Do vesmíru přes zatopený lom

Matyáše od dětství fascinovalo potápění, později se přidal vesmír. Jenže zatímco absolvování potápěčského kurzu není zásadní problém – ostatně dnes práce na podvodních stavbách Matyáše živí – s lety do kosmu je to složitější. Přesto se rozhodl, že si klukovský sen splní. Prozatím je výsledkem jeho snahy pětatřicetitunová podvodní výzkumná stanice Hydronaut DeepLab H03, kterou po víc než deseti letech práce letos v létě konečně ponoří na dno zatopeného lomu Jesenný.

Právě tady, ve stejnojmenné obci v Podkrkonoší, se s Matyášem potkáváme. Počasí nám nepřeje, před deštěm se schováváme do prázdné výrobní budovy lomu. Kromě Matyáše je tu s námi další člen týmu Hydronaut Jiří Schneider. „Tenhle prostor nachystáme jako zázemí pro vědce, celé patro nad námi obsadí Ústav mechaniky tekutin a termodynamiky ČVUT, aby při ponoru mohli zkoumat kondenzaci,“ pouští se Matyáš do vysvětlování. „V červnu nás čeká první technologický ponor bez posádky, při kterém otestujeme ovládání. Když všechno klapne, znamená to, že jsme zdárně ukončili vývoj hardwaru. Pak zbývá dotáhnout software,“ doplňuje Jiří.

Matyáš Šanda

Foto: Dan Hamerník

Narodil se v roce 1976 v Praze. Vyučil se truhlářem, poté nastoupil na střední uměleckoprůmyslovou školu. Po studiích se několik let věnoval interiérovému designu. Ve třiceti se rozhodl pro radikální změnu, začal se profesionálně potápět a pracovat jako dělník na podvodních stavbách. Když v roce 2008 Česko podepsalo spolupráci s Evropskou vesmírnou agenturou, pustil se do projektu Hydronaut.

Mission 1

Ponor s posádkou přijde na řadu v srpnu. Do hloubky zhruba dvanácti metrů poputuje stanice s tříčlenným týmem. „Tři lidi už jsou skupina, která se dá zkoumat,“ vysvětluje Matyáš. Z výzkumného hlediska je navíc žádoucí, aby šlo o posádku genderově smíšenou. Její mužskou část zastoupí vedle Matyáše další člen týmu Hydronaut, potápěč František Harant. O třetí do party ještě není finálně rozhodnuto.

Tým čeká zhruba týdenní pobyt – Mission 1. Mise inspirovaná projektem NASA Asteroid Redirect Mission napodobí let k asteroidu: posádka dva dny letí, v našem případě klesá ke dnu, poté jeden člen týmu vyplave do volného prostoru, odvrtá ze dna kámen a vrátí se do bezpečí habitatu. Další dva dny se pak celá stanice vrací k hladině. „Dva dny jsou minimum potřebné pro vyrovnání tlaku, jinak hrozí dusíková embolie,“ upozorňuje Matyáš.

Právě riziko reálného prostředí dělá projekt Hydronaut výjimečným. „Podobných pokusů, během kterých se kamsi zavře skupina astronautů, je spousta. Jenže pořád jsou v suchu, za překližkou a v relativním bezpečí. To není náš případ, což se musí projevit na psychice posádky. Jakmile se zanoříme, nesmíme udělat chybu. I proto trval celý vývoj tak dlouho. Nemůžeme si dovolit něco vymýšlet na pankáče. Radši jsme si počkali, dokud nebudeme skutečně technologicky i personálně zajištění.“

Při misi bude na posádku dohlížet podpůrný tým. „Pokud nastane problém, do minuty jdou dolů potápěči. K dispozici budeme mít i mobilní dekompresní komory.“

Pro každého něco

První výzkumy přinese už srpnový ponor. Zájem mají hlavně psychologové. „Skupina lidí v uzavřeném prostoru logicky přináší celou řadu interakcí a právě chování posádky představuje velké riziko takových misí. První tým bude sestavený z profesionálních potápěčů, později ale chceme potopit i lidi z jiných oborů. Bude nás zajímat, jak to celé zapůsobí na někoho, kdo se potápět neumí. Jak se budou chovat, jak budou dýchat, jakou budou mít tepovou frekvenci a podobně,“ vypočítává Jiří.

Vedle vědeckých výzkumů či simulace cesty na Měsíc poslouží DeepLab také pro výcvik záchranářů, hasičů, báňské záchranné služby nebo třeba ženistů. „Už jsme navázali řadu spoluprací, například hasiči mají zájem trénovat situaci, kdy do vody spadne letadlo a ve vzduchové kapse zůstanou lidé.“

Jeden vždycky vzhůru

Přestává pršet, a tak se můžeme vydat ke stanici kotvící kousek od břehu. Na lodičku nasedáme ve třech – já, Matyáš a fotograf Dan, dva muži a jedna žena, stejně jako budoucí posádka.

Habitat má tvar čtyři a půl metru dlouhého válce s průměrem něco přes dva metry. Stanice působí vcelku prostorně, když ale Matyáš začne popisovat vnitřní vybavení, jsem ráda, že se můj pobyt na palubě vejde do dvaceti minut. Třem lidem tu po pár dnech zřejmě bude těsno. V obytné části jim bude k dispozici malá kuchyňka, naproti ní patrová postel. Třetí lůžko chybí – jeden člen posádky bude vždycky na hlídce ve velíně na protější straně. Mezi velicí a spací částí je prostor pro záchod a sprchu, naproti už je nachystané prázdné akvárium. To je stěžejní součástí akvaponického systému, který s pomocí odpadních látek vylučovaných rybami a prospěšných bakterií umožňuje pěstovat nejrůznější rostlinky. Matyáš vsadil na ředkvičky.

Poklop uprostřed habitatu odděluje přechodovou komoru. Tou může posádka vyplouvat do prostoru. „Dole je okénko, takže k nám zároveň můžou připlouvat další potápěči, kontrolovat dech, tlak a různě komunikovat v potápěčské znakové řeči,“ vysvětluje Matyáš.

Přechodová komora přijde vhod i v případě zdravotních komplikací – nemocný člen posádky se sem zavře, podpůrný tým ho vytáhne a zbývající dva můžou pokračovat v misi. Myslet se zkrátka muselo na všechno. „Nemít odpovědi na podobné otázky si nemůžeme dovolit.“

Fotky!

Daniel Hamerník

Daniel Hamerník

Vzhůru dolů!

Na čekané

Že se půjde pod vodu, ohlašoval Matyáš už několikrát. Vždycky ale narazil na nedostatek financí. O přesných cifrách se bavit nechce, finální účet ale půjde do milionů. „Jen vnitřní vybavení stojí zhruba tolik, na kolik přišlo deset let stavby,“ prozradí alespoň. Velká část peněz šla z jeho kapsy, pomohla i kampaň na Startovači a sponzoři. „Vždycky jsem půl roku vydělával, bral kšefty, které nikdo nechtěl. Jakmile jsem něco našetřil, investoval jsem, do čeho zrovna bylo potřeba.“

Z jeho vyprávění je znát, že během uplynulé dekády občas zažíval krušné časy. „Nejvíc frustrující bylo od prvního roku vědět, jak bude stanice vypadat. Druhý rok jsme něco vyrobili, ale dalších osm let jsme museli čekat, abychom to mohli spojit.“

Jak připomíná Jiří, projekt teď naráží i na nedostatek lidí. „Jestli zůstaneme v malém týmu, bude nás to limitovat. Peníze seženeme, ale nenahradíme další potřebné profese – psychology, lékaře, techniky, vývojáře nebo třeba kameramany. Zároveň potřebujeme lidi stejného ražení, které to bude bavit a neuvidí v Hydronautovi jen byznys. Ten v tuhle chvíli ani nenabízíme.“

Pokud jde o výdělky, napřesrok by si stanice mohla vydělat alespoň na provoz. „Jakmile odprezentujeme všechny možnosti, které stanice má, najde se určitě řada týmů, které budou chtít získat vlastní výstupy. Do konkrétních výzkumů už jim kecat nebudeme, jen nabídneme prostor.“

Do karet jim hraje i to, že výzkum nemusí probíhat jen v Jesenném. Zařízení lze kamkoli převézt. „Není problém stanici naložit a přemístit ji třeba do Marseille, kde Evropská vesmírná agentura cvičí kosmonauty. Dostat se na seznam zařízení využívaných ESA je naše největší ambice,“ říká Matyáš. Agentura už má přitom stanici DeepLab v hledáčku. „Potvrdili nám, že mají o naše výstupy zájem. Zařízení si ale musíme postavit sami.“

Stanicí DeepLab Matyášovo snažení nekončí. Hlavním cílem projektu je totiž vybudování Hydronaut 01 DeepHome – většího sourozence stanice DeepLab. Tu Matyáš sestavil de facto jako prototyp pro ověření postupů, technologií a materiálů. Od dotažení DeepHome si pak slibuje účast na vesmírném programu.

Plán je to bezesporu odvážný a těžko teď předvídat, jestli se Matyášovi splní. „Když to neklapne, alespoň jsem se nenudil.“

První ponor – Mission 1 – odstartoval v polovičce srpna. Desetidenní pobyt pod vodou si nakonec vyzkoušeli pouze Matyáš Šanda a František Harant. Už na jaře totiž Matyáš ohledně posádky řešil zásadní problém: potápěčku, se kterou chtěl absolvovat ponor, zároveň potřeboval na souši v podpůrném týmu. Nakonec zvítězila druhá varianta.

Hlavní náplní mise byl izolační experiment, současně celý tým provedl sérii technologických testů. Šlo například o výzkum kondenzace vlhkosti v různých tlakových a teplotních podmínkách pro ČVUT. Univerzita se podílela na systému čidel, který je součástí palubního počítačového systému. Struktura celého programu pak volně kopírovala některé plánované mise NASA – Asteroid Redirect či Artemis.

Kromě toho Matyáš s Františkem pokořili český rekord v pobytu pod hladinou. Ten dosud dělal 168 hodin a patnáct minut – posádka Hydronautu strávila v podvodním habitatu 168 hodin a 168 minut.