Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Slunce v uších. Nový hit pro duševní pohodu: sviťte si do hlavy

Kdyby existovalo ocenění za největší podvod s neurotechnologiemi, mezi finalisty by se zařadil spin-off univerzity ve finském Oulu. Firma Valkee prodává baterii a pár diod, které mají zlepšovat náladu, mírnit deprese, zvyšovat pozornost a podobně. Nezlepšuje, nemírní, nezvyšuje. Ani nemůže. Že jsou teorie, na kterých je postavený, mylné, se ostatně ví dávno.

Finští vědci patentovali sluchátka, která lidem svítí do uší – a tím jim mají zlepšovat životy. A nejen patentovali: prodávají je po celém světě, včetně jistého českého e-shopu, který je nabízí jako „certifikovanou zdravotní pomůcku“.

Promo firmy v češtině shrnuje třeba článek na Lupa.cz: „Fototerapie patří k osvědčeným způsobům boje s podzimními a zimními depresemi. Lékaři doporučují buď pravidelné procházky za ranního rozbřesku nebo ranní ozařování výkonným zdrojem jasného světla. Očima se světlo dostane do epifýzy, kde zpomaluje tvorbu spánkového hormonu melatoninu. Anttiův [spoluzakladatel firmy] kamarád z dětství Juuso Nissila ve stejné době studoval účinky světla na zvířata a vnukl mu pozoruhodnou myšlenku: světlo nemusí putovat k mozku očima, může se k citlivým oblastem dostat také přímo, ušima skrze zvukovody.

Blahodárné světlo

Princip není tak absurdní, jak by se mohlo zdát na první pohled. Fototerapie se skutečně používá a stojí za ní víc než tři dekády intenzivního výzkumu. Střídání spánku a bdění v mozku hlídá řada sofistikovaných mechanismů: kdyby totiž záleželo jenom na únavě, neustále bychom usínali a opět se probouzeli, jak bychom překračovali limitní hranici únavy tam a zase nazpátek. A zpětnovazebních smyček regulujících naše napětí se účastní i serotonin, noradrenalin, dopamin a další neuromodulátory, které světlo spojují s poruchami nálad a depresemi: jedná se právě o ty látky, jejichž vyplavování zajišťují obvyklá antidepresiva.

Pomocí světla svůj rytmus spánku a bdění seřizujeme s okolním světem – takže se umíme přizpůsobit třeba po přeletu do jiného časového pásma. Biologicky to zjišťuje melatonin: hormon, který se vyplavuje jen za tmy, a tlumí sekreci zmíněných látek a aktivitu neuronů, které dohromady podporují bdělost. Silné světlo slunce nebo speciálních lamp pak upravuje sekreci melatoninu, čímž pomáhá u některých spánkových poruch – a také depresivním pacientům.

Potud jsme na půdě vědy a ověřených postupů, terapii světlem v případě sezónní deprese doporučuje například Americká psychologická asociace. Další důkazy začíná přinášet i genetika: například studie odhalující souvislost sezónních depresí s genem kódujícím melanopsin, látku klíčovou pro zachycení světla a jeho přetavení v signál pro naše vnitřní hodiny. Problém nastává s inspirací u zvířat a s vedením světla přímo do mozku.

Člověčí nabíječka

Svůj produkt prodává firma Valkee pod obchodním názvem Human Charger. Firma ho nabízí za 199 eur, v Česku se dá pořídit za 5000 korun. Aparát sestává z malé (75 × 36 × 9 mm) krabičky, která na první pohled může připomenout drobný mp3 přehrávač. K tomu dojmu dost přispívá, že se k ní USB konektory připojují sluchátka – klasické pecky, zakončené ovšem pod ochrannými gumičkami LEDkou. Další LEDdky jsou kolem spínače na horní straně zařízení, ty ukazují, jak daleko máte k dosažení dvanácti minut: to je čas, po který si podle výrobce stačí svítit do uší, aby se dostavily blahodárné účinky.

Nabízí se myšlenka vyzkoušet funkčnost Human Chargeru zalevno: to se koupí dvě diody, metr drátu a baterie, jen těch dvanáct minut by si člověk nějak odměřil. Ale pozor na porušení patentové ochrany!

Zdroj obrázku: humancharger.com

Mozek je slepý

Světlo skutečně proniká i dovnitř lebky a řada živočichů má uvnitř mozku receptory, které na něj reagují a seřizují podle něj své biologické rytmy. Lebka a tkáně propustí jen silné, denní záření slunce, takže se takový mechanizmus nenechá zmást světly měsíce, hvězd, požárů nebo jasných nocí na sněhu. Pokud byste taková „světelná sluchátka“ chtěli pořídit ještěrce nebo žábě na zahradě, možná by jim skutečně udělaly radost – ale tím ale jejich využití končí. Světločivý orgán nazývaný „temenní oko“, který najdeme u řady obratlovců, totiž u savců chybí.

Pomatení laické veřejnosti možná přiživuje „vidění slepých myší“. Myši zbavené obou typů očních buněk známých ze základní školy, tyčinek i čípků, vnímají světlo a přizpůsobují svůj rytmus spánku a bdění silným laboratorním světlům. Sítnice skutečně světlo zachycuje i jinak, pomocí takzvaných fotopigmentů. Světlo tedy nevnímáme jen tyčinkami a čípky – nicméně pořád platí, že pouze okem. Nejen, že jsme žádný jiný mechanizmus zatím nenašli – hlavně ale víme, že chirurgické odstranění očí schopnost přizpůsobit se světlu u hlodavců spolehlivě odstraní. Dalších důkazů je víc: lidské mozky zkrátka světlo bez očí nevnímají.

Abychom byli fér: dostatečně silné světlo na neurony skutečně působí, jenže úplně jiným mechanizmem, než od kterého odvíjí svou teorii Valkee. Červené až infračervené záření stimuluje některé procesy v buňkách a řada výzkumů jej považuje za nadějný doplněk terapie lehkých traumatických poškození mozku. Jenže Valkee užívá modré světlo, na které reagují naše „vnitřní hodiny“ – a to výhradně prostřednictvím sítnice. Už výchozí teorie Valkee je proto, kulantně řečeno, kontroverzní.

A co je hlavní: účinnost prodávaného zařízení nikdy nikdo neprokázal.

Finmag na Mars!

Finmag předplatné

„Nejvíc vidět jsou Troškové gastronomie. Ti, co si nemuseli odstát provoz, kdy vaříš pro plnou restauraci,“ říká kuchař-samorost Michal Hugo Hromas a tančí mezi ohni, na kterých chystá svatební menu.

Tak jako materiál točený na Husákových narozeninách vznikly záběry z demonstrace 17. listopadu jen jako dokument pro archiv. Vracíme se s jejich autory na Národní třídu.

Téma: doprava. Elektrické motory dominovaly nad spalovacími. A zase budou. Jaké jsou plány a jaká realita v budování železnic a dálnic. Neznámé oběti 11. září: lidi, co kvůli strachu z létání jeli autem.


U nás na univerzitě to funguje

Web výrobce sice nabízí přehled několika výzkumů, nicméně ty při bližším ohledání nic pozitivního nesdělují. Větší část odkazuje k obecným informacím, které s účinností produktu bezprostředně nesouvisí: finští vědci například vyňali mozek z lidské mrtvoly, aby názorně ukázali, že lze ušima posvítit do lebeční dutiny (obrázek čtenář najde na straně osm). Efekty produktu se zabývá jen pár odkazů: jedná se o malou pilotní studii, výzkum, který nevyšel (neprojevil se rozdíl mezi různými intenzitami světla v uchu), další výzkum, který nevyšel (neprojevil se vliv na melatonin: klíčovou látku zprostředkovávající vliv světla na biologické hodiny), studii, která ukazuje zrychlení reakce hokejistů po světle v uchu za velmi specifických okolností, ale nikdy jindy, a konečně výzkum ukazující rychlejší uvyknutí po přesunu mezi časovými pásmy.

Jmenované výzkumy přitom spojuje původ – vznikaly na univerzitě ve finském Oulu, odkud pochází i Valkee. Z vědeckého pohledu nicméně – obzvlášť kontroverzní – výsledky nemohou být brány vážně, dokud je nepotvrdí jiný výzkumný tým. Což se nezdařilo. Nezávislí švýcarští vědci žádný efekt svícení do ucha neodhalili. Svícení do očí se přitom projevilo na změně produkce melatoninu a chvilkovém vymizení ospalosti – takže nedošlo k nějaké chybě ve výzkumu, ale finský efekt se zkrátka neprojevil. A to ani ve druhé nezávislé studii, tentokrát z Norska.

Pochybnosti pak budí ještě jeden fakt: na všech uvedených výzkumech, které odhalily aspoň nějaký účinek svícení do uší, se podíleli zaměstnanci, případně i spolumajitelé firmy. A firma některé z nich i platila. To výzkumům sice navenek bere kredibilitu, nicméně pořád by bylo možné všechny námitky vysvětlit tím, že skupina nadšených vědců třeba drží v rukávu nějaké eso: ví něco, na co ostatní nepřišli, nebo dokončuje pořádný výzkum. Nebýt toho, že to trvá už deset let. A hlavně nebýt důvodného podezření z vědeckého podvodu, při němž autoři měli vydávat placebo za alternativní léčbu, aby zakryli neúspěch dopředu nahlášeného výzkumu.

Příliš důvěryhodnosti nepřidává ani komunikace firmy: ta přišla s patentem a produktem dávno před publikací jakýchkoli výsledků. Od té doby produkt údajně ověřuje a důkazy dodá časem – navzdory tomu, že dávno vesele prodává. Argumentaci zástupců Valkee plnou vytáček a slibů je možné shlédnout třeba v diskuzi pod jedním z mnoha blogů, které produkt prezentují jako podvod.

Komu věřit? 

Příběh Valkee je jedinečný přímým napojením na univerzitní prostředí i rozsahem – byť ani po dekádě růstu údajně nepřestává prodělávat a spěje k zániku. Reprezentuje ovšem širší škálu pochybných neuro- zařízení, která se zaštiťují vědou, byť nejsou s vědeckým poznáním v souladu: neurowalkmany, amatérské neurofeedbacky – ale i nekonečnou řadu nikdy neověřovaných aplikací a tréninkových programů k „cvičení mozku“.

Při koupi bagru nebo svíčkové člověk rychle zjistí, že produkt nebagruje nebo v něm chybí hovězí; kvalitu zubní pasty, psychoterapie nebo neuro- zařízení ale nepoznáme. A s postupující specializací vědy nám v odlišení zrn od plev nepomůže ani odbornost a zdravý rozum. Spotřebiteli a prodejci – a často i samotnému výrobci – tak nezbývá než v efekt prostě věřit. Jenže na čem takovou důvěru stavět?

Pišl & psycho na Finmagu

Než půjdete k psychologovi nebo psychiatrovi, můžete si na webu udělat test. Odhalí příčinu problémů, nabídne diagnózu a doporučí program, který vám pomůže s jejich řešením. Šarlatánství? Přesně.

Šmejdi level psychologové


Lze štěstí koupit za peníze? Odpověď je dvousečná: bohatství sice ke štěstí nevede, ale chudoba vede k neštěstí.

Štěstí si za peníze koupíš. Aspoň kousek


Pouhý pobyt venku zřejmě prospívá našemu zdraví a pocitu spokojenosti. Než se začnete týrat ve fitku a vážit si sacharidy a tuky na lékárnických vahách, zkuste možná čas od času třeba jenom posedět na lavičce nebo se jen tak projít.

Zdravější a spokojenější život? Vypadněte!


Vytrénovali jsme si za generace konzumování geny, takže nás ohnivá voda neničí jako indiány z westernů. Přesto se průměrný Čech zálibou v alkoholu každý den připraví o aktivum v hodnotě vyšších desetikorun: pětadvacet minut svého života.

Pívo, nebo love! Co nás stojí pití?


Když se nebudeme hýbat, když budeme hulit a kalit, umřeme dřív. Vzali jsme to jako vědecky ověřený fakt a leckdo se podle toho zařídil. Vědecky ověřený fakt je ale i to, že život zkracuje osamění a deprese. To ale slyšet nechceme, natož se zařídit.

Samota zabíjí

Vědci, kteří založili Valkee, dokazují, že věda není jedna konzistentní „věc“, systém různých teorií a způsobů dokazování platných a neplatných tvrzení. Věda není uceleným souborem nějakých pravd, ale soustavou pravidel, jak s fakty zacházet. A také nemá žádného jednatele ani tiskového mluvčího: vědecké není to, co si myslí jeden vědec, ale na čem se více nebo aspoň méně shodne celá komunita.

Marketing takové složitosti zastírá a „vědeckost“ naznačuje pár obrázky mozku, složitými grafy nebo vyjádřením konkrétní osoby, která ani v dané oblasti nemusí být fundovaná: stačí, že prohodí pár technických výrazů a k podpisu připíše titul. Aura záhadnosti a složitosti obestírající neurovědu tomuto fenoménu přispívá: výzkum ukazuje, že pokud k psychologickému textu přidáte pár náhodných informací z oblasti neurověd, lidé ho budou brát vážněji.

Vliv marketingu přitom sahá daleko za samotný prodej. Americký novinář Ethan Watters v knížce Crazy Like Us: The Globalization of the American Psyche popisuje, jak farmaceutické společnosti v Japonsku cíleně měnily veřejné mínění o depresi, aby si vytvořily trh pro léky. Média plní zprávy o výzkumech kdejaké látky, která se dá prodávat v tabletkách, nebo relaxačních programů a aplikací – aniž by se kdo ptal, jestli jsou tabletky aspoň stejně blahodárné jako mrkev nebo petržel a programy lepší než obyčejná procházka.

V praxi tak nezbývá, než se místo marketingových materiálů obracet k doporučením odborných společností nebo státních orgánů. Jejich konzervativním mechanizmům sice trvá léta, než posvětí novou metodu, nicméně spolehlivě chrání před pochybnými komerčními produkty.

Vojtěch Pišl

Vojtěch Pišl

Vojtěch Pišl píše a překládá o vědách, jejichž název má aspoň deset slabik, zejména pokud se točí kolem mozku, myšlení, psychologie, neurověd, medicíny… nejraději má psychoneuroimunologii. Ve volném čase pobíhá se psem po... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Alexander Blaas | 29. 8. 2019 12:47

Nesúvisí to síce tak úplne priamo s témou, ale je celkom zaujimavé, že podla vedeckých výskumov sú T lymfocyty zrejme fotoreceptivné na vlnovu dĺžku cca 450-500 nm ktorú okom vnímame ako modrú svetelnú zložku. To znamena, že po nasvietení modrý svetlom sa im zvyšuje koncentrácia iontov vápnika čo má za následok zvýšený náhodný pohyb T lymfocytov v tele co je z hladiska imunity ľudského tela a prevencie pred vznikom chorôb velmi pozitívny prejav. Možno raz v buducnosti, ak by sa výskumy potvrdili, budeme si hlavne v zimnom období pravidelne ožarovať celý povrch tela intenzívnym modrým svetlom. Zároveň bolo zistené že červené svetelné spektrum podporuje tvorbu keratinocytov a fibroblastov.

https://www.nature.com/articles/srep39479
https://gumc.georgetown.edu/news-release/sunlight-offers-surprise-benefit-it-energizes-infection-fighting-t-cells/

+4
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK