Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Skandál, který nevyšel. Harry s Meghan britské impérium neohrozí, chybí jim uvěřitelnost

Petr Fischer
Petr Fischer
23. 3. 2021
 58 648

Deník první rodiny světa, příkladné výkladní skříně lidských osudů, kterou britská monarchie bezesporu je, dostal se zpovědí prince Harryho a jeho ženy Meghan další kapitolu. Jenže mnohem méně uvěřitelnou než tu od Harryho matky, lady D.

Skandál, který nevyšel. Harry s Meghan britské impérium neohrozí, chybí jim uvěřitelnost
Zdroj: ComposedPix / Shutterstock.com

Vyvolat pořádný skandál už dnes není vůbec jednoduché ani pro členy královské rodiny. Na vlastní kůži se o tom přesvědčili princ Harry a jeho manželka Meghan už ve chvíli, kdy oficiálně monarchii opouštěli. Nikoho to moc nezajímalo.

Rozhovor pro show americké moderátorky Oprah Winfreyové, v němž si manželé stěžovali na dusivou atmosféru Buckinghamského paláce a vévodkyně ze Sussexu, první míšenka v rodině, si vzpomněla na to, jak se královské společenství velmi staralo o barvu kůže jejího ještě nenarozeného dítěte, domácí britské poddané Jejího Veličenstva dokonce rozčílil. Místo soucitu a pochopení prudký pokles popularity.

Nepřímé spektakulární nařčení z rasismu, zadřeného do imperiálních palácových zdí, a pláč nad tím, že mladý pár nebude ze strany velké rodiny dostatečně obstaráván, měly na publikum opačný efekt. O tom, čím to je, se dá dlouho spekulovat, ale jisté je, že to má co dělat s vnímáním rodiny a s tím, co se v ní snese a co ne.

První rodina světa

Už dlouho se držím svého prozření, že britská královská rodina hraje v dnešním globálním univerzu roli první rodiny světa. Příkladné, exemplární rodiny, na níž lze leccos lépe vidět. Je jakousi projekční stěnou, na níž se odrážejí všechny klasické rodinné problémy.

Lidi baví sledovat, co se děje v královské rodině, protože se tam nakonec probírají stejné věci, jaké se přetřásají v jiných rodinách. Jen je na ty nenávisti, závisti, nešťastné lásky, nemoci, osobní a profesní zklamání lépe vidět.

Publikum ví, že Harry a Meghan se po opuštění rodiny musí nějak postarat sami o sebe. Jistě netrpí nějakou chudobou, ale standardy jejich zabezpečení už zřejmě nebudou takové jako v minulosti. A jediné, co můžou světu nabídnout, je mediální kapitál. Tedy pozornost, kterou jsou schopni svou přítomností v médiích (či na sociálních sítích, kdekoliv, kde se chytá jejich obraz) vyvolat.

Jak praví tradiční předsudek, špinavé prádlo se pere vždy doma.

Ta nicméně nevychází z nich samotných, z jejich lidské, odborné, profesionální či jiné aury, ale z příslušnosti ke královskému rodu. Je odleskem odlesku, totální odvozeninou, simulakrem, kterému se říká sláva. To je nejen kulturní kapitál známého páru, ale i kapitál mediální, kapitál vůbec.

Koruna
Shutterstock

Královské reggae po britsku

Mediální tanečky kolem královské rodiny spustil začátkem března otevřený rozhovor manželů Meghan Markleové a prince Harryho s americkou moderátorkou Oprah Winfreyovou. Největší poprask spustil náznak možného rasismu, což je pro Velkou Británii jako lídra zemí Commonwealthu víc než citlivé obvinění. Zcela oprávněně se tak stala slova Meghan o tom, že nejmenovaní členové královské rodiny řešili možnou barvu pleti jejich tehdy ještě nenarozeného syna (a možného následníka trůnu) Archieho ústředním motivem dalších debat.

Buckinghamský palác zprvu ponechal kontroverzní rozhovor bez reakce, aby po dvou dnech jménem královny Alžběty II. vydal komuniké „o hlubokém zarmoucení celé rodiny“. Tedy přesně v duchu ultrakonzervativní Anglie. V prohlášení královna slíbila, že se její dvůr bude problematickým bodům věnovat v soukromí, přičemž za vážné obvinění označila právě náznak rasismu. Britů a královské rodiny se už předtím zastal Meghanin otec, podle kterého se „spíš jen někdo (z královské rodiny) hloupě zeptal“. Meghan ovšem se svým otcem zrovna dobře nevychází.

Manželi vypuštěný balonek každopádně žije v řadě světových médií dál. Ta mimo jiné připomínají, že americké herečky se pro královskou rodinu stávají osudovými. Poukazují tím na Wallis Simpsonovou, rozvedenou Američanku a osudovou ženu krále Eduarda, kvůli níž v roce 1936 abdikoval (a způsobil tím ústavní krizi). To aby mohl s Wallis nadále svobodně žít, což bylo (ve zkratce řečeno) v příkrém rozporu s dlouholetými tradicemi královského dvora. Ostatně i Meghan s Harrym se v lednu rozhodli monarchii opustit a společně žít v USA.

Kapitál zhodnocení rodiny využívá stále stejné mechanismy, říkejme jim třeba pozornostní automaty: museli odejít, či nemuseli? Chtěli, či nechtěli? Byli na ně zlí, nebyli? Málo, či hodně…? Otázky to jsou věčně otevřené, dokonce musí takové zůstat. Protože jedině tak dokážou neustále přitahovat pozornost.

Dokud takové automaty fungují, máte jistotu, že se v mediálním světě neztratíte. Máte potenciál. Záleží pak jenom na tom, jak s těmito automaty pozornosti dokážete pracovat. Jak a kdy je umíte zinscenovat. Musí to být inscenace nějak samozřejmá, tak aby nebyla patrná její inscenovanost. Abyste, ať už říkáte cokoliv, přesvědčili své publikum. Aby vám mohlo věřit.

Chladný kalkul

Rozhovor Meghan a Harryho s Oprah Winfreyovou působí zpočátku uvolněně. V příjemném prostředí zahrady se nicméně postupně objevuje určitá nejistota či neschopnost uchopit, co se stalo, a co se naopak mělo stát. Napětí mezi povinností role a tím, jak se tato role veřejně naplňuje.

Mezi přirozeností osobního naturelu a povinností člena královské rodiny, jak to v mnoha vrstvách a případů ukazuje i seriál Netflixu Koruna, se v rozhovoru zvláštně vlní. Harry se svou ženou nechce být součástí obludného systému, který nedokáže ani své členy bránit před bulvárem, zároveň ale mluví s Oprah jenom proto, že je a bude produktem královského stroje, který by měl být štědřejší k dětem, jež před strachem z této obludy utíkají.

Možná odtud, z této nepojmenovatelné nejistoty o svém místě, o hře mezi rolí a svým já, pramení i nedůvěra publika zachycená v průzkumech veřejného mínění. Lépe pochopit se to dá v kontrastu s jiným rozhovorem, který se v této souvislosti opět připomenul, totiž interview s Harryho matkou, lady Dianou, z roku 1995.

V pořadu BBC Panorama tehdy Diana mluvila o svých problémech s bulimií, depresemi, se svým vztahem ke královské rodině a svému muži, princi Charlesovi. Mediální síla lady D. je tu přímo hmatatelná. Je to neuvěřitelné. Kdo si ten rozhovor i po víc než čtvrtstoletí dnes pustí, velmi snadno pochopí, proč Diana byla princeznou lidských srdcí.

Z rozhovoru je jistě cítit senzacechtivost reportérů, tu však Diana uzemní a přebije svou… přítomností (presence, kouzlo filmového herce)! Je sama sebou a rolí zároveň a mezi oběma póly přelétává síla přesvědčivosti její výpovědi, která okouzluje i lehce zakrytým, tichým hlasem a odzbrojujícím pohledem. Něco takového rozhovoru Harryho a Meghan chybělo. A publikum sledující dění v první rodině světa to velmi přesně vycítilo.

Nic to nemění na tom, že jejich královský mediální kapitál dál nějak působí. Naopak: automaty pozornosti běží, samy se nezastaví. Jen se musí příště lépe zhodnotit, o to se jistě sledovaná dvojice bude více či méně ještě chvíli pokoušet. Alespoň do té doby, než se mladý pár sám najde – zcela mimo dosah královského stigmatu výjimečnosti, slávy a peněz.

Nezbývá než držet palce… Ale, mrkněte na Korunu, ona to vážně není žádná medová legrace a nedokáže to skoro nikdo.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
4
+

Sdílejte

Diskutujte (11)

Vstoupit do diskuze
Petr Fischer

Petr Fischer

Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách,... Více

Související témata

komentářVelká Britániezahraniční politika
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo