Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Automobilové paradoxy

Luděk Zdražil
Luděk Zdražil
5. 2. 2009

V USA, ale i jinde se marketingem automobilek, benevolencí ústavů financujících jejich koupi a neodpovědností lidí vytvořil trend a tlak na daleko dřívější obnovu vozového parku, než dochází k jeho morálnímu zastarání. Prostě módní a nepotřebná spotřeba dostala přednost před racionálním ekonomickým chováním.

Automobilové paradoxy

Budiž! Ponechme na zákaznících, že obměňují vozidlo každé tři roky, pak ale do důsledku ctěme tržní mechanizmy i v dobách opačného než pozitivního ekonomického vývoje.

Jak často je třeba nové auto?

Jde o to, že automobilky nastavily své produkční linky na toto chování zákazníků, které spoluvytvářely, a nyní žádají státní podporu pro zachování tohoto trendu, když jejich zákazníkům na toto rozhazování došel dech. Automobilky nesystémovou státní podporu dostat nemají, protože není v globálním ekonomickém a celospolečenském zájmu zrychlovat obrátky provozu aut donekonečna, resp. ji uměle podporovat z daní určených na jiné účely.

Automobilový průmysl vydělává na dvou věcech. Jednou je prodej nových aut, druhou je údržba provozu aut již prodaných. Každý, kdo si někdy kupoval auto, ví, že není velký problém dostat koncového prodejce na minimální marži, a to jak v konkurenci mezi prodejci jedné a téže značky, tak v rámci konkurence mezi značkami aut.

Lze se oprávněně domnívat, že podobně ostrá konkurence je i při vytváření ceníku importérů či při stanovování cen aut z výroby. Každý prodejce aut vám také potvrdí, že dnes žije spíše z oprav již provozovaných vozidel než z prodeje vozidel nových.

Při opravách a údržbě vozidel přitom neexistuje téměř žádná konkurence, protože zákazník je většinou odkázán na servis místního prodejce, vysoké ceny náhradních dílů i nemalé hodinové taxy kvalifikovaných servisních techniků. To by naznačovalo, že daleko větších marží lze dosáhnout při údržbě vozidel než při jeho vysoce automatizované a technologicky vyspělé výrobě v pracovně levných lokalitách s politicky motivovanými investičními pobídkami.

"Šrotovné" versus "žravné"

Jakou logikou tedy disponuje ekonomický stimul onoho „šrotovného“ vůči nadměrné produkci automobilek v dnešní době? Dovedl bych pochopit důvody ekologické či důvody bezpečnosti provozu, vedoucí k tlaku na obnovu vozového parku, ale ty bych uplatňoval především v dobách ekonomického růstu.

V dobách ekonomické recese bych spíše doporučil jistou střídmost zákazníků na jedné straně a podporu sektoru služeb s vyšším podílem nákladů na pracovní sílu (tedy oprav vozidel). Nebo je to jinak a automobilový průmysl je také nakažen „novou ekonomikou“, postavenou na nějakých matematických modelech a ekonomicko-finančních derivátech nadaných inženýrů, podobně jako donedávna finančnictví?

Což takhle podpořit státní dotací sektor stravovacích služeb např. tzv. „žravným“, které by bylo založeno na státní 50 % dotaci každého druhého objednaného jídla, pokud strávník v restauraci vyhodí alespoň polovinu první porce? Gastroturistická fantasmagorie?

Pamatuji si, že pan Paroubek již kdysi přišel se „střešným“, které by se vyplácelo majitelům penziónů a chalup na venkově na opravu střech pod závazkem ubytovávání hostů v jejich nemovitostech, takže se možná dočkáme.

Státní stimulace nepotřebné spotřeby za účelem jejího stále se zvyšujícího růstu pod šlechetnými prapory podpory ekonomiky se mi zdá krátkozraká a nesmyslná. Vede k efektu rozevírajících se nůžek a potlačení přirozených korektorů ekonomického vývoje. Jsme však jejími svědky a netýká se to jen automobilového průmyslu.

Foto: Profimedia.cz

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Luděk Zdražil

Luděk Zdražil

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo