Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kdo bude vládnout krachující Argentině?

Od nástupu miliardáře Macriho do prezidentského úřadu si Argentinci slibovali ukončení hospodářské mizérie. Místo toho kdysi pohádkově bohatý stát sužuje další recese. Srpnové primárky prověří, jestli může Macri uspět i podruhé.

Už za měsíc čeká argentinského prezidenta Mauricia Macriho klíčová zkouška důvěry před podzimními volbami. V srpnu se uskuteční primárky, kterých se musí zúčastnit každý, kdo se chce ucházet o post hlavy státu. Prezident se jistě nemusí obávat, že by nedosáhl na minimálních 1,5 procenta hlasů potřebných, aby vůbec mohl na podzim kandidovat, primárky ale značně prověří jeho naděje na vítězství.

Macriho situace je podstatně horší než v posledních volbách před čtyřmi lety. Tehdy byla země unavená dlouhou vládou Cristiny Fernándezové de Kirchner (2007–2015), vdovy po zesnulém prezidentovi Néstoru Kirchnerovi (2003–2007), která vedla permanentní rétorickou válku proti kritikům a vedle hospodářských neúspěchů ji sužovala řada osobních skandálů.

Byla unavená i z celé politické třídy opírající se o vyčpělý perónismus nebo spíš kirchnerismus, který dávno reprezentoval spíš útočně populistický způsob vlády, bez nějakých konkrétních představ jak a kam zemi řídit. Mauricio Macri do této situace vstoupil jako člověk mimo perónistické struktury – úspěšný starosta hlavního města Buenos Aires s plánem na otevření protekcionistické argentinské ekonomiky světu, což ji mělo po letech stagnace a vysoké inflace znovu postavit na nohy.

Prezident

Mauricio Macri

Mauricio Macri (*1959) je miliardář a od roku 2015 prezident Argentiny. Narodil se do rodiny bohatých podnikatelů italského původu, vystudoval ve Spojených státech a vystřídal manažerské pozice v několika významných firmách, než se postavil do čela nejslavnějšího argentinského klubu Boca Juniors. V roce 2007 se mu na druhý pokus podařilo stát se starostou hlavního města Buenos Aires, o osm let později pak úspěšně kandidoval i na nejvyšší post ve státě v čele pravicové koalice.

Foto: Gil Corzo / Shutterstock.com

Vzestup a pád

S tímto poselstvím triumfoval a jednu dobu se zdálo, že mu všechno hraje do not. Hospodářství po uvolnění přísných restrikcí začalo znovu růst, Argentina lákala investory a prezentovala se světu jako úspěšný model transformace. Macri koncem roku 2017 v podstatě vymazal soupeře v „midtermech“ a Kirchnerová se musela smířit s – do té doby nemyslitelnou – porážkou v chudé centrální provincii Buenos Aires, přestože se i z druhého místa nakonec stala senátorkou.

Jenže o několik měsíců později přišel pád, když se ukázalo, že prezidentovy reformy nezměnily nic zásadního na letité argentinské závislosti na cenách komodit ani na hluboké nedůvěře zahraničních investorů a samotných Argentinců ve vlastní měnu, která se znovu začala prudce propadat. Všechno ještě zhoršila rekordní sucha a loni v květnu se musel Mauricio Macri uchýlit k obří půjčce u Mezinárodního měnového fondu.

Tedy té instituce, jejíž „pomoc“ si drtivá většina argentinských občanů spojuje s nejhorší finanční krizí v dějinách země z let 1999 až 2002, která uvrhla do chudoby miliony lidí.

Argentina se znovu ocitla v recesi, trápí ji hyperinflace i mimořádně vysoké úrokové sazby a k tomu nejvyšší nezaměstnanost za posledních třináct let.

Opozice větří šanci

Kritická situace vlila novou krev do žil zdecimované opozici. Vyhlídka na možnou porážku oslabeného Macriho byla dokonce silnější než letité spory mezi Kirchnerovou a dalšími perónistickými politiky, jako je Sérgio Massa, který neúspěšně kandidoval v posledních prezidentských volbách, nebo Alberto Fernández.

Právě tohoto bývalého šéfa kampaně a následně i celého kabinetu zesnulého manžela Néstora si Cristina Kirchnerová vybrala za prezidentského kandidáta, zatímco sama se uchází „pouze“ o viceprezidentský úřad. Massa se vlastních prezidentských ambic vzdal a na společné kandidátce by se měl za ucházet o místo v Kongresu.

S kritikou hospodářské politiky stávajícího prezidenta a se zvláštním apelem na zvyšující se míru chudoby a rozklad práv pracujících se opozice dočkala jistých úspěchů v letošních volbách guvernérů, když zvítězila v devíti provinciích. Spojenci prezidenta Macriho oproti tomu získali jedinou.

Kirchnerismus

Nestór Kirchner a Cristina Fernándezová de Kirchner nastříkaní do textilu

Manželé Nestór Kirchner a Cristina Fernándezová de Kirchner (na snímku na tričku) jsou spojení s Justicialistickou stranou, u jejíhož zrodu stála další politická manželská dvojice – Juan a Eva Perónovi. Justicialistická strana se vždycky vymykala snadnému zařazení na politickou levici či pravici – perónismus byl vždycky pojem, který se podle potřeby dal naplnit různými obsahy. Sám zakladatel Perón byl nacionalistický korporativista, v devadesátých letech perónisté zase dělali neoliberální politiku. V posledních dekádách je ale strana zvlášť roztříštěná a vůči levicovému populismu zesnulého Nestóra Kirchnera i současné prezidentky v ní existuje silná opozice. Pro- a protikirchnerovské křídlo existuje i v jiných politických stranách.

V politické výbavě kirchneristy je levicový populismus, antiamerikanismus, antineoliberalismus, silné zaměření na jihoamerickou spolupráci a protekcionismus. Zároveň je ale třeba liberální v otázkách rodinné politiky nebo práv menšin.

Fotografii prodavače triček na demonstraci v Buenos Aires pořídil Matias Lynch / Shutterstock.com

Aby se nevrátila

Přestože špatná ekonomická situace pokračuje, Macrimu se v posledních týdnech podařilo komplikovanou pozici přeci jen stabilizovat. Největší zásluhu na tom má předběžné dojednání dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a jihoamerickým blokem Mercosur, kam vedle Argentiny patří ještě sousední Brazílie, Uruguay a Paraguay.

O dohodě se bezúspěšně jednalo více než dvacet let, nástup protekcionistického amerického prezidenta Donalda Trumpa a nepříznivá hospodářská situace většiny Jižní Ameriky však obě strany dotlačily ke kompromisu, který může být zvláště pro argentinského prezidenta politicky výhodný. Umožní totiž větší vývoz klíčových argentinských zemědělských produktů a zároveň Macrimu dodává na důvěryhodnosti jako státníkovi světového významu.

Ani relativně sjednocená opozice navíc mezi Argentinci nebudí nadšení. Řada z nich si ještě pamatuje stále bídnější poslední léta vlády Kirchnerové a na její kontroverzní osobnost je prakticky denně upomínají obvinění z miliardových úplatků, kvůli nimž stanula před soudem. Macri tak bude v kampani spoléhat nejen na své vlastní omezené úspěchy, ale hlavně na strach z návratu Kirchnerové, před kterým varují také investoři.

Průzkum bojem

Z dostupných průzkumů se zdá, že by to mohlo zafungovat – Macrimu se v nich postupně daří stahovat náskok opozice. Argentinské průzkumy veřejného mínění jsou ale dokonce i v jihoamerickém kontextu pověstně nespolehlivé a většina velkých společností dává přednost tomu, pracovat na zakázku pro politické strany, aniž by výsledky poskytovala médiím, což činí prezidentské volby značně nevyzpytatelnými.

O to důležitější jsou primárky, kde se ukazuje skutečná nálada argentinských voličů. Ačkoli se to nyní zdá spíš nepravděpodobné, není například možné vyloučit, že do celého klání ještě výrazněji promluví i další kandidát Roberto Lavagna, který se jako ministr financí kompetentně popasoval se zmíněnou ekonomickou krizí.

Argentinské primárky se uskuteční 11. srpna, první kolo prezidentských voleb pak s víc než dvouměsíčním odstupem 27. října. Pokud vítěz prvního kola nezíská alespoň 45 procent nebo 40 procent s větším než desetiprocentním náskokem před druhým v pořadí, utkají se dva nejsilnější kandidáti o post hlavy státu 24. listopadu.

Na úvodním archivním snímku z roku řídí Mauricio Macri starý citroën, těsně před tím, než prvně začal řídit zemi. Fotografoval Nick Photoworld / Shutterstock.com

Finmag na léto!

Finamg předplatné

Rozhovory. Roadrunnera Lukáše Hejlíka stíhá Ondra Tůma. Beep beep. Dobrý stres není, říká Michalu Kašpárkovi bioložka Julie Dobrovolná. Ale ani špatný.

Komentáře. Zuzana Fuksová o mužích, co mají v hubě feminismus a doma ficku. Zeman nesložil přísahu do rukou šéfa Senátu, ale do mikrofonu: Petr Němec o doslovném čtení Ústavy. Zákon proti šmejdům nefunguje, Janek Rubeš směnárny vzdává.

Téma: DIGI. Co po platebních kartách a aplikacích? Křižáci, tátové fintechu. Lék na pirátství: stream. České ropoznávání hlasu u německé kriminálky.

František Kalenda

František Kalenda

Spisovatel a publicista zaměřující se na Latinskou Ameriku. Působí jako doktorand v oboru antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde také na bakalářském oboru v angličtině přednáší mimo jiné o latinskoamerické... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK