Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Slovenská vláda vznikla rychle. Může za to i virus

Slovensko řeší zvláštní problém. Velvyslanec Ivan Korčok se nemá jak dostat z USA do Bratislavy, kde by ho koncem týdne prezidentka Čaputová měla jmenovat ministrem zahraničí. Tedy kdyby nejdřív nemusel na dva týdny do karantény. Symbolicky to ukazuje na to, s čím se nová vláda bude muset poprat: s epidemií, při které počet nakažených roste stejně rychle jako jinde v Evropě.

Dlouhé měsíce žilo Slovensko procesem s obviněnými z vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové a bojem proti klientelismu, korupci a ovlivňování soudů. Stačilo pár týdnů a žije něčím úplně jiným. Bojem s koronavirem, připraveností zdravotnictví, společenskými a ekonomickými dopady epidemie, jako je uzavření největších automobilek či kolaps kamionové dopravy na hranicích s Maďarskem.

Krizová situace zřejmě pomohla i rychlému a poměrně hladkému sestavení nové slovenské vlády. Hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO) nového premiéra Igora Matoviče v ní doplní populistické hnutí Sme rodina slovenského podnikatele s pestrou minulostí Borise Kollára, liberální Svoboda a Solidarita (SaS) europoslance Richarda Sulíka a středová strana Za ľudí exprezidenta Andreje Kisky.

Mocný premiér

Takto široce rozkročená koalice dává Matovičovi ústavní většinu v parlamentu. Tou naposledy disponoval po volbách v roce 1998 premiér Mikuláš Dzurinda.

V opozici vůči Matovičovi zůstávají ve slovenském parlamentu jenom dvě strany – levicový Smer, v jehož čele se stále drží expremiér Robert Fico, kterému sekunduje dosluhující premiér Peter Pellegrini, a neofašistická Ľudová strana – Naše Slovensko Mariána Kotleby.

Svých překvapivých 25 procent hlasů z voleb před třemi týdny (druhý Směr měl 18 procent, nikdo další už se nedostal přes 10 procent) dokázal Matovič přetavit v sedm ministerských postů plus premiérské křeslo pro sebe, na koaliční partnery zbylo osm ministerstev. V rukách Matovičova hnutí jsou všechny klíčové rezorty, ministerstvo vnitra, financí, obrany. Protože OĽaNO má jen desítky členů, musel Matovič sáhnout mezi odborníky, ministrem vnitra se například stal bývalý ředitel vojenské rozvědky Roman Mikulec. Tvrdý boj svedl Matovič o ministerstvo financí, o které do poslední chvíle usiloval šéf SaS Richard Sulík, ale nakonec připadlo ekonomovi a bývalému poslanci OĽaNO Eduardu Hegerovi.

Silný Sulík, vyautovaný Kiska

Spořivý liberál Sulík se musel spokojit nakonec „jen“ s funkcí vicepremiéra pro ekonomiku a ministra hospodářství a tím, že pro svoji stranu získal ještě rezort ministerstva školství a právo obsadit post ministra zahraničí, kterým se stane kariérní diplomat Ivan Korčok. Jeho nominace je pozoruhodná i v tom, že byl v minulosti státním tajemníkem za dnes opoziční stranu Smer, na druhé straně nejsou pochybnosti o jeho jasně prozápadní orientaci.

Vstup do koalice si nejvíc rozmýšlela, především kvůli účasti populistické strany Sme rodina, formace Za lidi exprezidenta Andreje Kisky. Kiska, který se ještě koncem roku jevil jako favorit na post budoucího premiéra, nezvládl vyhrocenou volební kampaň, jeho strana nedostala ani šest procent hlasů a je nejslabší parlamentní stranou. Kiska sám vyjednávání o podobě vlády neúčastnil a oznámil, že se ze zdravotních důvodů vzdává i postu poslance. Hlavní postavou této strany se ve vládě stane zkušená politička Veronika Remišová, která bude vicepremiérkou pro regionální rozvoj a investice, strana také dostala důležitý post ministryně spravedlnosti pro Márii Kolíkovou.

Finmag v novém!

Finmag předplatné

Cti chudoba netratí. Prý, měřit se to nedá. Inteligence jakžtakž ano. A vědci se doměřili k poznatku,že chudoba debilizuje. Behaviorální ekonom Petr Houdek vysvětlí jak.

Multimilionáři, kteří se dostali do čela Argentiny, Chile a Paraguaye, slibovali neúplatnost a manažerské superschopnosti. Místo úspěchů rána za ranou. Řídili estado jako firmu.

Odstěhovali jste se za město? Ti, co bydlí v něm, vám dotují bydlení, ani o tom nevědí. Ale počkejte, jak vás vyškolí, až se zdraží benzin. Architekt Peter Bednár o bydlení, které spojuje nejhorší z města i venkova.


Populista Kollár do čela parlamentu

Otázku nejproblematičtější postavy nové koalice, Borise Kollára, „majitele“ strany Sme rodina, se podařilo vyřešit tím, že se stal novým předsedou parlamentu. Je to prestižní, ale zároveň současně i post, z něhož nebude ochromovat svými populistickými nápady činnost vlády.

Strana, která v programu slibovala postavit desítky tisíc bytů ročně nebo zřídit státní autopůjčovnu, ze které by se každý Slovák mohl pronajímat auto za sto eur (cca 2800 korun) měsíčně, má sice pod kontrolou ministerstva dopravy a práce a sociálních věcí, ale nad nimi bude bdít jak ministr financí Heger z premiérova OĽaNO, tak z pozice vicepremiéra i ekonomický liberál Sulík.

Nový kabinet vznikl nejen překvapivě rychle, ale i díky tomu, že je složen ze čtyř stran a relativně velkého množství odborníků, má poměrně velkou šanci na to, aby byl úspěšný a neprováděl příliš populistickou politiku. Ostatně, v době virové k ní možná ani nebude příliš šancí.

Autor je redaktor Deníku. Na úvodním snímku reprezentanti koaličních stran: zleva Richard Sulík (SaS), Veronika Remišová (Za ľudí), Igor Matovič (OĽaNO) Boris Kollár (Sme rodina)

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK