Erdoğan si chce došlápnout na sítě. Na Twitteru mu uráželi rodinu

Prezident Recep Tayyip Erdoğan přitvrdil s kritikou sociálních sítí poté, co se terčem urážek na Twitteru stala jeho rodina. Konkrétně jeho dcera Esra Albayarak a zeť (a zároveň turecký ministr financí) Berat Albayrak, který na Twitteru oznámil narození čtvrtého potomka. Sprcha urážek, které mimo jiné zpochybňovaly Albayrakovo otcovství, tureckého prezidenta rozčílila. Ministerstvo vnitra zahájilo vyšetřování „incidentu“ a zadrželo několik lidí za „urážku veřejného činitele“, trestný čin, za který v Turecku hrozí až dva roky vězení.

K prezidentově „oblibě“ sociálních sítí nepřidalo ani živé vysílání z konce června, v němž promlouval ke studentům. Vysílání si vysloužilo 368 000 dislikes a spoustu komentářů s hashtagem „naše hlasy nedostanete“. Studenty rozčílila neochota úřadů odložit přijímací zkoušky na střední a vysoké školy, které se konaly uprostřed pandemie. Turecký prezident později požádal o odstranění všech komentářů u vysílání.

Zdroj: Shutterstock

Tyto dvě události přiměly Erdoğana znovu se proti sociálním sítím ostře vymezit. V projevu ke své Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) se nechal slyšet, že jsou plné nemorálností a je třeba je dostat pod kontrolu. Co to znamená, vysvětlil vzápětí.

Platformy jako Twitter nebo YouTube (ale i Netflix) by podle prezidenta měly mít v Turecku lokální právní a daňové zastoupení. Pak by byly nucené se zodpovídat tureckým soudům. Pokud turecké vládě nevyhoví, doplatí na to omezením šířky pásma, což by znemožnilo přístup na sítě, a taky tučnými pokutami.

Podobný návrh byl představený už letos v dubnu, společně s ekonomickými opatřeními souvisejícími s pandemií koronaviru. Z návrhu sice právě kvůli urgentnější koronavirové agendě nakonec sešlo, teď je ale znovu na stole.

„Na základě navrhovaného zákona by společnosti musely do 24 hodin vymazat jakýkoli ‚nelegální obsah‘,“ objasňuje Işık Materová, ředitelka výzkumu v turecké neziskovce TurkeyBlocks, která monitoruje blokování tureckého webu. Dodává, že navrhovaná legislativa vyžaduje, aby data o uživatelích, jako jsou jejich jména, e-mail nebo telefonní čísla, zůstala v Turecku. „Tím pádem bude pro soudy velmi pohodlné vyžadovat informace o lidech, kteří ‚nelegální obsah‘šíří,“ vysvětluje Materová.

Společnosti jako Twitter nebo YouTube podle ní v případě zavedení nové legislativy nejspíš tureckým autoritám vyhoví, nebudou si chtít nechat ujít velký trh, jakým Turecko je. „Věřím tomu, že tyto platformy chtějí chránit soukromí a práva uživatelů, ale na druhou stranu chtějí přežít i v utlačujících zemích. Je to pro ně nelehká situace,“ říká Materová.

Erdoğanův hněv přichází mimo jiné chvíli poté, co se společnost Twitter zaměřila na postihování falešných a kompromitujících účtů. V půlce června Twitter oznámil, že smazal přes sedm tisíc tureckých účtů, u kterých měl vážné podezření na šíření dezinformací s vládní propagandou. Tito „AKP trollové“, jak se jim přezdívá, měli vyjadřovat podporu tureckému prezidentovi a jeho agendě, ke které patřilo například ústavní referendum z roku 2017, jenž upevnilo jeho moc.

Tím Twitter tureckou vládu moc nepotěšil. Ředitel komunikace prezidentské kanceláře Fahrettin Altun tvrzení o falešných „trollích účtech“ odmítl a obvinil Twitter, že je „‚strojem propagandy“.

(Ne)svoboda internetu

Turecký prezident nikdy nebyl velkým fanouškem sociálních sítí. Vrásky mu začaly přidělávat zejména v době protestů za záchranu istanbulského parku Gezi v roce 2013, které jako tehdejší premiér nechal násilně potlačit. Sociální média, zejména Twitter, tehdy hrála důležitou roli v informování o protestech. Zejména proto, že tradiční média tuto roli nezvládla a místo zpravodajství o protestech promítala například dokument o tučňácích jako turecká CNN.

Erdoğan tenkrát prohlásil, že „sociální sítě jsou největší hrozbou společnosti“, kde se dají najít „nejlepší ukázky lží“. Síť Twitter označil za jednoho z původců protestů.

Turecko dlouhodobě čelí kritice kvůli omezování svobody slova a přístupu k informacím. Turecký prezident navíc v posledních letech čím dál víc upevňuje kontrolu nad zpravodajskými médii, zejména po neúspěšném pokusu o převrat v roce 2016. Četné zprávy lidskoprávních organizací dokumentují, jak se turecká vláda snaží potlačit svobodný tisk, ať už vězněním novinářů (ke 14. červenci bylo v tureckém vězení nejméně 93 novinářů a spolupracovníků medií), zavíráním zpravodajských kanálů nebo dohledem nad nákupem mediálních skupin provládními konglomeráty. Zmiňovanou CNN Türk například vlastní společnost Demirören Holding, velmi blízká tureckému prezidentovi. Její původní vlastník, Erdoğan Demirören, který před dvěma lety zemřel, se zúčastnil i svatby prezidentovy mladší dcery Sümeyye.

Velká část turecké veřejnosti si situaci v mediálním prostředí uvědomuje a tradičním médiím příliš nedůvěřuje. Potvrzuje to i nedávno vydaná zpráva výzkumné organizace Center for American Progress. Ten uvádí, že výrazná nedůvěra v mainstreamová média vede turecké uživatele k tomu, aby hledali informace zejména z online zdrojů.

I ty jsou ale silně kontrolované. Podle neziskové organizace Freedom House je už několikátým rokem status internetu v Turecku „nesvobodný“. Obsah na internetu bývá často blokovaný, a to včetně zpravodajských článků. Úřady opakovaně vyšetřují nebo zatýkají uživatele kvůli jejich aktivitě v online prostředí.

Technickou kontrolu Turci obcházet umějí

Přesto zůstávají sociální média jedním z posledních míst, kde můžou turečtí občané získat relativně svobodné a neregulované zpravodajství. Raději než přímo z Facebooku a Twitteru čerpají podle Freedom House čím dál častěji zprávy z YouTube, WhatsAppu, Instagramu a Facebook Messengeru. Po protestech v parku Gezi se navíc Turci naučili, jak se vypořádat s blokováním internetového obsahu.

„Nejprve se naučili, jak změnit nastavení DNS, potom jak používat VPN a anonymizační sítě Tor (open-source software, který umožňuje anonymní procházení internetu). Stále se učíme a učíme,“ říká Işık Materová. Nicméně podotýká, že většina poskytovatelů VPN (virtuálních soukromých sítí, které umožňují zabezpečené šifrované připojení mezi uživatelem a sítí) je v Turecku blokovaná. Na všechny si ale turecké úřady ještě neposvítily. „Služby VPN v Turecku stále fungují, můžu proto říci, že právě VPN používají turečtí uživatelé k přístupu na blokované weby nejčastěji. Případně změní nastavení DNS serveru, to v případě, kdy blokovací mechanismus není příliš komplikovaný,“ vysvětluje Mater.

Pokud je kontrola sociálních sítí hlavně technická, je podle Materové snadné ji obejít. Kontrola prostřednictvím navrhované legislativy by podle ní byla pro úřady mnohem efektivnější. A proto se ji turecký prezident bude snažit prosadit za každou cenu.

Úplný zákaz sociálních sítí ale podle Materové nehrozí. „Nemyslím si, že by turecký prezident chtěl sociální sítě úplně zakázat. Přece jen žijeme ve 21. století a prezident a vládnoucí strana také sociální média využívají k šíření svých kampaní. O tuto možnost nebudou chtít přijít,“ říká Materová. „Kontrolovaná sociální média jsou pro ně mnohem lepší než jejich úplný zákaz,“ dodává.