Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Daniel Prokop: Takhle to dál nejde

Sociolog Daniel Prokop vydal kuchařku receptů, jak pohnout s problémy, které Česko trápí už od devadesátek. Přinášíme část titulního rozhovoru nového Finmagu. Ten právě míří do světa. O moci slov, rozdílech mezi českou a americkou částí rodiny a o tom, že změna přijít musí, je

Fotografie Jan Zátorský

Když mu před šesti lety začal v Salonu Práva vycházet seriál komentářů Úvod do praktické sociologie, bylo to v českých médiích zjevení. Kde jiní řetězili dojmy, tehdy třicetiletý sociolog Daniel Prokop operoval s čísly. Opatrně se ptal, co o chudobě, diskriminaci nebo rozdělení společnosti doopravdy víme, a podobně opatrně hledal odpovědi. Obvykle překvapivé a obvykle taky srovnatelně nepříjemné pro stoupence pravice i levice.

Teď svoje texty propojil do knihy Slepé skvrny. Jak název napovídá, dívá se v ní tam, kam politici a novináři ne vždy dohlédnou, protože jim v tom brání „zjednodušující, často falešné mytologie, které si rádi vyprávíme“.

Slepé skvrny

Daniel Prokop: Slepé skvrnyZdroj: Host

Daniel Prokop: Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti – vyšlo v nakladatelství Host v lednu 2020. 256 stran, 263 korun

Tři měsíce od křtu knihy se média napravo i nalevo omezují na pozitivní recenze, Finmag.cz nebyl výjimkou.

Pochopil jsem z knihy správně, že politická rozhodnutí ovlivňuje i to, jakým jazykem a v jakých metaforách o problémech mluvíme?

Ano. Výzkumy ukazují, že třeba u terorismu různé metafory podporují různé druhy řešení. Když budete mluvit o teroristech jako o útočících zvířatech, povede to k něčemu jinému než metafora nemoci nebo války. Mimo to se ale snažím ukázat, že metafora vyvolává falešný pocit poznání. Tak metafory používá například Václav Klaus mladší. Nepřinášejí novou informaci, jen slastný pocit, že jste něco pochopili – přitom jste ale nepochopili samotnou realitu, jenom tu analogii.

To budu potřebovat příklad.

Po jakémsi teroristickém útoku jeden politik varoval, abychom z něj neobviňovali všechny muslimy. Klaus napsal komentář o tom, že Winston Churchill přece taky Britům neříkal, že nesmí z bombardování Londýna vinit celý německý národ. Když se tou metaforou zabýváte do detailů, zjistíte, že je úplně naruby. Klausové, Konvičkové a Okamurové jsou jako Churchill, který by místo útoku proti skutečnému a jednajícímu nepříteli filozofoval, že nemáme řešit jenom německou armádu, že to celé přece vychází z hegeliánství, že nacismus navazuje už na Nietzscheho. Místo konkrétních racionálních opatření, která by dnes vedla třeba k rozbití teroristických buněk, by jen takhle rozumoval.

Co dalšího v novém čísle

Finmag duben 2020

Zdravotnictví. Analýza Jiřího Hovorky: co nám chybí nejvíc? Peníze, nebo sestry? Medicína budoucnosti podle Pavla Jégla. Rozhovory o telemedicíně a virtuálních nemocnicích.

Na zadky a koukat. Kultura pro těžké časy a do izolace: Kristýna Kašpárková a nejlepší doktorské seriály. Kamil Fila a dějiny katastrofických filmů. A pro ty, co místo kultury raší fakta, Kašpárkovy tipy na online kurzy. 

A až to zase půjde, vyjeďte si do Ameriky, do Rednekova. Mají tam město „jako Las Vegas, kdyby je řídil Ned Flanders“. Peter Bednár na tripu.


Když jsou slova tak mocná – být šéfredaktorem novin, jakou metaforu nebo frázi byste svým redaktorům vymlouval?

Snažil bych se omezit využívání dehumanizujících slov při psaní o lidech. Invaze, záplavy, takové věci. Zbavují nás morálního dilematu, ve kterém jsou na jedné straně lidi, z nichž si velká část zaslouží pomoc, a na druhé bezpečnostní riziko pro nás. Samozřejmě to neznamená o tom riziku neinformovat, jen byste neměli zatemňovat to dilema tím, že jeho humanistickou stranu zrušíte dehumanizující metaforou. Druhá věc: u otázky chudoby se rozvinula rétorika, která vytváří dvě kategorie občanů. Nepřizpůsobiví, ale také spoluobčané… co je to spoluobčan? To není občan? Nebo jen trpěný? Je to způsob, jak projevit rasistické názory, a zároveň se neprojevit jako rasista. Američani tomu říkají dog-whistle[podle ultrazvukové píšťalky na psy, kterou lidé neslyší, pozn. red.]. Jsou i subtilnější dog-whistles, třeba stále zmiňované křesťansko-židovské hodnoty. Málokdo upřesní, co tím myslí. Často to říkají autoritáři a Židy do toho přimíchávají jen proto, aby bylo jasné, že myslí ne-muslimy. Hodně židovských akademiků to kritizuje, jelikož v tom ve skutečnosti žádné specificky židovské hodnoty nejsou.

Ve Slepých skvrnách několikrát píšete o tom, že i liberálové mají s politickou korektností sami máslo na hlavě. Ale pokaždé neurčitě. Tak buďme konkrétní – kudy podle vás vede hranice mezi zdvořilostí a cenzurou myšlení?

Řada kauz je tu podle mě zveličená. Třeba když američtí studenti nechtěli, aby právník Harveyho Weinsteina [filmového producenta odsouzeného letos v březnu na 23 let za znásilnění, pozn. red.] vedl kolej a řešil z té pozice stížnosti na sexuální obtěžování, přišlo mi to oprávněné. Nevyhazují ho z profesury, neberou mu akademickou svobodu, jen nechtějí, aby byl zodpovědný za takovou věc. Na druhou stranu se mi nelíbí, co se stalo Bradu Weinsteinovi, což je shoda jmen – že ho studenti šikanovali za kritiku dost stupidní afirmativní akce.

Daniel Prokop

Daniel ProkopFoto Jan Zátorský

Narodil se v roce 1984. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde dnes působí jako učitel a výzkumník. Od roku 2009 pracoval ve výzkumné agentuře Median. V roce 2019 založil výzkumnou společnost PAQ Research, která se věnuje vzdělávání, sociálním problémům a veřejné politice. Byl členem expertní skupiny pro tvorbu Strategie vzdělávání 2030.

O co šlo?

Byl to den, kdy snad symbolicky nesměli jít bílí studenti do školy jako připomenutí diskriminace, což Weinstein kritizoval. Dostal se kvůli tomu s těmi studenty do konfliktu a nakonec ze školy odešel. Potom si taky myslím, že by lidé měli mít právo se bránit. Vzpomeňte si na Rogera Scrutona. [Letos zesnulý britský konzervativní filozof byl loni rychle odvolán z funkce ministerského poradce poté, co novinář týdeníku New Statesman tweetnul několik Scrutonových odpovědí na jeho otázky, které působily po vytržení z kontextu kontroverzněji než v rozhovoru. Novinář i týdeník se později omluvili a Scruton se do veřejné služby vrátil, pozn. red.] Část jeho výroků podle mne opravdu byly nesmysly, ale vadí mi, že se po odvolání sahá dřív, než člověk dostane příležitost všechno vysvětlit. Nicméně je zajímavé, že i když se za tohle často kritizují liberálové, třeba v Polsku je teď profesor Wojciech Sadurski souzen podle trestního zákoníku za to, že Právo a spravedlnost označil za kriminální organizaci. To je mnohem horší než odvolání z neplacené komise pro bydlení, které postihlo Scrutona. Ale zpátky k politické korektnosti. Myslím, že je blbé dělat si legraci z vlastností, které si nemůžeme vybrat.


Zbytek rozhovoru si přečtete v novém čísle časopisu Finmag, který má právě Daniela Prokopa na titulní straně.

Finmag si tentokrát zatím nemůžete koupit v trafice. Zato přes web pořád – elektronicky i na papíře. 


Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 vede web Finmag.cz a edituje tištěný Finmag. Každý pátek posílá... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK