Logika života a věčná žárovka

Poslední kniha ekonoma Tima Harforda s názvem The Logic of Life si neklade snadný cíl. Jak název napovídá, autor hodlá objasnit logiku života: proč se lidé chovají tak, jak se chovají. Jaké jsou kořeny bohatství a bídy. Vztahy mezi národy a rasami. Vztahy mezi muži a ženami. A tak dále. Každý aspekt lidského jednání lze podle něj vysvětlit nějakým ekonomickým modelem.

Aby nedošlo k omylu, Harford není utopický snílek ani megaloman, který by přišel se zaručeně původní „teorií všeho". Autor knihy s nemožně ambiciózním titulem stojí oběma nohama pevně na zemi a dobře ví, co si může dovolit a jaké je jeho místo. Tím místem je pozice zasvěceného popularizátora a strhujícího vypravěče. Harford, obrazně řečeno, stojí na ramenou géniů a má odtud skvělý výhled.

Sex jako téma ekonomie
Jednou ze zdánlivých záhad, které jiné společenské vědy marně řeší, je mechanismus vzniku etnicky striktně definovaných čtvrtí. Proč je určitá část některého amerického města (např. Washingtonu D. C.) téměř úplně černá, zatímco sousední takřka čistě bílá? Segregace neexistuje již dávno, nadto se ukazuje, že samovolné „etnické čištění" probíhá i ve městech a státech, kde nikdy nebyla.

Odpověď nabízí ekonom Thomas Schelling, nositel Nobelovy ceny (2005). Představte si šachovnici s černými a bílými figurkami, které jsou rovnoměrně rozmístěny. Každá - vyjma ty, které stojí na kraji šachovnice - má osm sousedů. Předpokládejme, že každá figurka je „spokojená" v dokonale promíšeném prostředí, a že dokonce toleruje převahu figurek odlišné barvy v poměru 2:3.

Pokud budou figurky dokonale rovnoměrně rozmístěny, žádná nebude mít motivaci opustit své „bydliště". Takto dokonale integrovaná společnost je však velmi křehká. Stačí náhodně promíchat několik figurek. Obraz na šachovnici stále vypovídá o vysokém stupni integrace, ale některé figurky již nejsou šťastné. Mají motivaci stěhovat se ke svým: bílé k bílým, černé k černým. Velmi rychle tak vykrystalizují rozsáhlé stejnobarevné zóny.

K segregaci dochází spontánně, a to i v situaci, kdy míra tolerance odlišnosti je dosti vysoká. Platí to nejen pro bělochy a černochy, ale i pro jiné sociální a etnické skupiny. „Mírné příčiny mohou mít extrémní následky," komentuje Schellingovy výsledky Harford.

Vyplývají z nich rozsáhlé důsledky pro integraci menšin a pro fungováni multikulturní společnosti: zdaleka ne vždy je většinová společnost tak rasistická, jak by mohla struktura osídlení města signalizovat na první pohled. Snahy o povznesení situace sociálně slabších skupin by se tedy měly upírat jinam než na přesvědčování většiny, že rasismus je špatný.

Na příkladě Schellingova „šachového" modelu etnicky rozděleného města se ukazuje, že současná ekonomie jde daleko za rámec tradičních ekonomických témat. Ani oblast sexuálního chování nezůstala stranou zkoumání ekonomů. Gunther Hitsch, Ali Hortacsu a Dan Ariely zkoumali preference mužů a žen v internetových seznamkách.

Muži mají velkou odezvu, pokud uvedou vysoký příjem. Pokud však na internetová seznamce uvede vysoký příjem žena, následuje menší odezva, než když uvede skromný příjem. Muži s ročním příjmem do 50 tisíc dolarů jsou průměrně zajímaví. S rostoucím příjmem roste atraktivita a muži s ročním příjmem nad 250 tisíc dolarů vyvolávají o 151 % vyšší odezvu. Naopak ženy s vysokými příjmy mají stejnou atraktivitu jako ženy s příjmy 15 až 20 tisíc dolarů ročně.

Pokud jsou ženy systematicky přitahovány bohatými muži, mělo by z toho vyplývat, že v místech s vyšším výskytem bohatých mužů se bude vyskytovat větší počet žen. A protože vyšší příjmy mají muži ve městech, mělo by teoreticky platit, že ve velkých městech bude žít větší procento žen ve věku vhodném pro založení rodiny než na venkově nebo v malých městech.

Lena Edlundová z Columbia University zkoumala, zda je to pravda. Zjistila, že ve 44 ze 47 zkoumaných zemí skutečně ženy ve městech převažují. V rámci Spojených států to platí rovněž. V hlavním městě Washingtonu ženy početně převyšují muže v poměru 9:8. V New Yorku platí podobný poměr. Naopak v agrárních státech jako Aljaška, Utah a Colorado žije více mužů. Velmi podobný vzorec chování nalezla Edlundová v rodném Švédsku: oblasti, kde žijí muži s vyššími příjmy, jsou typické vyšším výskytem mladých žen na úkor venkovských oblastí.

Ne Kennedy, ale Schelling
Logika života se však nezabývá pouze všední realitou každého, zkoumá také vrcholovou mezinárodní politiku. Konec 50. let byl ve znamení studené války. Obě supervelmoci měly odlišné politické a hospodářské systémy, ale pokud šlo o strategická rozhodování, vůdcové obou států uvažovali podobně. Toho si byl vědom i nám již známý Thomas Schelling, který v té době pracoval na pokročilé teorii her.

Aplikace této teorie měla světodějný význam v době, kdy Schelling pracoval jako poradce prezidenta Kennedyho. Mladý prezident čelil v roce 1961 sovětskému ultimátu: Chruščov vyhlásil sovětský nárok na Západní Berlín a prohlásil, že americký odpor bude považován za akt války. Nezkušený Kennedy řešil dilema: ustoupit, anebo riskovat?

Na základě analýzy počtu a umístění zbraní dospěl Schelling k závěru, že Chruščov blufuje. Za čtyři dny od přečtení Schellingovy analýzy pronesl Kennedy v televizi: „Dali jsme své slovo, že sovětský útok na město bude považován za útok na nás všechny." Toto veřejné prohlášení zavázalo Ameriku k provedení odvetného úderu. Pravděpodobnost, že by blufování zafungovalo, podstatně poklesla. Chruščov se poté racionálně rozhodl na Západní Berlín nezaútočit. Krize skončila vybudováním berlínské zdi; Sověti přešli z útoku do obrany.

Schellingův teoretický přístup spočívá v zavedení lidského faktoru do teorie her a rozhodování. Lidé nemyslí striktně racionálně jako počítače. Mohou se mýlit a mohou si chybně vykládat různé informace a prohlášení. Proto prosazoval lepší komunikaci mezi protivníky a jasnou řeč v politice. Dříve než „se provedou náležitá opatření" by měl politik sdělit konkrétní stanovisko, například: „překročíte-li bod X, zahájíme vojenskou akci". Vágní a dvojznačné formulace komplikují racionální řešení sporů. Jasná řeč a jasné postoje naopak snižují riziko propuknutí konfliktu.

Existují stovky drobných pozorování ze života, která Harford ve své knize uvádí. Přesvědčivě ukazuje, jak ekonomická rozhodování utvářejí historii světa a jak ekonomické vztahy ovlivňují životy nás všech. A kdo chce lépe pochopit, jak funguje lidská společnost, neměl by si jeho novou knihu nechat ujít.

A vlastně ani tu předposlední: The Undercover Economist (Ekonom v přestrojení). Tím „přestrojením" jsou míněny ekonomické „detektivní" výpravy do jiných než čistě ekonomicko-finančních oblastí. Kniha nabízí v podtitulku vysvětlení, proč bohatí jsou bohatí, proč chudí jsou chudí a proč nikdy nekoupíte slušné ojeté auto. Harford zkoumá témata, která jsou široce atraktivní: globalizace, chování obchodních řetězců atd.

Proč jsou chudi chudí?
A proč tedy nikdy nekoupíme dobré ojeté auto? Odpověď sahá do roku 1970, kdy George Akerlof publikoval převratný článek o tom, jak trhy pracují s informacemi. Ojeté automobily jsou příkladem trhu, kde prodávající mají podstatnou informační výhodu před kupujícími.

Řekněme, že na trhu jsou ojeté kvalitní automobily s užitnou hodnotou kolem 5000 dolarů, ale zároveň i téměř bezcenné „šunky". Kupující není na pohled schopen rozlišit kvalitu od šrotu, aleje ochoten zaplatit až 2500 dolarů za poloviční pravděpodobnost, že koupí slušný vůz. Ale prodávající ví, co prodává, a nebude nikdy ochoten prodat slušný vůz za takto nízkou cenu. Kvalitní ojetá auta tak prakticky zmizí z běžného trhu.

Skutečný trh se samozřejmě nikdy nechová přesně podle tohoto schématu - ale jak Harford podotýká, každý, kdo někdy kupoval ojeté auto, ví, že na Akerlofově modelu něco je. Prodávající, kteří vědí, že prodávají dobré auto, nemohou tuto skutečnost případnému kupujícímu dokázat, takže si tato auta nechávají pro sebe.

Teorie asymetrických informací se ovšem v praxi masově projevuje i v jiných oblastech, například šizením turistů, kteří jsou ve městě krátce a nedokážou se orientovat, které ceny jsou férové a které přemrštěné. Jiná závažná aplikace této teorie je v pojišťovnictví. Lidé, kteří jsou si vědomi svého špatného zdravotního stavu, budou ochotnější kupovat si zdravotní a životní pojištění než zcela zdraví lidé. Teorie asymetrických informací pomáhá vysvětlit, proč je americké zdravotnictví tak drahé, a poskytuje praktické recepty, jak by mělo být financování zdravotnictví lépe organizováno.

Zajímavá je i Harfordova odpověd na otázku, proč jsou bohatí lidé bohatí, zatímco jinde vládne chudoba - využívá zde své osobní zkušenosti z řady afrických zemí. Kapitola „Proč jsou chudé země chudé" začíná sugestivním líčením návštěvy Kamerunu, kde se turista již na začátku setká s absurdní šikanou při získání vstupního víza. Pokračuje líčením korupce v této zemi, která patří k nejvíce zkorumpovaným na světě.

Autor uvádí, proč je tamní vláda tak nepopulární: „Velká část vládních aktivit je zřejmě zaměřena na okrádání kamerunských občanů" - a pokračuje analýzou kamerunské daňové politiky. Jejím hlavním problémem je nesystematická a hlavně velká daňová zátěž, za kterou však občané nedostávají protihodnotu v podobě lepší infrastruktury.

Vlastně nedostávají vůbec žádnou protihodnotu kromě šikany a překážek v podnikání.
Kapitola „Co supermarkety nechtějí, abyste věděli" není plytkou kritikou konzumní společnosti, ale kvalifikovanou analýzou obchodních praktik. Čtenář zjistí, že některé firmy schválně zhoršují užitné vlastnosti některých výrobků. Například počítačová tiskárna IBM Laser Writer E nižší cenové kategorie se takřka nijak neliší od dražší a výkonnější D3M Laser Writer; rozdíl je jen v tom, že „E" má navíc čip, který snižuje její výkonnost.

Proč? Stejný výrobek lze takto prodávat dvěma skupinám zákazníků za dvě různé ceny, což zvyšuje celkové tržby. Firma může prodávat plnohodnotný výrobek za plnou cenu, ale i „ošizený" výrobek za nižší cenu těm zákazníkům, kteří si nemohou dovolit zaplatit více. Tato praxe je levnější, než kdyby IBM vyvíjela a vyráběla dva zcela odlišné výrobky.

Jako tematický doplněk Harfordových knih lze doporučit útlou knížku britského ekonoma Johna Kaye s názvem Věčné žárovky (Everlasting Light Bulbs). Proč právě tento název? Existuje pověst (stará skoro jako vynález klasické Edisonovy žárovky), která tvrdí, že vědci již dávno vynalezli žárovku s nekonečnou životností. Konspirace velkých korporací, které vydělávají na obyčejných žárovkách, však vynález dokázala utajit.

Tato pověst má ovšem celou řadu variant: věčná zápalka, nezničitelné punčochy, automobil, který vydrží navěky... Ale takové mýty neodpovídají ekonomické logice. Ta velí nový výrobek zavést ihned, jak je to možné. Pokud by výrobek typu „věčné žárovky" byl příliš drahý, lze jej pronajímat - což byl původní obchodní model například společnosti Xerox.

V 70. letech se mezi lidmi šuškalo o ploché televizní obrazovce, jejímuž rozšíření brání ziskuchtivé firmy, které příliš investovaly do výroby baňatých skleněných obrazovek. I to byl mýtus: na plochý televizor si svět musel ještě pěkných pár let počkat. Ale jakmile byla plochá obrazovka technicky realizovatelná, takřka ihned se objevila na trhu.

John Kay zkoumá i otázku, jak si ekonomové vybírají místa, kde strávit dovolenou. Někteří si vybírají země s nízkým hrubým domácím produktem na hlavu, kde služby jsou velmi levné. „Věnujte pozornost zemím, odkud lidé spíše emigrují, než aby imigrovali. Možná východní Evropa je to správné místo. Ale v životě jsou i jiné věci než ekonomie. To je důvod, proč tato kapitola byla psána na jihu Francie."

The Logic of Life: The Rational Economics of an irrational World Tim Harf ord Vydalo nakladatelství Random House, New York 2008.272 strany. The Undercover Economist Tim Harf ord Vydalo nakladatelství Oxford University Press, Oxford 2005. 288 stran. Everlasting Light Bulbs John Anderson Kaye Vydalo nakladatelství Erasmus, London 2004.184 strany.

Článek vyšel v Lidových novinách. Foto: Profimedia