Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Mít balanc v hlavě

Dva stromy a mezi nimi lajna, popruh, na kterém právě někdo balancuje a snaží se přejít z jedné strany na druhou. Už jste to asi na procházce v parku viděli a možná jste zatoužili taky si to zkusit. Proč ne. Ostatně tahle snaha o udržení fyzické rovnováhy prý přináší rovnováhu i vevnitř.

Přišel až z Ameriky, ale rychle se zabydlel. Řeč je o slackliningu – chození po popruhu zvaném slackline. Od tradičního provazochodectví se liší technicky – dnešní slacklineři nechodí po laně, ale zkoušejí přejít pružný popruh z polyesteru nebo polyamidu (nejčastěji 2,5 cm široký). Z délky, velikosti průvěsu a umístění lajny, jak se popruhu slangově říká, pak vychází její specifičtější název. A pak je tu ještě rozdíl v tom, kdo, kde a proč chodí: zatímco provazochodectví zůstává doménou artistů, lajna je pro všecky.

Do hloubky

Co nadšencům balancování na popruhu přináší? První snahy přejít slackline bývají spojené s touhou zvládnout nějakou výzvu. Dnes ale víme, že benefit je minimálně dvojí. Kromě vlastního uspokojení z dosažené mety jde také o efektivní posilování hlubokého stabilizačního systému. „Při chůzi po lajně pracujete s tělem jako celkem – lidé často posilují jen určité svaly a málokdo ho umí zapojit komplexně. Přitom v těle všechno souvisí se vším,“ vysvětluje Anna Hanuš Kuchařová, která slakclining vyučuje na své Slackline Academy (– viz úvodní foto Katky Šulcové). Její slova potvrzuje praxe: slacklining se začíná využívat jako balanční cvičení ve fyzioterapii nebo jako kompenzační doplňkové cvičení sportovců.

Pro řadu lidí má ale chození po lajně ještě jeden rozměr. Koncentrace pouze na daný pohyb a okamžik pomáhá vyčistit hlavu jako meditace. Někteří ostatně stav mysli při chůzi na popruhu k meditaci skutečně přirovnávají.

A slacklineři chodící po highline, kteří ve velké výšce musí kromě nechtěných myšlenek zapuzovat i strach, zažívají někdy i další zvláštní stavy mysli.

Chodit v mracích

Highline, tedy lajna upnutá minimálně ve výšce deseti metrů (většinou ale mnohem výš), je jednou z nejznámějších odnožím slackliningu a její čeští představitelé patří mezi světovou špičku. Výraznou postavou je například Denny Menšík, který v roce 2016 překonal světový rekord, když za 40 minut přešel ve výšce 600 metrů více jak kilometr dlouhou lajnu.

Highline se kotví nejčastěji ke skalním věžím nebo štítům, takže slacklineři musí být často zároveň lezci, aby ji dokázali vůbec napnout. V Čechách patří mezi oblíbené lokality například Český ráj, Ostrov nebo Adršpach.

Výjimečné ale nejsou ani zahraniční expedice. Buď za účelem objevování nových lajn nebo kvůli návštěvě těch legendárních. Z expedic, které se skupinou dalších slacklinerů Anna podnikla, si můžete na YouTube prohlédnout dokumenty Hvězdy a pruhy (z USA) a Fyrst (Island). V blízké době bude zveřejněn další dokument z marocké expedice a v létě by měl být sestříhaný film z nejnovější expedice – zase z USA. Pojednává o expedici francouzsko-česko-kanadského ženského osmičlenného týmu, který se vydal napínat legendární půlkilometrovou lajnu na Castleton Tower v Utahu.

Druhy lajn

  • Slackline – popruh široký dva až pět centimetrů, napnutý mezi dvěma body, přechází se naboso
  • Highline – aspoň 10 m vysoko, highliner je jištěn smycí (odsedkou), která vede od jeho sedáku ke kruhu navlečeném na lajně. Malá část lajnerů (asi jedno procento) občas chodí i bez jištění, tzv. sólo
  • Longline – minimálně 30 metrů dlouhá slackline, která se nevěší vysoko
  • Trickline – bývá kratší (cca 17–30 m) a širší (5 cm). Jde o to na ní předvést sérii triků
  • Waterline – chodí se nad vodou, která ztěžuje vizuální orientaci v prostoru odrazy světla od hladiny, při chůzi přes řeku orientaci ztěžuje i pohyb vody
  • Speedline – přechází se na rychlost.
  • Rodeoline – slackline, která se kotví maximálně prověšená. Věší se např. jen do čtyř metrů na každé straně a bývá kratší (např. 15 m)
  • Industrialline – napíná se mezi stavbami, často nelegálně, proto se jí říká také ninjaline. 

I když si slacklineři světové rekordy po očku sledují, spousta z nich nevidí smysl v tom jeden druhého trumfovat délkou nebo výškou lajny. Často totiž při pokoušení rekordů hraje větší roli fakt, jestli mají štěstí na počasí nebo na sponzora, který jim koupí dostatečně dlouhý popruh. Spousta lidí hledá spíš lajny, které vzhledem k lokaci nabídnou neobyčejný zážitek nebo s sebou nesou i další výzvy, třeba nutnost zdolat nejdřív těžký terén či skálu.

Řada highlinerů ale popisuje také zvláštní prožitky, které s krásným výhledem nesouvisí. Například tunelové vidění. „Hlava je natolik přetížena, že člověk ztratí na chvíli periferní vidění. Vidí jen úzký výřez zorného pole před sebou, všechno se děje tak nějak zpomaleně a zároveň,” popisuje Anna s tím, že jiní zase dokážou dlouhé minuty vědomě spočinout v přítomnosti. „V tu chvíli neprobíhá hlavou žádná myšlenka, hodnocení, povel pro tělo. Člověk jenom je. Je to velmi příjemný stav, často naplněn pocitem nekonečnosti, nezranitelnosti či prostého širokého klidu.”

Ty nejzajímavější a relativně vzácné zážitky přichází podle její zkušenosti, pokud je lajna na hranici, nebo maličko za hranicí zvládnutelnosti. „Nejsem sama, kdo má tento prožitek, ale také to není davová záležitost. Na chvíli člověk přestane existovat jako jedinec, je rozptýlen a obsažen ve všem kolem. Samozřejmě je to jen věc vnímání. Je to velmi intenzivní a uklidňující prožitek.”

Projděte se s námi po lajně

Lajna na druhou stranu

Může se zdát, že chození po highline ve velké výšce je velký risk. Upínání a jištění highline se ale pokaždé důkladně promýšlí. Pod samotnou lajnu je natažena ještě jedna jistící, závislá na jiném kotvení. Hlavní riziko tak představuje hlavně lidská chyba, jak potvrdil i minulý rok, kdy přišli o život dva zkušení slacklineři. První se zapomněl přivázat. „Podobný zkrat se stane v každém sportu. Prostě člověk zapomene. Bohužel při highliningu může mít fatální následky. Všichni zkušenější slacklineři, které znám, si vzpomněli alespoň na jednu situaci, kdy si neuvázali uzel správně nebo vůbec. Ale všichni jsme to zjistili ještě před tím, než jsme si stoupli,” uvedla Anna s tím, že tomu druhému se vymstil trénink na dlouhé lajně ve velkém větru, který zesílil natolik, že na ni neumožnil cvaknout kladku a dostat se s její pomocí pryč. „Od té chvíle si na delších lajnách dáváme do systému prvky, díky kterým jsme schopni popruh i s lajnerem během několika minut povolit.“

Z čerstvého Finmagu

Finmag předplatné

Janek Rubeš, čistič. Když turista před cestou do Prahy dělá rešerše, na webu na něj musí narazit. A má šanci, že i v terénu. Třeba jak kleštěmi štípe zámek, kterým svou lásku stvrdili milenci z Koreje.

Turisti & love. Jirka Hovorka z Peníze.cz ví, kolik peněz se u nás točí v turistickém průmyslu. Kdo, kam. Co utratí. Odkud je. Překvapí počet turistů z Koreje. Asi nedělají rešerše.

Česko pro Čechy. Kašpárek provádí po našich městech, Anna Urbanová po poutních cestách. A tipy na cestování, které přežijou děti i rodiče.


I piditrh stačí

Základní set pro začínajícího slacklinera finančně utáhne takřka každý. „Do úplného začátku stačí set za tisícovku a stará mikina jako ochrana kůry stromu. Pokud se v tom najdete, můžete pořídit dobrý set s ráčnou a ochranou kůry za dva tisíce korun. Profi highliner už potřebuje na materiál 15–30 tisíc korun,” vysvětluje Jakub Dostál, jeden ze dvou zakladatelů Slackshopu, pravděpodobně největšího e-shopu s lajnařským vybavením v Česku. Ten nefunguje na klasickém modelu přeprodávání zboží. „Všechno si vyvíjíme sami a sériovou výrobu pro nás pak v drtivé většině dělají různé české firmy. Sami si děláme i obalový materiál, grafiku, návody, videa a podobně. Všechno ve dvou, třech lidech.”

I když jde, jak sám Dostál říká, o piditrh, je hrdý na to, že ho se společníkem firma od roku 2012 slušně živí i bez jakýchkoli úvěrů od bank. Jedinou půjčku jim na začátku na první velkou objednávku materiálu poskytla babička. 

Kromě toho, že se živí tím, co je baví, jim vlastní podnikání dává ještě jeden benefit. „Velkou prioritu pro nás má volný čas. Už několik let nepracujeme v pátek a když byl kolega třeba tři měsíce na lajnách a lézt v USA na líbánkách, bral stejný plat jako já,“ směje se. Potvrzuje, že když je v rovnováze práce i zábava, udržuje se snáz balanc ve vlastní hlavě i na lajně. 

Když chcete začít chodit po lajně

Nemějte v začátcích příliš velké oči. Upněte lajnu radši nakrátko v délce tří, čtyř metrů, třeba jen dvacet centimetrů nad zemí. Snažte se ji přecházet s mírně pokrčenýma nohama, zvednuté ruce jsou uvolněné a taky mírně pokrčené, pomáhají vyrovnávat balanc. Ideálně si v blízké vzdálenosti za lajnou zafixujte očima nějaký bod, ke kterému se budete upínat. Nevzdávejte se a po prvních pokusech jděte na lajnu ještě několikrát v krátké době, abyste si všechno naučené upevnili.

Gabriela Hájková

Gabriela Hájková

Vystudovala ekonomiku a management na Univerzitě J. E. Purkyně. Osm let působila jako zástupce šéfredaktora na serveru Měšec.cz. Nyní je na rodičovské dovolené a kromě Měšce přispívá do Deníku N a příležitostně do magazínu... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK