Recese, nebo deprese?

O tři měsíce později již připustila depresi, ale s výhradou, že nejhorší je za námi. V listopadu 1930 tvrdila, že pokles ekonomiky brzy skončí. A v říjnu 1931 uvedla, že deprese byla stabilizována. Vyjádření z let 2007 a 2008 měla obdobnou tendenci. Podobnost čistě náhodná?

Hluboké problémy nejen ekonomického rázu

O situaci se postupně začne mluvit jako o depresi, porovnávání s 30. lety minulého století bude čím dál častější. Původní finanční problémy se rozšiřují do celé ekonomiky, rázem se budeme muset vypořádat se dvěma problémy – finanční krizí (měřeno ztrátami bank), která ještě není ani zdaleka u konce, a silnou globální recesí.

Globální silná recese povede ke zvýšené delikvenci bankovních úvěrů a další eskalaci finanční krize. Navíc se letos začnou problémy čím dál více posouvat i do politické a sociální roviny. První vlaštovky ochranářských opatření již máme. Co se týče nepokojů (jako nedávno v Řecku), jsou možné i v dalších zemích jižního křídla EU – konkrétně ve Francii, Itálii a zejména Španělsku.

Jednoznačné je, že globální krize se bude v různých regionech světa projevovat s různou intenzitou a průběhem. Nejnáchylnější se jeví země s největším vlivem finančního sektoru, s největší zadlužeností (domácnosti, firmy, stát), velkým schodkem obchodní bilance a v neposlední řadě s velkou závislostí životní úrovně na vývoji kapitálových trhů.

Všechny výše uvedené faktory ukazují na USA a Velkou Británii. Finanční krize tam bude pokračovat ještě minimálně rok, ekonomická pak další 2–3 roky. Právě v těchto zemích je největší riziko přesunu krize do politické a sociální roviny. Paradoxně i kvůli opěvovaným soukromým plánům spoření na penzi.

Speciálně v USA hrozí letos rozpad zaběhlých vztahů a řetězců, urychlovaný rozšířením hypotéční krize do segmentu komerčních hypoték. Do politické roviny bych zařadil i riziko výpadků služeb a neschopnost dostát svým závazkům u municipalit či dokonce jednotlivých států v USA. Například Kalifornie, která se řadí mezi TOP 10 světových ekonomik, začíná mít problémy s financováním svého provozu.

Důsledkem bude propad dolaru a dokončení pádu libry. Kvůli velké závislosti na finančním sektoru to hrozí i švýcarskému franku. Kontinentální Evropa by na tom měla být o něco lépe. Budou však výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi eurozóny. Některé země mohou ve snaze dělat vlastní hospodářskou politiku a pomoci vlastnímu hospodářství zvažovat dobrovolné opuštění eurozóny (např. Španělsko).

Jsou USA bankrot?

Pořád se oháníme makro ukazateli, kurzy měn a podobně, zamysleli jsme se ale nad tím, zda vůbec jsou tyto ukazatele publikovány ve správné výši a nezkreslené? Podívejme se na výsledky hospodaření USA podrobněji.

Státy de facto „jedou" na jednoduché účetnictví. Jak by vypadala situace, kdyby byly nuceny účtovat podle pravidel platných pro společnosti? Prošly by takové firmy auditem? Nebo by se podobaly Enronu? Jednoznačně Enronu.

Ministerstvo financí USA v rámci zprůhlednění hospodaření již několik let připravuje výsledky hospodaření USA i podle pravidel platných pro společnosti. Výkaz hospodaření USA, připravený podle amerických účetních standardů US GAAP ministerstvem financí, je k dispozici na http://fms.treas.gov/fr/08frusg/08frusg.pdf. Na sedmé straně reportu se dočteme, že vláda USA neprošla auditem. Opakovaně. K tomu není co dodat.

Podle US GAAP jsou výsledky USA za fiskální rok 2008 následující: k ročnímu deficitu rozpočtu 1,0 bil. USD bychom ještě měli přičíst změnu současné hodnoty závazků Social Security a Medicare, která činí 1,8 bil. USD. Reálný deficit USA je tak 2,8 bil. USD, tedy zhruba šestinásobek veřejně známých dat. Pro fiskální rok 2009 je předpokládán rozpočtový deficit 1,2 bil USD.

Tento údaj mi přijde silně optimistický, spíše se přikláním k názoru, že bude minimálně dvojnásobný. Použití metodiky US GAAP jej pak ještě zvětší.

Velkým problémem jsou Unfunded liabilities. Jde o budoucí závazky státního rozpočtu, které v případě nezměněných příjmů státního rozpočtu nebudou kryty příjmy. Podle čísel dalasského Fedu, publikovaných v roce 2008, činí současná hodnota deficitu Medicare a Social Security dohromady 99 bil. USD, tedy zhruba sedminásobek HDP USA (zpráva ministerstva financí mluví o 43 bil. USD).

Za rozdílem stojí skutečnost, že Fed pracoval s nekonečným horizontem, zatímco ministerstvo financí se 75 lety. Údaje dallasského Fedu jsou čerpány z http://dallasfed.org/news/speeches/fisher/2008/fs080528.cfm.

Normální cestou nemají USA šanci svůj dluh splatit. Podle Fedu by k vyrovnání deficitu bylo třeba zvýšit daňové příjmy o 68% nebo snížit nemandatorní výdaje o 97%, tedy je prakticky zrušit, což nevidím jako reálné. USA dříve nebo později zbankrotují, případně se budou snažit řešit situaci inflační cestou, ale ani inflace kolem 10 % není vzhledem k přetrvávajícím deficitům řešením.

Kapitolou sama pro sebe je metodika. Při analýze stávající situace se velmi často porovnávají makroekonomická data s minulými recesemi. To je ale zavádějící, vždyť za doby vlády Billa Clintona došlo k další výrazné úpravě metodiky výpočtu základních makroekonomických veličin (první proběhla za vlády R. Reagana).

Pro objektivní porovnávání s minulými recesemi bychom tedy měli pracovat se stejnými postupy. Názorně to ukazuje graf číslo jedna vpravo, který pochází ze serveru http://www.shadowstats.com/.

USA s výjimkou pár měsíců mají klesající hrubý domácí produkt od roku 2001, tedy sedm let. Když uděláme odečty z grafu za posledních dvacet let, vyjde nám, že americká ekonomika reálně za toto období nevyrostla ani o píď. Ekonomika USA po tuto dobu stagnuje.
Rozbor položek navíc uměle nafukujících HDP (např. tzv. „Inputed income“, hédonické úpravy velikosti HDP a zejména triky při měření inflace a deflátoru HDP) by vydal na velký samostatný článek.

I oficiálně přiznávaná nezaměstnanost vypadá jinak než „headlinová“ široce publikovaná čísla. Pro zjištění skutečné nezaměstnanosti se člověk musí ponořit hlouběji do oficiálních statistik. Ekonomická nezaměstnanost je nad 13%. Podívejme se na to takto: prosincové údaje o nezaměstnanosti v USA hlásí 11,1 milionu nezaměstnaných.

Dále je v USA 8,0 mil osob nuceně pracujících na zkrácený úvazek, protože zaměstnání na plný úvazek nemohou sehnat, dalších 1,9 mil osob nebylo považováno za nezaměstnané, protože vzdali hledání pracovního uplatnění.

Z tohoto pohledu je v USA 21 miliónů nezaměstnaných, míra nezaměstnanosti se pak rázem šplhá na 13,6%. Všechna tato čísla jsou k dispozici v oficiálním zprávě BLS, publikované 9. ledna 2009. Podle již zmiňovaného serveru www.shadowstats.com je nezaměstnanost dokonce 17,5%. Názorně je to vidět na dalším grafu.

Něco tady nehraje. Reálná ekonomika se nechová podle toho, jak ji popíšeme. Dříve nebo později se nůžky mezi upraveným popisem a skutečností uzavřou. Obávám se, že vzhledem k ekonomickému vývoji nebude mít Obamův tým k dispozici žádný opravný pokus, musí uspět s první vlnou opatření.

Jako významný signál vnímám nominaci Paula Volckera na post Obamova poradce. Je pravděpodobné, že Paul Volcker bude jedním z těch, co budou ze zákulisí tahat za nitky ekonomických rozhodnutí. Volcker jako šéf Fedu počátkem 80. let minulého století prokázal ochotu a schopnost dělat dlouhodobě zaměřená rozhodnutí. A to i za cenu krátkodobě negativních dopadů – razantní zvýšení úroků a potlačení inflace i za cenu silné recese.

Čína krůček od recese

Další velkou ekonomikou v problémech je Čína. Ač se to na první pohled nemusí zdát, čínská ekonomika silně brzdí a v roce 2009 jí hrozí dokonce pokles. Data publikovaná v Číně vždy měří růst za posledních dvanáct měsíců. Pohrál jsem si s daty a udělal odhad růstu za poslední tři měsíce. Vyšel jsem ze statistických dat za čtvrtletní růsty, počínaje prvním čtvrtletím 2007 do čtvrtého čtvrtletí 2008. Výsledkem bylo, že růst za samotné 4. čtvrtletí 2008 se pohyboval kolem 0,25 %, maximálně 0,5 %.

Při anualizaci pak vychází, že Čína v posledním čtvrtletí rostla maximálně 2% tempem. V dalších čtvrtletích dojde nepochybně k dalšímu zpomalení ekonomiky a čínský růst se možná překlopí do poklesu. Tomuto scénáři nasvědčují i další ukazatele, jako je čínský OECD předstihový indikátor nebo prudký pokles spotřeby elektrické energie.

Prudké zpomalení ekonomiky v sobě skrývá další rizika. Asi největším z nich by bylo riziko propuknutí sociálních nepokojů. Dopady takové situace si netroufám odhadovat, ale pozitivní by nebyly v žádném případě.

Závěrem:

Výsledkem bude „Větší globální deprese“. Doba trvání krize se bude měřit na roky. Bavíme se minimálně o třech až pěti letech velkých ekonomických, sociálních a politických problémů – zejména v USA, Velké Británii, ale i ve vybraných zemích eurozóny (např. Španělsko) a v Číně.

Globální finanční systém bude za rok či dva změněn k nepoznání a již v roce 2009 se otřese v základech. Platformou pro jednání o změnách bude podle všeho skupina G20. Jednání ale musí být rychlá.

O jaké změny půjde? Podle mne se budou dotýkat následujících oblastí:

• Konec panování USD (předpokládám, že bude snaha domluvit jako pozvolný) a vyhnout se změně hodnoty dolaru takřka přes noc o desítky procent (i když i o takových možnostech jsem se doslechl).

• Ohrožení stability eura, vystoupení některých zemí z eurozóny.

• Představení nové společné měny arabských zemí – odpoutání se od pevné vazby na dolar. Spuštění je plánováno pro rok 2010. Bude tam vazba na zlato? Podle mne ano. Vyžadování třeba i jen částečné platby za ropu v této měně by pak mělo pro světové finance dalekosáhlý dopad.

• Zavedení zlatého rublu a požadavek Ruska části plateb za ropu v této měně. Rusko se bude snažit zvýšit význam svých bilaterálních závazků (ale zároveň se bude snažit pojistit si jejich plnění, aby to nedopadlo jako nedávno s plynem).

• Dojde k přerozdělení sfér vlivu – USA přijdou o své velmocenské postavení tak, jak o něj počátkem 20. století přišla Velká Británie. Bude zajímavé sledovat boje o nástupnictví, každá země se bude snažit získat převahu alespoň někde. A jak to dopadne? Čína získá velký vliv v průmyslu, Rusko v energetice, arabské země v energetice a financích a Německo se prosadí v managementu a poradenství.

Autor provozuje server www.pro-investory.cz. Foto: Profimedia.cz