Čínský sociální kredit: lék, po kterém se přitíží

Zprávy o čínském systému sociálního kreditu se v médiích objevují měsíce. Některá z nich nad obřím státním sledovacím aparátem mávají rukou a píšou, že není tak špatný, jak vypadá, (je), jiná ho rovnou přirovnávají k něčemu z Orwellova 1984 (a mají pravdu). Některá čínská města už zavedla pilotní programy, které občany omezují v možnosti cestovat nebo posílat děti na univerzity.

„Kvůli nízkému sociálnímu kreditu si čtyři miliony lidí nemohly koupit lístky na vysokorychlostní vlaky,“ zjistil loni web VICE News, „a přes jedenáct milionů si nesmělo koupit letenky.“

Podle dostupných vládních dokumentů, má systém sociálního kreditu „umožnit důvěryhodným občanům cestovat kdekoliv po světě a bránit těm nedůvěryhodným udělat byť jediný krok“.

Konečnou podobu sociálního kreditu má Čína zavést v roce 2020. Peking se ale ke konečnému seznamu trestaných přečinů a k fungování systému vyjadřuje jen nekonkrétně. Tohle jsou některé z věcí, které čínská vláda považuje za „nevhodné chování“ hodné trestu:

• Dopravní přestupky
• Nesprávné přecházení silnice
• Kouření ve vlacích
• Neuklízení po psech
• Venčení psa bez vodítka
• Nesplácení dluhů
• Neplacení daní
• Nadměrné hraní videoher
• Sledování porna
• Rozhazovačné nákupy
• Nadměrná konzumace alkoholu nebo nezdravého jídla
• Kritika vlády
• Kritika systému sociálního kreditu
• Navštěvování neschválených webů
• Přátelení se nebo on-line komunikace s lidmi s nízkým kreditem nebo těmi, kteří se dopouštějí zmíněných přečinů

Některé z přestupků si možná trest zaslouží, třeba neplacení dluhů, daní nebo porušení dopravních předpisů. U dalších jsou ale na první pohled zřejmé problémy, například co přesně je „rozhazovačný“ nákup nebo „nadměrné“ hraní her.

Nebo neuklízení po psech: na první pohled může jeho trestání vypadat jako dobrý úmysl. Ne každý ale ví, že některých oblastech Číny je pořád běžné, že na veřejnosti močí a kálejí i lidi. (Sama v Číně žiju téměř rok a půl a tohohle faktu jsem si až bolestně vědoma.)

Co se týče kadění na ulici, Peking by ho možná napřed měl odnaučit lidi a až poté se zabývat psy.

Kultura korupce

Jedním z důvodů, proč o systému hodnocení chování pochybovat, je v Číně všudypřítomná korupce a úplatkářství. Agentura Charney Research sesbírala a zanalyzovala korporátní data a v roce 2015 vydala studii, podle které 35 procent čínských firem dává kvůli zajištění svého provozu úplatky nebo dary. Jeden z finančních ředitelů dokonce dávání úplatků označil za „nepsané pravidlo“. Úplatky jsou na denním pořádku ve veřejných nemocnicích, kde je berou mizerně placení lékaři a sestry. Pacienti se snaží pomocí chung-pao (červené obálky s penězi) domoci zvláštního nebo přednostního zacházení, které ale ani úplatek nemůže zajistit.

Správa Šanghaje loni zavedla řadu nových dopravních pravidel a pokut za přestupky jako kouření za jízdy, jízda bez bezpečnostního pásu, telefonování za jízdy a jízda bez řidičského průkazu. Opatření ke zvýšení bezpečnosti běžných řidičů, jako jsem já, sice oceňuji, ale – a je to čistě osobní postřeh – chování taxikářů se nijak nezměnilo a úplatky dopravním policistům jsou stále na denním pořádku.

Úplatky může zahrnovat i něco tak obyčejného jako doručování balíčků. Nedávno jsem si nechala ze Spojených států poslat balík. Odesílatel zaplatil všechny potřebné celní poplatky, jak to odpovídalo hmotnosti a obsahu, ale když balík dorazil do Šanghaje, celní správa ho zabavila. Podle ní odesílatel nezaplatil dost, aby balík mohl být doručen na rezidenční čtvrti. Celníci odesílateli napsali, že cena doručení bude proti původní víc než dvojnásobná. Když jsem zjišťovala u svých čínských kolegů víc, vyšlo najevo, že nejde o nic jiného než o úplatek.

Není jediný důvod věřit, že systém sociálního kreditu zničehonic promění rozsáhlou korupční praxi, když je úplatek uznávaný ve všech odvětvích čínské ekonomiky jako běžný obchodní úkon.

Pro bohaté odpustky, na chudý lid přísnost

Omezení korupce a úplatkářství je sice jeden z proklamovaných cílů zavedení systému sociálního kreditu, ale jak to tak s vládními zásahy bývá, státní programy spolehlivě zhoršují přesně ty problémy, které mají vymýtit. (Srov. válka s chudobou, drogami a terorismem.)

V pekingském obvodu Čchao-jang je údajně 120 tisíc špiclů,každý s platem 300jüanů za měsíc. Už dnes se živí donášením na špatné chování svých spoluobčanů – přesněji řečeno na takové chování, které za špatné prohlásí vláda. Pokud neznáte čínskou měnu: je to ohromujících 43 dolarů (necelých 1000 Kč) měsíčně. To není zrovna plat na úrovni Christophera Steeleho.

Co to znamená? Že použít červenou obálku k tomu, abyste měli sociální profil podle svých představ, nebude příliš drahé. Bohatí prostě uplatí donašeče, které systém přímo vybízí k tomu vybírat poplatek za mlčenlivost. Chudým na druhou stranu nezbude než poslušně dodržovat pravidla.

Jak navíc poukazuje Rachel Botsman z Wired UK, nevyhnutelně se objeví černý trh s podpultovými cestami, jak zvýšit svůj sociální kredit. Stejně jako je možné nakoupit lajky na Facebooku a sledující na Twitteru, budou lidé platit i za změnu svého sociálního skóre.

Na nákupech svobody

Pokud chce vláda skutečně vytvořit rovnou a nezkorumpovanou společnost, měla by prostě dát volnou ruku svobodnému trhu. Faktem je, že v Číně už dnes stojí za obcházením systému sociálního kreditu právě trh. Ve stínu systému, který vyhrožuje uživatelům snížením jejich skóre za navštěvování určitých webů nebo psaní přátelům s nízkým kreditem, se v Číně k překonání Velkého firewallu široce využívají VPN aplikace. Nemít VPN je jako nemít končetiny: v Číně je zkrátka potřebuje k přežití.

VPN vám umožňuje navštěvovat libovolné blokované stránky, používat zakázané aplikace a skrýt svou internetovou aktivitu před slídícím státem. Místo toho, abyste napsali svému kamarádovi s nízkým sociálním kreditem přes pročínskou aplikaci WeChat, tak můžete díky VPN použít vládou neschválený WhatsApp nebo Facebook.

A i když prostátní pochlebovači v Applu bez mrknutí oka přistoupili na požadavek čínské vlády na odstranění všech VPN z jejich obchodu s aplikacemi, můžete je koupit na jiných platformách. Za pár set dolarů si můžete na jednom z čínských technologických obchodů dokonce koupit modem, který má VPN předinstalovanou, takže se můžete doma připojovat na internet omezení z jakéhokoliv zařízení.

VPN navíc není jediná věc, která Číňanům zachrání sociální kredit. Byrokratickým omezením a trestům za nevhodné chování se půjde bránit i například používáním hotovosti při nákupech, které stát považuje za nemoudré, nebo využíváním soukromých aplikací na spolujízdu.

Zní to povědomě?

Pro ty, které tenhle strašidelné strkání nosu státu do soukromí občanů nechává chladným, protože „tady by se to přece nikdy nestalo“, mám špatnou zprávu: už se to tady děje. Technologičtí obři už teď trestají za ‚nesprávné myšlení‘ a blokují uživatele z Twitteru, Facebooku, YouTube, webhostingových služeb i služeb zprostředkujících on-line platby. Tito uživatelé jsou obvykle konzervativci či libertariáni a stoupenci volného trhu, byť se bloků dočkali i progresivisté kritičtí vůči establishmentu. A to, že jejich důvěra v neviditelnou ruku trhu je správná, dokazuje právě trh, který nabízí uživatelům s pošramocenou veřejnou pověstí nové platformy. Ti zablokovaní Patreonem použijí PayPal, kontroverzní uživatelé Twitteru najdou útočiště na Gabu, a když se dohližitelům z YouTube zdá urážlivý váš obsah na Super Chatu, můžete ho zveřejnit na Stream Labs.

Ať už je řeč o systému sociálního kreditu spravovaného Čínou, nebo Silicon Valley, volný trh si vždycky najde cestu.

Z originálu, který vyšel na FEE.org, pro Finmag přeložil Michal Zlatkovský