Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Banky budoucnosti

Jan Jedlička
Jan Jedlička
6. 11. 2007

Komisí jmenovaná expertní skupina navrhla 37 doporučení na zvýšení mobility klientů v oblasti bankovních účtů. Mezi nimi i řadu kontroverzních, jako je přenositelnost čísla běžného účtu.

Banky budoucnosti
Koncem ledna letošního roku evropská exekutiva zveřejnila závěry odvětvového šetření v oblasti retailového bankovnictví a identifikovala zde řadu překážek hospodářské soutěži. Konkurence bankovních služeb pro drobné klienty prý není dostatečná a potenciál jednotného vnitřního trhu Evropské unie není dostatečně využit.

Jako jeden z důvodů tohoto stavu jsou zmíněny i vysoké překážky v mobilitě bankovních klientů – zejména při změně běžných účtů. Podle zprávy Evropské komise právě mobilita klientů a možnost volby vyvolávají žádoucí tlak na banky, aby neustále zlepšovaly své služby.

Evropská komise se s tímto konstatováním nesmířila a iniciovala vznik expertní skupiny, která měla pojmenovat existující překážky, které klientům brání častěji měnit bankovní účty, a navrhnout opatření na zlepšení. Skupina složená z 19 expertů z bankovnictví, akademické sféry a organizací na ochranu spotřebitelů nakonec identifikovala čtyři hlavní okruhy bariér:

  • informační asymetrie a netransparentnost poplatků,
  • produktové balíčky a vázání produktů,
  • administrativní břemena,
  • poplatky za zrušení účtu

A přišla s 37 doporučeními. Ta nejsou právně závazná, Komise se však jimi bude vážně zabývat a je pravděpodobné, že po jejich vyhodnocení se některá z nich bude snažit prosadit do praxe.

Mobilitu klientů snižuje nedostatek informací….
Za jeden z důvodů nízké mobility bankovních klientů expertní skupina považuje informační asymetrii a netransparentnost poplatků. Velká část klientů nemá dostatečné vzdělání a schopnosti, aby byla schopna zorientovat se mezi nejrůznějšími poplatky a rozpoznat výhodnost bankovních služeb. Ceny bankovních služeb jsou tak pro ně nepřehledné. Proto klienti aktivně nevyhledávají vždy nejlepší nabídku a jsou-li víceméně spokojeni, zůstávají u svých dosavadních bank.

Problém nedostatku informací částečně vyřeší nová směrnice o platebních službách na vnitřním trhu. Ta mimo jiné členské státy zavazuje přijmout taková opatření, aby poskytovatelé platebních služeb s patřičným předstihem uvědomili klienta o všech relevantních informacích a podmínkách služby, a to na papíře či jiném trvanlivém médiu.

….a taky jejich nezájem

Vedle nízké finanční gramotnosti je ale podstatným důvodem nezájem klientů. Místo pečlivého zkoumání detailních podmínek jednotlivých bank si klienti své účty otevírají u bankovních ústavů s dobrým jménem, reputací či u bank s nejbližší pobočkou od svého bydliště. Nezájem klientů se odráží i v malé znalosti poplatků, které platí za své bankovní služby (viz tabulka 1 v pravém sloupci).

Spíše než zanedbávání informačních povinností ze strany bank se to dá vysvětlit tím, že domácnosti za bankovní poplatky utrácejí relativně malé částky, než aby se jim vyplatilo podrobně studovat bankovní ceníky a vyhledávat výhodnější nabídky.

V České republice je podle statistiky rodinných účtů podíl výdajů na bankovní služby nižší než 0,6 % celkových výdajů na spotřebu. Například za tabák a tabákové výrobky průměrná domácnost utratí více než dvojnásobek (viz tabulka 2 v pravém sloupci).

Řešení problému informační asymetrie spočívá hlavně ve zlepšení vzdělávacího systému, a tudíž na bedrech státních orgánů. Bankovní subjekty zde mohou hrát pouze podpůrnou roli. Expertní skupina proto navrhuje zařazení předmětu Financí do školních osnov.

Kromě toho experti navrhují, aby byl na každé pobočce a bankovním webu zdarma k dispozici přehled všech bankovních poplatků a úroků, což velká část bank plní již nyní. Uvažovanou novinkou jsou výroční přehledy, které by obsahovaly souhrn všech zaplacených poplatků a úroků klientem a které by banky musely každoročně posílat svým klientům.

Mezi názory na zvýšení informovanosti je i povinnost vydávání bankovních slovníčků, vysvětlujících nejčastější bankovní termíny laické veřejnosti. Tyto slovníky zavedly například banky ve Francii.

Zakáže se vázání a balíčkování produktů?
Mezi další identifikované překážky častějším změnám banky byly zařazeny produktové balíčky a vázání produktů.

Definice produktových balíčků a vázání produktů:
Vázání produktů nastává v situaci, kdy jsou dvě nebo více bankovní služby prodávány společně v balíčku a alespoň jedna služba není prodávána samostatně. Vázání produktů tak klienty nutí si pořídit dodatečné produkty, které možná nepotřebují.
Produktové balíčky tvoří dvě nebo více bankovní služby prodávané společně. Tyto služby mohou být k dispozici buď pouze v balíčku (čisté balíčky) nebo i izolovaně, ale při nižší ceně, než kdyby se prodávaly zvlášť (smíšené balíčky).


Tyto praktiky jsou populární, neboť kombinace více produktů do jednoho balíčku představuje úsporu v transakčních a distribučních nákladech a klientům je možno nabídnout nižší poplatek, než kdyby si v balíčku poskládané bankovní produkty pořídili zvlášť. Pro klienty je to rovněž pohodlné a časově úsporné, protože získají několik bankovních služeb najednou.

Na druhou stranu balíčky mohou způsobit omezení konkurence, neboť snižují cenovou transparentnost a porovnavatelnost a odrazují klienty od změny banky. Pokud má klient od banky celý balíček produktů, patrně nevyužije lepší nabídky konkurenční banky pouze u jednoho z nich.

Obdobné je to i u vázání produktů, kde poskytnutí jednoho skvělého produktu je podmíněno koupí jiných produktů, které by třeba nabízeny samostatně nebyly na bankovním trhu konkurenceschopné.

Mezi návrhy expertní skupiny pro zvýšení klientské mobility v této oblasti nalezneme opatření, která by zcela zakázala vázání produktů či vytváření čistých balíčků bankami. Banky by tak musely nabízet všechny vázané služby či služby v balíčku také individuálně. To je víceméně v souladu s trendem z poslední doby, kdy si klienti dle svých potřeb balíčky sestavují sami (viz například Osobní účet České spořitelny).

U smíšených balíčků expertní skupina požaduje poskytování více informací. Pokud by byly její návrhy schváleny v praxi, klienti by museli být dopředu informováni o cenách v balíčku zahrnutých produktů, kdyby si je chtěli pořídit samostatně.

Administrativní a časová náročnost překážkou
Kdo v minulosti měnil běžný účet, patrně potvrdí, že se jednalo o složitou operaci spočívající ve vyplňování nezbytných formulářů pro otevření nového účtu či pro uzavření starého účtu, v převodu peněžních zůstatků, v přenastavení příkazů k inkasu a trvalých příkazů k úhradě a informování všech subjektů (zaměstnavatel, zaměstnanci, dodavatelé, odběratelé, finanční úřady,…), s kterými měl hospodářské vztahy. Není divu, že absolvování celé této cenově i časově náročně procedury řadu klientů odradí a raději zůstanou u své původní banky, ačkoliv jsou na trhu lepší nabídky.

V některých státech byla pro usnadnění změny bankovních účtů z původní do nové banky zavedena speciální schémata sloužící drobným klientům. Ta mají v zásadě tuto dvojí podobu:

  • Změnové služby (switching services) – jedná se o sadu kroků ze strany původní banky i nové banky, zajišťující pro klienta převod účtu i všech k němu náležících platebních operací. V Evropské unii funguje například ve Velké Británii, Nizozemsku, Itálii a Irsku (viz tabulka 3)
  • Změnové návody (switching guides) – jedná se o příručky, které klientům popisují jednotlivé akce, které musí provést, aby si změnili bankovní účet včetně všech k němu náležících platebních operací.

Expertní skupina v oblasti ulehčení administrativní a časové náročnosti změny bankovního účtu přišla s několika návrhy, týkajícími se povinného zavedení pomocných schémat v členských státech EU. A to ať již pouze změnových návodů, tak změnových služeb nebo i kombinací obou schémat najednou. Padly názory na vytvoření těchto schémat čistě na národní úrovni (jak to funguje v některých členských státech) nebo i na celoevropské úrovni.

Domníváme se, že zejména vytvoření celoevropské změnové služby by nyní v analýze nákladů a přínosů neobstálo. Vzhledem k odlišnosti platebního prostředí v EU – i když bude významně snížena po spuštění SEPA – a zejména převažujícímu přirozenému zájmu klientů o domácí banky by se jednalo o velice nákladný projekt, který by využívalo minimum klientů.

Přenositelnost čísla účtu není (zatím) řešením
Radikálnějším opatřením, jak eliminovat administrativní a časové náklady při změně bankovního účtu je přenositelnost jeho čísla. Klient si otevře nový účet u jiné banky, který ale bude mít naprosto identické číslo, jako účet původní. Klient nebude muset informovat své obchodní partnery o novém čísle účtu, nebude muset měnit nastavení trvalých příkazů k úhradě či příkazů k inkasu.

S přenositelností čísel účtů mají některé evropské země zkušenosti (viz. Box 2), ale systém se v praxi se zatím příliš neuplatnil. Na první pohled lákavá myšlenka totiž v sobě skrývá řadu omezení a překážek, které v současnosti činí zavedení systému přenositelných čísel účtů neproveditelným. Přenositelnost čísla účtů v celé Evropské unii vyžaduje jednotnou formu číslování účtů. Tu pro celou EU splňují pouze současné standardy číslování čísla účtu IBAN a bankovního identifikátoru BIC.

Zkušenosti s přenositelností čísla bankovních účtů ve Švédsku a Nizozemsku

Ve Švédsku existuje tzv. Bankgiro zúčtovací systém s přenositelnými Bankgiro čísly. Zde se však nejedná o čísla účtů. Každé Bankgiro číslo je pouze odkazem na číslo bankovního účtu. Pokud klient změní banku a číslo běžného účtu, jeho Bankgiro číslo se nemění, pouze se změní odkaz na nový účet. O přenositelnost čísla bankovního účtu se tedy nejedná.

V Nizozemsku zase v letech 1980 až 1983 zhruba v poloviční části platebního trhu (žirové účty u soukromých bank, účty u Postbank nebyly zahrnuty) přenositelnost bankovních účtů skutečně fungovala. Poptávka však byla nedostatečná a tak systém zanikl. Koncem 90. let se uvažovalo o znovuzavedení přenositelnosti čísla účtu i pro žirové účty u Postbank. Náklady tohoto projektu však byly odhadnuty na 300-500 milionů euro, a proto bylo rozhodnuto namísto toho investovat do podstatně levnějších změnových služeb.

IBAN a BIC nejsou ideální
Standardy IBAN a BIC nejsou vhodné, aby mohly být aplikovány pro přenositelnost čísla účtů, jak potvrdila i Evropská komise v příloze návrhu směrnice o platebních službách. Čísla IBAN i BIC mají v sobě zakomponovanou identifikaci země i banky, která vede účet. To by při přenositelnosti čísla zcela ztratilo smysl a vedlo by k řadě zmatků a záměn. Navíc IBAN a BIC užívá 36 zemí, nejen členové Evropské unie, které by musely se změnou souhlasit.

Alternativou pro nejbližší období není ani vybudování nového standardu číslování evropských účtů. Vyvolalo by totiž vysoké dodatečné náklady pro banky do platební infrastruktury i pro jejich zákazníky, kteří již musí pracovat s dvěma formáty svých účtů – národním a celoevropským založeným na IBAN a BIC.

Změna účtu z jedné banky do druhé by i při zachování jeho čísla pro klienta nebyla zcela bezpracná, neboť řada bankovních produktů (platební karty, šekové knížky, kontokorentní úvěry) se vztahuje k danému účtu. Při jeho zrušení a otevření u jiné banky by i všechny tyto produkty musely být zrušeny a znovu sjednávány.

Nová banka by samozřejmě v souladu s pravidly proti praní špinavých peněz na nového klienta měla požadované administrativní nároky. Přenesení účtu mezi dvěma bankami ztěžuje například i právní úprava bankovního tajemství a ochrany osobních dat.

Přenositelnost čísla bankovních účtů je spíše projektem budoucnosti, úvahy o jeho zavedení předběhly dobu. Aktuálnější se stanou až po úspěšném zavedení SEPA v rámci budoucí možné revize čísel IBAN a BIC, které jsou právem kritizovány za svou složitost.

Poplatky za zrušení účtu odrazují od jeho změny

Pro klienty, kteří uvažují o zrušení účtu a přechodu ke konkurenci, může být poplatek za zrušení jedním z faktorů, který při svém rozhodování zvažují. Ačkoliv mohou omezovat mobilitu klientů, mají tyto poplatky z hlediska pokrytí nákladů své opodstatnění. Přesto ve většině zemí EU nejsou aplikovány, ani v České republice je největší banky klientům neúčtují.

Situaci částečně harmonizuje nová směrnice o platebních službách, podle které za vypovězení smluvního vztahu uzavřeného na dobu alespoň 12 měsíců nebo na neurčito nesmí být účtovány žádné poplatky.

Expertní skupina ke zvýšení mobility bankovních klientů navrhuje, aby tato směrnice byla novelizována ve směru zrušení 12 měsíčního časového textu – poplatky za zrušení by se nesměly účtovat ani u krátkodobých kontraktů do jednoho roku. Domníváme se, že samoregulace odvětví se tímto směrem stejně vyvíjí a poplatky za zrušení účtů svým klientů účtuje stále méně bank.

Dvakrát měř a jednou řež
Patrně většina bank i klientů se shodne na tom, že strnulost, stagnace a nulová mobilita klientů z dlouhodobého hlediska neprospívá tržnímu prostředí. Zvýšení četnosti změny bank a jejich služeb je tak dobrou příležitostí pro kultivaci tržního prostředí v  bankovnictví. Využijí ji zejména flexibilní, inovativní, klientsky orientované bankovní ústavy, které tak mohou přebrat svým méně schopným konkurentům část tržního podílu.

Názory se však určitě budou lišit na to, jak se k tomuto stavu dobrat. Návrhy expertní skupiny představují dobrý základ pro diskusi. Evropská komise by však před předložením konkrétního legislativního návrhu měla všechna doporučení podrobit pečlivé kritické analýze jejich nákladů a přínosů, aby nakonec prostřednictvím zvýšení neefektivní regulace nedošlo k negativním dopadům na evropské bankovnictví a následně i samotné klienty. Doufejme, že rozhodující orgány EU dobře znají přísloví „dvakrát měř a jednou řež“.

Autor je členem týmu EU Office České spořitelny.

Další články o bankách
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Jan Jedlička

Jan Jedlička

Další články autora

Zobrazit vše

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo