Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Národ, který se nenarodil

Libanon se označuje jako arabský stát. Kdo ale doopravdy jsou Libanonci? Někteří se ve shodě s panarabskou ideologií skutečně cítí být Araby. Jiní při hledání identity – tak jak to známe z historie evropských probuzení a obrození – loví hluboko v historii a identifikují se s dávnými Féničany. Kteří paradoxně jako národ možná nikdy neexistovali.

„Jsem Féničan, ne Arab,“ řeknou vám občas někteří obyvatelé velkých libanonských měst. Je to trochu překvapující. Libanon se obecně považuje za arabskou zemi a podle ústavy je státem „s arabskou identitou“. A fénická civilizace se rozpustila v jiných kulturách už před víc než dvěma tisíci lety.

Jiná část Libanonců zas spojování současných obyvatel Libanonu s Féničany, kteří kdysi žili na jeho území, tvrdě odmítá. Vidí v tom útok na libanonskou arabskou identitu. Podezírají ty, kteří se označují za potomky starověkých Féničanů, z protiarabských postojů. „Féničanství“ jen podle nich jen reakce na arabský nacionalismus a snaha křesťanů poškodit „arabskou věc“. Případně snaha podrýt postavení muslimů v Libanonu a na Blízkém východě vůbec.

A pro část Libanonců je snaha dokázat fénický původ Libanonců čirou fantasmagorií.

Féničané

Zmínky o Féničanech najdeme už u Homéra. Starověká Fénicie ležela v Levantě, zejména na území dnešního Libanonu. Na jejím území existovalo několik městských států, později zakládaly kolonie v severní Africe (včetně známého Kartága) a na Iberském poloostrově, tedy v dnešním Španělsku. Není ovšem jisté, jestli se vnímali jako jednotný a svébytný národ.

Féničané se obecně považují za vynálezce hláskové abecedy, ovšem jejich písmo, ve kterém rozlišovali 22 souhlásek, je spíš zdokonalením a dotažením starších abeced. Pravděpodobně to ale opravdu byli oni, kdo hláskové písmo dokázal rozšířit – jak geograficky (ostatně je z něj zřejmě odvozena řecká alfabeta), tak i sociálně (jeho užití nebylo omezeno na vrstvu vzdělanců).

Fénická města na území Libanonu ztratila samostatnost v šestém století před naším letopočtem, když je dobyli Peršané. Později převzala helénskou kulturu a pak se stala součástí římské říše. Od poloviny sedmého století ovládli Levantu arabští muslimové, 

Zavedená značka

Jenže v tomto případě jde o mnohem víc než o nesmyslné blouznění s kořeny v 19. století. Fénické libanonské hnutí sice bylo spojeno s křesťany, ale nejen s nimi, a rozhodně nešlo o reakci na arabský nacionalismus. Vyvinulo se samostatně a je součástí úsilí o vybudování samostatného Libanonu, upozorňuje ve své knize o dějinách tohoto fenoménu izraelský historik Asher Kaufman. Šlo o snahu hledat vlastní „heroické“ předky a vytvořit si národní historii a na jejím základě vyčlenit z okolí samostatný a svébytný libanonský národ. A to národ – aspoň pro některé libanonské nacionalisty –, do kterého se vejdou Libanonci všech náboženských vyznání v zemi. A k tomu se právě Féničané, starověkým historikem Hérodotem zmiňovaní odvážní mořeplavci a obchodníci žijící v městských státech na území podstatné části Libanonu, skvěle hodili. Mocní Féničané z Libanonu, kteří založili Kartágo, velmoc soupeřící o nadvládu v západním Středomoří se samotným Římem.

Libanonští (a také někteří syrští) nacionalisté přitom nebyli jediní, kdo si legendárních Féničanů a tvrdili, že jsou jejich potomky, a že se díky tomu liší od svého okolí. Féničané, mořeplavci a obchodníci, se tak málem dostali jako předci i do historie Angličanů či spíše Britů a také Irů. V Británii měli posílit pocit odlišnosti jejích obyvatel od zbytku Evropy, zejména Francie (historickým soupeřem Británie, který leckdy míval navrch, ostatně Normané, kteří si Anglii podrobili, přišli právě z Francie). Cílem bylo dokázat, že Britové mají vrozený obchodní talent a vůbec mají starší a vznešenější původ než Francouzi.

Údajné fénické kořeny Irů pak zas měly na konci sedmnáctého století vylepšit postavení Irska v rámci britské říše a postavení irských intelektuálů v ostrovním království.

V tomhle světle jsou spekulace fénickém původu Libanonců vlastně docela při zemi.

Z čerstvého Finmagu

Finmag předplatné

Janek Rubeš, čistič. Když turista před cestou do Prahy dělá rešerše, na webu na něj musí narazit. A má šanci, že i v terénu. Třeba jak kleštěmi štípe zámek, kterým svou lásku stvrdili milenci z Koreje.

Turisti & love. Jirka Hovorka z Peníze.cz ví, kolik peněz se u nás točí v turistickém průmyslu. Kdo, kam. Co utratí. Odkud je. Překvapí počet turistů z Koreje. Asi nedělají rešerše.

Česko pro Čechy. Kašpárek provádí po našich městech, Anna Urbanová po poutních cestách. A tipy na cestování, které přežijou děti i rodiče.


Byli vůbec?

Dokonce je i na rozdíl od Irska a irské gaelštiny snáz uvěřitelné, že libanonská arabština nese stopy fénického jazyka. V Libanonu dosud existují snahy dokázat, že libanonská arabština není vlastně arabština, ale že jde o svébytný jazyk vycházející právě z féničtiny. Zapadá to do teorie nacionalismu vypracované Arnoštem Gellnerem (mimochodem příbuzným básníka Františka Gellnera).

Podle Gellnera je vznik novověkých národů a moderní nacionalismus spojený s nalézáním nebo ještě spíš vynalézáním národní historie. A jazyková otázka bývá klíčová: místní jazyk, jazyk nižších vrstev společnosti získává na důležitosti a vytlačuje z výsluní jazyk vyšších a vládnoucích vrstev. Právě v Česku nemusíme pro příklady daleko, vlastně vůbec nikam.

V Libanonu se ovšem propagátorům „féničanství“ samostatný národní jazyk nikdy nepodařilo vytvořit, nepovedlo se ani překonat náboženské rozdíly a vytvořit u většiny Libanonců povědomí o společných kořenech. Nepomohl ani rozsáhlý výzkum DNA, který chtěl ukázat, že existuje genetická příbuznost populací v Libanonu, na Maltě, v Tunisku a ve Španělsku, tedy v zemích, kde měli sídlit starověcí Féničané. Jeho výsledky byly kvůli použité metodologii neprůkazné.

Náboženství Libanonu

V Libanonu žije přibližně šest milionů obyvatel (včetně zhruba dvou milionů uprchlíků zejména ze Sýrie a Iráku), nábožensky jde o stát velmi pestrý. Podle CIA World Factbook byli k červnu 2017 příznivci různých věr rozestřeni v libanonské společnosti (bez uprchlíků) takto:

Navíc kdysi nezpochybňovaná jednoduchá fénická historie je podle moderních výzkumů stále nejasnější a složitější, část soudobých historiků dokonce vyjadřuje pochybnosti o tom, zda Féničané někdy jako národ vůbec existovali, zda se tak chápali. I proto „féničanství“ stojí pro většinu Libanonců stále na vodě. Jenže stejně na vodě stojí i „konkurenční projekt“, který má zatím navrch. Totiž projekt velkého arabského národa.

Panarabská brzda

Arabští nacionalisté (nebo lépe pannacionalisté) tvrdili a tvrdí, že existuje jeden arabský národ a jeden arabský jazyk s mnoha dialekty – jedním z nich by měla být arabština libanonská – a propagovali rozšiřování spisovné, dnes moderní standardní arabštiny. Jde o proces v opačném směru než ten, který popisoval teoretik nacionalismu Gellner. O snahu prosadit „vysokou“ kulturu shora dolů a zavést obdobu arabštiny Koránu, které rozuměli jen učenci, i do škol a mezi lid. A také o snahu vytvořit společnou arabskou historii.

Mnozí vědci ale namítají, že něco jako jednotný arabský národ neexistuje, stejně jako jednotná arabština. Existuje sice arabská kultura, ale nejde o kulturu národní – podobně se dá mluvit třeba o kultuře evropské. Arabské „dialekty“ jsou si podle nich vzdálenější než třeba čeština a polština nebo francouzština a španělština. Podobně třeba v 19. století někteří zastánci panslavismu tvrdili, že existuje jednotná slovanština s jednotlivými dialekty – například češtinou nebo ruštinou.

Objevuje se dokonce názor, že prosazování spisovné arabštiny, která je většině „Arabů“ nesrozumitelná, je jedním z důvodů, proč arabský svět, zejména ve vzdělání, zaostává. Není divu, že část Libanonců dnes komunikuje spíš francouzsky nebo anglicky než arabsky.

Marek Hudema

Marek Hudema

Vystudoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval jako novinář například v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách nebo Lidovkách. Zajímá se o Blízký východ a Asii, kde se snažil co nejvíc... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Capouch | 3. 7. 2019 23:51

Madness. Madness and stupidity.

Nakonec to všechno přebije islám.
Libanon je dokonalý příklad, jak dopadne spořádaná křesťanská společnost, když začne "vítat".
Za jak dlouhou si to vyzkoušíme ve Francii nebo ve Švédsku?

+26
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Boris Otokar Hodlak | 3. 7. 2019 12:37

Národy zvyčajně vznikají tak, že je nějaká vnější síla potřebuje. Takže musí vojensky zasáhnout, protože jsou tu porušována práva. Sudetśtí Němci, palestinský národ, všelijací ti novorusové a jihooseťané...

-7
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK