Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zuzana je sama doma. Od prezidentky Čaputové nečekejme zázraky

Slovenský prezident nemůže skoro nic. Když s ním – nebo s ní – nespolupracuje vláda, prosadí jen málo.

Byla to první inaugurace hlavy slovenského státu, která se stala skutečnou lidovou slavností. Na cestu do prezidentského paláce přišly šestačtyřicetiletou Zuzanu Čaputovou do Bratislavy doprovodit tisíce Slováků. Sjeli se v parný sobotní den do hlavního města snad ze všech koutů země. Mnoha z nich udělalo radost, že s nimi během cesty z budovy Reduty do katedrály svatého Martina Čaputová občas prohodila pár slov. A slavnostní oběd si – na projev úcty k nejstarším generacím – pozvala čtyři desítky seniorů z celého Slovenska.

Čaputová nezklamala ani inauguračním projevem, který se nesl v duchu, že Slovensko v posledních třiceti letech mnohého dosáhlo, ale pořád by si mohlo vést líp. „Naši sousedé – Česká republika, Maďarsko a Polsko – měli před námi několikaletý náskok na cestě do Evropské unie, ale členy Unie a součástí schengenského prostoru jsme se stali spolu s nimi. A jako jediní patříme do eurozóny. Zvládli jsme to!“ řekla Čaputová v jasném odkazu na německou kancléřku Angelu Merkelovou. Ta podobným sloganem – My to zvládneme – uklidňovala Němce, že zvládnou migrační krizi.

Babišovi zvonilo v uších

Českému premiérovi Andreji Babišovi pak muselo zvonit v uších, když Čaputová vyzdvihovala slovenský zákon o veřejných zakázkách. „Ještě před pár lety jsme jako veřejnost jen přihlíželi, jak jednu velkou veřejnou zakázku za druhou vyhrávají různé schránkové firmy neznámých vlastníků. Dnes máme zákon, který je v odkrývání vlastnických struktur firem obchodujících se státem inspirací i pro jiné země. Zvládli jsme to!“

Byl to právě ten zákon, na jehož základě česká pobočka Transparency International zjistila, že i po přijetí českého zákona o střetu zájmů, zvaného lex Babiš, je český premiér konečným beneficientem firem z koncernu Agrofert, v tomto případě tedy těch slovenských. Toto zjištění se stalo základem podání k Evropské komisi. Podání, které může Babišův Agrofert připravit o stamiliony až miliardy z evropských dotací. Nebo bude muset Babiš skutečně ztratit nad Agrofertem i svým mediálním impériem veškerou kontrolu. Což by byl začátek jeho politického konce. 

Moc dobře asi nezněla Babišovi ani další pasáž z inauguračního projevu, byť byla určena jednoznačně slovenskému publiku. „Nikdo není ani tak důležitý a vlivný, aby stál nad zákonem,“ řekla novopečená slovenská prezidentka, která posílení důvěry v právní stát na Slovensku bere jako jeden ze svých hlavních úkolů.

Silná Čaputová ve slabé funkci

Není to samozřejmě tak, že Čaputová má jako první prezidentka ve střední Evropě samé výhody. A i když možná zpočátku jistou mezinárodní pozornost Slovensku přinese už to, že má v čele ženu, není už to dnes nic zvlášť výjimečného. Prezidentky a premiérky už několik zemí střední a východní Evropy mělo, od Chorvatska až po Pobaltí. Rumunsko má premiérku, ale že by to Bukurešti pomohlo v rozptýlení obav o tamní právní stát, to se říci nedá. Podobně i v Polsku byla dva roky „vládnoucí“ šéfka vlády Beata Szydłová neúspěšná v obhajobě kroků kabinetu Práva a spravedlnosti (které ani s právem, ani se spravedlností neměly nic společného).

Na rozdíl do Szydłové i od rumunské premiérky Vioriky Dăncilové nemůže být Čaputová podezírána, že je něčí loutkou. Ano tým jejích poradců má blízko k její straně Progresivní Slovensko a částečně i k odcházejícímu prezidentovi Andreji Kiskovi, ale Čaputová chce být a může být sama sebou.

Pokud má ale ve slovenské politice skutečně něco změnit, potřebuje vládu, s níž bude moci spolupracovat, v jejímž čele budou síly, které jí budou přinejmenším blízké.

Do voleb se budou řešit lodičky

Kde je na Slovensku skutečně moc, pochopil ostatně i odcházející prezident Andrej Kiska. Kiska znovu nekandidoval, byť měl velkou šanci zvítězit. V pondělí raději ohlásil vznik své strany Za lidi a bude se pokoušet příští rok vyhrát volby a stanout v čele příští slovenské vlády.

Pokud se splní sen slovenské opozice, že po dvanácti letech porazí Směr Roberta Fica, bude mít Zuzana Čaputová šanci aspoň část slibů z inauguračního projevu proměnit ve skutečnost. Do té doby ji čeká těžká koexistence s vládou v čele se Směrem, byť přímým partnerem jí nebude Fico, ale daleko slušněji vystupující premiér Peter Pellegrini. Zlověstným znamením je to, že Fico, stále skutečný vládce Směru, se neobjevil na sobotní inauguraci, neboť je to stále on, kdo tahá za nitky.

Dalším složitým partnerem bude předseda parlamentu a vládní Slovenské národní strany Andrej Danko. Ten ostatně už v sobotu tak dlouho poučoval Čaputovou o tom, jak omezené jsou její ústavní pravomoci, až nestihla složit prezidentský slib v předepsaných dvanáct hodin.

Dokud nebude mít Čaputová nakloněnou vládu, může na většinu svých představ zapomenout. Do té doby se bude spíš řešit, co hezkého měla prezidentka na sobě, jestli lodičky ladily s kabelkou. Případně, jestli je nebo není se svým přítelem, „prvým frajerem“ – což je tedy něco, co Slovensko a střední Evropa zatím opravdu nezažila.

Minimálně do voleb tedy platí, že Zuzana je sama doma. I když doma v prezidentském sídle v centru Bratislavy. A sama toho se Slovenskem moc nezmůže.

Autor je redaktor Deníku  Foto Marko Erd/SME

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 15 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

kadrila kadrilová | 17. 6. 2019 13:18

Pokud je napsané myšleno vážně, tak vězte, že politik v našem regionu, který dokázal zastavit hordy migrantů se jmenuje Viktor Orbán, nikoli Miloš Zeman. :-)

A co se týká sudetských Němců... I to je směšné... Toto téma vyčpělo na mezinárodní úrovni i v ČR v roce 1997, kdy byla podepsána Česko-německá deklarace, která tuto kapitolu definitivně uzavřela. Sudetští Němci rozhodně nebyli/nejsou hybatelem politiky Německa (a to ani politiky vůči Česku), naopak- Merkelová je nesnáší. Jejich požadavky, které se vynořily po roce 1989 (a které byly do značné míry oprávněné – domnívám se), již od roku 1997 nikdo nebere vážně. Občas na jejich setkáních ještě nějaké padnou na navrácení majetků apod., ale opakuji - nikdo se jimi již reálně nezabývá. Musíte si také uvědomit, kdo jsou to ti tzv. Sudeťáci: většina pamětníků vyhnání již vymřela nebo jsou to starci, jejich děti jsou v důchodovém věku a jejich děti už žijí úplně jinými problémy. Tohle je naprosto mrtvá záležitost sloužící jen ke strašení. :-)

+36
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jan Capouch | 17. 6. 2019 09:00

Pokud vím, tak tu žádní migranti nejsou, a o to přece šlo :-)
Za mě dobrý.

-5
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK