Jak probíhá nejchaotičtější předávání moci, jaké Washington pamatuje

„Naše země si nemůže dovolit bolestivou ústavní krizi a buď si zatraceně jistý, že já žádnou takovou nevytvořím, jenom abych se stal prezidentem, nebo kvůli čemukoliv jinému,“ řekl prý Richard Nixon novináři Earlu Mazovi. John F. Kennedy právě vyhrál prezidentské volby, velmi těsně. Tak to alespoň vypadalo, ale Mazo psal sérii článků o údajných volebních podvodech. Nixon měl teoreticky šanci zvrátit jejich výsledek, ale rozhodl se to nepokoušet (a ústavní krizi způsobil o víc než deset let úplně jinak). Několik let po jeho rozhodnutí americký Kongres schválil zákon Presidential Transition Act, který dodnes upravuje proces předání moci z rukou jednoho prezidenta do rukou dalšího.

Mezi krematoriem a pornošopem

Letos se předávání moci značně zadrhlo. Nejsou to neočekávané potíže. Úřadující Donald Trump se dopředu netajil úmyslem výsledky voleb zpochybňovat. Dělal to tak často, že šéf republikánů v Senátu Mitch McConnell cítil potřebu americkou veřejnost ujišťovat. „Vítěz voleb z 3. listopadu bude inaugurován 20. ledna. Bude se konat řádné předání moci přesně tak, jako se dělo každé čtyři roky od roku 1792,“ říkal v září McConnell.

Pak přišla volební noc. Probíhala vcelku podle očekávání. Zpočátku vypadaly výsledky pro Trumpa poměrně slibně, jak ale hodiny plynuly a k součtu se přidávalo čím dál tím víc korespondenčních hlasů, začalo být jasné, že vítězem bude pravděpodobně Joe Biden. Tento zvláštní efekt byl způsoben souhrou několika okolností. Kvůli pandemii koronaviru letos volilo enormní množství Američanů korespondenčně. A vzhledem k tomu, že i postoj k viru se v USA rychle stal postojem politickým, počítalo se, že daleko spíš budou poštou volit příznivci demokratů. A bylo také jasné – i s ohledem na komplikovaný volební systém (který se značně liší stát od státu) a v některých případech i s ohledem na obstrukce lokálních republikánských politiků – že korespondenční hlasy se budou počítat pomalu.

Americký politicko-mediální ekosystém počítá s tím, že v určitý moment jeden z kandidátů uzná, že výhra je nemožná, zavolá svému soupeři, uzná porážku a vydá tak signál ostatním, že volby jsou u konce. Letos se to nestalo – Donald Trump sám výslovně prohru zatím pořád neuznal. Média se ocitla ve zvláštním bezčasí. Teprve v sobotou 7. listopadu – tedy čtyři dny po volbách – se odhodlala oznámit Bidenovo vítězství nejprve televizní stanice CNN, potom už se utrhla lavina s dalšími médii.

S Donaldem Trumpem to ale nepohnulo. Naopak: ve chvíli, kdy se média konečně odhodlala, pořádal jeho právní tým v čele s bývalým starostou New Yorku Rudym Giulianim bizarní tiskovou konferenci na okraji Philadelphie – mezi krematoriem a porno obchodem. V té oznamovali celou plejádu údajných volebních podvodů, o které se Trumpův tým chtěl soudit. Soudy běží dodnes, ale jejich šance na zvrácení výsledku je mizivá. I kdyby všechny soudní pře, které Trumpův tým zahájil, skončily v prezidentův prospěch, nezměnilo by to na výsledku voleb nic, jedná se totiž o mizivý zlomek sporných hlasů. Drtivou většinu z nich navíc soudy zamítly. O nic lépe to pro Trumpa nevypadá ani co se týče přepočtů hlasů ve státech, kde byl výsledek těsný. Trumpův tým sice v médiích straší rozsáhlými konspiracemi, ale u soudů je daleko krotší a důkazy o obrovském komplotu není schopný předložit.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Úřad pro bezpečné přecházení

Pokud se nedojde k nějakému nepředvídatelnému dramatu, sejdou se 14. prosince volitelé jednotlivých států a odevzdají své hlasy. Na společné schůzi Kongresu 6. ledna pak tyto výsledky zastupitelé potvrdí – a tím je dokonáno a Spojené státy čeká už jenom inaugurace 20. ledna.

Ano, teoreticky může Trump a jeho tým vytvářet tlak na jednotlivé státy, aby vyslaly jinou sadu prezidentovi nakloněných volitelů, ale i republikánští politici ze čtyř států – Arizony, Michiganu, Pensylvánie a Wisconsinu – dali najevo, že něco takového vůbec nezvažují. Teoreticky může Trump tlačit přímo na volitele, aby odevzdali přece jen hlasy jemu, stejně tak může vytvářet tlak na republikány v Kongresu, aby nepřijali výsledky z některých států. To jsou ale vcelku divoké a v tuto chvíli těžko představitelné scénáře, které jsou krajně nepravděpodobné.

Obstrukce ale mají vliv na technické předávání moci nastupující Bidenově administrativě. Přechod má formálně na starosti vládní agentura s názvem General Services Administration (GSA). V běžném chodu je agentura apolitický úřad, který se stará primárně o kancelářské budovy federální vlády, komunikaci a dopravu mezi jednotlivými lokacemi a podobné, vcelku nevzrušivé organizační záležitosti. Co se předání moci týče, GSA se řídí jednak vlastními regulemi, jednak zmiňovaným zákonem Presidential Transition Act, který se od roku 1963 dočkal několika novelizací. Všechno ale záleží na signálu vydaném hlavou agentury, která má „rozpoznat“ vítěze voleb. Ani zákon z roku 1963 ani vnitřní regule úřadu nestanovují, jak toto rozpoznání má přesně proběhnout.

Průtahy v předání moci se podepsaly i na 9/11

Na předání moci vyhrazuje federální vláda několik milionů dolarů a zajišťuje tranzičnímu týmu nového prezidenta přístup právě do vládních budov. V jádru jde především o přípravu na převzetí moci a jmenování lidí na klíčové pozice v národněbezpečnostních složkách a – což má letos zvláštní význam – na pozice ve zdravotním systému. V gesci jich administrativa má okolo čtyř tisíc. GSA má také několik milionů dolarů vyhrazených na proplácení nejrůznějších služeb a platů zaměstnanců a na cestovné pro nově zvoleného prezidenta. Po rozhodnutí hlavy GSA může zvolený prezident začít dostávat hlášení ohledně národní bezpečnosti. Právě nepřipravenost na převzetí moci, pomalá tranzice a zaplňování postů byly vytýkány Trumpově administrativě na začátku roku 2017.

V čele úřadu momentálně stojí Emily Murphyová, kterou v roce 2017 jmenoval Donald Trump. Po volbách se ocitla v nezáviděníhodné situaci: prezident její administrativy alespoň zatím neuznává výsledek voleb a ona by měla učinit závažné rozhodnutí jemu navzdory. Není tedy divu, že s rozhodnutím poměrně otálela. Murphyová se skrze mluvčí GSA odvolává na precedent roku 2000 s tím, že v případě těsných výsledků hlava úřadu nemá rozhodnutí o začátku předávání moci vydávat.

V roce 2000 tehdejší šéf GSA David Barram čekal, než soudy rozhodly o zastavení přepočtu hlasů na Floridě a přiřkly tím vítězství Georgi W. Bushovi. To se stalo až v půlce prosince. „Nemůžeme čekat, kdo to vyhraje. Musíme předpokládat, že jsme vyhráli my a pustit se plnou parou vpřed,“ měl tehdy říkat Bushův kandidát na viceprezidenta Dick Cheney. Bushova administrativa soukromě vybrala peníze na pronájem kancelářských prostor a pustila se do práce. Nemohla sice dělat formální pohovory a prověrky, dělala alespoň ty neformální. „Za prodlevy v plánování a sestavování naší administrativy draze zaplatíme,“ varoval tehdy Cheney.

Rozdíl mezi tím, jak těsné byly volby roku 2000 a ty letošní, teď ponechme stranou. Agentura Associated Press ale připomíná, že komise vyšetřující útoky 11. září přičetla zkrácený čas na předání moci v roce 2000 k dílčím příčinám nepřipravenosti Spojených států na tyto teroristické útoky. Proto byl v uplynulých dvou dekádách zákon z roku 1963 několikrát aktualizován. V omezené podobě tak umožňuje GSA uvolnit prostředky kandidátům už v období mezi nominací na sjezdu strany a volbami.

Líp už Trump porážku neuzná

To ale neznamená, že by povolební rozhodnutí nebylo důležité. Murphyová tušila, že mohou nastat problémy už před volbami, a proto se prý měla telefonicky radit právě s Davidem Barramem o jeho zkušenostech z roku 2000. Ten v podcastu nevládní organizace Center for Presidential Transition po letošních volbách zdůrazňoval především rozdíly mezi výsledky před 20 lety a dnes s odkazem, že tehdy skutečně šlo jenom o jeden stát a rozdíl 537 hlasů. Uznával ovšem, že Murphyová se nachází v mimořádně obtížné situaci. Minulý týden se v nastalém administrativním chaosu dokonce začal po internetu šířit falešný dopis od GSA, který Bidena označoval za vítěze. Úřad pravost dokumentu záhy vyvrátil.

V pondělí 23. listopadu se pak Emily Murphyová konečně rozhoupala a zahájila další fázi předání moci. Týmu Joea Bidena poslala pozoruhodný dopis. V něm zvoleného prezidenta ujišťovala, že nebyla pod žádným přímým tlakem Bílého domu. „Nicméně bylo na internetu, přes telefon i poštou vyhrožováno jak mně, mé rodině, mým zaměstnancům, a dokonce mým domácím mazlíčkům ve snaze dotlačit mě k předčasnému rozhodnutí. I tváří v tvář tisícům hrozeb jsem vždy zůstala odhodlaná řídit se zákonem,“ píše tu Murphyová. Tvrdí, že její agentura by podle jejího názoru do budoucna neměla v procesu rozhodování výsledku voleb hrát tak významnou roli a doporučuje znovu aktualizovat Presidential Transition Act.

Na zaslání tohoto dopisu zareagoval i přímo Trump. V dvojici tweetů jednak odsoudil vyhrožování, kterému Murphyová čelila, jednak zdůraznil, že soudní pře ohledně výsledku voleb pokračují. „Pověřil jsem Emily a její tým, aby udělali, co je třeba, co se týče protokolu, a svému týmu jsem řekl totéž,“ psal Trump. „V podstatě právě přijal svou porážku. Nic víc od něj nečekejte,“ řekl deníku Washington Post anonymní zdroj z Bílého domu.