DOvezeme, DOdáme

Na počátku byl virtuální akcelerátor Inveo.cz. Sada nástrojů pro internetové obchodníky, kterou tvořily aplikace pro rozesílání hromadných e-mailů, tvorbu a správu e-shopů nebo pro optimalizaci výkonnostních kampaní. Funkce přibývaly jedna za druhou a podobně rychle i klienti. Ke spokojenosti ale Michalovi Menšíkovi, majiteli a zakladateli (na úvodní fotce vlevo), pořád něco scházelo.

„Být silný v internetovém prostředí je prima, jenže je to jen část koláče. Většina obchodníků totiž nabízí reálné produkty, nikoliv data. A ty produkty je potřeba k zákazníkům nějak dostat. Ideálně co nejrychleji a až domů. Když se mi proto na konci roku 2016 naskytla možnost převzít DoDo, všechno do sebe zapadlo,“ dodává Michal, který založil Inveo v roce 2009 a po osmi letech podnikání věděl, že se podobná šance nemusí opakovat.

Restart

Skupina miliardáře Karla Komárka KKCG, od níž Michal projekt odkoupil, představila DoDo světu o rok dříve jako „osobního asistenta, který šetří čas a nervy“. Jenže na rozdíl od Spojených států, kde se KKCG inspirovala, služba v Česku nezískala ani zdaleka tolik zákazníků, kolik si investoři naplánovali. Když ji Michal kupoval, tvořilo ji deset kurýrů, kteří se dělili o dvě auta a pět lidí v zázemí. Paběrkovala. A tak bylo logické, že do plánů holdingu s multimiliardovými obraty nezapadala. Měla ale základní infrastrukturu a taky zainvestováno do značky. Lepší než začínat od nuly. Vyplatilo se?

Dva a půl roku od akvizice má DoDo víc než pět stovek kurýrů, tři stovky automobilů, kola a testuje elektrické mopedy. K tomu má 4,5 milionu eur na další rozvoj a expanzi do zahraničí. Zdá se, že to byla dobrá koupě. Růst byl ale pořádně vydřený.

„Že je městská logistika komplikovaný byznys, jsme tušili, že to ale bude takhle těžké, to jsme nečekali,“ přiznává Michal Menšík. Jeho vzorem je Amazon. Imponuje mu, jak efektivně dokáže zapojovat externí partnery, budovat franšízy a prošlapávat cestu bez ohledu na to, jak to dělají ostatní. V Česku ho zase baví, jak o podnikání přemýšlí Rohlík nebo Košík.

Jednu výhodu ale na podnikání v distribuci na krátké vzdálenosti přece jen vidí. „Je to tak těžký byznys, že v něm dnes, kdy jsme přežili porodní bolesti, v Česku prakticky nemáme konkurenci. Často jen kroutím hlavou, když vidím, kdo všechno se pokouší do rozvozu vstoupit. Přijde mi, že snad každý e-shop dostane v nějaké fázi svého života nápad, že si bude věci doručovat sám,“ doplňuje Martin Marek, managing director DoDo (na úvodní fotce vpravo), který se rozhovoru účastní.

Drtivá většina pokusů skončí neúspěchem. I tak ale musí velká města čelit nájezdu poloprázdných dodávek a jejich frenetických řidičů. Ucpávají se. Není kde zaparkovat. V čem je DoDo jiné?

GAIA

„Koupit si sto, dvě stě aut je dneska docela snadné, ale zajistit, aby auta jezdila maximálně vytížená po optimalizovaných trasách, a ještě na tom vydělávat, to už je oříšek. Pokud chcete uspět, musíte být chytřejší než ostatní. Jen tak můžete být levnější a spolehlivější, a v důsledku nemít nouzi o velké i malé klienty,“ vysvětluje mi Martin.

Proto DoDo investovalo desítky milionů korun do vývoje vlastní logistické platformy GAIA. Pokrývá finanční procesy: eviduje, kolik hotovosti kurýr veze a kolik peněz lidé zaplatili kartou. Automatizuje správu autoparku: řekne, kdy musí auto do servisu nebo jak jsou jednotlivá auta vytížená vzhledem k nasmlouvanému nájezdu. Kontroluje chování řidičů: centrála okamžitě ví, kdo jel na padesátce osmdesát nebo si zbytečně protáhl optimální trasu, kterou GAIA upravuje podle aktuálního provozu.

„Náš systém se navíc dokáže učit a zdokonalovat z dat, která služba každý den generuje. Proto už dnes dokáže předvídat, odkud, kam a kdy se toho nejvíc poveze, a nabízet tak zlevněnou přepravu komukoliv, kdy by potřeboval převézt zboží po předpokládané trase. Výhledově chceme na poptávky nejen reagovat, ale sami taky generovat nabídku,“ bere si slovo Martin.

„My vyděláme víc, klienti budou mít službu levnější a po městě bude jezdit míň aut. Vyhrají všichni,“ doplňuje Michal Menšík. Pro správnost predikce je ale zcela zásadní množství dat. Čím víc jich je, tím je odhad přesnější a celý systém spolehlivější.

„Někdy jsou čísla opravdu kouzelná. Zrovna před rozhovorem jsem porovnával, jak a kdy si lidé objednávají z dvaceti franšíz KFC po celém Česku. A křivka poptávek je jako přes kopírák,“ popisuje Martin. A neplatí to jen pro fast foody. Každý segment, dovoz potravin, rozvoz jídla, ale třeba taky elektro, má během dne své špičky, s nimiž můžete počítat, pracovat, kapacitně je vyrovnávat s ostatními provozy.

Už se to veze

Cesta k vašim dveřím dnes

Cesta k vašim dveřím zítra

Dodávkoví robůtci

Štvou vás na chodnících elektrické koloběžky? Budete ještě vzpomínat. Po Los Angeles od letoška rozváží jídlo robůtek Serve, v lednu své autonomní vozítko Scout představil Amazon. Další modely mají podobu skříní s mnoha přihrádkami, do kterých vás k nákupu či večeři pustí kód nebo appka. Výhody jsou jasné: ušetří se za kurýra a vozítko si sezobne jen něco málo elektřiny.

Drony

I když se do vývojů bezpilotních vrtulníčků jako první pustily korporace jako právě Amazon, masivnímu nasazení ve městech brání kromě technických problémů i legislativa. Osvědčují se ale pro rychlé dodávky potřebného materiálu, třeba zdravotnického, do nedostupných oblastí. Na brufen za oknem hotelu v zasněženém Špindlu se ale ještě pár silvestrů spíš netěšte.

Nákladní tramvaje

Za první světové války převážely tramvaje po Praze nejen uhlí nebo potraviny, ale i mrtvé z nemocnic na hřbitovy. Po Brně jezdily nákladní tramvaje ještě v šedesátých letech. Na pražské koleje by teď mohly do několika let vyrazit tramvaje popelářské. Robůtek přiveze – tramvaj odveze. Výrobci dodávek a malých náklaďáků už musejí být opocení.

Velcí i malí

Z předchozích vět je patrné, že se z DoDo stala firma cílící primárně na velké klienty, jako jsou KFC, Tesco, Datart nebo Komerční banka. Původní myšlenka kurýrní služby, s níž přišla ještě KKCG, ale funguje i nadále. „Stále jsme připravení pomoci každému, kdo zavolá,“ upozorňuje Michal. Už nejde jen o dovezení zapomenutého notebooku z práce nebo vyzvednutí obleku z čistírny. Novinkou, kterou DoDo právě testuje se Škodou Digi Lab, je zavážení zásilek do kufrů aut. Kurýr odveze vaše auto do servisu, kde ho pro službu upraví, přiveze vám ho zpět a vy pak, kdykoli budete něco potřebovat, už jen dáte vědět, kde zrovna parkujete. Nákup z Alzy nebo dárek pro drahou polovičku najdete uložený v kufru. Bude po službě poptávka v Česku? Michal ani Martin zatím nechtějí odhadovat. Hodně záleží na ochotě automobilek instalovat software do nových aut automaticky a bez příplatku.

Další vychytávkou jsou pak pojízdné cyklonabíječky pro elektroauta. Cyklista u vozu vytáhne kabel a doplní šťávu, díky které dojedete k nejbližší klasické zásuvce.

Skóre

Zajímá mě, jak ve firmě řeší pokuty za špatné parkování nebo rychlou jízdu. „Pokud řidič překročí rychlost, víme to dřív než policie a jsme nekompromisní. Když ale někdo dostane pokutu za parkování na chodníku, protože jinde prostě zaparkovat nešlo, nenecháme ho v tom. Občas to v Praze jinak nejde. Pak platíme my,“ odpovídá Martin.

Každý kurýr má ve firmě své skóre. „Hodnotíme jak tvrdé ukazatele, dodržování rychlosti, průměrnou spotřebu, intenzitu a frekvenci brždění a akcelerace nebo způsob zatáčení, tak měkké proměnné, mezi něž patří spokojenost zákazníků a naše interní hodnocení. Svou roli hraje ale i to, jak dlouho s námi člověk ve firmě je, a řada dalších věcí,“ poodkrývá Michal. Trochu mi to připomíná čínský sociální kredit. Jenže tady si každý může vybrat, jestli se chce hry zúčastnit.

Jsem zvědavý, jestli vědí, kdo má momentálně nejvyšší skóre. Prý ano, ale jméno se nedozvím. I přes poměrně striktní dozor se DoDo pyšní velmi nízkou fluktuací. Tipoval bych, že se každý rok protočí půlka zaměstnanců, ve skutečnosti je to ale prý jen pár procent. A firma dál nabírá. Za konjunktury se logicky kouká i po zahraničních pracovnících. A taky po robotech a dalších autonomních vozítkách. Tady si ale ještě stoprocentně budeme muset pár let počkat. Problémy nejsou jen v technologii, ale především v legislativě.

Pěšáci

Kromě automobilů, cyklistů a elektrických motorek jsou pro doručování po městech klíčové taky nohy. „Pěšáci jsou v mnoha případech výrazně rychlejší než auta. Kurýr dostane místo auta triko a po krátkém proškolení může vyrazit do boje,“ vysvětluje Martin.

„Ano, vyzkoušel jsem si to,“ odpovídá mi Michal na otázku, jestli někdy sám vyrazil do terénu. Po Praze lidem rozvážel koblihy a vozil i kyblíky se smaženými kuřaty. „Bavilo mě, že hned vidím výsledek své práce. Když vedete firmu, pořád musíte čekat, jestli něco zafunguje, nebo ne.“ To Martin zatím výrazně zelené triko s logem firmy do terénu nevzal. „Nejsem ten nejhvězdnější řidič, takže jestli na to někdy dojde, půjdu raději po svých,“ doplňuje s úsměvem.

Lidi DoDo nevozí. Všechno ostatní ano. Tedy pokud vaše poptávka neporušuje zákony. „Už jsme jeli naladit televizi, zachraňovat zraněného holuba nebo vynést z bytu pavouka, protože paní trpěla arachnofobií. Častěji ale vozíme kufry na letiště, sháníme svatební dary nebo vozíme sudy piva, gril a pípu na party. Včetně instalace a následného odvozu,“ vypočítává Michal.

Jen houšť

Seznam přání je stejně dlouhý jako seznam klientů. Jejich potřeby řeší nejen v Praze a Brně, ale i v dalších osmnácti větších českých městech. Navíc se právě rozbíhá expanze na Slovensko, do Polska a v plánu je i Maďarsko. „Na Slovensku mají mnohem komplikovanější systém zaměstnaneckých úvazků. Navíc je skoro nemožné kohokoliv propustit. Na druhou stranu třeba v Polsku nás šokovala očekávání našich partnerů. Zatímco v Česku garantujeme doručení jídla do dvaceti minut od vyzvednutí, v Polsku stačí stejnému klientovi hodina a půl. Asi mají rádi studená jídla. Když nabízíme klasické české časy doručení, jen kroutí hlavou a říkají: proč, vždyť to nikdo nepotřebuje,“ popisuje Martin.

Zajímá vás, kolik DoDo stojí, když si ho objednáte třeba na vyzvednutí zapomenutých svatebních koláčků? A jak to celé funguje? „Operátor si hlídá několik proměnných: předpokládanou cenu věci, pokud ji pro vás máme koupit, vzdálenost, časovou náročnost, dostupnost kurýra a taky čas doručení. Jakmile operátor společně se systémem vše propočítá, oznámíme vám cenu. Když ji akceptujete, jdeme do toho,“ dozvídám se od Martina.

A co když bude produkt dražší, nebude k dostání v prvním obchodě, ale až ve třetím nebo se objeví jiné komplikace a cena poroste? „V tom případě klienta oslovíme telefonicky nebo třeba přes facebookového messengera, popíšeme, co se stalo, a zeptáme se, jestli souhlasí s vyšší cenou,“ odpovídá.

Miliarda

Jak to s projektem vypadá po finanční stránce? „Letošní obrat chceme mít 200 milionů korun. A pravděpodobně vygenerujeme i pár milionů zisku. Každý rok zatím rosteme o stovky procent. To chceme udržet,“ plánuje Michal. Tímhle tempem by firma měla pokořit miliardu zhruba za dva a půl roku. Pomoci by měl i nový investor, přicházející s částkou přesahující 125 milionů korun. Dohoda se právě dotahuje, takže detaily si Michal s Martinem nechávají pro sebe. Nedozvím se ani, kolika procent z podílu se bude muset Michal vzdát.

Ptám se proto alespoň, jestli miliony rozpustí na prémiích pro věrné zaměstnance, nebo je chce použít na něco jiného. „Jasně, většina půjde Martinovi a šéfce komunikace, za to, že tenhle rozhovor dohodla,“ odpovídá Michal s nadsázkou. Pak už mi ale s vážnou tváří vysvětluje, že peníze potřebují na investice a taky na optimalizaci cash-flow při expanzi do dalších měst, kde DoDo z principu nebude vydělávat hned. Jak ale potvrzují čísla ze zahraničí i rostoucí obraty českých e-shopů, klienti jsou. A bude jich čím dál tím víc.