První oběť globálního oteplování? Pravda!

Zatím poslední globální klimatický summit v Polsku přinesl předpovědi zkázy a katastrof, které od ekologických aktivistů už dobře známe. Klimatické změny jako by zmrazily naši schopnost kriticky myslet: dychtíme věřit, že problém je mnohem horší, než věda ukazuje, a naopak že naše řešení jsou mnohem jednodušší, než realita žádá.

Za všechno může uhlík

Vezměme si meteorologické jevy: dnes je úplně normální spojovat je s klimatickými změnami. Kdykoliv udeří povodeň, média z toho obviní globální oteplování a přihodí varování, že povodní přibývá. Nejsměrodatnější závěr Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) ale zní, že vůbec není zřejmé, jestli se počet povodní za posledních sto let celosvětově zvýšil, nebo snížil.

Globálnímu oteplování se kladou za vinu lesní požáry v Evropě i hurikány v USA. Evropské lesní požáry přitáhly abnormální mediální pozornost, přitom ale v roce 2018 lehla popelem míň než polovina ročního průměru vypálené plochy; v jihoevropských zemích, kde se nachází 90 procent zasažených lesů, se celková vypálená plocha snížila za 35 let na polovinu. V případě hurikánů vědci z IPCC tvrdí, že během uplynulého století „nebyly patrné žádné významné globální trendy“. Četnost všech hurikánů, které zasáhnou pevninu Spojených států, ve skutečnosti od roku 1900 klesá, stejně jako četnost velkých hurikánů v USA.

Pravda o klimatických změnách je složitější: tyto změny jsou reálné a dlouhodobě budou představovat problém, jejich dopad je ale nižší, než bychom mysleli. Podle poslední velké zprávy IPCC by ničím neomezované klimatické změny měly za následek průměrný pokles příjmů do 70. let tohoto století přibližně o 0,2–2 procenta. To se rovná dopadu jediné hospodářské recese během příštího půlstoletí.

Zelení aktivisté se ve zvráceném souboji s popírači klimatických změn uchylují ke zveličování. Vlivný aktivista George Monbiot například tvrdí, že pojem „klimatické změny“ není dostatečně alarmující, a proto by měl být nahrazen termínem „zhroucení klimatu“.

Klima se ale nehroutí. To my jsme se hroutívali z klimatu. Dřív. Před sto lety si klimatické katastrofy každoročně vyžádaly životy průměrně půl milionu lidí z celého světa. Dnes se navzdory skutečnosti, že v ohrožených oblastech žije mnohem víc obyvatel, počet obětí snížil o víc než 95 procent.

Vítr a slunko jsou zatím pro legraci

Aktivisté a média, kteří každý hurikán, povodeň či požár spojují s klimatickými změnami, šíří strach. A zároveň vyvolávají falešný dojem, že problém má jednoduchá řešení – jen kdyby se k nim politici a veřejnost přihlásili.

Vezměme si třeba nový argument, že klimatické změny mohlo spravit vegetariánství. Skutečnost je taková, že i když se člověk ze Západu zřekne veškerého masa, sníží své emise skleníkových plynů jen o několik procentních bodů.

Případně se zamysleme nad podivným tvrzením šéfa OSN Antónia Guterrese, podle něhož bude mít klimatická politika „ekonomický přínos v hodnotě nejméně 26 bilionů dolarů“. Výmluvné je, že se jeho tvrzení neopírají o nic jiného než o jednu načančanou zprávu, přičemž faktické (a zřejmě heroické) výpočty nikdy nebyly zveřejněny. Toto tvrzení je přitom v naprostém rozporu se zavedenou klimatickou ekonomií. Náhrada fosilních paliv neefektivními alternativami zpomaluje růst. Proto by plná implementace pařížské klimatické dohody z roku 2015 stála planetu zhruba 1–2 biliony dolarů ročně.

Podobně obehranou písničkou je tvrzení, že sluneční a větrná energie jsou schopné konkurovat fosilním palivům a vytlačit je z trhu. Alternativní energie je přitom i nadále odkázaná na dotace ve výši 160 miliard dolarů ročně. Když skončí dotování, investice do slunce a větru se obvykle propadnou. Existují sice případy, kdy je alternativní energie levnější než fosilní paliva, ale častěji platí opak – a sluneční i větrná energie jsou nekonečně dražší ve chvílích, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr.

Celosvětově slunce a vítr uspokojují necelé jedno procento našich energetických potřeb. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že i kdyby pařížská dohoda vydržela, vzroste tento podíl do roku 2040 jen těsně nad čtyři procenta.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Zelená energie ano. Až ji vymyslíme

Máme-li úspěšně vyřešit otázku klimatických změn, pak musíme naslouchat Williamu Nordhausovi, prvnímu klimatickému ekonomovi, který získal Nobelovu cenu. Nordhaus ukazuje, že řešení globálního oteplování je – stejně jako všechno ostatní – otázkou nalezení správné rovnováhy. Klimaticko-ekonomický model se během desetiletí zpřesňuje a Nordhaus demonstruje, že celosvětově koordinovaná, umírněná a postupně se zvyšující uhlíková daň by mohla teploty lehce omezit. Přibližně za 20 bilionů dolarů bychom se mohli vyhnout některým klimatickým škodám a během nadcházejících staletí bychom dosáhli čistého přínosu 30 bilionů dolarů.

Bez globální koordinace by se ale náklady na realizaci této politiky mohly rychle vyšplhat vzhůru. A snaha omezit růst teplot drastičtěji, konkrétně na úroveň plus 2,5 °C oproti předindustriální úrovni, by vyšroubovala náklady nad 130 bilionů dolarů, takže bychom 50 bilionů tratili.

Srovnejme nyní Nordhausovu pečlivou práci, která ukazuje, že hranice 2,5 °C je téměř nedosažitelná, s rozruchem kolem odhodlání udržet vzestup globálních teplot pod mnohem obtížněji dosažitelnou hranicí 1,5 °C. Při současných objemech emisí by to znamenalo přestat používat fosilní paliva do deseti let – tato představa je v rozporu se všemi historickými zkušenostmi. Svět víc než sto let setrvale zvyšoval objem emisí a miliardy lidí přitom vybředly z chudoby. A to nám dokonce tvrdí, že během několika desítek let musíme odstranit z atmosféry nevídané množství oxidu uhličitého, a to pomocí zcela neodzkoušených technologií. Jsou to jen zbožná přání. IEA očekává, že do roku 2040 budou fosilní paliva stále uspokojovat tři čtvrtiny globální energetické poptávky.

Technologický deficit lze vyřešit pouze drastickým navýšením výdajů na výzkum a vývoj alternativních energií. Pečlivá analýza ukazuje, že klimatické změny jsou problém. Neznamenají ale konec světa. Chceme-li je vyřešit, musíme se zaměřit na inovace v oblasti zelených technologií a neuchylovat se ke strašení a zveličování.

Z angličtiny pro Finmag přeložil Jiří Kobělka. Úvodní snímek vycpané polární zvířeny pořídil Grzegorz Czapski / Shutterstock.com
Copyright: Project Syndicate, 2018.