Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Nejen pohlaví. Proč by mělo být možné legálně si změnit věk

Dávno se o ní mluví, oficiálně se proti ní bojuje – a pořád je diskriminace kvůli věku běžná. Když vám popáté nedají práci, protože jim podle občanky přijdete staří, nebylo by elegantní řešení prostě si pár let škrtnout? Zvlášť když se beztak na svoje roky necítíte?

Řekněme, že v průměru jste v lepší formě než ostatní lidé ve vašem věku. Zvládáte víc než oni: jste rychlejší, čilejší, živější. Cítíte se a identifikujete se mladší, než je váš oficiální věk. Navzdory vší té mladistvé energii jste ale taky diskriminováni kvůli vyššímu věku. Nedaří se vám sehnat práci – anebo ano, ale možná že berete méně než vaši mladší kolegové prostě jenom z toho důvodu, že jste v letech. Otázka tedy zní: měli byste mít možnost změnit si svůj „oficiální“ věk, abyste se vyhnuli této diskriminaci a aby váš nový věk lépe pasoval k tomu, jak sami sebe identifikujete a jak se sami cítíte?

Tři podmínky pro omlazení

Loni otázka přestala být čistě hypotetickou, když 69letý Holanďan Emile Ratelband požádal soud, aby změnil datum jeho narození tak, aby byl o 20 roků mladší; měl za to, mu to pomůže k větším úspěchům na online seznamkách. Nad Ratelbandovými motivy bychom mohlli kroutit hlavou, docela dost lidí ale ke své snaze stát se oficiálně mladšími přistupuje naprosto vážně. A je tu hned několik dobrých morálních důvodů, proč by se jim to mělo umožnit. V zásadě nejsem ani proti tomu, aby také mladší lidé mohli svůj věk navýšit, pro účely tohoto textu se ale budu soustředit jenom na otázku snižování oficiálního věku.

Změna věku by měla být povolena, pokud budou splněny následující tři podmínky.

Zaprvé: je tu riziko, že „omlazovaná“ osoba bude diskriminována na základě svého věku.

Zadruhé: tělesně a mentálně je daná osoba v lepší kondici, než by bylo důvodné očekávat na základě jeho nebo jejího formálního věku (jinými slovy, daný člověk je biologicky mladší, než kolik ukazuje jeho občanka).

Zatřetí: této osobě přijde její oficiální věk neadekvátní.

Whisky v lahvi nestárne

Myšlenka změny „zákonného věku“ vždycky vyvolá několik bezprostředních námitek. Někdo například namítá, že měnit věk není možné a že společnost nemůže něco, co je nemožné, dovolit. Tu námitku můžeme interpretovat dvojím způsobem.

Buďto tak, že věk je vždycky a nezbytně věkem chronologickým. Věk je tu z definice pouze změřením objektivního času, po který něco existuje, a ničím víc. A jelikož člověk nemůže cestovat zpátky v čase, tak taky nemůže jen tak změnit svůj věk.

Při druhé interpretaci se uvažuje tak, že změna věku by v praxi znamenala přepis data narození v osobních dokladech. A protože buďto platí, že se člověk nějaký konkrétní den narodil, nebo se ten den nenarodil, změněné datum narození by dávalo lživé informace, proto by se v oficiálních dokumentech taková změna neměla povolovat.

První interpretace není tak docela přesvědčivá. Není pravda, že by věk nutně odkazoval jenom k času, po který něco existuje. Například whisky nestárne v lahvi – její „věk“ odkazuje k časovému úseku mezi destilaci a lahvováním. 21letá whisky zůstává 21letou whisky i když byla ještě navíc deset let v lahvi. Čili přestože whisky existuje technicky už 31 let, my říkáme (správně), že whisky je 21letá. To proto, že chronologický věk u whisky nehraje žádnou roli.

A teď si představte, že jednou bude možné zmrazit živou lidskou bytost v kryokomoře při velmi nízkých teplotách na několik desítek let a tímto způsobem snížit její biologické stárnutí na nějakou desetinu normální rychlosti. Člověk, kterého by takhle zmrazili ve 40 letech a probudili za 100 let, by byl biologicky v kondici padesátníka. A ani zákon by k němu bezesporu neměl přistupovat jako k 140letému – přestože právě tak dlouho by existoval.

Možná říkáte, že co je přípustné pro zmražené lidi v hypotetickém scénáři, nemusí být taky přípustné pro skutečné lidi v reálném světě. Rozdíl mezi myšlenkovými experimenty tohoto typu a případy z reálného světa je nicméně rozdíl jen do určité míry, není to rozdíl principiální: i v reálném světě stárnou lidé různým tempem.

Jak rychle naše fyzické a mentální funkce chřadnou a jak rychle se naše buňky zhoršují, záleží na mnoha faktorech, jako je genetika, epigenetika, životní styl a návyky jako způsob stravování nebo to, jak se hýbeme. V geriatrické medicíně se běžně používá pojem biologický věk. Možná neexistuje shoda na tom, jak by se takový věk měl určovat, ale některé odhady biologického věku dokážou předpovídat úmrtnost přesněji, než dokáže chronologický věk. Lidé, kteří existují stejně dlouho, můžou biologicky stárnout různým tempem. Proč by tedy musel být jejich legální věk stejný, když se liší jejich věk biologický?

Věk bez data narození

Druhá interpretace námitky vůči změně legálního věku říká, že by si taková změna vyžádala falšování data narození v osobních dokladech. Abychom pochopili problém této námitky, musíme si uvědomit, že něčí datum narození nás zajímá jen při ojedinělých příležitostech. Když si teenager zkouší koupit alkohol, chce prodavač znát jeho datum narození jen z toho důvodu, aby si mohl spočítat, jestli už dosáhl dostatečného věku, aby směl pít alkohol. Datum narození je jenom způsob, jak se dobrat této informace – ne že by ho chtěla ta prodavačka znát samo o sobě.

Co kdyby byly naše osobní dokumenty byly jenom aplikace pro chytrý telefon, které by ukazovaly věk (30 let) přímo, a ne nepřímo přes datum narození (7. listopadu 1989)? Pokud na chronologickém věku nezáleží, jak jsem se pokoušel doložit, pak by lidé měli mít právo změnit „věk“ ve svých občankách tak, aby korespondoval spíš s jejich biologickým než chronologickým stářím. Nešlo by o lhaní ani falšování záznamů, protože by se tu zkrátka nevyskytovalo žádné datum narození, které by šlo falšovat (připomínám, že v tomto hypotetickém scénáři je věk člověka přímo viditelný, v reálném světě je zřetelný jen nepřímo skrze datum narození). Pokud by ale změna věku měla být povolena v tomto hypotetickém scénáři, proč by neměla být povolena v reálném světě? Je snad pouhý fakt, jak prezentujeme svůj věk – přímo tvrzením, kolik nám je, nebo nepřímo sdělením našeho data narození (a následným počítáním let) – opravdu tak zásadní? Neřekl bych.

Finmag na Mars!

Finmag předplatné

„Nejvíc vidět jsou Troškové gastronomie. Ti, co si nemuseli odstát provoz, kdy vaříš pro plnou restauraci,“ říká kuchař-samorost Michal Hugo Hromas a tančí mezi ohni, na kterých chystá svatební menu.

Tak jako materiál točený na Husákových narozeninách vznikly záběry z demonstrace 17. listopadu jen jako dokument pro archiv. Vracíme se s jejich autory na Národní třídu.

Téma: doprava. Elektrické motory dominovaly nad spalovacími. A zase budou. Jaké jsou plány a jaká realita v budování železnic a dálnic. Neznámé oběti 11. září: lidi, co kvůli strachu z létání jeli autem.


Možná se obáváte, že změna zákonného věku by mohla vést k jistým nepříjemným situacím. Řekněme, že 70letý muž si chce nechat změnit věk na 50. A řekněme dále, že když mu bylo 18, narodila se mu dcera. Pokud by se ze sedmdesátníka stal padesátiletým, pak by se taky stal formálně mladším než jeho dvaapadesátiletá dcera. Takový důsledek je možná něčím kontraintuitivním, na co jsme v naší úvaze dosud nenarazili. Není to ale snad nutně nemožné. Jen proto, že je něco neobvyklé, nemusí to znamenat, že je to špatné.

Formální změna věku by měla být povolena, protože může zabránit újmě diskriminací, zatímco sama o sobě nikomu neubližuje. Mohlo by se stát, že skutečný chronologický věk člověka by bylo snadné zjistit i poté, co si ho tento člověk formálně změnil. Ani to by nás ale nemělo vést k závěru, že změna věku je za všech okolností špatný nápad a že by neměla být za žádných okolností povolená.

Diskriminace lidí na základě věku je reálný jev. Samozřejmě: měli bychom se zaměřovat i na předsudky a nespravedlivé postoje vůči starším lidem. Jenže pokud jde o změnu kulturních postojů k věku, nejsem příliš optimistický. Pro člověka, který čelí diskriminaci, se změna věku nabízí jako praktické a snadno proveditelné řešení.

Z originálu, který vyšel na AEON.co, pro Finmag přeložil Kamil Hrabal

Aeon counter – do not remove
Joona  Räsänen

Joona Räsänen

Joona Räsänen je bioetik. Pracuje na Osloské univerzitě. Zkoumá epigenezi a bioetiku růstu lidských embryí. Věnuje se také aplikované filozofii. Jeho práce se objevují v časopisech Bioethics, Journal of Medical Ethics a Medicine,... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 22 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Zoidberg | 7. 11. 2019 00:44

Nebylo by spíše schůdnější úplně se zbavit věku jako veřejné informace? Udělat z něj více intimní číslo. Třeba jako délku penisu. :) Plnoletý člověk by neměl mít povinnost komukoliv věk sdělovat. Osobně bych se vykašlal i na oslavy narozenin a časem bych na svůj věk jednoduše zapomněl. Kdyby se mě pak někdo na něj zeptal, mohl bych upřímně odpovědět, že nevím. :)

+70
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jan Volák | 8. 11. 2019 13:35

A proto bych jí nejdřív pozval na rande, nebo s ní dal nějakou písemnou řeč a buď by prošla do dalšího "kola" nebo neprošla. Asi bych si jí neškrtl na seznamu, protože může být ošklivá nebo stará.

-4
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK