Kdo místo Niedermayera?

Sedm statečných, jak někdy bývá s nadsázkou označována Bankovní rada ČNB, dozná brzy významnou změnu.  Viceguvernérovi Luďku Niedermayerovi končí  k  27. únoru druhý mandát a svůj post opustí.

Spekulace deníku E15, koho do této funkce jmenuje prezident Václav Klaus, se točí kolem Klausova kancléře Jiřího Weigla a náměstka ministra financí Milana Šimáčka. Ve hře jsou ovšem i další kandidáti, například exposlanec za ODS Martin Kocourek a možná i šéf Centra pro ekonomiku a politiku Petr Mach.

Kdo to nakonec bude nejspíš napoví výsledek prezidentských voleb. Rozjetý kočár se totiž, jak známo, nepřepřahá. Pokud by se tedy stal znovu prezidentem Václav Klaus, změní skutečně Weigel místo?

Za dalšího kandidáta do Bankovní rady je označován náměstek ministra financí Milan Šimáček, který v minulosti působil ve vedení Komise pro cenné papíry.  Z  informací Finmagu ovšem vyplývá, že větší šanci na zvolení může mít současný šéf dozorčí rady ČEZ Martin Kocourek. Tomu již byl údajně post v Bankovní radě v minulosti nabídnut.

Tehdy to odmítl. Zachová se stejně,  když je  ve hře pozice viceguvernéra?  Jako bývalý ekonomický poradce a člen dozorčí rady Nadace Václava Klause by to neměl mít k hlavě státu daleko.

Lze samozřejmě spekulovat o dalších kandidátech do vedení ČNB, například o Petru Machovi, výkonném řediteli občanského sdružení Centrum pro ekonomiku a politiku, které založil Václav Klaus. Kocourek ale působí jako lepší volba. Nebo se dočkáme překvapení?

ČNB řídí sedmičlenná Bankovní rada s rozsáhlými pravomocemi. Jeden z jejích základních úkolů totiž představuje péče o cenovou stabilitu. V souladu s ním pak určuje měnovou politiku, tedy zejména nastavení úrokových sazeb. O nich pak odvíjejí své úroky banky a další finanční instituce. 

Své tak o ní vědí jednotlivé firmy, ale také domácnosti, například majitelé hypoték, nebo ti, kteří si vzali nějaký druh úvěru. Když tedy centrální banka kýchne, hrozí velké nebezpečí nákazy.

ČNB navíc dohlíží na činnost bank, družstevních záložen, kapitálový trh, pojišťovny, nebo penzijní připojištění. A provádí i devizový dohled.  

Všechny současné členy jejího vedení, tedy Bankovní rady ČNB, s výjimkou Niedermayera,  již jmenoval Václav Klaus. Díky výběru členů rady může de fakto  prosazovat vlastní zájmy a preferovat například osobnosti s méně evropským postojem.

Tak jednoduché to ale - s ohledem na některé osobnosti rady s guvernérem Tůmou v čele - samozřejmě není. Nikdo  ale asi na druhé straně na podobnou pozici nejmenuje své názorové odpůrce.

Tím spíše, že podobně jako jiné nezávislé centrální banky také ČNB může být předmětem tlaku politiků v případech, kdy příliš utahuje kohoutky (tedy z obav před rostoucí inflací zvyšuje úrokové sazby), což omezuje hospodářský růst a ohrožuje ve svých důsledcích pozici jakékoliv vlády.

Nikde také není řečeno, že nemohou být někteří členové vedení těchto institucí  vnímavější vůči přání politiků, včetně prezidenta, který je do této funkce jmenoval a není právě příznivcem eura.

Ještě zajímavější situace než v případě současné změny na postu viceguvernéra ČNB nastane v roce 2011. Tehdy totiž ve stejný den končí ve funkci guvernéra banky Zdeněk Tůma a kromě toho i šestileté mandáty viceguvernéru Miroslavu Singerovi a dvěma členům Bankovní rady Robertu Holmanovi a Pavlu Řežábkovi.

Kdyby zůstal prezidentem Václav Klaus, jak zatím naznačuje většina předvolebních průzkumů,  nemusí  vlastně s výjimkou guvernéra Tůmy, který již nemůže v Bankovní radě zůstat,  nic měnit.  Jde přece o osobnosti, které do jejich funkcí Klaus jmenoval. Ve hře je ale zmíněný post guvernéra.

Navíc není nikde řečeno, že si prezident nenajde jiné kandidáty. Bez ohledu na to, kdo to bude, dokáží odolávat případnému populistickému tlaku politiků a potvrdí tak přezdívku sedm statečných?