Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Bytí a opilost. Pař jako existencialista

S lahví v ruce, s ohněm v srdci. Drtivé tíze lidské existence čelili přední existencialisté radostným večírkem.

Existencialismus má pověst temné a úzkostné filozofie, hlavně kvůli úvahám o bezvýznamnosti existence. Ovšem dva z nejznámějších existencialistů se i tváří v tvář absurditě uměli radovat. Simone de Beauvoir a Jean-Paul Sartre strávili nemálo času večírky. Povídat si s přáteli, pít s nimi, tancovat, smát a milovat se, poslouchat hudbu – to všechno bylo částí jejich filozofického postoje k životu. Nebyli tedy jen filozofové, kteří měli shodou okolností v oblibě i večírky. Jejich večírky byly výrazem jejich filozofie uchvacování života – k němuž jde přistupovat autenticky i neautenticky, jak věděli.

Podle Beauvoirové se filozofie má především žít. Večírky byly součástí jejího požadavku žít svobodně a naplno, nedržet se zpátky od všeho, co život nabízí. Sama napsala, že někdy dělá „všechno moc bláznivě (...) Ale je to moje volba. Raději nebudu dělat nic, než abych něco dělala jen napůl.“

Sartre zas miloval imaginativní hravost, kterou umí alkohol navodit: „Mám rád zmatečné, mlhavě pochybující myšlenky, které se pak rozpadnou.“ Mysleli si, že příliš vážnosti otupuje svět, svazuje ho pravidly, dusí svobodu a kreativitu. Ani večírky by se neměly brát příliš seriózně. Vyprchala by jejich živost. Vážnost je zplošťuje do institucí, prázdných napodobenin bezdůvodně se chvástajícího bohatství a materialismu, trapných proseb o uznání v očích druhých nebo hédonistického požitkářství z nechutných prchavých rozkoší, které účastníkům slouží jen k rozptýlení od vlastních stagnujících životů. Seriózní večírek postrádá zásadní ctnosti jako hravost a štědrost, které by ho učinily autentickým. Beauvoirová zkoušela kouřit marihuanu, ale ať vdechovala jakkoli hluboce, zůstávala pevně připoutaná k zemi. Se Sartrem si ordinovali amfetamin, na kocoviny, zlomená srdce i autorské bloky. Sartre se sjížděl psychedeliky z akademických důvodů: bral meskalin jako součást svého výzkumu o halucinacích. Ale první volbou pro večírky zůstával vždy alkohol.

Camus práskal poklicemi

Večírek by samozřejmě nebyl žádný večírek, kdyby na něm nebyli lidi. A přestože Sartre proslul větou „Peklo jsou ti druzí“ ze hry S vyloučením veřejnosti (1944), jeho vlastní život byl trochu jiný. Jak on tak Beauvoirová objevovali sami sebe právě prostřednictvím vztahů k ostatním. „V písních, smíchu, tanci, erotice a opilosti,“ píše de Beauvoir v knize Etika dvojznačnosti (1947), „hledáme momentální radost i spoluúčast s ostatními.“ Právě spoluúčast a reciprocita tvoří základ etických vztahů, neboť kontext našim životům poskytují ostatní lidé. A protože náš svět prostupují významy, které mu lidé přikládají, naše existence může být odhalena pouze v komunikaci s nimi.

Finmag na léto!

Finmag předplatné

Rozhovory. Roadrunnera Lukáše Hejlíka stíhá Ondra Tůma. Beep beep. Dobrý stres není, říká Michalu Kašpárkovi bioložka Julie Dobrovolná. Ale ani špatný.

Komentáře. Zuzana Fuksová o mužích, co mají v hubě feminismus a doma ficku. Zeman nesložil přísahu do rukou šéfa Senátu, ale do mikrofonu: Petr Němec o doslovném čtení Ústavy. Zákon proti šmejdům nefunguje, Janek Rubeš směnárny vzdává.

Téma: DIGI. Co po platebních kartách a aplikacích? Křižáci, tátové fintechu. Lék na pirátství: stream. České ropoznávání hlasu u německé kriminálky.


Večírky rozvíjejí naše vztahy k ostatním, vnášejí význam do životů druhých a odhalují jejich svět. Můžou nás také utvrzovat ve vzájemné existenci, což je pro přátele dobrou připomínkou toho, že jim na sobě navzájem záleží. A co víc, vřelost a smích, kterými jiskří autentické večírky, pomáhají lidem vypořádat se se zmatky života. Beauvoirová psala o svých večírcích během válečných let v okupované Paříži: šetřili potravinovými lístky, aby si pak mohli zahýřit a dopřát si jídla, zábavy i alkoholu. Tancovali, zpívali, pouštěli si hudbu a improvizovali. Umělkyně Dora Maarová předváděla býčí zápasy, Sartre zase parodoval dirigování orchestru v kredenci a Albert Camus práskal poklicemi od hrnců jak v pochodové kapele. Beuavoirová píše: „Chtěli jsme si jen ukrást pár kousků čiré radosti z našich zmatených a omámených já, zářících navzdory deziluzím, které nás čekají.“ Byla to zkrátka taková malá rebelie tváří v tvář skutečným obavám o budoucnost.

Na co se šetřit?

Kritici Beuavoirové a Sartra by je jistě zkoušeli pošpinit obviněními z podněcování k orgiím, hédonismu, že byli těmi – jak to v roce 2006 formulovala filozofka Julia Kristeva – „libertariánskými teroristy“, kteří sestavili „přepadové komando“ ke svádění svých sexuálních obětí. Existencialisté přitom nepodporovali bezbřehý hédonismus, nestavěli osobní uspokojení nad zodpovědnost. Pro de Beuavoir není nic filozoficky špatného na tom pořádat orgie, je to stejné jako s čímkoli jiným v životě: záleží na tom, jak k věci přistoupíme. Pokud podle ní člověk „vloží celé do každé situace celé své já, neexistuje něco jako ‚přízemní situace‘“. Je pravda, že de Beauvoir a Sartre měli mnoho milenců, ale nezávazný sex nebyl součástí jejich životního stylu života. Promiskuitu považovali za příliš triviální užití svobody, hledali intenzivní milostná dobrodružství a přátelství.

Odmítání sociálních norem je destruktivní proces: odmítnutí definovat se především na základě toho, co si o vás ostatní myslí, jak byste se měli chovat a jaké volby byste měli dělat. Večírky můžou zahrnovat podobný akt destrukce takových očekávání, stejně jako zahrnují utrácení času, peněz, jídla, pití a mozkových buněk. Někdo by to mohl nazvat plýtváním, ale na co (se) vlastně šetřit? Dobrý život není vždycky nejdelším životem a dlouhý život není nutně šťastným nebo naplněným životem. Důležité je spíš uchopit život s vášní. Existence je proces utrácení sebe sama a někdy vyžaduje opustit naše předchozí já k vytvoření nového, vyhrnout se do budoucnosti a představit se nové době. Činíme to tím, že se otevíráme novým možnostem a hrajeme (si) s nimi.

Cirhózy nelitovali

Existencialistický večírek je ale potřeba doprovodit varováním. Party sice může být úlevou od světa plného zoufalství a rozptylování, nemělo by být prostředkem úniku z vlastní situace. Utíkat od života nebo podléhat tlaku okolí člověka redukuje na to, co de Beauvoir nazývá absurdní „palpitací“. Mají-li být večírky autentické, musíme si účast na nich vybrat svobodně a aktivně, s určitým účelem a způsobem, který reflektuje naše hodnoty. A co víc, přílišné večírkování může být nakonec vyčerpávající a monotónní, když z života odsaje šťávu a promění se z opakovaných sérií setkání beze smyslu – proto večírky existencialistů bývaly spíš příležitostnou událostí. Camus se Beuauvoirové ptával, jestli je možné pařit tak jako oni a k tomu ještě pracovat. Řekla, že ne. Abychom se vyhnuli vyhoření, existence podle ní „musí být okamžitě zavázána k novému počinu, musí uhánět směrem k budoucnosti“.

Autentické existencialistické paření je tedy svého druhu umění: musíte zvládnout napětí mezi svobodou a zodpovědností, hravostí a vážností, opečovávat vztahy, ale nepopírat situaci, v níž se nalézáme. Vybízí nás vytvářet vlastní spojení se světem, za vlastních podmínek, a ostražitě se přitom držet dál od vnitřních okovů, jako jsou zvyky a závislosti typu alkoholismus. Takové večírky mimo jiné podněcují ke zpochybnění okovů vnějších, jako jsou institucionální omezení, stejně jako může být tvrdohlavé trvání na tom žít život podle svého a způsobem, který posiluje naše pouta s ostatními, aktem revolty. Existenciální přístup k večírkům znamená, že si uvědomujeme, že ač život bývá plný mrzutostí, může být také zábavný a že trávit čas s ostatními hravým způsobem, sdílet s nimi euforie, harmonii a naděje nám může pomoct nést břímě temnoty.

De Beauvoir i Sartre strávili své bohaté životy přijímáním nových podnětů i závazků, vždycky si ale s sebou přibrali láhev whisky a vodky. Vedlo to sice k vážným zdravotním problémům, včetně cirhózy, přesto nikdy pití a večírků nelitovali– a jejich filozofie říká, že by ani neměli. Vybrali si svobodně, jednali na základě vlastních podmínek a za následky svých činů nesli odpovědnost. O nic jiného u večírků existencialistů nejde.

Z originálního znění, které vyšlo na AEON.co, pro Finmag přeložil Kamil Hrabal. Na úvodním snímku, zakoupeném u agentury Profimedia, nejde ovšem o běžný bujarý večírek, ale o setkání J.-P Sartra a Simone Beauvoirové se sovětskými disidenty roku 1971

Skye C.  Clearyová

Skye C. Clearyová

Autorka knihy Existentialism and Romantic Love (2015) a spolueditorka knihy How to Live a Good Life (2019). Je vedoucí editorkou blogu Americké filozofické asociace a vyučuje na univerzitách Columbia a Barnard. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 16 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Brezina | 3. 9. 2019 07:55

Mám Sartra i Beauvoirovou svým způsobem rád, ale tento jejich obraz je příliš laskavý. Beauvoirová, které se mezi kamarády přezdívalo Castor (česky Bobr) a učila na lyceu, vodila do postele nepohlednému Sartrovi početné mladé studentky, které měly potíže s prospěchem, což několik z těch dívek po desetiletích potvrdilo. Podrobnosti česky u Jana Vladislava. Prostě, sexuální svobodomyslnost může mít různé podoby.

+3
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK