patnácti minutách se základním účtem a debetní kartou. I když, možná je to v dnešní paranoidní době už jinak…

Důslední neplatí, lenoši a smolaři ano

Teď následuje dobrá zpráva. Pokud si peníze alespoň trochu hlídáte, jsou v Británii všechny (běžné) služby spojené s běžným účtem zdarma. Převody, výběry, používání bankomatů, automatické platby, inkaso, vedení účtu, běžné měsíční výpisy, internetové bankovnictví i bankovnictví po telefonu.

Pokud si ale účet nehlídáte, velice rychle zjistíte, co tvoří nezanedbatelnou část příjmů britských bank. Za nedovolené přečerpání účtu, včetně pro mě nepochopitelné možnosti dostat se do mínusu i s debetní(!) kartou, bum, jednorázový poplatek ve výši 20 liber i více. K pokutě navíc nutno přičíst také úrok za přečerpanou částku. Že jste neměl na účtu dostatek peněz na zaplacení trvalého příkazu? Nezaplatil jste včas alespoň minimální částku na vaši kreditní kartu? Lup, tu máš poplatek! Snad si to příště lépe zapamatuješ.

Možná, že jste na vše pamatoval, dokonce i peníze převedl, vyhráno ale ještě nemáte. Peníze na váš účet jednoduše nemusejí přijít včas. Británie, kolébka moderního finančního světa, totiž stále ještě používá na vyřizování elektronických plateb systém původně určený pro šeky. Převod z účtu na účet tak trvá minimálně tři pracovní dny (u některých ústavů i pro převody v rámci banky), vše se ale může protáhnout i na pět i více dní. Peníze z účtu samozřejmě odejdou okamžitě, což znamená, že po dobu převodu jsou peníze v černé díře (bance k dispozici). Další velice snadný příjem pro banky.

V loňském roce sice byl s velkou slávou spuštěn „systém rychlejších plateb“, do něhož se zapojilo 13 bankovních ústavů (nutno poznamenat, že to nebyla jejich vlastní iniciativa, ale byly k tomu donuceny spotřebitelským regulátorem) už v roce 2005. V rámci tohoto systému by se měly platby na účtu objevit během několika hodin, praxe ale není zas až tak růžová. Systém rychlejších plateb totiž zahrnuje jen přibližně 8 % všech automatizovaných převodů. Pokud převádíte peníze z banky fungující v systému rychlejších převodů do banky bez něho, délka převodu zůstává beze změny. Můžete také použít systém CHAPS, který je okamžitý a poskytují ho všechny banky, musíte ale na pobočku. CHAPS navíc stojí 20 až 25 liber.

Pokud tudíž spoléháte, že převod bude trvat jen tři dny, nebo, nedej bože, zhýčkaní finančními ústavy z jiné země očekáváte, že peníze dorazí nejpozději další pracovní den, velice snadno zakopnete a spadnete do nastavené pasti poplatků. Podobných „vychytávek“ najdete v britském bankovnictví více. Někteří lidé ho označují za systém, v němž hloupá a neorganizovaná menšina financuje bankovnictví pro chytřejší a lépe organizovanou většinu.

Schránka plná „levných“ peněz

Kreditní krizi jsem vděčen za několik věci. Jednu z nich zmíním i tady. Jak uvádím výše, prvních šest měsíců po otevření účtu nemáte šanci získat od banky jakýkoliv úvěr (kreditní kartu, spotřebitelský úvěr a hypotéku už vůbec ne). Před kreditní krizí jste ale velice rychle zjistili, kdy vám tato šestiměsíční lhůta uplynula. Při příchodu domů jste totiž našel plnou schránku předtištěných nabídek na kreditní karty a spotřebitelské úvěry. A další den znovu. A znovu. Až do začátku loňského roku. Od té doby nepřišla ani jedna maličká navštívenka.

Pokud jste zatím vše zvládli a s bankou komunikovali jen při otevírání účtu a potom přes internet nebo maximálně na přepážce, je všechno v pořádku. Problém nastane, pokud se něco zadrhne (například pokud banka něco zpracovala špatně) a potřebujete to vyřídit telefonicky.

Připravte se na to, že se v lepším případě dovoláte do Indie, v horším do Skotska. Říkám v horším případě, protože zatímco pro Indy je podmínkou přijetí do call-centra dobře zvládnutá angličtina, pro Skoty to, zdá se, docela často neplatí.

Takovéto hovory mi často připomenou Willieho, skotského námořníka, kterého jsem potkal při potápění v Korálovém moři. Většinou mluvil s takovým skotským přízvukem, že jsem mu nerozuměl nejen já, Australané a americký pár, kteří byli na lodi, ale ani lidé z Británie. Na konci plavby se mi dokonce přiznal i můj potápěčský "buddy", rodilý Skot. Prý i on Williemu rozuměl jen polovinu z toho, co říkal.

Willieho jsem bohužel už několik let nepotkal. Nemohu si tak ověřit, jestli většina jeho příbuzných náhodou nedělá v call-centrech rozesetých po celém Skotsku.

Nevím, jak je to s bankovními službami v Čechách, můžu ale rozhodně říci, že banky v Británii rozhodně nejsou proslavené vysokou kvalitou svých služeb. Tedy pokud nejste vynikající zákazník, nebo u takzvané "private" (soukromé) banky. Tam se ale často dostanete jen na doporučení nebo pozvání.

I přesto statistiky říkají, že se průměrný Brit spíš rozvede, než by změnil svou banku.

Foto: Profimedia.cz