Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

USA začínají odvolávat prezidenta. Trumpa impeachment neoslabí

V americkém Senátu se schvalují pravidla procesu s Donaldem Trumpem. Jak z něho vyjde prezident, jak obě hlavní americké strany a jak americká demokracie?

Pokus o odvolání Donalda Trump se váže k jedné vcelku přehledné kauze. Donald Trump telefonoval na konci loňského července s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Během hovoru údajně Trump Zelenského žádal, aby zařídil nově otevřít vyšetřování ukrajinské společnosti Burisma. Aby k tomu ukrajinského prezidenta dotlačil, vyhrožoval pozastavením americké finanční pomoci. Donald Trump a jeho okolí jakékoli výhružky popírají.

Proč by Trump vůbec něco takového mohl chtít? V dozorčí radě Burismy ještě nedávno seděl syn bývalého amerického viceprezidenta Joea Bidena. Jednoho z možných kandidátů demokratů v letošních prezidentských volbách. Mediální propírání jeho syna by mohlo Bidenovy šance ve volbách srážet dolů.

Křeslo pro viceprezidentova synka

Burisma Holdings je skupina firem zaměřených na energetiku, zejména na těžbu zemního plynu. Sídlí v Kyjevě, zapsaná je na Kypru. Vlastní ji (skrze další kyperské eseróčko) oligarcha (a někdejší ministr životního prostředí a přírodních zdrojů v Janukovyčově vládě) Mykola Vladislavovič Zločevskyj. Hunter Biden byl členem dozorčí rady od dubna 2014 do dubna 2019.

Proti Burismě, jejímu vlastníkovi i jejím dceřinkám se na Ukrajině vedla řada vyšetřování a řada jich skončila kvůli liknavosti prokurátorů. I vyšetřování z dubna 2014, které vedl britský Úřad pro závažné podvody, skončilo, když Ukrajina nebyla s to dodat podklady. V říjnu 2019 oznámil generální prokurátor Ruslan Rjabošapka, že vyšetřování budou obnovena. Pokud jde o Bidena mladšího, Rjabošapka i jeho předechůdce v úřadě výslovně řekli, že nemají žádné důkazy o tom, že by se v souvislosti s Burismou dopustil čehokoli špatného.

Obamův viceprezident Joe Biden se na Ukrajině angažoval po Majdanu, v letech 2014–2016, zasazoval se za boj proti korupci a přimlouval se za odvolání tehdejšího prokurátora, u kterého řada korupčních kauz „zamrzala“. Trump a jeho právník Rudy Giuliani ovšem tvrdí, že to bylo v zájmu Bidena juniora…

Joe Biden i jeho syn Hunter sice popírají jakékoliv pochybení, ale už to, že Hunter v Burisimě vůbec byl nepůsobí dobře a zavání nepotismem. Joe Biden říká, že si angažmá svého syna v Burismě nebyl vůbec vědom. Zpětně ale přiznává, že mohlo působit nevhodně. A Hunter dokonce dnes říká, že bylo chybou.

Impeachment, který dolní komora Kongresu odhlasovala v půlce prosince, prezidenta obviňuje jednak z tohoto zneužití pravomocí s cílem získat nekalou volební výhodu a z obstrukcí následného vyšetřování.

Konečně slušná záminka?

Šéfka demokratů v dolní komoře Nancy Pelosiová byla kvůli impeachmentu už rok pod tlakem levicovějšího křídla demokratů. Tehdy čerstvá zastupitelka Rashida Tlaibová hned po svém nástupu do funkce slavně (a kontroverzně) volala „We’re going to impeach this motherfucker!” Podobně agresivní byli další straníci víc nalevo, Pelosiová a další demokraté blíž politickému středu byli opatrnější a dlouho odolávali.

Radikálnější demokraté viděli důvody pro impeachment leckde: od obstrukcí vyšetřování možného ovlivňování amerických voleb Ruskem přes rasismus a neschopnost udržet státní tajemství až po politiku vůči imigrantům na jižní hranici Států. Podle středovějších demokratů přišla vhodná chvíle až s ukrajinským telefonátem. Pravděpodobně proto, že je to kauza daleko konkrétnější a údajný prohřešek snáz definovatelný. Na druhou stranu je ale téma obyčejnému Američanovi poměrně vzdálené, poskytnutí nebo pozdržení pomoci Ukrajině – a zahraniční politika obecně – prostě není pro voliče priorita.

Každopádně impeachment byl odhlasován a teď je řada na senátorech, aby posoudili, jestli jsou žalované prohřešky důvodem pro odvolání prezidenta. Jak jsem naznačoval v předchozím historickém exkurzu o impeachmentu, neexistuje definice „velezrady, úplatkářství nebo jiných těžkých zločinů a trestných činů“, které dávají Kongresu možnost (nikoli povinnost!) odvolat prezidenta. Posuzování impeachmentu v Senátu je vždycky také politické.

Průlet historií: Koho neodvolali

Když se řekne impeachment, většina lidí si vzpomene buďto na Richarda Nixona, nebo na Billa Clintona. Byly to mimochodem dost rozdílné případy. První impeachment vůbec je podstatně vzdálenější v čase a vybaví si ho málokdo, šlo o Andrewa Johnsona, který by v úřadu v letech 1865–1869. Jako nášup si dáme ještě Ronalda Reagana, který sice impeachmentu nečelil – ale právě to je u něj pozoruhodné.

Johnson, Nixon, Reagan, Clinton. Impeachmenty, které nebyly

Co na to občan?

Rozhodování senátorů je samozřejmě ovlivněno i veřejným míněním a vnějšími okolnostmi. S tím souvisí i způsob, jakým se s impeachmentem vypořádávají republikáni, kteří horní komoru kongresu ovládají.

Hlavní boj se zatím vede o možnost předvolávat svědky. Demokraté obviňují republikánskou hlavu Senátu Mitche McConnella – ten z titulu své funkce navrhuje pravidla, podle kterých bude proces probíhat –, že chce proces co nejvíc zdusit a zamezit předvolání kohokoli, jehož výpověď by mohla Trumpa poškodit. Váhavě se stavěl dokonce i k možnosti předvolat Huntera Bidena (což by se naopak zajisté líbilo Donaldu Trumpovi). Bývalý viceprezident Joe Biden v prosinci nejprve řekl, že by v případě předvolání před Senátem odmítl vypovídat, krátce na to ale změnil názor.

Pro odvolání Trumpa by byly potřeba dvě třetiny senátorů, ale pro ustanovení pravidel procesu stačí prostá většina z celé stovky senátorů. Republikánů je 53, ale McConnell je nemá všecky jisté. Senátoři Mitt Romney z Utahu, Lisa Murkowská z Aljašky, Lamar Alexander z Tennessee a Susan Collinsová z Maine dali najevo, že jsou ochotni hlasovat pro možnost předvolat víc svědků, než by si přál McConnell.

Senátorku Collinsovou navíc čekají v listopadu náročné volby, a je tedy pod větším tlakem. V podobné situaci jsou ještě další tři republikánští zastupitelé. Zejména senátoři ze států, které nejsou tradičně ani republikánské, ani demokratické a obě strany v nich vyhrávají střídavě, si dávají pozor, aby je veřejnost nevnímala jako servilně loajální vůči Trumpovi. Jejich šance ve volbách by to jistě neposílilo.

Proces může poškodit všecky. Až na Trumpa

Pod tlakem nejsou jen republikánští senátoři, ale i jejich demokratičtí zastupitelé. Několik jich navíc momentálně vede prezidentskou kampaň. Senátorky Amy Klobucharová a Elizabeth Warrenová a senátor Bernie Sanders budou muset dělit svůj čas mezi náročný proces impeachmentu a kampaň ve státech jako je Iowa, New Hampshire, Jižní Karolína nebo Nevada. Klobucharová sice nemá podle průzkumů velkou podporu, na druhou stranu ji před několika dny oficiálně podpořila redakční rada deníku New York Times (která nezvykle zároveň podpořila zároveň i Elizabeth Warrenovou). Nabízí se jim samozřejmě varianta nevěnovat impeachmentu zvláštní pozornost s tím, že republikáni stejně nebudou případ posuzovat spravedlivě. Voliči by to ale spíš než jako pragmatismus mohli posuzovat jako sobecký kalkul.

Podobně cynicky chvílemi působí přístup šéfky demokratů v Sněmovně reprezentantů Nancy Pelosiové. Ta na jednu stranu na konci loňského roku spěchala na hlasování o impeachmentu s tím, že jde o kritickou otázku a že setrvání Trumpa v úřadu ohrožuje americkou národní bezpečnost, v ostrém kontrastu s tím ale pak několik týdnů odmítala články impeachmentu předat k posouzení do Senátu.

„Asi má strach předat nám svoji chatrnou práci,” popichoval rivalku McConnell. Ta v neposlední řadě neprokazuje tímto procesním chaosem příliš dobrou službu některým svým kolegům v dolní komoře. Asi třicítka z nich byla do Kongresu zvolena v roce 2018 v okrscích, ve kterých dva roky předtím vyhrál Donald Trump. Pokud zanechá pokus o odvolání Trumpa ve voličích dojem kalkulu, mohli by právě tito demokraté své podpory pro impeachment v listopadových volbách litovat.

Finmag v novém!

Finmag předplatné

Cti chudoba netratí. Prý, měřit se to nedá. Inteligence jakžtakž ano. A vědci se doměřili k poznatku,že chudoba debilizuje. Behaviorální ekonom Petr Houdek vysvětlí jak.

Multimilionáři, kteří se dostali do čela Argentiny, Chile a Paraguaye, slibovali neúplatnost a manažerské superschopnosti. Místo úspěchů rána za ranou. Řídili estado jako firmu.

Odstěhovali jste se za město? Ti, co bydlí v něm, vám dotují bydlení, ani o tom nevědí. Ale počkejte, jak vás vyškolí, až se zdraží benzin. Architekt Peter Bednár o bydlení, které spojuje nejhorší z města i venkova.


S šancemi demokratů na odvolání Trumpa to nevypadá příliš nadějně a proces zavaří kongresmanům z obou stran. Trumpovi ale nemá pokus potenciál příliš uškodit. Naopak se mu může hodit, když se proces bude natahovat a dál bude vázat pozornost a utrácet čas jeho rivalů. Na druhou stranu ale není příliš pravděpodobné, že by Trump byl schopný z impeachmentu vytřískat nějaký výrazný nárůst podpory. Politická polarizace je ve Spojených státech na vrcholu a jeho fanoušci jsou dávno aktivizovaní: Trump tedy nemá mnoho šancí objevit nějaké skryté ložisko vlažných podporovatelů, kteří by se za něj kvůli impeachmentu začali silněji stavět.

Inflace impeachmentů

Zajímavější je vliv, který může mít neúspěšný pokus o odvolání na to, jak bude nástroj impeachmentu vnímán do budoucna. Přinejmenším od dob Billa Clintona zažívá prudkou inflaci. Přitom předchozích 200 let byl považovaný za krajní možnost. Neúspěch demokratů by tak mohl inflaci zchladit: obě strany by k impeachmentu ve světle pravděpodobného selhání mohly přistupovat opatrněji. Pro vyhrocenou americkou politickou debatu by to mohla být pozitivní změna.

„Americká demokracie se vypořádává s nepopulárními a nerozumnými prezidenty tak, že je kontroluje, balancuje a paralyzuje do konce mandátu,” píšou Joshua Matz a Laurence Tribe ve své knize To End a Presidency. Podtrženo sečteno bude impeachment Trumpa asi špatnou zkušeností pro demokraty, Trumpovi může být lhostejný, ale americké demokracii by snad nakonec mohl i prospět. Bylo by ale na místě tuto případnou změnu doplnit také omezením moci prezidenta, která v rámci amerického systému obzvláště v posledním půlstoletí nebývale nakynula.

Fotografie s citátem kongresmanky Tlaibové z prosincového San Franciska: Sundry Photography / Shutterstock.com

Matěj  Schneider

Matěj Schneider

Publicista. Redaktor serveru A2larm, kde mimo jiné ve spolupráci s projektem Voxpot připravuje podcast Redneck o americké politice. Na Radiu Wave několik let vedl technologickou rubriku Děrné štítky, momentálně připravuje... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

R. S. | 22. 1. 2020 15:03

Trocha souvisejícího čtení o tom, jak byl původně impeachment navržen a co se z něj dnes stalo:
https://cs.gatestoneinstitute.org/15124/trump-obzaloba
https://cs.gatestoneinstitute.org/15169/zneuziti-impeachmentu

Když se soudy (zde je jím senát) účelově používají jako klacek na někoho, kdo se mi prostě jen nelíbí, je to podle mě mnohem větší problém než např. jakýkoliv možný obsah telefonátu na Ukrajinu. Demokratická strana v tomto zjevně ztratila soudnost. Dostat svého nepřítele za mříže nebo z úřadu za cenu, že země fakticky přestane být právním státem, je značně krátkozraké.

Ale politika bohužel je krátkozraká a tak se atributy právního státu postupně demontují, aby nepřekážely PR v televizi nebo na sociálních sítích. Účel světí prostředky a v dnešní povrchní době jde víc o zdání než o fakta. Není to samozřejmě jen problém USA, dělá to i Evropa a my nejsme výjimkou. Soudě podle toho, s jakou lehkostí se vzdáváme osvícenských výdobytků civilizace, nás čekají smutné časy.

+10
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK