Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Rok s brazilským mesiášem

Před rokem nastoupil do úřadu brazilského prezidenta bývalý kapitán letectva a dlouholetý poslanec Jair Messias (doslova Mesiáš) Bolsonaro. Do té doby mimo Brazílii v podstatě neznámý politik za krátkou dobu vzbudil takovou mezinárodní pozornost, o jaké se jeho předchůdcům snad s výjimkou ikonického prezidenta Luly ani nesnilo.

O Bolsonarovi se psalo pro jeho podobnost s Donaldem Trumpem a dalšími krajně pravicovými politiky, v souvislosti s pomalou reakcí na masivní požáry v Amazonii nebo kvůli rétorickým přestřelkám s předními světovými politiky včetně německé kancléřky Merkelové a francouzského prezidenta Macrona.

Přestože může brazilský prezident z naší strany Atlantiku působit jako poněkud bizarní, těžce pochopitelná figura, bližší pohled na první rok prezidentství odhaluje spletitou síť často protichůdných osobních i kolektivních zájmů, které jsou mnohem důležitější než jednotlivé kontroverzní výroky.

Muž bez ideologie

Prvním klíčem pro pochopení současné brazilské vlády je naprostá absence jakéhokoli politického přesvědčení jejího hlavního protagonisty. Bolsonaro se za skoro třicet let ve funkci federálního poslance nepodepsal pod jediný zásadní zákon, zato vystřídal osm stran, od klasické liberální pravice přes levicová až po silně nábožensky založená uskupení.

Ideologické přelétavosti odpovídala i podpora zcela odlišných vlád. Jestliže v roce 2002 Bolsonaro lobboval za odborového předáka a levicového lídra Lulu da Silvu, o dvě volební období později patřil mezi nejhlasitější podporovatele impeachmentu Lulovy vyvolené nástupkyně, prezidentky Dilmy Rousseffové.

Stejně snadno jako mezi jednotlivými politickými stranami přelétal mezi náboženskými skupinami. Původně katolík se tak nechal podruhé pokřtít v řece Jordánu evangelikálním pastorem, aby se přiblížil čím dál politicky i demograficky vlivnější skupině voličů.

Povolání: provokatér

Samozřejmě existovala i témata, jež Bolsonaro akcentoval po celou svoji politickou kariéru – podpora policie a armády, tvrdý postup proti zločinu, odpor vůči menšinám nebo naopak obhajoba vojenských diktatur v Brazílii a jinde. Poslanec Bolsonaro ovšem nenabízel seriózní řešení ani se na žádných nepodílel. Dával přednost provokativním prohlášením, která mu zajišťovala mediální pozornost.

Když později přišly sociální sítě, vybudoval si na nich početnou základnu příznivců. Stal se z něj „mýtus“, jak zní jedna z jeho četných přezdívek – twitterový kapitán, který se nebojí říct, co si myslí o zločincích, homosexuálech nebo indiánech. A zatímco se po sítích šířily koláže, na nichž jako superhrdina zachraňuje Brazílii před komunisty, Bolsonaro neúnavně pracoval na tom, na čem mu vždycky záleželo nejvíc: na zajištění rodiny.

Král memes

Do vysoké politiky postupně protlačil svoje dospělé syny – nejstarší Flávio je senátor, prostřední Eduardo šéf komise pro zahraniční vztahy v Kongresu (jmenovat velvyslancem v USA se ho otci nepodařilo), a Carlos alespoň zastupitel v Riu de Janeiru a šéf Jairovy prezidentské kampaně. Všichni čtyři do nevolených funkcí souvisejících s jejich úřady jmenovali další víc než stovku příbuzných včetně jedné z exmanželek staršího Bolsonara.

Vítězná koalice

Bolsonarova ideologická pružnost se stejně jako relativně okrajové postavení ve vysoké politice v prezidentské kampani před dvěma lety ukázaly jako výhoda. Dosavadní poslanec mohl vystupovat jako osoba nezapletená do korupčních sítí tradičních politiků pravice i levice, stavět na své mediální známosti a ještě k tomu budovat širokou koalici s různými zájmovými skupinami.

Péče o zájmy policie a armády a tvrdá rétorika vůči zločinu a ve prospěch „pořádku“ mu vynesla přízeň ozbrojených složek a už delší dobu pracoval na perspektivních vztazích se skupinou evangelikálních voličů, mezi nimiž se ujalo heslo „bratr volí bratra“. Nově navíc nalákal bohaté podnikatele a příznivce otevřeného trhu – slibem snižování daní, zeštíhlení státu nebo dlouho vytoužených reforem, které měl zajistit renomovaný ekonom Paulu Guedes. Ta tam byla Bolsonarova dřívější kritika privatizace státních podniků: z ekonomického nacionalisty se stal přesvědčený (neo)liberál.

Další politická přeměna přišla právě ve správnou dobu, kdy Nejvyšší soud zakázal exprezidentu Lulovi znovu kandidovat, levicoví politici se nedokázali sjednotit (a už vůbec ne zbavit korupční zátěže) a pravice nasadila nudného, okoukaného a ke všemu rovněž podezřelého guvernéra státu São Paulo. Nezpochybnitelným vítězem se stal charismatický a – jak se záhy ukázalo – na funkci zcela nepřipravený Bolsonaro.

Další čtení

Demonstrace proti zvýšení cen veřejné dopravy v hlavním městě přerostly v milionové protesty, včetně násilí a rabování. Vláda vyhlásila výjimečný stav. Papírově bohatý stát doplácí na roky rostoucí sociální nerovnost.

Kořeny protestů a rabování: Chile je bohaté, ale Chilané chudí

Proti všem

První chyba přišla už při jmenování ministrů, kdy sice uspokojil různé skupiny vítězné koalice, avšak ignoroval politické strany, jejichž podporu nutně potřeboval pro prosazení vládní agendy. Bolsonaro se možná shlížel v Trumpovi, Brazílie ale nejsou Spojené státy; místo pouhých dvou stran jich v obou komorách zasedají desítky a prezidentova narychlo ovládnutá Sociálně liberální strana (PSL) byla jen jednou z nich.

Bolsonaro se s ní navíc rychle rozkmotřil a koncem loňského roku byl přinucen založit vlastní stranu zcela bez opory v Kongresu. Stejně tak se mu podařilo si znepřátelit i další poslance v čele se šéfem dolní komory Rodrigem Maiou; výsledkem bylo schválení jediné slíbené reformy (té penzijní) a zpětné zrušení celé poloviny všech exekutivních dekretů, kterými se prezident pokoušel po americkém stylu vládnout bez parlamentu.

Právě ve vztazích s Kongresem se naplno projevila Bolsonarova politická nezkušenost, nebezpečí impulzivního využívání sociálních sítí i riziko příliš velkého vlivu prezidentského „klanu“ – většina konfliktů s původně provládními poslanci vzešla z osobních výpadů a pohrdavých vyjádření vůči demokratickým institucím jako takovým ze strany Bolsonara a jeho synů.

Prezident se přitom celou dobu stavěl do pozice pronásledované obětí – mnohdy doslova, jako když na svém oblíbeném Twitteru publikoval video lva Bolsonara obklopeného hladovými hyenami se jmény politických stran včetně své bývalé PSL, Nejvyššího soudu, velkých médií nebo dokonce OSN.

Nekonečné spory

Nejvýstižnější charakteristikou Bolsonarova prvního roku ve funkci je asi sousloví permanentní konflikt. Sám prezident se kromě Kongresu dohadoval třeba s viceprezidentem Hamiltonem Mourãem nebo s původně blízkým guvernérem Ria de Janeira Wilsonem Witzelem, kteří museli čelit nařčením, že sami touží po nejvyšší funkci.

U nás se větší pozornosti dostalo půtkám se zahraničními partnery kvůli rekordní míře odlesňování amazonského pralesa nebo opožděnému postupu vůči rozsáhlým lesním požárům. V obou případech je prohlubovaly agresivní a často osobně laděné útoky, jako bylo Bolsonarovo urážení Macronovy manželky, i když podstata spočívala v tom, že životní prostředí dostala na starost další důležitá skupina prezidentových podporovatelů – velkozemědělci.

Neustálé napětí panovalo i ve vládě samotné, kde se evidentně křížily zájmy jednotlivých komponentů pestré Bolsonarovy původní koalice. Prezident přitom působil spíš jako katalyzátor konfliktů než jejich mediátor. Během několika měsíců tak byli z vlády vyštípáni například členové ozbrojených sil, jichž Bolsonaro při nástupu do funkce najmenoval na ministerská křesla víc než v dobách obdivované diktatury.

„Generálové, kteří stáli na počátku vlády, byli odvoláni, odstrčeni na okraj nebo alespoň uráženi dalšími členy kabinetu,“ shrnul situaci João Roberto Martins Filho z Federální univerzity São Carlos (UFSCar).

Evangelikální tažení

Velkých úspěchů se nedočkali ani ekonomičtí liberálové v čele se „superministrem“ hospodářství Guedesem, jehož reformní agenda mimo nakonec nepříliš přesvědčivé změny v penzijním systému zůstala zaparkovaná v Kongresu a pro samotného Bolsonara podle všeho ani nepatří mezi priority.

Brazílii se sice spolu s dalšími partnery sdruženými v jihoamerickém bloku Mercosul po více než dvaceti letech konečně podařilo uzavřít vytouženou obchodní dohodu s Evropskou unií, ta ale může ztroskotat právě kvůli prezidentově okázalému nezájmu o životní prostředí. Na druhou stranu se alespoň pod tlakem podnikatelů podařilo zamezit hrozící obchodní válce s Čínou, která je dlouhá léta zdaleka největším brazilským zahraničním partnerem.

Výrazně se naopak prosadili evangelikálové, kteří obsadili řadu ministerstev včetně ministerstva pro lidská práva, do jehož čela byla jmenována pastorka s falešným (podle jejího vysvětlení „biblickým“, nikoli světským) magisterským titulem Damares Alvesová. Ta se ihned po nástupu nechala slyšet, že „nastal čas, aby [Brazílii] začala vládnout církev“.

Prakticky se to projevilo třeba na bezprecedentním sblížení s Izraelem, kam Bolsonaro zamířil na druhou oficiální návštěvu hned po Spojených státech; na kýžený přesun ambasády z Tel Avivu nedošlo jen po společné hrozbě arabských států, že přestanou dovážet brazilské zemědělské produkty.

Finmag v novém!

Finmag předplatné

Život si najde cestičku. Téma nového Finmagu: adaptace. Michal Kašpárek zkoumá, co nás naučily průšvihy: budovat kanalizace, šetřit benzinem nebo respektovat homosexuály.

Matouš Hrdina píše o tom, jak virus zauzloval zásobovací řetězce. Dokážeme se zbavit závislostí na Číně? Můžeme řídit dodávky zboží tak, aby mírně vyšší poptávka neznamenala hned prázdné regály?

Petr Preclík podává zprávu o tom, jak si lidé dokážou poradit v zemi, kde není spoleh vůbec na nic. V Zimbabwe mají dva miliony lidí ze čtrnácti milionů bankovní účet. Sedm milionů jich ale platí mobilem.


V domácí politice pak evangelikálové hned na počátku vlády zabránili, aby se stal ministrem školství údajný příznivce „genderové ideologie“ Mozart Ramos, kvůli obavám o rodinu zasahovali mimo jiné do mezinárodně oceňovaného boje proti šíření HIV a podařilo se jim zablokovat státní podporu pro tvorbu seriálů týkajících se sexuálních menšin či na propagaci LGBT turismu.

Nové výzvy

Dá se očekávat, že evangelikální agenda bude v dalším roce Bolsonarovy vlády nadále posilovat – připravuje se například zákon, jehož cílem má být eliminace „genderové ideologie“ ze školních osnov, a prezident už slíbil, že jmenuje reprezentanta této skupiny do Nejvyššího soudu. V průzkumech nepříliš populární Bolsonaro si nejspíš uvědomuje, že jejich podpora je pro něj zásadní u veřejnosti i v Kongresu, kde „evangelikální frakce“ sdružuje zhruba třetinu poslanců. Od poloviny loňského roku se proto pravidelně objevuje na bohoslužbách známých pastorů a akcích typu „pochodů za Ježíše“.

Otazníky se však vznáší nad prezidentovou schopností kontrolovat vlastní nutkání pouštět se do konfliktů a osočování spojenců, nemluvě o kontrole rodinných příslušníků, kteří mu byli v poslední době zátěží nejen na sociálních sítích – hned dva z jeho synů, Flávio a Carlos, čelí obviněním z korupce, praní špinavých peněz a napojení na kriminální organizace.

I přesto mají oba stanout ve vedení otcovy nejnovější strany nazvané Aliance pro Brazílii, jejíž osudy a ostatně i popularitu Bolsonarova prezidentství jako takového poprvé letos na podzim ověří komunální volby.

František Kalenda

František Kalenda

Spisovatel a publicista zaměřující se na Latinskou Ameriku. Působí jako doktorand v oboru antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde také na bakalářském oboru v angličtině přednáší mimo jiné o latinskoamerické... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Amos | 30. 1. 2020 09:14

Zpráva pro redakci - do článku o Indii nejdou vkládat komentáře. Přesněji řečeno, po vložení a odeslání se nezobrazí.

+1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK