Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jen si to -ová škrtněte, ona si s vámi čeština poradí

Jak vidím nepřechýlenou ženskou, otvírá se mně v kapse červené pero.

Pokud jste se právě nevrátili z Marsu, musili jste si všimnout, že se Česko asi na dva týdny proměnilo v zemi lingvistů a lingvistek. Do novin a televizí si tentokrát dokonce pozvali i někoho jiného, než je populární Karel Oliva, bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český, nyní člen neformálního sdružení postarších vševědů, na které má každá redakce číslo a kteří vždycky rádi přijdou pohovořit prakticky o čemkoli. Tak vážné to bylo. Přitom se moc nestalo. Vlastně se nestalo nic, ale je dost lidí, včetně mě, kteří myslí, že se stát mělo.

Matrik(s)

Vláda projednávala návrh novely zákona o matrikách. Standardně se musela vyrovnat s připomínkami řady úřadů a institucí. A jedna věcná připomínka se týkala přechylování. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Hana Válková navrhla zjednodušit současné znění zákona a umožnit prakticky kterékoli ženě, která o to projeví zájem, komunikovat s úřady pod nepřechylovaným příjmením. Bez ohledu na její původ i bez ohledu na původ příjmení.

Připomínku zpod stolu zvedli Piráti – a nastalo ono jazykovědné třeštění. Vyznačovalo se především tím, že jen málokdo se podíval do zákona o matrikách a málokdo četl, čím vládní zmocněnkyně argumentovala. Podíl na tom kromě kolegů novinářů měli i Piráti, konkrétně Ondřej Profant, který přechylování redukoval na koncovku (sic!) -ová. Ke cti mu slouží, že další příspěvek už si nechal napsat nebo aspoň přečíst někým, kdo věci trošku rozumí a snad pana poslance přesvědčil, aby si na spořič obrazovky aspoň na tři neděle vepsal zásadu každého správného grammar nazi: Koncovka -ová neexistuje.

Finmag na Mars!

Finmag předplatné

„Nejvíc vidět jsou Troškové gastronomie. Ti, co si nemuseli odstát provoz, kdy vaříš pro plnou restauraci,“ říká kuchař-samorost Michal Hugo Hromas a tančí mezi ohni, na kterých chystá svatební menu.

Tak jako materiál točený na Husákových narozeninách vznikly záběry z demonstrace 17. listopadu jen jako dokument pro archiv. Vracíme se s jejich autory na Národní třídu.

Téma: doprava. Elektrické motory dominovaly nad spalovacími. A zase budou. Jaké jsou plány a jaká realita v budování železnic a dálnic. Neznámé oběti 11. září: lidi, co kvůli strachu z létání jeli autem.


Proč se nenechat přechýlit

Zásadní důvody, proč chtějí nepřechýlenou podobu svého příjmení mívají ženy (případně i jejich rodiny) dva. Praktický a ideologický. Praktický je ten, že svět se zmenšil a česká kotlinka i jazyk jsou malé. Člověk je každou chvíli v cizině, může mít i smíšenou rodinu a mít jiné jméno než manžel nebo otec může působit komplikace. V kontaktu s úřady, v práci, ba i v rodině.

Ideologický důvod je v tom, že přechylování je odvozování. Abychom mohli pojmenovat ženu, musíme napřed mít muže. Což není docela fér. A je přitom lhostejno, že fakticky dnes může děvče stejně dobře být pojmenováno po otci jako po matce, že po svatbě si lidé můžou vybrat jméno podle kteréhokoli z manželů, případně si můžou každý nechat svoje. Pořád platí, že se odvozuje žena od muže, myslím, že to tak vnímáme i u příjmení typu Černý/Černá; ostatně i slova primárně ženská máme ve slovnících v mužském tvaru – například těhotný.

Nejvíc ale pochopitelně dráždí přípona -ová. Její původ je totiž v přivlastňovací příponě -ův (-ova). To označení přivlastňovací sice kulhá, přesnější by bylo mluvit o příponě příslušnosti – rozhodně se přece nedá říct, že by snad pekařův císař byl pekařovým vlastnictvím –, ale používá se, žije a nese s sebou emoce. A kdopak, až na řídké výjimky, by dneska toužil být něčím vlastnictvím?

Přechylovací paradoxy

Prvním paradoxem, kterého si věru všimne málokdo, je naprostá protikladnost praktického a ideologického východiska. Ořezání jména o přechylovací formant z důvodu ideologických znamená odluku od muže a patriarchátu. U praktických důvodů jde často naopak o potvrzení vzájemné příslušnosti muže a ženy: když mají muž a žena rozdílné příjmení, musí někdy vysvětlovat, že k sobě patří, protože cizozemce ten rozdíl mate. Takže vás v prudérnější zemi nechtějí ubytovat v jednom hotelovém pokoji, problémy můžete mít na hranicích, o babičkách z druhého konce planety nemluvě.

Druhý paradox je ten, že – jak jsem zaznamenal – titíž lidé často tvrdí, jaké zlo je tzv. generické maskulinum, že říkat třeba vědcům a vědkyním jen vědci je špatné, zato říkat všem Novákům a Novákovým Novák je dobré. Vynikne to, když se podíváme na dikci zákona o matrikách. Ženy (zatím tedy jen některé) mají možnost výběru ze dvou možností: buď z příjmení „v souladu s pravidly české mluvnice“, rozuměj přechýlená (pokud náhodou nejde o příjmení např. typu Petrů, Šerých atp.), nebo „v mužském tvaru“. Protože ať chcete nebo ne, i když před příjmením Novák bude stát jméno Jarmila, i když se při skloňování nebude chovat jako normální mužské jméno, respektive bude se skloňování vzpírat, pořád budeme příjmení Novák v první řadě číst jako mužské. Minimálně ještě dekády.

Ovšem ten nejlepší paradox teprve přijde. Alespoň mně přijde nejlepší, snad proto, že je můj vlastní. Já jsem totiž zavilý přechylovač. Obzvlášť nebezpečný, protože v redaktorských a editorských funkcích můžu přechylování prosazovat (a prosazuju), seč mně síly stačí. A přece si myslím, že příslušné paragrafy zákona o matrikách mají v zákoně o matrikách projít ve znění navrženém úřadem vládního zmocněnce pro lidská práva.

Rovnost. Mezi ženami

Takže: jak to vlastně vypadá přímo v zákoně 301/2000 Sb. a v navrhované novele? Tady to máte v původním znění, se škrty navrhovanými vládní zmocněnkyní:

Paragraf 69a

Paragraf 69a zákona 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení. Po zásahu doktorky Válkové by zbyla jen tučná část:

(1) Na základě žádosti ženy, jejíž příjmení je zapsáno v matriční knize v souladu s pravidly české mluvnice, lze uvést její příjmení v mužském tvaru., jde-li o

a) cizinku,
b) občanku, která má trvalý pobyt v cizině,
c) občanku, jejíž manžel je cizinec nebo jejíž partnerka je cizinka, nebo
d) občanku, která je jiné než české národnosti.

(2) Na základě žádosti rodičů dítěte ženského pohlaví, jehož příjmení je zapsáno v matriční knize v souladu s pravidly české mluvnice, lze uvést jeho příjmení v mužském tvaru., je-li dítě

a) cizincem,
b) občanem, který má trvalý pobyt v cizině,
c) občanem, jehož jeden z rodičů je cizincem, nebo
d) občanem, který je jiné než české národnosti.

Mimochodem – všimněte si prosím formulace, kterou už jsem v jiné souvislosti zmiňoval výš. Příjmení je buď zapsáno v matriční knize v souladu s pravidly české mluvnice, nebo jinak, tedy nikoli v souladu s gramatikou. Zákonodárci slouží ke cti, že si uvědomuje, že se pohybuje poblíž oblasti, do které mu nic není – zvlášť když si uvědomíme, že Česko nemá (zaplaťpámbu) žádný jazykový zákon. Zákonodárce se tedy výslovně a explicitně zříká toho, že by snad chtěl diktovat pravidla češtině nebo nějak suplovat práci jazykovědců při kodifikaci její spisovné podoby.

Pojďme se teď podívat, jak vládní zmocněnkyně škrty zdůvodňuje:

Zdůvodnění

V posledních letech roste zájem žen zvolit si nepřechýlené příjmení, ale stávající právní úprava jim v tom brání, neboť umožňuje tuto volbu provést v pouze v taxativně vymezených případech. Vytváří tím neodůvodněné nerovné postavení a může vést k absurdním situacím. Například Češka trvale žijící na území Slovenska si může nechat příjmení v matriční knize zapsat v mužském tvaru, kdežto Češka s trvalým pobytem na území České republiky tuto volbu učinit nemůže. Obdobně v rodině, kde jeden z manželů/partnerů je státním příslušníkem Slovenské republiky, mohou rodiče uvést příjmení své dcery v nepřechýleném tvaru, zatím v rodině, kde jsou oba rodiče státními příslušníky České republiky, tuto volbu provést nemohou. Ženy mají pro volbu způsobu uvádění svého příjmení své vlastní subjektivní důvody, jejichž závažnost by neměl posuzovat stát a neměl by klást nelegitimní překážky pro realizaci svobodné volby ve vztahu k výběru způsobu zapsání příjmení žen a dětí ženského pohlaví do matriční knihy.

Pro mě je tohle neprůstřelný argument. Zvlášť když je normální a běžné, že ženy kvůli nepřechýlenému příjmení podstupují i to, že deklarují před úřadem jinou národnost než českou (podtrhuju ještě roztomilý paradox, zdůrazněný už v citovaném odůvodnění: klidně to může být národnost, v jejímž jazyce se normálně skloňuje). Je to tedy suchá a věcná reflexe neudržitelného stavu a jednoduchý návod k jeho nápravě.

Čeština není chudáček (ani chudinka)

Bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český tvrdí, že pokud příjmení nebude signalizovat rod a pád, rozpadne se nám česká věta. Současný ředitel mluví o tom, že předbíháme jazykový vývoj. Ani jedno není pravda. Ano, věta s nesklonným jménem je v češtině víc či míň defektní, ale jazyk si poměrně snadno pomůže. Buď postačí k domyšlení nevyjádřených vazeb signalizovaných příponou a koncovkou kontext, nebo kontext doplníme. Křestním jménem, jiným podstatným jménem, které příslušné informace ponese ve svém tvaru. Jakkoli. Pokud se z nepřechylování stane systémová věc, pak se bude muset krapítko změnit i systém češtiny.

Nejlepší fór na tom je, že nepřechýlených ženských jmen je dávno tolik, že jazykovědci by už teď mohli povědět, co s češtinou jejich používání dělá. To fakt ještě nikdo nenapsal ani seminárku, co se stalo kupříkladu s větou v Respektu, který už tři roky zásadně nepřechyluje jména cizinek? Jestli jsou to jména cizí nebo česká, je totiž z hlediska syntaxe úplně fuk.

Narubali jsme vám!

Chytré čtení na víkend

Vyvezli jsme vagony hlušiny. A vám můžeme každý pátek poslat to nejryzejší čtení, které pro vás v hlubinách českého i světového internetu vytěžil šéfredaktor Finmag.cz Michal Kašpárek.

Přihlaste se k odběru našeho pravidelného newsletteru.

Čtení na víkend

I když nevědí, co činí

Tvrdit, že by novela zákona o matrikách předběhla vývoj jazyka, pak není košer především proto, že přirozenému vývoji jazyka stojí v cestě právě jeho současné znění. Že by nějaká část veřejnosti hodně chtěla nepřechylovat, můžeme dokumentovat například na článcích z Naší řeči. V těch lidé z Ústavu pro jazyk český (mimo jiné obstarávají chod tamější jazykové poradny), reflektují problém s přechylováním jako živý nejen po roce 2000, kdy zákon o matrikách prvně nějaké nepřechylování umožnil, ale už v půlce devadesátých let.

Je sice pravda, že zákon se týká jen úřední komunikace a že bychom teoreticky v jakýchkoli jiných textech mohli přechylovat či nepřechylovat každý podle své libosti, respektu ke gramatice a k druhým – ale v praxi to takové není. Zkuste říct zaměstnavateli, že máte v občance Nováková, ale ať vám laskavě do vizitek a na výplatnici píše Novák. Respekt před matrikou máme i my, ostřílení redaktoři, kteří jinak přechýlíme opravdu skoro kohokoli. Takže teprve pokud se zákon o matrikách změní, bude přirozenému jazykovému vývoji dán průchod. Pravděpodobně půjde (otázka je jak daleko) směrem, který mně osobně fakt bude proti srsti. Ale bude to stav pro všecky důstojnější než stav, kvůli kterému si někdo mění národnost třeba na eskymáckou. Což vám poradí v každém mimibazaru a fakticky se to děje.

Nezbývá mi než popřát Pirátům, aby se jim podařilo škrty Hany Válkové, zrovnoprávňující ženy navzájem, do zákona dostat. Ať už k tomu mají jakékoli důvody, výsledek bude správně. Beztak to neznamená, že si všecky ženy nebo jejich většina zvolí nepřechýlené jméno. A každou, která o tom bude uvažovat, bych rád varoval, že neví, co činí, že je to od ní nehezké vůči češtině, nekolegiální vůči redaktorům a korektorům a že je to životní chyba. V praxi budu samozřejmě dál vesele přechylovat. Tedy… minimálně cizí jména. Uvidíme. Zatím jsem si to vlastně snad ani pořádně nevyzkoušel, o Emmě Smetaně jsem nepsal.

Generálové před bitvou

Ve většině textů a zejména ve většině debat z poslední doby, které jsem k přechylování prošel, byly silné emoce. Že vláda rozhodla strašně špatně, že rozhodla zaplaťpámbu. Nevšiml jsem si, že by někdo podotknul, že vláda vlastně nijak nerozhodovala. Nezaujala ani stanovisko pro, ani proti. Konstatovala, že tahle zásadní připomínka je cosi úplně nového, s čím se při novelizaci nepočítalo, co se objevilo v průběhu legislativního procesu a co by nejprve měla svými připomínkami opatřit veškerá příslušná „povinná připomínková místa“. Zatímco tedy soupeříme, kdo je po bitvě větší generál, ta potvora vlastně ještě neproběhla.

Gabriel Pleska

Gabriel Pleska

Vystudoval český jazyk a literaturu. Pracoval v literárním časopise a na tiskovém oddělení České pošty, později na volné noze jako korektor a editor. Píše recenze na knížky pro děti a texty pro svoji rockovou skupinu. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 18 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Honza _ | 19. 9. 2019 08:45

To by mi tu někdo mohl vysvětlit, proč na kole závodí v USA žijící Češka Kateřina Nash proti Švýcarce Jolandě Neffové. Aspoň tak to používají redaktoři ČT.

+13
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK