Frederick Douglass. Otrok, který se stal nejfotografovanějším mužem USA

Josef Tětek
Josef Tětek
9. 7. 2020
 33 445

Frederick Douglass utekl z otrokářské plantáže před bičováním – a stal se rádcem amerických prezidentů.

Frederick Douglass. Otrok, který se stal nejfotografovanějším mužem USA
Zdroj: Frederick Douglass v roce 1870. Foto z knihovny Kongresu Spojených států, volné dílo

Tento text vyšel v prosincovém Finmagu a je součástí seriálu Nepřátelé státu. Uveřejňujeme ho i na síti jednak jako příspěvek k dnešním debatám o rasismu v Americe, jednak jako předzvěst toho, že Josef Tětek, autor seriálu, chystá na dobu po prázdninách souborné vydání životopisů Nepřátel státu

Ve Finmagu seriál vycházel od března 2017, a když letos na začátku roku končil Satoshim Nakamotou, byly to už dva tucty příběhů od Bastiata přes Bakunina okolo Leoniho k Randové a Misesovi nebo Hayekovi. 
Majitelé digitálního předplatného Finmagu si je můžou kdykoli osvěžit v kompletním archivu časopisu – a ostatní, inu, se můžou těšit, knížku tady jistě patřičně ohlásíme. Nebo samozřejmě zkusit taky předplatné.

Narodil se jako Frederick Augustus Washington Bailey v otrokářském státě Maryland. Nevíme přesně kdy – sám si později stanovil narozeniny na 14. února 1818. Jeho otcem byl pravděpodobně bílý majitel jeho matky Aaron Anthony, což by znamenalo, že Frederick byl zároveň synem i otrokem svého otce. To bylo poměrně běžné, stejně jako to, že pod nátlakem bílých manželek otrokáři své nelegitimní děti prodávali.

Fredericka svěřili do výchovy babičce Betsey Baileyové. V dospělosti si nevybavoval, že by svou matku Harriet Baileyovou někdy viděl za bílého dne, protože ho mohla navštěvovat až po práci na plantáži. Zemřela, když mu bylo sedm. „Má ubohá matka měla stejně jako spousta dalších otrokyň spoustu dětí, ale žádnou rodinu. (…) Otrokářství nemá z rodin žádný užitek, proto neuznává jejich existenci a pro rodiny otroků není v uspořádání plantáže místo.“

Na rané dětství ale Douglass vzpomíná s nostalgií. Do šesti let neměl ponětí o tom, že je něčím majetkem – vyrůstal mezi hromadou dětí, o které se starali prarodiče. Pak ho babička odvedla na plantáž a předala správci. Tady Frederick poznal brutalitu svého životního údělu. Malé děti nedostávaly téměř žádné příděly. Celý rok chodily v jedné hrubé lněné košili, která jim sahala po kolena, neměly boty ani teplé svršky na zimu. Jednou denně dostávaly kukuřičnou kaši do koryta, ze kterého jedly rukama či kousky prken nebo mušlí. „Bylo velkou výsadou namočit si chleba do vody, v níž se předtím vařilo maso.“

Samouk

Frederick měl velké štěstí, že jeho první majitel brzy zemřel. „Zdědil“ ho jiný majitel plantáže, který Fredericka „zapůjčil“ do rodiny svého bratra ve městě Baltimore, aby se stal ochráncem a společníkem jejich malého chlapce.

V sedmdesátitisícovém velkoměstě se dvanáctiletý Frederick začal rychle učit. S dětmi z okolí soutěžil, kdo umí víc písmen – tak si osvojil celou abecedu. Číst se naučil s pomocí Bible a knih svého malého svěřence. Dostala se mu tak do rukou i školní učebnice The Columbian Orator, sbírka úvah věnovaných mimo jiné i svobodě a abolicionismu, hnutí požadujícímu zrušení otroctví. „Čím víc jsem četl, tím víc jsem svými zotročiteli pohrdal. Byli to prachobyčejní zloději, kteří vyrazili ze svých domovů, dopluli do Afriky, ukradli nás a v neznámé zemi si nás podmanili jako otroky.“

Nezlomená duše

Kvůli rozepři v otrokářské rodině se musel Frederick vrátit z Baltimoru na plantáž. Otroci tam měli nařízeno šest dní v týdnu pracovat, sedmý byl dnem odpočinku – což v praxi znamenalo jediné volno na praní a další domácí práce. Čtrnáctiletý Frederick uměl jako jediný číst a psát, jal se tedy učit ostatní v nedělní škole. V té se věnovali především čtení Bible.

Ačkoli byli majitel i správce plantáže katolíci, nedělní školu zanedlouho rozehnali a Bible otrokům sebrali. Douglass ve svých pamětech poznamenává, že otrokář viděl nejraději, když se otroci v neděli a o vánočních prázdninách opíjeli, tancovali nebo rvali. V jakékoliv mentální aktivitě naopak spatřoval podvratnou činnost hodnou potrestání.

Nadšení posluchači Douglassových přednášek vybírají peníze na jeho vykoupení. Roku 1846 se Douglass stává člověkem i v ‚zemi svobodných a domově statečných‘. Účet je 150 liber, zhruba půl milionu dnešních korun.

Správce plantáže považoval Fredericka za zkaženého velkoměstem. Poslal ho proto na rok na farmu Edwarda Coveyho, v okolí známého jako lamače otroků. Na jídlo tam otroci měli pouhých pět minut a pracovali od rozbřesku často až do půlnoci. Po šest měsíců tam Fredericka bičovali téměř každý týden. 

Jednoho dne se Frederick bičování vzepřel. Odmítl se svléct a namísto toho se do slabšího Coveyho pustil pěstmi. Ten volal o pomoc, ale žádný z otroků se do ní nehrnul. Nakonec Covey nechal Fredericka být a už nikdy na něj nevztáhl ruku. Frederick měl to štěstí, že lamač otroků nechtěl riskovat svou reputaci, díky které získával pracovní sílu téměř zdarma. Na jiných plantážích by Fredericka zastřelili nebo utýrali.

Po bitce se rozhodl, že z otroctví buďto uteče, anebo při pokusu o útěk zemře.

Útěk na svobodu

Souhrou šťastných okolností se zhruba devatenáctiletý Frederick opět ocitá v Baltimoru. Ač stále otrok, pracuje jako kvalifikovaný řemeslník při stavbě lodí. Seznamuje se také s černoškou Annou Murryovou, kterou si později vezme za ženu.

Od spřízněného námořníka si kupuje cizí potvrzení o svobodném stavu a v září 1838 nasedá na vlak na Sever. Druhý den je v New Yorku. Ani tam ale nejsou uprchlí otroci v bezpečí – jižanští majitelé často vypisují odměny za dopadení a ve svobodných státech se pohybují profesionální únosci, kteří se navracením uprchlých otroků dobře živí.

Pokračuje tedy ještě dál na sever do státu Massachusetts, kde existuje velká komunita osvobozených otroků a abolicionistů. Po cestě si z bezpečnostních důvodů několikrát mění jméno. Nakonec se rozhodne pro Douglass, podle jména hlavní postavy básně Dáma z jezera Waltera Scotta.

Douglass ve vzpomínkách popisuje své překvapení nad bohatstvím severních států a jejich obyvatel. Po celý dosavadní život žil v přesvědčení, že otroctví dává ekonomický smysl, že bohatší musí být jižní státy. Myslel si, že z nich utíká do chudých krajin. Na Severu zjišťuje, že svobodní dělníci jsou mnohem produktivnější, a jejich společnost proto prosperuje. Absurdita a nespravedlnost údělu černých otroků se tak v jeho očích ještě zvýšila – pochopil, že otroctví slouží jen k obohacení hrstky mocných a bohatých.

Přes oceán

Tři roky Douglass pracuje jako truhlář, kominík či dělník. S manželkou Annou zakládá rodinu, postupně se jim narodí pět dětí. Idylickému životu nicméně brání poznání, že ani ve svobodném severním státě nemají černí Američané rovné postavení. Představy seveřanů o podmínkách na Jihu jsou navíc dosti naivní, a to i mezi abolicionisty. Douglass proto začíná navštěvovat jejich setkání. Na jednom z nich ho vyzvou, aby promluvil před velkým shromážděním. Předvede strhující výpověď o svých zkušenostech, kterou nadchne přítomného Williama Lloyda Garrisona, předního člena hnutí. Ten mu nabídne práci profesionálního aktivisty a vyzve ho k sepsání životopisu, který Douglass publikuje v roce 1845 pod názvem Narrative of the Life of Frederick Douglass, an American Slave (Vyprávění o životě Fredericka Douglasse, amerického otroka; česky žádný Douglassův spis dosud nevyšel).

Zrovnoprávnění černochů nebylo samozřejmostí ani pro všechny abolicionisty. Mnozí počítali po zrušení otroctví s jejich deportací do Afriky.

Douglass se ve čtyřicátých letech devatenáctého století začíná dostávat do obecného povědomí. Stále je ale uprchlým otrokem, a kdyby ho unesli zpátky na Jih, neměl by se jak vrátit na svobodu. Přijímá proto pozvání na přednáškové turné do Velké Británie. V druhé biografii My Bondage and my Freedom (Moje pouta a moje svoboda) poukazuje na ironii toho, že rodilý Američan musí prchat za svobodou do Anglie: „Ze země, které vládnou zástupci lidu, jsem odplul do království. A hleďme, z otroka je najednou člověk!“

Nadšení posluchači Douglassových přednášek začnou vybírat peníze na vykoupení jeho svobody. Roku 1846 se Douglass stává člověkem i „v zemi svobodných a domově statečných“. Účet činí 150 liber, což by dnes mohlo odpovídat zhruba půl milionu korun.

Víc fotek než prezident

Fredercik Douglass ve studovně na Cedar HilluZdroj: Frederick Douglass National Historic Site

Frederick Douglass ve své pracovně ve Washingtonu, cirka 1890

O Douglassovi se často píše jako o nejfotografovanějším Američanovi 19. století. Dochovalo se 160 jeho fotografických portrétů, i Abraham Lincoln jich měl jen 126. Douglass využíval nové médium pro bourání rasistických stereotypů o hloupých černoších a spokojených otrocích – nechal se fotit jako inteligentní, vzdělaný muž usilující o zničení otroctví a zrovnoprávnění svých druhů.

Abolicionismu a boji za rovná práva se věnovala celá Douglassova rodina. Jeho první manželka Anna byla členkou podzemní železnice, sítě zajišťující útěky otroků z jižních států, a jeho nejmladší syn Charles byl prvním černochem, který během občanské války vstoupil do armády Unie.

Prvenství

Po návratu do Spojených států zakládá Douglass noviny North Star. V jejich mottu stojí: „Právo nemá pohlaví. Pravda nemá barvu. Bůh je otcem nás všech a všichni jsme bratři.“ Je z něj patrné, že se Douglass kromě abolicionismu věnoval i kampani za rovná práva pro všechny bez výjimky. Ostatně samo zrovnoprávnění černochů nebylo samozřejmostí ani pro všechny abolicionisty. Mnozí počítali po zrušení otroctví s jejich deportací do Afriky nebo amerických držav, jako bylo Haiti.

V občanské válce přesvědčil Abrahama Lincolna, že mají po boku bílých vojáků sloužit i černí. Později ho zklamalo, že Lincoln nebyl ochotný jít dál a černé Američany plně zrovnoprávnit.

V následujících desetiletích vydával abolicionistické noviny, sloužil jako diplomat v Dominikánské republice a na Haiti a radil několika americkým prezidentům. Roku 1872 se stal prvním černošským kandidátem na viceprezidenta Spojených států, a to po boku první kandidátky na prezidentku, Victorie Woodhullové. Dvojice nominovaná okrajovou Stranou rovných práv ve volbách propadla.

Douglass, žena, švagrováZdroj: volné dílo

Frederick Douglass se svou druhou ženou Helen a švagrovou Evou Pittsovou

Po smrti první ženy Anny se Douglass oženil se sufražetkou a abolicionistkou Helen Pittsovou. Manželství vyvolalo kontroverzi – Pittsová byla o dvacet let mladší běloška. Douglass kritikům odpověděl, že za první choť pojal ženu se stejnou barvou kůže, jako měla jeho matka, za druhou pak ženu barvy svého otce.

Na republikánském sjezdu v roce 1888 získal coby historicky první Afroameričan několik delegátských hlasů v prezidentských primárkách. V únoru 1895 promluvil za bouřlivých ovací na sufražetské konferenci ve Washingtonu. Krátce po vystoupení ho ale stihl infarkt, kterému pár dnů po uměle stanovených sedmasedmdesátých narozeninách podlehl.

Až do posledního dne svého života bojoval za svobodu všech, bez ohledu na jejich původ, barvu pleti či pohlaví.

Ohodnoťte článek

-
16
+

Sdílejte

Diskutujte (5)

Vstoupit do diskuze
Josef Tětek

Josef Tětek

Ekonom s dlouhodobým zájmem o podstatu peněz a bitcoin. Brand ambassador hardwarové peněženky Trezor. Tvůrce Stackuj.cz Podcastu. Autor knih Nepřátelé státu, přátelé svobody a Bitcoin: Odluka peněz od... Více

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo