Kameny léčí

Silnice rozpálená, okýnka dole na doraz – a stejně málo platno. „Horko jako vo prázdninách,“ řekli by kluci z Trnkovy Zahrady. Ostatně prázdniny jsou. Jenže pro redaktory a fotografy to nepla. Takže se nehybným horkým vzduchem dereme z Prahy do Podkrkonoší k lomu Studenec, kousek od kraje stejnojmenné vsi, a představujeme si, jak rozpálené bude kamení v díře v zemi bez kouska stínu. Nesedej si, když si nechceš připéct gatě k zadku!

Přijíždíme chvíli před tím, než budou mít chlapi ve Studenci padla. Nejedeme totiž za nimi, jen bychom se jim pletli pod kola bagrů a náklaďáků. Jedeme na exkurzi a na lov. A na vlastní oči se přesvědčit, že kameny léčí. Beze srandy a bez ezoteriky. Nic nadpřirozeného.

„Nejdřív do každého lomu volám, jestli dělají exkurze. Většinou řeknou, že ano. Pak teprve říkám, že to ale nebude tak docela školní exkurze,“ povídá Matěj Lipský, vedoucí výpravy. A přitom hoši, kteří s ním přijeli, jsou úplně stejní jako Trnkovi školáci. Připravení objevovat a plní klukovské zvědavosti a radosti z nového. Jenže už jsou dávno dospělí.

Pod stromeček

Zdroj: Shutterstock

Než půjdeme dál, jedna nabídka, která se těžko odmítá. 

Když si předplatíte Finmag do Štědrého dne, dostanete od nás třicetiprocentní slevu.

Stejně jako když ho – máte fakt všecky dárky? – předplatíte někomu jinému. Jděte tudy:

Vánoční sleva

Průserář

O výletech za šutráky, na které se Matěj Lipský, jinak ředitel Centra sociálních služeb v Tloskově nedaleko Benešova, vypravuje se svými klienty, jsem se dozvěděl přes YouTube. Náhoda to úplně nebyla. Matěje jsem jako týnejdžr vídal ve svém rodném okresním městě a přišel mi děsně zajímavej. Protože když jde někdo z Prahy do Rakovníka na střední zemědělskou, není možné, že by to nebyl totální průserář. Zvlášť když šéfuje deathmetalové kapele. Pro sněhovou vločku z gymplu a dobré rodiny to má svoji přitažlivost.

Později jsem po očku sledoval, jak se daří jeho novým hudebním projektům, a o něco později se mi z internetu vynořil jako šéf velkého domova, kde se starají o několik stovek lidí, zejména s mentálním postižením. Pěkně se vybarvil, titul vpředu, titul vzadu a podobně ze všech stran uznání za originální muzikoterapeutické programy, které pro Tloskov s kolegy chystá. Hudební klub, kam běžně jezdí hrát špičkoví muzikanti od Anety Langerové po Zrní, a k tomu internetové Rádio Tloskov.

Koncerty – a dokonce i letní festival k výročí založení domova – se čím dál dokonaleji a profesionálněji zaznamenávají, takže na júťúbku CSS Tloskov se můžete sami přesvědčit, jak tohle bourání hranic mezi světem venku a uvnitř funguje. Když letos úplně novou hranici vytyčila bezpečnostní opatření proti možné nákaze, Tloskovští přispěchali s přenosy koncertů „z obýváku“ a rádio začalo chystat i videopodobu. Mimo jiné i jako náhradu za televizní zprávy, které klienty deprimovaly. 

Červená

Na internetu se v únoru začaly objevovat taky tloskovské GeoVlogy. Záznamy terapeutických výprav za minerály. Šestý díl začne vznikat právě za chvilku. Pro neobvyklou formu aktivizace klientů si Matěj vymyslel název geoterapie.

Když dojíždíme, kluci už jsou venku ze své dodávky, a než se rozkoukáme, ujímá se nás Pavel Horáček z firmy Zetka Strážník, která místní lom provozuje. Cestu vroubí křoví, povadlá tráva a v ní nápadně mnoho dobromysli. Ke dnešku se mně ta bylina jménem hodí.

A pak se před námi otevře lom. Vysoké rovné stěny, masa horniny, vedle které i oranžové ocelové obludy, náklaďáky a bagry, vypadají jak angličáky.

Jdeme prašnou cestou dolů. Rozhlížím se přitom, které tváře znám z minulých dílů, kdo je nový, jestli chybí někdo výrazný. Povídáme o životě v Tloskově a že v televizi je nejlepší Hospoda. Pamatuju si naštěstí z doby, kdy seriál zářil novotou, aspoň některé postavy, tak se chvilku chytám. A kluci se ze všech sil snaží mi pomoct s ostatními. V duchu si pochvaluju, jak se mně daří najít společnou řeč.

Ťafka přijde vzápětí. Jaroušek si mě zastaví, kluk s poněkud sveřepým výrazem, cosi hledá v náprsní kapse a pořád si něco nasupeně drmolí. To, co mně ukázal, si za rámeček nedám. Červená karta. „Vyloučenej? Do konce zápasu? Za co?“ Odpovídá zprudka a ve srostlici slov rozpoznám jen UTRM a TS NŠKRTNŠ! Jestli jsem něco opravdu udělal špatně, se ale ten den nedozvím ani při druhé a třetí červené, které uvidím. Ani u čtvrté a páté, které už aspoň nejsou určené mně.

Foto Michael Tomeš

Ne že bych se tím kdovíjak trápil, ale beru to jako přátelskou připomínku, štulec, že by bylo nebetyčně trapné s povýšenou blahosklonností čekat, že se člověk pozitivně naladí, otevře náruč a že tím padnou všecky překážky, které mezi dva lidi život postavil. Asi prvně v životě si v rychlosti procházím svoje privilegia. Nemám tohle slovní spojení a všecko, co za ním je, rád. Tady mně ale dává smysl. Nebude to dneska jediná lekce.

Práce v lomu ještě docela neskončily. Pořád čas od času zahrčí motor a po točené cestě si to dolů šněruje pro další várku náklaďák. Bagr mu zakrátko nasype plnou a už se to veze k drtičce. „Tohle je Komatsu,“ ukazuje obrýlený Jarda na jeden ze strojů, „to je japonská značka.“ „Hitachi,“ otáčí se k dalšímu, „taky japonský.“ A už to nejsou angličáky, ale takhle zblízka spíš dinosauři. Na těch mě podobně školívá předškolní syn. Ten se půl dne tváří jakoby nic, a pak začne kobercový nálet nesmyslně podrobných faktů ze života dinosaurů, kterých zná od aardonyxe po zuniceratopse aspoň stovku jménem. Nepodceňuj a nesuď brzo, lekce dvě.

Výprava ve fotkách Michaela Tomeše

Vzhůru do lomu!

Koukavej

Ve studeneckém lomu se těží melafyr, vyvřelá hornina, která se mele na hrubou drť. A tahle jednomletka, jak říká pan Horáček, se používá na zpevňování lesních a místních cest. Stejně jako ostatní kluci s napětím poslouchám stručný výklad o tom, jak se do navrtaných děr ve skále strkají salámy trhaviny, a závidím jim to bouřlivé nadšení z pouhé představy, jakou to při odpalu musí udělat šlupku.

Dostaneme zatím k volnému lození hromadu odstřeleného kamene pod jednou stěnou dál od cesty, kde nebudeme překážet. Matěj opakuje zásady bezpečného lovu a předvádí nám, po čem se vlastně máme pídit. Nažloutlé krystaly kalcitu a nafialovělé ametysty. Vrháme se na to. „Matěji, Matěji, podívej,“ ozývá se za chvíli z každé strany. „Co je tohle?“ „Ukaž… Tady máš krásnej kalcit.“ „Kalcit!“ Kluci ozvěnou opakují, co se právě dozvěděli, a ládujou nálezy do ruksaků, tašek, protahujou se jim kapsy.

Matěj se točí jak větrný kohout a oceňuje úlovky na všechny strany. Pavel Horáček pomáhá a chválí nalezené kousky. „Ukaž, no jo, ty máš ametyst, ten je takovej koukavej.“ Je koukavej, to se musí nechat. I ve mně se probouzí píditel, a dokonce se mně povede zapomenout na spalující horko. Přece jenom nemám asi tu správnou motivaci. A navíc bych ještě rád prohodil pár slov s Matějem.

Foto Michael Tomeš

Dostanu se k tomu ale až po cestě k drtičce, kam se jdeme podívat na osud posledních fůr, které náklaďáky dneska vyvezou. Další fůry nesou kluci ve svých zavazadlech. Některé si dají na poličky, hodně toho rozdají, taky holkám, to je hodně podstatné, a některé – „Plánujeme, že si v Tloskově uděláme stálou expozici,“ vykládá Matěj.

Celé je to jaksi propracovanější, než se může na první pohled zdát. A plány tím zdaleka nekončí, naznačuje Matěj a rozhovoří se o tom, že by v Tloskově časem rád dělal menhiry… Na průseráře dobrý, chtělo by se říct. Kdyby pan ředitel mezi řečí neprozradil, že žádný průserář nebyl, ale že prostě na tu zemědělku normálně chtěl. Lekce tři.

Sváteční Finmag

Zdroj: Finmag

Dušan Šenkypl: „Nakonec někdo z ministerstva křičel, že by bylo nejlepší nedělat nic a nechat procento populace prostě umřít.“ Miliardář popisuje, jak s iniciativou Covid19CZ pomáhali státu. Proč chce teď dávat peníze politikům?

---

Ham. Téma čísla: jídlo. Chceme bio a poctivé vaření. Babička by se nám smála. • Hospoda: přežije rok 2020? A vinaři? Lukáš Hejlík má pár tipů. • Lid: Až tlustý budou hubený... Covid: Ale di ty. • Jak věda nasytila lidstvo.

---

Ještě víc: Vojta Dobeš chválí první VW stavěný zgruntu jako elektro. • Marek Hudema o zmrtvýchvstání Islámského státu. • Petr Houdek o setrvačnosti a dějinách: ač jezuiti odešli před čtvrt tisíciletím, pořád je lid vzdělanější ad. • Peter Bednár: Porýní-Severní Vestfálsko – náš vzor. Kde se učit opravovat krajinu.

---

Koupit Finmag

Kudy kámen, tudy léčí

Když se podíváte na videa z Tloskova, můžete si všimnout zajímavé věci. Uvidíte a uslyšíte léčivou muziku, třeba když klarinetový kvartet Clarinet Factory obchází i nepohyblivé klienty domova a hraje jen pro ně. I přes čočky kamery je na monitoru jasně vidět, jak to nemocným pomáhá. Ne, že by se hned odhazovaly berle a černé brýle, ale vidíte, jak se klienti probouzejí z letargie. To je ovšem stará vesta. Zajímavá věc je na druhé straně: ono je zřetelně vidět, jak to pomáhá i těm, co hrajou.

Podobně tady v lomu. Když si do vyhledávacího řádku v júťúbku napíšete geovlog 06 a pustíte přehrávání, na klucích z Tloskova, tedy na klientech, uvidíte bezprostřední radost, která rovná záda a prohlubuje dech a zdraví. Když se podíváte na ostatní, bude to vidět o trochu hůř, odrostli jsme z krátkých klukovských kalhot a tajůplná zahrada s kocourem a pěti slony je před námi někde zašantročená. Ale přece to vidět bude. Uvidíte to na Matějovi Lipském, i přes všechny starosti, aby někdo někam nespadl a aby všecko bylo řádně zdokumentováno, a uvidíte to i na našem místním průvodci Pavlu Horáčkovi, který ještě u oběda nevěděl, co ho vlastně odpoledne čeká. Kameny léčí.

Náklaďák couvá k násypce drtiče, zvedá sklápěčku a spouští rachot. Kameny padají do hloubky, šrouby je přežvykují, chrčí to a praská a pás nese hrubou drť pryč na hromadu. Odsud ji auta časem rozvezou cestářům, kteří ji budou podle receptu Skota McAdama mačkat těžkými válci, až ji utemujou tak, že z toho bude makadamová cesta. Až si to budete hasit cyklostezkou, vzpomeňte si, že někde pod gumou vašich pneumatik jsou zamačkané polodrahokamy, které věky krystalizovaly uprostřed ničeho, v bublinách vyfouknutých v prvohorách do žhavého magmatu sopečnými plyny. Nikdo je nepřišel najít.

Loučíme se, kluci nakládají svoje trofeje. Ukazuju Vaškovi svůj jediný suvenýr, půlkilovou pecku se zajímavým uskupením kalcitových krystalů, a několikrát odpovídám na otázku, co že to mám. A na řadu jiných otázek. Podám mu kámen, aby si ho prohlídl. „Šup do batůžku,“ řekne Vašek a já se během vteřiny rozhoduju, že bude mnohem jednodušší přesvědčit sebe, že to měl být dárek, než přesvědčit Vaška, že to dárek být neměl. A vlastně i bez přemlouvání z toho mám dobrý pocit.

Kluci odjíždějí. Fotograf Michael sbírá dobromysl, že je z ní skvělý čaj, když takhle kvete. Jdu před cestou čurat a vedle cesty nacházím pár nafialovělých krystalů. Koukavejch ametystů, tak akorát pro mě.