Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ústava demokracii ve Spojených státech nespasí

Americká ústava vznikla proto, aby dostala zpátky do lahve džina demokracie a upevnila moc státu. Ústava nepomohla při boji proti monopolům nebo proti segregaci a bylo by pošetilé domnívat se, že pomůže s Trumpem.

Když whistleblower z americké výzvědné služby obvinil prezidenta Donalda Trumpa, že dával „nepřiměřené sliby“ vedení cizího státu, znovu to rozdmýchalo naděje, které se předtím upínaly ke zprávě zvláštního zástupce Roberta Muellera. Hodně lidí, které popuzuje Trumpovo překračování norem, ohýbání pravdy a polarizující prezidentství, bylo přesvědčeno, že ho systém nějak ukázní, sváže mu ruce nebo ho odstraní. Tyto naděje byly scestné tehdy a jsou scestné i dnes.

Voliči, kteří mají plné zuby Trumpa i republikánské strany, která za ním loajálně stojí, by neměli spoléhat na to, že Trumpa ke zodpovědnosti povolají inisdeři z Washingtonu nebo nějací pohádkoví spasitelé. To je úkol společnosti, v první řadě u volebních uren, v případě potřeby pak při protestech v ulicích.

Ta představa, že Spojené státy můžou zachránit insideři z Washingtonu a americká ústava, je součástí obecného narativu o původu amerických institucí. Příběh se vypráví tak, že Američané za svou demokracii a své svobody vděčí tomu, jak brilantně a prozíravě otcové zakladatelé nastavili systém se správnými typy brzd a protivah, oddělením jednotlivých mocí ve státě a dalšími pojistkami.

Ve své nové knize Úzký koridor: Státy, společnosti a osud svobody vysvětlujeme, že takhle demokratické instituce a svobody nevznikají. Spíš se rodí z mobilizované společnosti, z její důraznosti, z ochoty vyjádřit svou vůli u volebních uren – a když to nejde jinak, tak z ochoty vyjít do ulic. Spojené státy nejsou výjimka.

Finmag na Mars!

Finmag předplatné

„Nejvíc vidět jsou Troškové gastronomie. Ti, co si nemuseli odstát provoz, kdy vaříš pro plnou restauraci,“ říká kuchař-samorost Michal Hugo Hromas a tančí mezi ohni, na kterých chystá svatební menu.

Tak jako materiál točený na Husákových narozeninách vznikly záběry z demonstrace 17. listopadu jen jako dokument pro archiv. Vracíme se s jejich autory na Národní třídu.

Téma: doprava. Elektrické motory dominovaly nad spalovacími. A zase budou. Jaké jsou plány a jaká realita v budování železnic a dálnic. Neznámé oběti 11. září: lidi, co kvůli strachu z létání jeli autem.


Ústava pro silnější vládu

Zakladatelé USA, podobně jako ekonomické a intelektuální elity v tehdejší Británii, usilovali o vytvoření zákonů a institucí, které by podporovaly silný, způsobilý stát, ovládaný podobně smýšlejícími vládci. Několik z nich za nejlepší uspořádání považovalo určitou formu monarchie.

Ústava Spojených států z roku 1787 tyto představy odrážela. Neobsahovala listinu základních práv a zakotvila řadu nedemokratických prvků. A nešlo o nějaká přehlédnutí. Hlavním cílem zakladatelů bylo zklidnit sílící demokratický zápal obyčejných Američanů a postavit do latě zákonodárné sbory jednotlivých států, kterým značnou moc přisoudily Články Konfederace, které ústavě předcházely.

Když skončila válka za nezávislost, hodně lidí uchvácených příslibem nových svobod se chtělo aktivně podílet na tvorbě politiky. Státy reagovaly na všelidový tlak a promíjely dluhy, tiskly peníze a zvyšovaly daně. Mnoha zakladatelům, zejména Jamesi Madisonovi, Alexanderu Hamiltonovi a Georgi Washingtonovi, jejich rozhazovačnost a autonomie připadaly rozvratné. Účelem ústavy, jejíž návrh vypracovali, bylo nejen řídit národní hospodářskou politiku a obranu, ale také dostat džina demokracie zpátky do láhve.

Výmluvně to zdůraznil Madison výrokem, že „nejprve musíte vládě umožnit, aby kontrolovala ovládané, a hned na to ji musíte donutit, aby kontrolovala sama sebe“. Zakladatelé se vůbec nedomnívali, že je dobrý nápad, aby lidé protestovali, přímo volili své zástupce nebo se příliš angažovali v politice.

Madison vyjádřil také obavy: „Vzestup počtu obyvatel nutně zvýší podíl těch, kdo se budou lopotit pod všemi strastmi života a tajně dychtit po rovnějším rozdělení požehnaných darů. Časem jich může být víc než těch, kdo jsou usazeni nad pocity bídy.“ Ústava měla zabránit tomu, aby se touha po „rovnějším rozdělení požehnaných darů“ proměnila v praktickou politiku.

Jedním z katalyzátorů ústavy bylo Shaysovo povstání na západě Massachusetts v letech 1786–1787, kdy se zhruba 4000 lidí pod vedením veterána války za nezávislost Daniela Shayse chopilo zbraní na protest proti ekonomickým strastem, tíživým daňovým břemenům a politické korupci. Neschopnost federální vlády financovat a vyslat armádu, aby povstání potlačila, zapůsobila jako budíček: k mírnění a potlačování lidových mobilizací bylo zapotřebí silnějšího státu. Právě toho měla ústava dosáhnout.

Změna vychází z lidu

Nevyšlo to ale úplně podle plánu. Snahy zakladatelů budovat stát se setkaly s podezíravostí. Mnozí se důsledků mocného státu obávali, zejména až dojde k oslabení demokratického nutkání. Sílily výzvy k výslovnému zaručení práv lidu. Listinu základních práv začal prosazovat samotný Madison, aby k ratifikaci ústavy přesvědčil svůj stát, Virginii. Následně jako podporovatel listiny kandidoval na prezidenta a tvrdil, že je nezbytná „ke smíru se smýšlením lidu“.

Brzdy a protiváhy a oddělení mocí ústava zahrnula zčásti proto, „aby zavazovala [vládu] kontrolovat sebe samu“. Jejich prvořadým účelem ale nebylo upevnit demokratičnost Ameriky a jistotu práv lidí. Podle vize zakladatelů nebyla tato institucionální uspořádání, včetně elitního, nepřímo voleného senátu, potřebná k ochraně lidí před federální vládou, nýbrž k ochraně této vlády před přílišným demokratickým zápalem.

Nemělo by tedy překvapovat, že v přelomových okamžicích amerických dějin se demokratická práva a svobody prohlubovaly spíš vlivem mobilizace lidu než díky pojistkám systému proti přebujelé demokracii či brilantní koncepci ústavy.

Když například ve druhé polovině devatenáctého století začali americké ekonomice a politice vévodit mocní magnáti, „loupeživí baroni“, soudy ani Kongres jim otěže nepřitáhly (naopak magnáti ovládali tato odvětví vlády). Loupeživí baroni a instituce, které upevňovaly jejich moc, museli skládat účty, až když se lidé mobilizovali, zorganizovali a dokázali si zvolit politiky, kteří slíbili, že magnáty usměrní, srovnají ekonomické hřiště a posílí demokratickou účast, kupříkladu zavedením přímé volby senátorů.

Když Amerika hraje monopoly

Zástupci monopolů přicházejí do Senátu na projednávání Shermanova protimonopolního zákona. Joseph Keppler: The Bosses of the Senate (1889)

Od občanské do první světové války ovládly monopolistické praktiky takřka všechna odvětví amerického průmyslu. Ze všeho nejdůležitější byly ale železnice. Kdo přímo či nepřímo ovládal tyto železné tepny, které se postupně rozpínaly přes celý kontinent, mohl snadno opanovat celá průmyslová odvětví.

Čaj, železnice, Amazon. Jak monopoly škrtily USA

Obdobně to nebylo oddělení mocí, co v 50. a 60. letech konečně zlomilo vaz legálnímu rasismu a represi na americkém jihu. Stalo se tak přičiněním odpůrců, kteří se organizovali, narušovali systém a budovali masové hnutí, které přinutilo federální instituce k činům. Prezident John F. Kennedy se konečně nechal přesvědčit, aby zasáhl a následně zavedl zákon o občanských právech, až v reakci na „dětskou křížovou výpravu“, kdy byly 2. května 1963 za účast na protestech v Birminghamu ve státě Alabama zatčeny stovky dětí. Kennedy prohlásil: „Události v Birminghamu a jinde natolik zesílily volání po rovnosti, že už se žádné město, stát ani zákonodárný sbor nemůže rozumně rozhodnout je ignorovat.“

Jen žádné zásahy shůry

Také dnes může Spojené státy v hodině politického rozvratu a krize zachránit jedině mobilizace společnosti. Na spasitele shůry ani na brzdy a protiváhy spoléhat nelze. Navíc cokoli jiného než jednoznačná porážka u volebních uren by v Trumpových příznivcích zanechalo pocit podvodu a křivdy a prohloubila by se rozštěpení společnosti. Ještě horší je, že by vznikl precedens pro zmocnění elit k hlídání elit, což by společnost uvrhlo do větší pasivity. Co by se v takovém případě stalo, až si příště bude bezskrupulózní lídr počínat ještě hůř než Trump, jenže elity na pomoc nepřijdou?

Z této perspektivy byla největším Muellerovým darem americké demokracii zpráva, která se vyvarovala vyvolání impeachmentu, přitom ale zřetelně odhalila prezidentovu prolhanost, korupci a zločiny, aby se voliči mobilizovali s cílem uplatnit svou pravomoc a zodpovědnost nahradit špatné vůdce.

Ústava americkou demokracii nespasí. To se nikdy nestalo. Dokáže to jedině americká společnost.

Copyright: Project Syndicate, 2019. www.project-syndicate.org

Daron  Acemoğlu

Daron Acemoğlu

Daron Acemoğlu je profesor ekonomie na MIT. S Jamesem Robinsonem napsali knihu Proč státy selhávají s podtitulem Kořeny moci, prosperity a chudoby. Více o autorovi.

James A.  Robinson

James A. Robinson

James A. Robinson je profesor globálních konfliktů na Chicagské univerzitě. S Daronem Acemoğluem napsali knihu Proč státy selhávají s podtitulem Kořeny moci, prosperity a chudoby. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Mikolášek | 8. 10. 2019 10:46

Kdokoliv touží po svobodě, musí porozumět těmto zásadním faktům: 1. Každý člověk, který odevzdá peníze do rukou „vládě“, jí tím dává do rukou meč, který bude použit proti němu, aby od něj bylo vydřeno více peněz a byl udržen v porobě. 2. Ti, kteří si od něj berou peníze bez jeho svolení, je v první řadě použijí k dalším krádežím a zotročování a až poté pro ostatní účely. 3. Je zcela absurdní předpokládat, že by tito lupiči použili peníze sebrané na daních na ty účely, na které tvrdí, že budou použity. Proč by si měli přát člověka chránit, pokud si od nich nepřeje ochránit on sám? Je to stejné, jako předpokládat, že si vezmou jeho peníze bez jeho souhlasu za účelem, aby pro něj nakoupili jídlo nebo oblečení, o které nestojí. 4. Pokud člověk chce nějakého ochránce, tak je dost kompetentní, aby si ho dojednal sám. Nikdo by pak neměl příležitost ho okrást, aby ho „ochránil“ proti jeho vůli. 5. Jediný způsob, jak si lidé mohou uchovat svou politickou svobodu, spočívá v tom, že si ponechají své peníze ve svých kapsách, dokud nedostanou dostatečně uspokojivé záruky toho, že tyto peníze budou použity tak, jak si přejí, aby byly použity – pro jejich prospěch a nikoliv k jejich škodě. 6. O žádné takzvané vládě nelze se zdravým rozumem ani na okamžik předpokládat, že má čestné úmysly, pokud se jejímu jednání nedostává zcela dobrovolné podpory.

Tato fakta jsou tak důležitá a natolik očividná, že nemůžeme předpokládat, že by byl kdokoliv ochoten dobrovolně platit peníze „vládě“, aby si zajistil ochranu, pokud před tím neuzavřel explicitní a zcela dobrovolný kontrakt s tímto účelem.

Je zcela evidentní, že ani účast na volbách, ani placení daní, jak je dnes uskutečňováno, nedokazují, že by kdokoliv na sebe vzal závazek podporovat ústavu. Nemáme žádný důkaz, že ústava by byla pro kohokoliv závazná, nebo-li že někdo má nějaký smluvní závazek ji podpořit. A nikdo tudíž nemá povinnost se jí řídit.

Lysander Spooner... https://www.mises.cz/clanky/ustava-bez-autority-600.aspx

+18
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK