Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Nejčtivější kniha o inflaci

Filip Mezera
Filip Mezera | 16. 1. 2013 | 13 048
akciehyperinflaceinflacekomodityněmeckonemovitosti

Člověk otupí. Když je špatných zpráv moc, přestane jim věnovat pozornost, když je příliš často varován, rezignuje. Pak funguje jediné: změnit žánr!

Nejčtivější kniha o inflaci

Inflace je tu s námi skoro pořád. Rozumní s ní bojují a často vítězí, ostatní rezignují. Varování, při kterém se člověk ohání čísly, přestalo fungovat dávno. Naspořili jste si pěknou sumu, ale co z ní bude za dvacet let? Žádná reakce. Člověk otupí. Jako finanční poradce se s tím potkávám denně. Jak to povědět jinak?

Německá hyperinflace od jednoho z nejlepších vypravěčů

Možná vám to přijde k smíchu, málo seriózní. Jedna cesta mě napadla před knihovnou, když se oko zastavilo na Remarquově Černém obelisku. Erich Maria Remarque je skvělý vypravěč a děj svého románu zasadil do malého německého města krátce po první světové válce. Ideální kombinace: to je totiž přesně doba, kdy v Německu zuřila hyperinflace. Máme tu exemplární případ inflace, navíc sugestivně vylíčený opravdovým mistrem. A co víc: poučení se nám tu dostává jaksi mimochodem, na pozadí.

Kolik to žere

Zdroj: Shutterstock

Spočítejte si, jak inflace znehodnocuje úspory. Co udělá s hodnotou vašich peněz a jak klesá kupní síla? Ukážeme, kolik vám zůstane v následujících letech, když meziroční inflace dosáhne určité hodnoty. A umíme to i naopak: Kolik vám zůstalo z vašich úspor v předchozích letech?

Kalkulačka inflace

Samozřejmě – objevil jsem v sobě i jisté pochybnosti: stejně si to budu muset zkontrolovat, jestli autor nepřehání. Bude tomu vůbec obyčejný člověk věřit? Ta čísla jsou totiž závratná: Do románu vstupujeme v okamžiku, kdy jeden dolar stojí 36 000 marek. Ve vzpomínkách jedné z postav se ale vrátíme i na začátek příběhu německé hyperinflace, do roku 1922, kdy americká měna vyskočila z kurzu jeden dolar za 360 marek na kurz dolar za deset tisíc marek. A pak se kola inflace roztáčejí do neuvěřitelných obrátek:

„Inflace teď letí tak, že Říšská banka nestačí tisknout. Nové stotisícovky obíhají sotva čtrnáct dní a už se budou muset tisknout milionovky. Kdy se dostaneme miliardám?“

A než se dostaneme na konec knihy, marka je níž než miliarda za jeden dolar. Podívejte se ostatně, z čeho si kluci slepili draka na úvodním obrázku...

20 miliard marek, říjen 1923

Litr mléka stál 5,4 milionu marek, dopisní známka celé dva miliony. Inflace nabývala bizarní formy. Mzda byla vyplácena týdně nebo i denně. Zaměstnanci si chodili pro mzdu s kufry či s prádelními koši, aby mohli pobrat hromady bezcenných papírů zvaných peníze. Každý pak spěchal nakoupit potraviny nebo zboží, protože za několik hodin bylo všechno mnohem dražší. Nakonec vyplácely některé podniky mzdu nebo její část v naturáliích.

Víc se o hyperinflaci v meziválečném Německu, ale i o dalších finančních průšvizích od sedmnáctého do jednadvacátého století dozvíte na Peníze.cz v Investiční univerzitě, v oddíle Burzovní krachy.

Co má hodnotu

Poměrně přesvědčivě vidíme i to, co má v podobných extrémních situacích opravdu hodnotu. Takovou hodnotou je majetek, který je likvidní a generuje zisk v závislosti na rostoucí inflaci (akcie, nájemní domy, komodity, cigarety atd.). Jak by asi v tomto dopadla většina českých domácností – úspory na běžných účtech, stavební spoření, penzijní připojištění, občas nějaké dluhopisové fondy – co s tím v podmínkách hyperinflace? Především lidé závislí na státních dávkách by tom byli bídně. Pravidelná jednoroční valorizace by je jen těžko ochránila. Vlastnictví malé zlaté cihličky by jen prodloužilo agónii.

Jenže hrozí vůbec hyperinflace? Není to jen strašák, který doprovází ojedinělé dějinné události, jakými byly prohry válce? Vtip je v tom, že nikdo přesně neví. České země tak masivní inflaci nezažily. Bankrot (pardon, kreditní událost) v roce 1953 doprovázelo masivní ožebračení všech lidí, kromě vybraných členů strany, nikoliv však tímto způsobem. Mnoho lidí tvrdí, že inflace v samostatné České republice nepřekročila deset procent (což není pravda – ve druhé polovině devadesátých let se blížila dvacet procent). Také naše Centrální banka vykazuje poměrně solidní schopnost ovlivňovat makroekonomické prostředí. Přesto vzpomeňme na potíže Argentiny, Litvy nebo třeba Islandu. A navíc – ona vůbec není potřeba hyperinflace, úspory vám vcelku bezpečně užírá i ta každodenní, obyčejná.

Anketa

Bojujete s inflací?

Na nájemní nemovitost nejspíš nemusíte mít, zásoby komodit se vám můžou shromažďovat těžko, jsou to ale rozumné cesty. A pak jsou tu pořád aspoň akcie. Guru investorů Benjamin Graham tvrdí, že akciová složka investora by neměla klesnout pod 25 procent. Samozřejmě akcie nejsou stálé. Ale přesto – pokud vám čtvrtina majetku „spadne“ o dvacet procent a vy víte, že vás nikdo neokradl, jedná se o výjimečnou, ale nikoliv tragickou fluktuaci ceny, mělo by se vám pořád jít spát daleko lépe než s pocitem, že na termínovaném vkladu vyděláte za rok 1,6 procenta při dvouprocentní inflaci. Ale to už jsem se zase vrátil do svého žánru, k číslům a grafům. Na to jste nejspíš dávno přestali slyšet. Tak to zkusme jinak. Třeba s Černým obeliskem.

Autor je finanční poradce Partners

Autor článku

Filip Mezera

Filip Mezera

Vystudoval systémové inženýrství a informatiku a historicko-literární studia, oboje na Univerzitě Pardubice. Dnes poradce společnosti Partners. Zajímá se o ekonomii, rozhodování s využitím metod výpočetní inteligence, teorii informace a literaturu.