Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Bidenův sexuální skandál. Jiného by usmažili

Sexuální skandál demokratického kandidáta na amerického prezidenta znovu ukázal, jak rozdílné metry používají tamější média. Podle toho, ke kterému táboru člověk patří. Odhalil ale ještě jednu věc: že se zkrátka Biden Trumpovi podobá víc, než by si voliči jeho strany asi přáli.

Andrew Cline / Shutterstock.com

Před 27 lety Joe Biden – od roku 1973 do roku 2009 senátor za Delaware, pak osm let Obamův viceprezident – údajně sexuálně napadl svou zaměstnankyni Taru Readeovou. Veřejně ho z toho prvně obvinila letos 25. března. Na první pohled obvinění nevypadalo úplně věrohodně, postupně se ale objevovaly další a další detaily, které mu na věrohodnosti přidávaly. Trvalo to ale. Zatímco například na podobné obvinění Trumpova nominanta na jednoho z nejvyšších soudců Bretta Kavanaugha před rokem a půl média, politici i aktivisté reagovali téměř okamžitě, Biden dostal náskok pět týdnů, než se ho vůbec někdo zeptal, co se podle něj tehdy událo.

Pět neděl v bezpečí

Co tvrdí Readeová? Podle jejích slov ji Biden v roce 1993 v kanceláři na Capitol Hill přitiskl ke stěně, šahal jí pod oblečení a penetroval do ní prstem. Tara Readeová už před rokem patřila do osmice žen, které Bidena obvinily z nevhodných fyzických kontaktů (sérii obvinění odstartovala bývalá demokratická politička z Nevady Lucy Floresová). Jenže to byla řeč o braní kolem ramen a cuchání vlasů. Opravdu těžký kalibr přišel až letos.

Co následovalo? Prakticky nic. Odezva většiny velkých amerických médií byla ve srovnání kupříkladu s kauzou soudce Kavanaugha minimální. Jako jedny z prvních až 12. dubna reagovaly New York Times analýzou, která nedokázala obvinění ani vyvrátit, ani potvrdit. Další den NYT přinesly rozhovor s vlastním editorem Deanem Baquetem, který se omlouvá a vysvětluje, proč reakce přišla tak pozdě. Jestli jeho zdůvodnění uvěříte, je na vás. Je ale samozřejmě fér uznat, že NYT i další tamní média mají „plné ruce práce“ s jinými, mnohem tíživějšími problémy; New York je místo, které koronavirus zasáhl nejhůř z celé planety.

Kde je MeToo?

Hnutí MeToo mlčí. Svého času prosazovalo zkratkovitý narativ Believe all Women – a je možné, že pozice mrtvého brouka, kterou v případě Readeová–Biden zaujala pro něj znamená definitivní diskreditaci. Podnětně o tom pro britský Spectator píše konzervativní filozof Douglas Murray. Pokud vás zajímá názor „druhého tábora“ poslechněte si podcast k tématu z dílny The Intercept.

Pak se postupně začaly objevovat další okolnosti, které tvrzení Readeové aspoň nepřímo potvrzují web The Intercept vyšťoural video ze show Larryho Kinga ze srpna roku 1993, kdy do relace volala matka stážistky, která měla blíže nespecifikované potíže se senátorem, pro kterého pracovala. Údajně to měla být matka Readeové. V interview pro Washington Post si zase bratr Readeové vzpomněl, že se v roce 1993 se Biden k jeho sestře choval nevhodně. Několik dní po rozhovoru ještě do deníku poslal upřesňující zprávu, že si zpětně vzpomněl, že mu sestra říkala, že jí Biden strkal ruce pod oblečení. Incident s Bidenem – respektive to, že o něm s nimi Readeová před lety mluvila – různým médiím potvrdily přítelkyně Tary Readeové nebo její bývalá sousedka. S tou Readeová v polovině 90. let prý věc rozebírala detailně.

Tlak na Bidena tedy rostl, především proto, že „důkazy“ byly v porovnání s obviněním Christine Fordové vůči Brettu Kavanaughovi závažnější. Verzi Fordové totiž nikdo ze známých, na které odkazovala, nepotvrdil. Podivná ale byla reakce novinářů a demokratických politiků, kteří předtím Fordovou nepokrytě podporovali.

Server FreeBeacon spočítal, že během pěti týdnů ode dne, kdy Readeová promluvila, dal Biden různým médiím 19 rozhovorů, čelil 142 otázkám – a jediná z nich nebyla o Taře Readeové.

Partaj víc než pravda

Vrchol pokrytectví předvedla demokratická předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová. Její reakce na obě v jádru stejné kauzy byly naprosto rozdílné.

V Americe jako by se z těchto obvinění stal problém čistě politický. Málokdo se ptá, jestli jsou pravdivá, podstatnější je, ke které straně obviněný patří. Tak by se taky dalo vysvětlit, proč zatím nikdo z demokratických politiků Bidena nevyzval k tomu, aby se vzdal boje o Bílý dům. Výzvy, aby se Kavanaugh vzdal nominace na člena Nejvyššího soudu, ovšem jen pršely.

Biden sám až včera ráno vydal prohlášení, ve kterém obvinění kategoricky popřel. To samé pak udělal v ranním interview na stanici MSNBC:

Jestli kauza vyšumí do ztracena, nebo se dostane před soud, to je v nedohlednu. Zajímavé ale bude, jak zasáhne do listopadových voleb, ve kterých by se měl Biden postavit Donaldu Trumpovi. Celostátní průzkumy, ale i průzkumy v klíčových swing states, tedy státech, které nejsou tradičně ani republikánské, ani demokratické, hovoří zatím v Bidenův prospěch.

Čtvrtstoletý bobřík mlčení

Proč Tara Readová čekala s obviněním sedmadvacet roků? Nechtěla prý skandálem ohrozit nezletilou dceru. A také jako demokratka nechtěla podkopávat prezidentství Baracka Obamy. Dřív prý také z incidentu obviňovala sebe, což se u obětí sexuálního násilí stává. Její matka, pokud to tedy opravdu v show Larryho Kinga v roce 1993 byla ona, zas mluvila o tom, že dcera nechce o konfliktu s „vlivným senátorem“ hovořit s tiskem, „z úcty k němu“ – a jinou možnost než jít do novin prý nevidí. Na druhou stranu ale dnes Readeová mluví o tom, že v devadesátých letech podala na Bidena za jeho chování stížnost. Pikantní je také to, že před několika lety Readeová na Twitteru Bidena chválila, jak potírá sexuální násilí. 

Pokud vás zajímá pordobnější rozbor, proč být k Readové a jejím obviněním spíš skeptický, pustil se do něj v článku pro USA Today bývalý státní zástupce z Detroitu Michael Stern. Někomu k tomu ovšem stačí zvláštní text, kterým před několika lety oslavila ruského prezidenta Putina. Pro soud by ovšem pochopitelně bizarní politické názory případných účastníků sporu relevantní nebyly.

Za osmnáct & bez dvou za dvacet

Biden ale se sexuálním skandálem potenciálně ztrácí výhodu, kterou zatím měl proti Trumpovi, který od sedmdesátých let nasbíral už 25 obvinění ze sexuálního obtěžování nebo násilí. Jeho kandidaturu mnoho lidí vnímalo jako šanci na jakýsi restart a šanci na návrat do normálu před rok 2016. Jenže Trump a Biden jsou si podobní víc, než si myslíte

Vadí vám občas až hrubiánské chování Donalda Trumpa na veřejnosti? Biden se během kampaně často nechová jinak. V březnu třeba jednomu z dělníků v Detroitu během výměny názorů ohledně zbraňové legislativy na rovinu řekl, že mele sračky.

Je vám proti srsti nabubřelý a často nesmyslný jazyk, kterým Trump používá? (Mimochodem, doporučuji vyzkoušet generátor trumpovské poezie.) Biden má pak od mládí na kontě spoustu podivných přeřeků a nesmyslných vyjádření, jejichž kadence se během jeho kampaně stupňuje. Po internetu koluje dostatek videí, stačí si vybrat.

Zároveň bílým demokratickým voličům vadí víc než cokoliv jiného, že je Biden starý bílý muž. Stejně jako Trump. Těm nebílým to je fuk. A tak by se dalo pokračovat dál.

Čím méně voličů v listopadu nakonec skutečně půjde k volbám (nejen kvůli koronaviru), protože jim přijdou oba kandidáti fakticky stejní (byť to samozřejmě není při bližším ohledání pravda), tím lépe pro úřadující hlavu státu. Těžko už ale dnes můžete s čistým svědomím říct, že hlas pro Joea Bidena bude hlasem pro návrat „starých dobrých časů“ před Trumpovým zvolením. Spíše to bude hlas chladného pragmatismu s cílem nedopustit další čtyři roky Trumpa v Bílém domě.

Rozhodne hospodářství

Pro Bidenovy šance na zvolení ale nakonec budou podstatnější dvě další věci. Zaprvé, zda a jak moc se americká ekonomika do listopadových voleb zmátoří z koronavirové krize. Čeká ji totiž rekordní propad. To nikdo teď nedokáže odhadnout. Zadruhé bude záležet na tom, jestli se Trumpovi a Bílému domu podaří voliče přesvědčit, že globální pandemie je především vina Číny, která situaci nezvládla. Nic jiného mu vlastně ani nezbývá. Všech 50 amerických guvernérů totiž podle průzkumů zvládá podle mínění Američanů koronavirovou krizi lépe než Trump. Ale co se týká Číny, zatímco Trump je v postojích vůči komunistické velmoci nezpochybnitelným jestřábem (což potvrdil svými kroky vůči WHO v poslední době), Biden má za sebou historii mnohem shovívavějších postojů vůči Pekingu. Zkrátka čím větší bude vina Číny za jejich současnou bídu v očích amerických voličů, tím hůř pro Bidena.

Časopis plný doktorů a chloraminu

Finmag duben 2020

Pavel Jégl: Zvířata dnes, lidé zítra. Umělá inteligence a 3D tisk přestávají být sci-fi a vstupují do českých ordinací. Jakmile vědci všechno vypilují na zvířatech, začnou nám zdraví vracet nanoroboti a úpravy genomu.  


Jiří Hovorka: Připravte si peněženky a jezte zeleninu. Češi stárnou a budou potřebovat víc doktorů. Jenže ti stárnou taky. A kdo se ještě nechystá do důchodu, toho spíš než okresní poliklinika láká Praha nebo Německo. Jak aspoň udržet standard?  


Michal Kašpárek: Budete se kroutit. Císařský řez, slepáček, apmutačka ruky. Banální operace. Pokud si je tedy neděláte sami.


Ondřej Tůma: Doktor na síti. „Telemedicína může zabránit přetížení nemocnic. Češi snad brzy pochopí, že lékařskou péči lze mít i bez putování po doktorech,“ říká v rozhovoru manažer Virtuální kliniky EUC Daniel Soukup.  


Kristýna Kašpárková. Tak ukaž, doktore. Jaké nedoceněné nebo opomenuté lékařské seriály má smysl sledovat i po letech? Co vás naučí o pokrocích medicíny? A co jste naopak nevěděli o televizních klasikách?

 

Michael  Durčák

Michael Durčák

Autor je redaktor Echo24. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Capouch | 2. 5. 2020 21:54

Očekávané pokrytectví progresivistů/demokratů. Forma Trumpova vládnutí je odporná, obsah je výrazně lepší: žádné nové války, žádné zelené šílenství, solidní kandidát do nejvyššího soudu, ekonomika na vzestupu až do koronáče...

+33
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK