Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Za pálení vlajky do lochu? Cancel culture přichází i zprava

Bohumír Žídek | 10. 2. 2021 | Vstoupit do diskuze – 5 komentářů

Pravicoví konzervativci se v posledních letech stylizují do role bojovníků za svobodu slova. Nejhlasitější jsou ale hlavně tehdy, kdy je ohrožena ta jejich.

Za pálení vlajky do lochu? Cancel culture přichází i zprava

Zdroj: Shutterstock

Jak je na tom konzervativní pravice, když jde o projevy, které jí nejsou po chuti? Dobře to ukazuje příklad donedávna úřadujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jeho vzestup je občas vysvětlován rozmachem levicové cancel culture a politické korektnosti. A přece to byl právě on, kdo v úřadě útočil na svobodu projevu garantovanou prvním dodatkem americké ústavy.

„Tohle není svoboda projevu. Jestli zapálíte vlajku, měli byste jít na jeden rok do vězení,“ nechal se slyšet na zářijovém předvolebním mítinku.

Chtělo by se říci: kam se na něj cancel culture hrabe. Ta – jak už jsme si řekli v tomhle textu – typicky funguje na neformální úrovni svobody vyjadřování v širším smyslu. Tu formální právní nechává na pokoji. V případě boje proti pálení vlajky je to ale jasný útok na ústavně garantovaná práva.

​Všichni jste vlastizrádci

A není to jen ojedinělý incident. Trump taky několikrát obvinil své kritiky z vlastizrady. Nejčerstvějším příkladem bylo jeho úsilí přesvědčit zákonodárce, aby zrušili takzvanou Sekci 230 a učinili technologické platformy právně odpovědnými za obsah, který na jejich platformách publikují uživatelé.

V lednu 2018 Trump pohrozil médiím a nakladatelům, že změní zákony, aby bylo snadnější je za publikovaný obsah zažalovat pro urážku na cti. Legislativu v této oblasti označil slovy „bouda a hanba“. Frustrovalo ho, že nemá u soudu šanci zabránit publikování knihy Michaela Wolffa Fire and Fury, která obsahovala ne úplně lichotivé detaily ze zákulisí Bílého domu v době Trumpova vládnutí.

Jeho snaha narážela na precedent amerického Nejvyššího soudu, který stanovil v případu New York Times vs. Sullivan. Rozhodl, že veřejní činitelé a osobnosti veřejného života v případě žaloby pro urážku na cti musí nejen dokázat, že o nich žalovaná strana publikovala nesprávné informace, ale také že ji k tomu vedla zlá vůle.

​Cenzura Netflixu

Jednou z možných námitek by bylo, že Trump není zrovna typický představitel konzervatismu. Představu o ideologicky založeném americkém konzervativci mnohem lépe naplňuje jeho hlavní soupeř z prezidentských primárek v roce 2016 – senátor Ted Cruz.

Cancel culture
Shutterstock

Zruším tě!

Spojení „cancel culture“ (doslova rušící kultura nebo kultura rušení) se vžilo v posledních několika letech, především v kontextu sociálních sítí. Je to moderní forma ostrakizace za společensky nepřijatelné názory.

Možnost ostrakizovat, bojkotovat či důrazně kritizovat lidi za nepřijatelné názory se přitom často používá jako argument pro co nejširší právní svobodu politického projevu.

O cancel culture potom hovoříme v případě, kdy máme pocit, že se tento nástroj zneužívá. Buď proti lidem, jejichž názory nejsou zdaleka nepřijatelné, nebo proti lidem, kteří z nepřijatelných názorů vyrostli, ale bohužel je zvěčnili na internetu. V praxi to vypadá tak, že po tlaku velké skupiny uživatelů na sociálních sítích například zaměstnavatel „rušeného“ člověka raději propustí, pořadatel zruší jeho přednášku a podobně.

Právě ten zatroubil k bezprecedentnímu útoku na Netflix kvůli filmu Cuties (Mignonnes). Vyzval ministerstvo spravedlnosti, které zároveň funguje jako nejvyšší žalobce, aby vyšetřilo, jestli platforma zveřejněním filmu neporušila federální zákony proti výrobě a šíření dětské pornografie.

„Film fetišizuje a sexualizuje předpubertální dívky, které předvádějí tance simulující sexuální aktivitu v odhaleném oblečení, a obsahuje minimálně jednu scénu zobrazující částečnou dětskou nahotu,“ napsal v dopise ministru spravedlnosti.

Jednoznačná snaha kriminalizovat projev, který se konzervativcům nelíbí. Navíc, jak trefně upozornil profesor filozofie Aeon J. Skoble, konzervativní rozhořčení nad filmem Cuties se v jádru neliší od kampaní proti audiovizuálním dílům ze strany levicových „woke“ aktivistů.

Konzervativní strážci morálky se jali odsuzovat přehnanou sexualizaci jedenáctiletých dívek hraničící se sexuálním zneužíváním. Kdokoli uvedení filmu obhajuje, hájí podle nich i nepěkné věci, které zobrazuje.

​Chybí kontext

Úplně stejně se rozhořčovaly jejich progresivní protějšky nad filmy jako 48 hodin. Postava ztvárněná Nickem Noltem v něm směrem k postavě Eddieho Murphyho použije slovo „negr“. Kdokoli nesouhlasil s jeho odsouzením, schvaloval podle aktivistů rasismus.

Oběma skupinám chybí pochopení pro kontext, v jakém filmy dané jevy zobrazují. Tvůrkyně filmu Mignonnes Maïmouna Doucouréová přehnanou sexualizaci mladých dívek sama kritizuje a film je uměleckým vyjádřením této kritiky. Podobně z kontextu filmu 48 hodin vyplyne, že jeho tvůrci rasistické označování černochů neschvalují.

Konzervativci a progresivní aktivisté se tak shodnou v tom, co Skoble nazývá platónským pohledem na umění. Podle toho je špatné jakékoli zobrazení daného negativního jevu nebo zlých lidí bez ohledu na kontext a postoj tvůrců. (Na druhé straně Skoble vidí aristotelský přístup, který chápe, že zobrazování takových věcí v kritickém světle není nic nemorálního, spíše naopak.)

​Trumpova cancel culture

Konzervativní pravici však vedle útoků na formální právní svobodu projevu není cizí ani klasická neformální cancel culture. V roce 2017 například Trump volal po tom, aby majitelé klubů ligy amerického fotbalu NFL vyhodili hráče, kteří před zápasem pokleknou při americké hymně na znamení protestu proti policejnímu násilí.

Tweet Donalda Trumpa
Twitter @realdonaldtrump

Kolektivní smlouva majitelům v něčem takovém bránila. Nicméně je třeba podotknout, že jeden z hráčů – Colin Kaepernick, který protesty v roce 2016 inicioval –, si od roku 2017 už nezahrál. Majitele přitom opakovaně obvinil z toho, že se na něj domluvili a trestají ho za jeho politickou aktivitu.

Samozřejmě, že majitelé mají právo zaměstnat, koho uznají za vhodné. Pokud by ale zaměstnavatelé Kaepernicka trestali za konzervativní názory, jistě by to konzervativní obránci svobodného vyjadřování hlasitě kritizovali jako nepřípustnou cancel culture.

​Cancel culture zprava

Asi nejčastěji se o „rušící kultuře“ hovoří v souvislosti s anglosaskými školami, zejména těmi vysokými. I tam lze narazit na případy, kdy se neruší na popud radikálně levicových studentů. V roce 2016 například děkan Fordhamské univerzity odmítl registraci propalestinského klubu, protože jeho cíle podle něj odporovaly hodnotám školy.

Cancel culture na Finmagu

Vidla
Zdroj: Shutterstock

Cancel culture se na Finmagu nevěnujeme poprvé. Už v květnu 2016 jsme tu například rozebírali, zda se má za silná slova chodit za mříže, zda mají být slovní projevy nenávisti a urážky důvodem k opletačkám s policií a soudy.

Svoboda projevu je i svoboda říkat kontroverzní a nechutné věci

V červenci loňského roku jsme pak tohle téma nakousli znova, a to v souvislosti s ohrožením svobody vyjadřování kvůli twitterovým lynčům.

Svoboda projevu v ohrožení aneb Dvě debaty o cancel culture

Ještě překvapivější však je, že cancel culture zavítala i na české školy. Učitel Antonín Kolář přišel o práci na plzeňském gymnáziu, když si řada rodičů stěžovala na to, že měl ve třídě několik minut na sobě arabský oblek.

Velký poprask mezi českými konzervativci potom vyvolala divadelní hra Naše násilí. Představení v Brně narušila organizace Slušní lidé. Kardinál Dominik Duka, který hru vůbec neviděl, potom dokonce podal na brněnské divadlo žalobu pro údajný zásah do svých osobnostních práv.

Soudy naštěstí Dukovy argumenty opakovaně zamítly. Podobně jako v případě Trumpa a Cruze i tady byly překročeny meze neformální cancel culture a došlo k pokusu omezit ústavně garantovanou svobodu slova.

​Sněhové vločky

Smyslem textu přitom nemá být bagatelizace problému levicové cancel culture. Ani tvrdit, že hrozbu představují jen konzervativní útoky na svobodu vyjadřování. To rozhodně není pravda. Nelze se ale tvářit, že nic takového neexistuje.

I když se konzervativci rádi stylizují do role obránců svobody vyjadřování, často se projevují jako stejné sněhové vločky, jako jejich levicové protějšky. V tažení proti špatným projevům někteří z nich neváhají sáhnout ani k omezování ústavně garantované svobody projevu.

Finmag v novém!

Finmag srpen 2020Zdroj: Finmag

Kasaštyk. „V pondělí to vymyslíme, v úterý a ve středu se na tom dělá a ve čtvrtek to můžeme spustit. Jinde se do čtvrtka nesejde vedení.“ Tak vaří bří Kasové Pilulku.

Stříbrná. Téma čísla stáří. Pavel Jégl o nemilém průvodním jevu dlouhého života: dlouhém stáří. Jirka Hovorka spočte domovy pro seniory, pečovateláky a pečovatele. Co to stojí? Robert Vlach ví, proč volnonožci vydělávají do osmdesáti.

FIN.Finanční část magazínu poví, koho sledit na Twitteru, jak zbohatnout sběrem kamení či psích h., jak neřídit automobilku a na co mají majitelé bitcoinů pět let, jestli se o ně nechtějí bát.

S mate- a dramatikem Reném Levínským mluvil Michal Kašpárek. I o tom, že na covid nestačí opsat německé recepty. Nejsme Němci.

Bohumír Žídek

Bohumír Žídek

Pracuje jako ekonomický redaktor serveru Novinky. Dřív psal například pro Revue Politika Centra pro studium demokracie a kultury. Absolvoval bakalářskou němčinu a religionistiku na FFUK a magisterský obor veřejná a sociální... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Boris Otokar Hodlak | 10. 2. 2021 12:20

1970: Za jak dlouho si průměrný sovětský dělník vydělá na automobil? - Vy zase mlátíte černochy!
2020: Za jak dlouho si znovu najde práci průměrný americký dělník, jehož původní místo zrušil Green New Deal? - Vy zase říkáte černoši!

+7
+
-