Technologičtí giganti hrají partii desetiletí. Komoditou jsme my

Když se děje něco zásadního a dramatického, něco, co ovlivní do budoucna celý svět, píšou novináři o tom, že toto dění sledují napjatě zraky celého světa. Tak se stalo i v případě aktuálního souboje Facebooku s australskou vládou, která se jako první na světě chystá schválit zákon regulující využívání zpravodajských obsahů sociálními sítěmi.

Facebook v boji proti zákonu sice vypnul řadu důležitých stránek, které zpravodajské obsahy nesly, včetně mnoha australských úřadů a agentur, aby tak demonstroval svou sílu, bylo to ale jen gesto vyjednavače. Vyjednavače, který chce zachránit něco, co se zachránit už úplně nedá.

Tlak na regulaci obsahu sociálních sítí roste řadu let a už dávno překročil kritickou mez. Kvůli manipulacím a dezinformacím, které ovlivňují politické myšlení a rozhodování prakticky po celém světě, se sociální sítě staly dokonce jedním z hlavním politických bojišť současnosti. Jejich libovůle volá po omezení.

Důležitá bitva

Facebook ví, že začíná ostrá fáze boje o společenskou regulaci sociálních sítí. Dělá tak jen to, co by v jeho situaci dělali všichni: snaží se zachránit, co půjde, a mít přitom co nejmenší finanční ztráty. To byl také důvod preemptivní akce Facebooku v Austrálii; vytvořit technologickou demonstrací faktické síly lepší vyjednávací pozici pro placení podílu médiím, jejichž zprávy Facebook algoritmicky nechává svým uživatelům sdílet.

Přesto je výklad většiny odborníků jednoznačný: Facebook prohrál a bude muset ustupovat i jinde. Teď jde o to, o kolik to bude.

Letem světem aneb Uteklo snad? Doplníme...

Shutterstock

Austrálie chystá regulaci sociálních sítí a technologických firem, tedy Facebooku a dalších. Mimo jiné se hraje o to, aby dávaly podíl na zisku médiím, jejichž obsah na svých platformách sdílejí. Facebook v reakci na chystanou legislativu sdílení těchhle textů na své síti zakázal. Současně tím ale zablokoval i několik státních úřadů. Vysloužil si za to hlasitou kritiku a jeho zakladatel a šéf Mark Zuckerberg se následně omluvil.

Zrušení chystaného zákona tím Facebook nedocílil, ale diskuse a dílčích úprav ano. Jedni to považují za vítězství technologického hegemona, druzí za prohru či začátek jeho prohry. Podobným tlakům totiž technologické firmy čelí i v celé řadě dalších zemí a australský scénář jim ukazuje jasnou cestu. Podobnou regulaci chystá například i Evropská unie. Jenže zatím se zdá, že na obřím kolbišti se nejlíp orientují obři samotní.

Australský precedens je sice pro Facebook (ale i pro Google, který čelí témuž tlaku) nepříjemný, australský trh je ale jen zlomek realizovaných objemů firmy. Faktické ztráty jsou mnohem menší než ty symbolické. Posun na evropském trhu, který se chystá svou směrnicí regulovat Evropská unie, by pro velké technologické lídry světa byl mnohem bolestnější. A vzhledem k návrhu směrnice se zdá, že kompromis evropský bude pro Facebook mírnější a výhodnější než v Austrálii.

Platí tu tedy jiné oblíbené novinářské klišé, které praví, že bitvu Facebook těsně prohrál, ale válku, válku ještě zdaleka ne.

Svázaný internet

To ale stále celou věc poměřujeme penězi, o něž také v posledku jde, jak se ukazuje. To je při pohledu na technologické internetové giganty pro řadu lidí důležité prozření. A tento symbolický efekt bude mnohem důležitější.

Shutterstock

Idealismus internetu jako svobodného místa bez hranic, kam dosavadní vlády nebudou moci („Vytvořme civilizaci Mysli v kyberprostoru,“ vyzýval přesně před čtvrtstoletím v Deklaraci nezávislosti kyberprostoru John Perry Barlow, a sliboval svobodnější a spravedlivější prostředí, než které zajišťují světové vlády), definitivně zmizel. Zbytková idealistická anarchie se odstěhovala do temného či hlubokého webu (dark web, deep web), kterému vládne organizovaný zločin.

Už nejde o názorovou politickou cenzuru internetu jako ze začátku, nýbrž o kontrolu manipulativních strategií a peníze. Tedy – o moc. Vlády, které měly být jako staří dinosauři ze sítě sítí vytlačeny, se na ni vracejí a chtějí ji právně a politicky svázat tak, aby byla pod kontrolou. Web už není sám pro sebe, jiný svět svých pravidel, ale jen část skutečnosti, ve které žijeme.

To je pravý politický boj současnosti: kontrolovat zlatokopy, kteří vybudovali své virtuální monopoly. A tyto monopoly buď rozbít, nebo svázat dostatečnými regulacemi. Protože právo na to být propojen se stalo stejně přirozenou potřebou jako dodávka elektřiny a vody.

Prachy, peníze, love...

Už nejde o svobodu a vzporu proti systému, nýbrž o výdělek, o moc. V dokumentárním filmu Sociální dilema, který byl před pár měsíci hitem Netflixu, se bývalí vývojáři Facebooku, Twitteru či Googlu svěřují s morálními pochybnostmi o technologickém systému, který spoluvytvářeli. Mluví o systémových manipulacích, rozdělování společnosti, o tvrdém byznysu, což na začátku rozhodně nebyly jejich hlavní pracovní motivace.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Všechny sevřel jeden byznysový model: maximalizace zisku z big dat prostřednictvím algoritmického ovládání preferencí lidí. „Když nabízíte něco zadarmo, je to vždy divné,“ vysvětluje jeden z vývojářů, jako by citoval dávnou přednášku teoretického ekonoma Václava Klause z 90. let. Jestli něco Česko bývalý premiér a prezident naučil, pak právě toto: že zadarmo není nic (pak na to ale při debatě o externalitách enviromentálních zase rychle zapomněl).

Kde je ale v případě sociálních sítí to zboží, co se nabízí, ptá se manažer dál. Co je tu zbožím či onou externalitou, která není zahrnuta? „Jsou to lidé, jste to vy, to my jsme zboží, které se prodává,“ zní odpověď.

Hlavním kapitálem technologických firem jsou profilové informace uživatelů, dnes už velmi komplexní otisk každého, kdo více méně dobrovolně vstupuje do virtuálního světa. Největší světový trh lidských dvojníků, který se dá velmi dobře programovat a vytěžovat. S těmito citlivými a dobře prodejnými daty pracují dnes všichni: pojišťovny, banky, obchodní společnosti, sociální vědci a v posledních letech i politické strany, státní byrokracie.

Společnost kontroly, v níž žijeme, už nepotřebuje hlídat vaše aktivity. Stačí jí váš virtuální dvojník, váš komplexní síťový profil. A protože všichni chtějí být na síti, děje se to za (polo)vědomého souhlasu těch, kteří jsou využíváni a manipulováni. Dystopie se stala legální realitou, s níž se jen těžko bojuje.

Lidé jako zboží

Regulace Facebooku a Googlu v Austrálii není namířena proti této dystopické realitě. Stará se jen o to, aby peníze IT firem zůstaly i u společností, z jejichž obsahu planetární technologičtí monopolisté z části žijí. Jde o podíl na jejich zisku, nikoli o omezení byznysového modelu či podstaty obchodování s digitálními charakteristikami uživatelů.

I Facebook a Google nakonec rádi ustoupily. Protože dobře vědí, že dokud jde jen o drobné „spropitné“ ostatním, nic zásadního se neděje. Jejich kapitál nejsou peníze, ale lidé, které jako zboží prodávají. Do tuhého půjde, až se bude bojovat o omezení „prodeje lidí“, k němuž se politici zatím ani v náznaku nechystají.