Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč nerozumíme rapu

Globální pop music vládne od začátku nového tisíciletí rap. V Česku se na něj ale pořád díváme s předsudky.

„Odkdy je hudba tak důležitá?“ ptá se hlavní hrdina seriálu Mad Men, legendární tvůrce reklam Don Draper, když si klient řekne o spot podkreslený chytlavou písničkou. V závěru epizody, která se odehrává v roce 1966, pak zamyšleně pouští gramodesku Revolver od Beatles. Díky nim se tehdy pop music stala nepřehlédnutelnou.

Internet sice od té doby rozlámal publikum na spoustu menších dílků s odlišným vkusem, vliv hudebních ikon na kulturu je ale pořád obrovský.

Nástup rapu (nebo můžeme říkat hip hopu) na přední příčky hitparád vyvolává podobnou draperovskou otázku. Stal se totiž stejně důležitým, jako kdysi býval rock. Jeho vznik se obvykle spojuje se začátky sedmdesátých let, kdy se poprvé hrál na parties v Bronxu. Globální hudební scéně začal dominovat někdy po přelomu tisíciletí a dnes jsou hudební fanoušci zvyklí na stabilní přítomnost rapových stars v top ten tracích na Spotify a videích na YouTube.

Nultá léta

Na sklonku éry, kdy hudební televize MTV ještě zvládala konkurovat internetu, ji ovládl rap – Timbalandova produkce, Lil Wayneova flow a roztančené videoklipy:

Kanye West: My Beautiful Dark Twisted Fantasy(2010)

Lil Wayne: Tha Carter III (2008)

Clipse: Hell Hath No Fury (2006)

OutKast: Speakerboxxx/The Love Below (2003)

Jay-Z: The Black Album (2003)

Když dostane Kanye West jeden ze svých pravidelných záchvatů (přicházejí vždycky, když potřebuje prodat kolekci tenisek), vyfotí se s Trumpem, prohlásí se „Stevem Jobsem kultury“ nebo rovnou oznámí, že bude sám kandidovat na prezidenta, věnují tomu média pozornost nejen kvůli tomu, že je to zábavné. West vydal v roce 2010 jedno z nejlepších rapových alb historie a stále se mu hudebně víceméně daří. Jeho deska My Beautiful Dark Twisted Fantasy před osmi lety završila první dekádu dominance žánru a zatvrdlým fanouškům kytar definitivně dokázala, že i rap může mít svá auteur alba, svého Bowieho i své Beatles, i když budou z podstaty doby v lecčems jiní.

Striptérky a bolestíni

Světoznámí jsou dnes jak hédonističtí rappeři jako Gucci Mane, legendární otec atlantské scény, dřív závislý na kodeinovém sirupu, tak profesorsky přesný Kendrick Lamar přednášející svou dokonalou flow o rasové nerovnosti. Nebo reprezentant gangsta rapu Chief Keef, pocházející z jižního Chicaga, kde se na ulicích denně střílí. Příběhy, které žánr vypráví, nejsou jen o úspěchu a penězích, ale taky o emocích. Rap má své smutné a zranitelné sad boys, populární jsou i ženy, otevření homosexuálové, lesby a trans lidé – přes všechen mužský šovinismus obsažený v samotné DNA žánru.

Nejúspěšnějším rapperem současnosti je ostentativně citlivý, napůl židovský Kanaďan Drake. Nejsledovanější ženou je Cardi B, bývalá striptérka z Bronxu, jejíž cesta vtipně přepsala typickou trajektorii úspěšného rapového umělce. Tím je většinou muž, jehož první hity často prokazují kvalitu tím, že dostanou osazenstvo vyhlášených strip klubů do největšího varu – track, který má na place mezi striptérkami a hosty největší ohlas, je něco jako producenty vybrané demo. Cardi B se díky popularitě získané na Instagramu povedlo z role tančícího křoví dostat na pozici hlavní hvězdy nočního byznysu a vedle Nicki Minaj dnes plní roli ženské rapové superstar a vzoru pro budoucí rapperky, kterých je pořád víc.

Finmag si hraje

Pavel Jégl: Klondike ekonomických příležitostí i no-go zóna, kde jde o peníze i život. Úvod do byznysu počítačových her.

Helena Bendová bude na FAMU šéfovat novému oboru pro autory počítačových her. Rozhovor s ní vedl Michal Kašpárek.

Monika Hájková o Czech Games Edition: nejpopulárnější hra českého vydavatelství deskovek se hraje už ve čtyřiceti jazycích.

Jaroslav Cerman o největším herním bizaru. Hry, ze kterých vám praskne hlava. Kamil Fila o mužských a ženských zadcích v počítačových hrách. LARP – Anna Urbanová hraje hry na živo(t).


Pulitzer

Na vrcholku žebříčku nejprodávanějších umělců původně černošského žánru je paradoxně stále král nultých let Eminem. Největší hvězdy současné dekády jsou ale opět většinou tmavší pleti. O trůn „černých Beatles“ si názvem svého hitu předloni řekli Rae Sremmurd, minulý rok na něj však média posadila zemitou atlantskou trojici Migos, která baví viditelnou souhrou mezi členy jedné rodiny, smyslem pro humor a osobitou rytmikou. Trackem Bad and Boujee i dalšími na albu sebejistě nazvaným Culture se Migos povedlo vzbudit pocit euforie a vzájemného napojení, který vzniká, když se v jižní Africe, New Yorku a undergroundovém klubu v Praze fascinovaně tancuje na track tří kluků, které donedávna nikdo neznal a kteří se evidentně dobře baví.

Letos na jaře získal Pulitzerovu cenu Kendrick Lamar za album Damn, „virtuózní sbírku písní propojených autentickým jazykem a dynamickou rytmikou, předkládajících dojímavé viněty zachycující život současných Afroameričanů v jeho hloubce i šíři“. Ačkoliv si cenu z populárních hudebníků dříve odnesl jenom Bob Dylan, v kontextu dnešního postavení rapu se zdála volba poroty spíš jako sázka na jistotu než jako překvapivý tah. „Lamar potřebuje tuhle poctu méně než ona jeho,“ glosoval americký Atlantic.

Natruc zbohatnout

V porovnání s rockerstvím má rap v dnešní době, kdy už si nedovedeme představit jiný život než v kapitalismu, jednu výhodu. Jak na mnoha příkladech popisuje v knize Hudba ohně český hudební publicista Karel Veselý, neobsahuje vzpouru proti systému ani proti starší generaci, a nijak se tedy nebojí „zaprodat“. Naopak. Historicky utlačované menšině jde o úplně jiný druh vzpoury.


To jsme se ale pořád nedostali k tomu, proč rapu nerozumí Česko. Přitom nová hiphopová subkultura tady žije – ke svým posluchačům se ale dostává jinými cestami, než byly obvyké dřív. Máme pro vás tipy, co si z nového českého hip-hopu najít a poslechnout. A přemýšlíme taky o tom, čím to je, že na Slovensku je to úplně jinak: rap je součástí mainstreamu a jeho hvězdy v nejmenším nejsou ve stínu rockových mamutů z devadesátek a kolotočářských dinosaurů z osmdesátek.

Celý text si můžete přečíst v aktuálním čísle Finmagu. Koupíte ho v normální trafice, jednotlivé číslo i předplatné se dá pořídit i v našem e-shopu.


Táňa  Zabloudilová

Táňa Zabloudilová

Píše o popkultuře, společnosti a tématech spojených s rozvojem a designem měst. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Brezina | 16. 1. 2019 20:12

OK, když jsme u těch srovnání, která tam v textu máte. Jestli se o těch rapperech bude za 50 let mluvit, jako se pořád mluví a píše o Beatles, tak smeknu klobouk, a uznám, že šlo asi o dobrou hudbu. Jen tak nějak tuším, že to nebude ten případ.

+23
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK