Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pracuji! Přemýšlím!

„V Česku neumíme ocenit hodnotu práce a tím méně té, která nemá materiální výstupy,“ říká intendantka HaDivadla Anna Stránská.

Foto David Konečný

Poslední premiérou brněnského HaDivadla před pandemií, nyní odloženou na září, byla scénická introspektivní esej Vnímání. O herci, který má hodnotu jen na jevišti, jenže pak se ocitne sám doma ve svém bytě. Takže je k ničemu? Povědomé, že? O vlastní hodnotě nedávno doma mezi čtyřmi zdmi asi přemýšlel kdekdo.

Pokládání nepříjemných otázek není podle manažerky Anny Stránské zdaleka jedinou důležitou funkcí kultury. Přesto se teď divadla třesou, kdo první navrhne proškrtat jejich rozpočty.

Anna Stránská

Annä StránskáFoto David Konečný

Narodila se v roce 1991 v Uherském Hradišti, vystudovala brněnskou JAMU. Jako intendantka HaDivadla je vedle uměleckého šéfa manažerskou součástí vedení divadla, stará se o provoz, marketing a fundraising. Mimo to dlouhodobě spolupracuje na pořádání Letní filmové školy, za sebou má práci pro řadu dalších festivalů nebo různé produkce pod vlastní značkou Trinnno.

Jak žilo divadlo, když do něj nechodili lidé?

Kupodivu hodně. Na koronavirovou situaci jsme reagovali rychle, představení jsme rušili ještě před vládním nařízením. Nejdůležitější bylo zastavit nákazu. Přesto se pořád ve všech složkách divadla něco děje. Herci se zapojili do šití roušek a jiných forem pomoci, část ansámblu pomáhá v lese. Ale je to pro nás i příležitost, protože při každodenních představeních nebyl vůbec čas ani na obyčejné opravy v budově. Současné vedení převzalo divadlo před čtyřmi lety, od té doby jsme do něj vložili ohromnou spoustu energie a třeba o finance teď bojujeme každý den. Kultura bývá v situacích, jako je tahle, odříznutá od podpory jako první.

Co pro vás současná situace znamená ekonomicky?

Jsme jednou z chráněnějších kulturních institucí, protože jsme příspěvková organizace města Brna, které nám slíbilo, že na naší podpoře se do konce roku nic měnit nebude. V jiných městech, třeba v Ústí nad Labem nebo Olomouci, takové štěstí neměli. A pořád existuje nebezpečí, že někdo přijde a řekne: teď to tady na chvilku zastavíme. Jenže divadlo je živý organismus, nejde si jen tak říct, že ho zase za dva roky nahodíme. Co je živé, to zastavením umře.

Jak vlastně vypadá váš rozpočet?

Optimální částka pro naše hospodaření je zhruba 27 milionů korun ročně. Teď jsme na dvaceti milionech, začínali jsme na čtrnácti. Asi 70 procent rozpočtu jde na platy a zbytek na produkci inscenací, doprovodný a vzdělávací program, technický provoz a marketing. Naším posláním je dělat experimenty a jejich podstatou je, že nemusí vždycky vyjít. Je to úplný opak komerční sféry, která tvoří nabídku podle poptávky. My budujeme poptávku.

Finmag v novém!

Finamg předplatné

Život si najde cestičku. Téma nového Finmagu: adaptace. Michal Kašpárek zkoumá, co nás naučily průšvihy: budovat kanalizace, šetřit benzinem nebo respektovat homosexuály.

Matouš Hrdina píše o tom, jak virus zauzloval zásobovací řetězce. Dokážeme se zbavit závislostí na Číně? Můžeme řídit dodávky zboží tak, aby mírně vyšší poptávka neznamenala hned prázdné regály?

Petr Preclík podává zprávu o tom, jak si lidé dokážou poradit v zemi, kde není spoleh vůbec na nic. V Zimbabwe mají dva miliony lidí ze čtrnácti milionů bankovní účet. Sedm milionů jich ale platí mobilem.

Odkud peníze do rozpočtu tečou? A jak moc vás ovlivňuje, že teď neprodáte ani lístek?

Asi tři čtvrtiny rozpočtu tvoří dotace města, zbytek příjmy z různých dotací a grantů, něco málo je od soukromých dárců a sponzorů. Tržby ze vstupného důležité jsou, ale z ekonomického hlediska pro nás nejsou celkovým řešením; nicméně to skoro pro nikoho. Aby se dalo divadlem vydělávat, musel by lístek stát třeba čtyři tisíce korun. Obecně myslím, že jsme poměrně bohatá společnost, ve které peníze jsou, problém je ale v jejich přerozdělování. Kultura stojí na periferii zájmu, nejde do ní ani celé procento státního rozpočtu, a to navíc část z toho náleží církvím. Rozšířilo se tu přesvědčení, že kultura je nadstavba. Přitom je integrální součástí naší civilizace. Ovlivňuje, jak vypadá svět, jak spolu komunikujeme, co cítíme. Těží z ní i lidé, kteří tvrdí, že je nezajímá.

Bojíte se, že si po zkušenosti s karanténou část lidí řekne, že do divadla nebo na koncerty chodit vlastně nepotřebují?

Lidé se ze své podstaty touží setkávat a mít společné zážitky. Takže toho se nebojím. Hrozně důležité ale je, abychom jako zástupci kulturních institucí zůstali ve střehu, třeba v tématu klimatické krize. HaDivadlo je obecně společensky angažované. V letošní, pětačtyřicáté sezoně jsou naším tématem Zdroje. Nouzový stav přišel těsně před premiérou inscenace s názvem Vnímání, která řeší otázky neproduktivity, nerůstu, toho, jak být sám se sebou jen ve svém pokoji. Vlastně se to až mrazivě sešlo s tím, co se teď děje. Nechci říct, že jsme něco předvídali, ale pokud je člověk otevřený širšímu uvažování a nebojí se jít do hloubky, vidí věci v souvislostech a někdy třeba i trochu dřív. To je ohromný benefit kultury.

Uvědomují si to politici?

Žádná z vládnoucích stran nemá kulturu jako pilíř programu. Moc se nezohledňují ani její ekonomické dopady, ještě důležitější je ale nehmatatelná sféra vlivu, která se špatně vyčísluje. Vybavuje se mi cimrmanovské „Pracuji! Přemýšlím!“ Přemýšlení je práce, která vytváří hodnoty, a hodnotu má i to, co děláme ve volném čase. Když se u nás v divadle sejdou v hledišti primář nemocnice, ředitel veřejné instituce a majitel firmy, už jen to vytváří neskutečně cenný podprahový dialog – a často i ten fyzický. Proto tenhle zážitek nemůžou nahradit třeba online přenosy, jakkoliv je důležité je teď dělat.

HaDivadlo

Vzniklo jako Hanácké divadlo v roce 1974 v Prostějově, odkud se do Brna přestěhovalo v půlce osmdesátých let. Posledních šestnáct sezon sídlí v pasáži Alfa, spolu s Husou na provázku a novou platformou Terén je součástí městského Centra experimentálního divadla.

Dnes se prezentuje jako scéna progresivní dramaturgie, která klade na diváky nároky. Mezi hity scény se stovkami repríz se řadí sarkastická komedie Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně, Vyhnání Gerty Schnirch podle předlohy Kateřiny Tučkové či Indián v ohrožení Jiřího Havelky.

Tohle si teď možná lidé paradoxně uvědomují víc než kdy jindy. Budou si to ale pamatovat, až všechno opadne?

V mojí sociální bublině všichni šili roušky a já mám z té solidarity ohromnou radost. Jenže solidarita nemá být záležitostí několika dní, ale trvalým nastavením. Z této doby bychom si měli vzít ponaučení, že nic na světě není jisté. Musíme být otevření změnám. A taky bychom si měli odnést pocit sounáležitosti – v globalizovaném světě jsme v tom opravdu všichni spolu. Potřebujeme se navzájem, svět uzavřenosti je mrtvý. Myslím, že spousta lidí právě s tímhle dojmem v minulých týdnech sáhla po nějaké nové knize nebo časopisu v touze si trochu rozšířit obzor. Velká část z nich si neuvědomuje, že jde o výsledek neustálé aktivní práce v kultuře. Kdyby viděli, kolik lidí se podílí na jednom seriálu Netflixu, ohromilo by je to.

Proč tohle uvědomění chybí?

Jedna věc je nejspíš přirozené směřování k povrchnosti, neschopnost přemýšlet do hloubky, k čemuž přispívá i systém vzdělávání, ve kterém se často jen biflují data bez ohledu na souvislosti. Navíc přemýšlení bolí. Chodit do divadla bolí. A taky si neumíme vážit věcí. Při přerodu z komunismu jsme se nenaučili ohodnocovat práci férově. V Česku je levná práce obecně a ta umělecká tím pádem ještě levnější. Změny ve vnímání kultury nepřijdou bez docenění právě té neviditelné duševní práce.

Vyšlo v aktuálním čísle Finmagu

Finmag v novém!

Finamg předplatné

Život si najde cestičku. Téma nového Finmagu: adaptace. Michal Kašpárek zkoumá, co nás naučily průšvihy: budovat kanalizace, šetřit benzinem nebo respektovat homosexuály.

Matouš Hrdina píše o tom, jak virus zauzloval zásobovací řetězce. Dokážeme se zbavit závislostí na Číně? Můžeme řídit dodávky zboží tak, aby mírně vyšší poptávka neznamenala hned prázdné regály?

Petr Preclík podává zprávu o tom, jak si lidé dokážou poradit v zemi, kde není spoleh vůbec na nic. V Zimbabwe mají dva miliony lidí ze čtrnácti milionů bankovní účet. Sedm milionů jich ale platí mobilem.

Martina Fojtů

Martina Fojtů

Zážitek z olympiády v Naganu ji ovlivnil natolik, že se rozhodla stát sportovní novinářkou, kterou pak také několik let dělala pro brněnskou MF Dnes. Po dokončení studií žurnalistiky, germanistiky a marketingu dnes ale pracuje... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 16 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 6. 7. 2020 10:12

"Asi tři čtvrtiny rozpočtu tvoří dotace města, zbytek příjmy z různých dotací a grantů, něco málo je od soukromých dárců a sponzorů. Tržby ze vstupného důležité jsou, ale z ekonomického hlediska pro nás nejsou celkovým řešením. Nicméně to skoro pro nikoho. Aby se dalo divadlem vydělávat, musel by lístek stát třeba čtyři tisíce korun. Obecně myslím, že jsme poměrně bohatá společnost, ve které peníze jsou, problém je ale v jejich přerozdělování. Kultura stojí na periferii zájmu, nejde do ní ani celé procento státního rozpočtu, a to navíc část z toho náleží církvím. Rozšířilo se tu přesvědčení, že kultura je nadstavba."

Každej umělec, každej (pseudo)intoš, každá héérečka, každej brouk Pytlík si o sobě myslí, že na nich stojí civilizace a že si zasloužej cizí peníze bez souhlasu dotyčných.

Školy chrlí herce, hudebníky, filosofy, kulturní antropology, gender studies "vědce", sociální ekology, klima"vědce" a všichni mají pocit, že když mají rouru, že jsou novodobá šlechta. Šlechta, kterou je plebs povinný živit poté, co za jeho peníze vystudovala a ještě že prý by ten plebs měl být vděčný, že jej poučují, napravují, zbavují čecháčkovství, buranství a xenofobie.

https://libinst.cz/wp-content/uploads/2017/12/TL_07_2002.pdf

+33
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Michal Kováčik | 6. 7. 2020 13:46

Vidíš, keď v príspevku nespomínaš bitcoin, dokonca s tebou môžem aj súhlasiť...

-5
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK